Autíčkář se ptá: Zlaté časy automobilového designu?

Mám rád na karoseriích hrany, takže nejlepší období? cca 80. - 90. leta? řekl bych že to je ta doba kdy se nic zbytečně nezaoblovalo ne? :) Ukazkovej příklad je třeba E30 nebo 2. generace Prelude, takové hrany mému oku lahodí...

Možná je to tím, že jsem japanofil, ale za mě určitě konec osmdesátek a devadesátky :D Vyklápěcí světla mi na dnešních autech vůbec trochu chybí, působí to na mě tak nějak vesele :)

Podle mne doba před samonosnými karoseriemi. Na vybraných mechanických základech (rámu s motorem atd) si karosář mohl vytvořit dílo čistě podle sebe. Takže různých na zakázku dělaných RR je tolik, že je pořád co obdivovat. Asi budu monotématický, ale po designové stránce si první vzpomenu na Bugatti 57 (i ve vašem článku), Talbot Lago a Rolls Royce "Round door" https://www.heacockclassic.com/articles/the-round-door-rolls-1925-rolls-royce-phantom-i-jonckheere/

Těžko říct, v každém období se něco najde. Ale favorita přece jen vyberu. Přelom 80. a 90. léta a japonský desing. Ten mě nepřestává udivovat. A taky ještě současný designový směr Mazdy.

Za mě 50-70 léta. Tehdy už byly technologie na takové úrovni, že šlo vyrobit skoro všechno a zároveň to bylo povoleno i legislativně. Zkrátka tehdá už z plechu uměli vyrobit skoro všechno a nebyli svázáni skoro žádnými regulacemi...

nejvic zasadnich aut dle me vzniklo v 60/70.. pro me nej na prelomu
mini cooper, ac cobra, ford gt40, ferrari 250gto ci lusso, mercedes pagoda a pullman, mustang, camaro, corvette, 911, bmw e9, jag e, xjs a mrte a mrte dalsiho, tesne pred ropnou krizi se podle me jednalo o vrchol automobilismu, kterej se opakoval zas az ted nedavno

kazda doba ale ma svy a v kazdy bych si dokazal najit top kousky

Každá doba měla své velikány a i spousty šedých myší. Je to podobné jako v malířství, sochařství, architektuře. Takźe za mné v každé době se najde auto, které nad konkurenty svým dizajnem vyćnívá. Mné nejvíc přitahují automobily, které byly mými dětskými sny, teda auta let devadesátých. Naštěstí už jsem ve věku, kdy si sny z dětství můžu plnit.

To je tezke. Fascinuji mne opulentni art deco vozy let tricatych a ctyricatych, male britske a italske sportacky let padesatych a sedesatych, stihla auta konce sedesatek a pocatku sedmdesatek a i leccos pozdejsiho. Ale nekde zacatkem devadesatych let jsem se ztratil, sikmookost a klinovita karoserie mne nechavaji chladnym, new edge a fluidni design nechapu a drtiva vetsina soucasnych aut mi pripada kdyz ne rovnou hnusna, tak urcite designovana pro nekoho jineho. Asi je to vekem.

šedesátky- e-type, gt40, ferrari 250, toyota 2000gt, ale i mercedes 600, jaguar XJ nebo embéčko, popřípadě část výroby felicie a hlavně moje ikona, porsche 911.
Jinak bych ještě dodal, že auta sice rozhodně všechny nesplývaj, ale na druhou stranu se ztrácí trochu rozmanitost, protože spousta modelů je globálních, což je z hlediska logistiky fajn, z hlediska designu trochu nuda.

Za mě osmdesátá a devadesátá léta - především japonské vozy a čím hranatější, tím líp! Toyota Supra mk2, Hachiroku, Honda Accord 4g, Toyota Celica ST 185 (ta už je kulatá :D).... Z evropanů hlavně Lancia Delta Integrale, MB W124, BMW e30 atd. Z úplně nových aut se mi líbí jen Lexusy, protože designově jdou dost proti proudu.

30-tá léta - americké skvosty jako Duesenberg, Cord, Pierce Arrow, individuálně karosovaná šasi, impozantní rozměry aut i motorů, evropské luxusní vozy karosované italskými a francouzskými mistry, Sodomka (a mnozí jiní) v ČR... - tomu se nic nevyrovná... :)
Ale můj názor do značné míry ovlivňuje fakt že mě se hrozně moc líbí ta dekáda jako taková, celá... - hudba, film, móda, prostě všechno... :)

To ťažké povedať. Je to ako s architektúrou. V každej dobe, v každom kraje, pri každom účele to bolo proste iné. A ja som otvorený človek, takže nemôžem povedať žeby sa mi páčila aby sa mi páčil iba určitý štýl. Ale 50. až 60. roky mi prídu asi najkrajšie, v Taliansku, Nemecku, Fráncuzku a v Amerike. A potom Amerika 80. rokov. Čosi do seba má potom aj predvojnové obdobie...

Za mě šedesátá léta. Jak už tu někdo řekl, designéři tehdy měli relativně velké možnosti a zároveň jen skromná omezení. Aerodynamice nikdo nerozuměl, ale všechny fascinovala, takže se dala vyrábět auta, která měla možná aerodynamiku horší než cihla, ale vypadala strašně rychle (typicky třeba Dodge Charger), na bezpečnost se nehledělo a pořád ještě bylo dostatečně málo aut a dostatečně málo prostoru na to, aby se, alespoň u drahých aut, nebylo nutné omezovat rozměry. Takže jste mohli postavit auto, které věnovalo čtvrtinu své délky jen na to, aby vypadalo hezky.

Navíc bezpečnostní předpisy ještě nezabily filigránské detaily jako jemně chromovaná světla, ostré nárazníky a podobně.

A zároveň byla šedesátková auta na dlouhou dobu vrcholem techniky. Další dvě dekády byly spotřebovány na vyrovnávání se s následky palivové a emisní krize, a následně zpomalené ekonomiky. Spousta šedesátkových aut byla ještě na začátku 90. let relevantní (třeba Jeep Wagoneer nebo Jaguar XJ, jako jedny z mnoha). Dnes bychom těžko hledali auto z osmdesátých let, které má ještě smysl vyrábět...

Padesátá léta minulého století, ale doba krásných aut neskončila dodnes.
Citroën DS a Tatra 603.
Aerodynamiské karoserie a technická řešení, která si dnes už nikdo nemůže dovolit. Technika i výrobní technologie už byly poměrně dokonalé, administrativní překážky téměř žádné (pomineme-li politickou situaci tehdejšího světa). Na současnou modlu veškeré produkce, na bezpečnost a emise, se hledělo z pohledu technika. Nikdo neměl zájem, aby se lidé v autech a kolem zabíjeli, ale taky nikdo neucpával nesmyslně výfuky, aby pak musel ztracený výkon zase nějak dohánět.