Dnešní auta jsou všechna stejná. Ale stará jsou stejnější!

Když by se dělal žebříček důvodů, proč jsou moderní auta nudné nezajímavé spotřebiče, zatímco stará jsou poctivé stroje s duší, bude určitě v první trojce důvodů design. Konkrétně to, že stará auta byla rozmanitá, originální a kreslená tužkou na papír designéry, kteří byli skutečnými umělci. Dnešní auta jsou si všechna podobná a navrhuje je nejspíš počítač. 

Je to ale pravda? Odhledněme teď od faktu, že i dnešní auta začínají jako kresby tužkou na papíře, a pojďme se podívat na problém “podobnost”. Nemůžeme samozřejmě popřít to, že mnohá dnešní auta, zejména pokud jde o vozy stejné kategorie, jsou si designově velmi blízká. Pokud máte na větší vzdálenost rozeznat pět dnešních náhodně vybraných sedanů střední třídy, nejspíš to nebude úplně lehký úkol.

Tahle auta sice samozřejmě nejsou úplně stejná, a trénované oko je bez potíží rozliší, ale pro člověka neuvyklého novým vozům – třeba proto, že ho nezajímají – mohou být těžko rozeznatelná. To stará auta, to bylo panečku něco. Každé bylo jiné, každé mělo svůj typický tvar, všechna se dala krásně rozeznat…

Asi už tušíte, kam tím mířím. S minulostí jsou totiž dva problémy. Za prvé, minulost je podstatně delší časový úsek než přítomnost. A za druhé, v důsledku onoho prvního faktu se většina minulosti odehrála už dávno, takže si jí příliš nepamatujeme. Minulost je prostě ta fajn doba, kdy hráli Beatles, v televizi běželi Profesionálové, do Ameriky se jezdilo lodí a počítačové hry byly na kazetách. Co na tom, že těchto pět věcí od sebe dělí desetiletí…

Navíc je tu ono zapomínání. S časem se stírají rozdíly – nejen časové, ale třeba i finanční, třídní nebo místní. Asi každý z nás má tak trorchu sklon představovat si šedesátá léta jako tu dobu, kdy po ulicích jezdily Mustangy a Jaguary E-type, kdy se naháněla Porsche 911 s Miurami a všude byly krásné Alfy. Co na tom, že Mustang byl sice běžný v Americe, kde si ho mohl koupit kde kdo, ale v Evropě byl vzácným luxusem? Co na tom, že i Jaguaru E-type, jednoho z nejpopulárnějších sportovních GT, se za více než 10 let vyrobil v (na dnešní dobu) mizerných 70 tisících kusech. Miura? Za osm let výroby se jich vyrobilo ani ne polovina počtu Huracanů, které vyjely z továrny Lamborghini za loňský rok. 

Takže aby obrázek šedesátých let odpovídal naší původní pětce běžných sedanů, musíme si vybrat stejným způsobem. Tedy auta ze stejného období, stejného kontinentu a stejné kategorie. A rázem ta “báječná šedesátá” vypadají trochu, no, nudněji…

Ty tvary! Ty křivky! Ta originalita designu vytvořeného skutečným umělci na skutečném papíře!

Eh, ne. Co si to nalhávám. Vidím pět krabic s další prosklenou krabicí nahoře a kulatými světly vpředu. Nebýt blázen do starých aut, nemám šanci poznat, která z nich je která.

Ale třeba to byl problém jen nudný ch rodinných sedanů. Zkusíme třeba malé rodinné vozy:

A nebo sportovní kupé?

A co takhle muscle cars? Legendární americká auta, která byla hlavně o mužnosti, vzhledu, svobodě a hlavně výjimečnosti. Dodnes jsou kvůli tomu ikonami designu…

Čím to jen může být, že pro většinu lidí je každý muscle car “Mustang” nebo “Camaro”. Vždyť si nejsou ani trochu podobné…

Samozřejmě, náš příklad zahrnuje jen běžná auta ze 60. let. I tehdy se vyráběla auta, která vypadala jinak. Ale nebyla o nic běžnější než dnes, ba dokonce bych se odvážil tvrdit, že tomu bylo naopak. A stejně jako dnes na každý Citroën Cactus jezdí deset identických hatchbacků, tehdy totéž platilo o Citroënu Ami. U sportovních aut to bylo jiné – těch běžných bylo tehdy víc, protože status symbolem bylo mít kupé, nikoliv SUV. Ale to se týká oněch BMW a Alf Romeo, nebo možná Fordů Capri. Porsche, Ferrari a jiné skvosty? Ty byly nesrovnatelně vzácnější než dnes.

Ale možná je to jen špatnou volbou dekády, takže se pojďme podívat, již jen ve stručnosti, jak to vypadalo v dekádách jiných:

​30. léta

50. léta (USA)

A nebo 80. léta?

Mohli bychom takto pokračovat dál, ale řekl bych, že základní myšlenka je jasná. A teď se pojďme podívat, co si může dnešní rodina koupit, když potřebuje zbrusu nový vůz do dejme tomu půl milionu korun…

A když si chcete koupit sportovní kupé 2+2 kolem milionu?

Samozřejmě jsme si při výběrech všech příkladů trochu pomohli, aby ilustrovaly naši myšlenku – stejně jako všechny příklady toho, jak jsou si dnešní auta podobná, vybírají záměrně ta nejpodobnější. 

Stejně tak tento článek ani v nejmenším  nedokazuje kvalitu designu dnešních aut – auta ze 60. let byla všechna stejná, ale v očích mnoha lidí byla krásnější, protože byla jemnější, elegantnější a štíhlejší, díky absenci požadavků na aerodynamiku a bezpečnost. Nikdo vám nebude vymlouvat, že stará auta byla hezčí, protože krása je subjektivní.

Ale není to tím, že by dnešní auta byla všechna stejná. Naopak – jsou patrně rozmanitější než kdy v historii automobilismu byla.