Auta, která známe, ale neznáme - asijská edice

Před nějakou dobou jste si na Autíčkáři mohli přečíst mou krátkou sérii článků s názvem Auta, která známe, ale neznáme – mexická edice. V něm jsem vám popsal několik výběhových vozů původem z Evropy, které v této zemi dostaly nový název a upravený vzhled, čímž zde prožily svůj druhý život. Jmenovitě se jednalo o Opel Corsa B přejmenovaný na Chevrolet Chevy, VW Bora a z něj vzniklý VW Clásico a VW Brouk, kterého ani nepřejmenovávali. 

Podobné praktiky však znají i na druhém konci světa. V jihovýchodní Asii. I na zdejších méně náročných trzích se dá potkat ledasjaké staré evropské auto, které se tváří jako nový domácí produkt. No a protože mě tyto “inkognito” převleky a hledání jejich podstaty docela baví, rozhodl jsem se, že vám představím aspoň pár modelů, které známe, ale neznáme i z této části světa.

Hyundai Cortina

Nejstarším evropským vozem v asijském podání ze seznamu je model s názvem Hyundai Cortina. Je pravdou, že zrovna v jeho případě se asi s hledáním původní konstrukce nikdo příliš nezapotí, neb dárce svých orgánů nejen nezapře, ale dokonce hrdě přiznává svým jménem. Ano, jedná se o jihokorejskou verzi Fordu Cortina. V případě tohoto vozu dokonce neproběhlo ani žádné přeznačení, proto se občas za jeho pravý název uvádí Hyundai Ford Cortina. 

Jeho příběh je ale i tak docela zajímavý, jelikož Cortina je vůbec prvním hyundaiem, který byl kdy vyroben. Celý příběh začal v roce 1967, kdy došlo k založení Hyundai Motor Corporation. Nová automobilka potřebovala začít co nejdřív vyrábět, ale neměla k dispozici vlastní konstrukci, takže se rozhodla jít cestou licence. 

Jenže tehdy nebylo moc kde brát, jedinou zemí v regionu produkující aspoň trochu použitelná auta bylo Japonsko, a to z kulturních důvodů požádat o pomoc moc nešlo (Jižní Korea a Japonsko se nemají rády). Vedení firmy však dobře vědělo, že v Evropě se už nějakou dobu velmi daří příhodně velikému Fordu Cortina. Tak se Korejci s Němci, Brity a Američany (ve značce to tenkrát bylo komplikované) dohodli, že budou stejný model vyrábět a nabízet i doma.

Je potřeba zmínit, že s tou produkcí to nebylo nijak horké, auta pořád vznikala v Evropě a v korejském Ulsanu je jen skládali dohromady. To je ostatně spolu s neshodami ohledně podílu Fordu v nově vzniklé společnosti také důvodem, proč už za osm let přišel Hyundai s od základu vlastní konstrukcí, slavným typem Pony. 

Nicméně platí, že prvním modelem značky je právě Cortina. Poháněl ji benzínový čtyřválec 1.3 s výkonem 40 kW a do ukončení produkce v roce 1971 vzniklo 9290 kusů, z čehož se dá usoudit, že i Hyundai se s tímto autem dočkal nějakého úspěchu. Mimochodem, licenční výroba poté pokračovala i s návaznou generací známou také jako Granada a byla ukončena až v roce 1983.   

Mahindra Verito Vibe

Druhý zástupce už s Jižní Koreou nemá nic společného. “Pochází” ze země kari koření, z Indie. Také je to na rozdíl od předchozího příkladu auto, jehož evropský základ možná na první pohled nerozpoznáte. Na druhou stranu přední světla, uspořádání masky nebo silueta karoserie by vám pomoci mohly. No a pokud stále váháte, podívejte se dovnitř. Už víte? Ano, koukáte na asijskou verzi první generace Dacie Logan.

I k ní se váže zajímavé povídání, na jehož počátku leží vznik joint venture Mahindra Renault Limited. Samotná značka Mahindra tvoří už od roku 1945 jednu z největších indických automobilek, čehož chtěl zmíněný francouzský výrobce využít, protože partnerstvím se silným místním hráčem by si usnadnil vstup na zdejší lukrativní trh. V roce 2007 tak spolu uzavřeli dohodu o spolupráci, přičemž Indové měli poskytnout továrnu a dodavatele, Evropané auto.

Renault šel cestou nejmenšího odporu a dodal model, jenž byl od začátku vyvíjen pro rozvojové trhy: Dacii Logan. Jen ji, ostatně jako všude jinde po světě kromě Evropy, dodával pod svým vlastním jménem. Jenomže v Indii se autu moc nedařilo, jelikož kombinovalo levné provedení s karoserií delší než čtyři metry, což už je na místním trhu hranice pro vyšší zdanění a tedy drahá auta. Spolupráce se tak již po třech letech rozpadla. 

Francouzi se následně soustřediili na vývoj nového vozu určeného přímo pro místní trh, jehož výsledkem byl model Kwid (jež mimochodem zase my známe ještě oklikou přes Čínu jako Dacii Spring). Indické značce zbyla továrna a nehotová auta. Tak se rozhodla, že Loganu dá ještě šanci a začne ho (se svolením Renaultu) vyrábět pod názvem Mahindra Verito. 

Auto však trápila stejná potíž – délka. I když nové provedení dostalo zlepšený design a hodnotnější interiér, zákazníci v něm stále viděli drahé levné auto. Tak se inženýři pustili do jeho zkracování. Výsledek snažení dorazil v roce 2013 pod názvem Mahindra Verito Vibe. Nepleťte si ho ale s hatchbackem, Vibe neměl zadní výklopné dveře, jen víko. Toto neortodoxní řešení však místním nevadilo, auto se chytlo dobře a se svou naftovou jedna-pětkou vydrželo v nabídce až do roku 2019. 

JMC Teshun

Posledním autem v mém výběru je dodávka prodávaná v Číně. Jmenuje se JMC Teshun a při pohledu zepředu asi nepoznáte, z jakého auta vychází. Zkuste se ale podívat zboku. Už je vám to jasné? Ano, je to trochu výlet do historie, avšak nemělo by vám činit velké problémy vůz rozeznat. Správně, míříme cyklicky opět k Fordu, díváte se na převlečený model Transit druhé generace, tedy ten, co se v Evropě vyráběl mezi lety 1986 a 2000. 

Zase je to zajímavá povídka, tentokrát vedoucí do devadesátých let. Tehdy měl Ford zájem o spolupráci s jedním z lokálních velikánů, SAIC Motor, ze které ale nakonec nic nebylo, protože jeho nabídku přeplatil General Motors. Ford tak hledal náhradu a našel ji v menší firmě Jiangling Motors Corporation, zkráceně JMC. Prvním produktem nově navázaného spojenectví byl právě Transit druhé generace, jenž se v Číně začal vyrábět souběžně se svým evropským protějškem.

Zatímco ale na starém kontinentu byla druhá generace roku 2000 kompletně nahrazena třetí, v říši středu zůstala v produkci beze změny o šest let déle. Poté i zde přišly na řadu úpravy, avšak podstatně útlejšího charakteru. Ač Číňané provedli celkem přes 70 vzhledových zásahů, základ zůstal stejný. V této podobě pak JMC Ford Transit vydržel v nabídce plných jedenáct let.

Myslíte si, že v roce 2017 se už zdejší lid dočkal obnovy a příchodu alespoň třetí generace Transitu? Kdepak, jak obrázky naznačují, v květnu toho roku přišly na řadu jen další dílčí úpravy. Respektive Jiangling tvrdil, že se jednalo o zcela nové auto, proto také dostalo nový název Teshun. Pozornému oku však neunikne, že se jen víc upravila příď a zadní světla, technologie zůstaly. 

No a v této podobě se vlastně auto v Číně prodává dodnes. Dobře, před dvěma lety se znovu mírně upravila příď a zrovna letos přišla další “revoluce”, původní turbodiesel Isuzu 2.8 l s výkonem 82 kW byl vyjmut a nahrazen elektromotorem s výkonem 120 kW. Tato změna si samozřejmě opět vynutila nové jméno, autu se teď říká JMC Jingma Fuyun EV. Elektřina však pohání stále tu samou krabici s letopočtem prvního představení 1986. Co k tomu dodat.

Toto je seznam tří aut z Asie, která známe, ale neznáme. Povězte mi, trefil jsem se nebo pro vás dnešní výběr nebyl novinkou? Znáte další podobné evropské modely v asijském balení? Diskuze je vaše. A jen tak mimochodem, takovéto převleky stále nekončí, ještě se na vás chystá Afrika, blízký východ a Jižní Amerika (neplést s Mexikem!). To bude taky určitě stát za to. :-) 

Pozn.: Asi nejtypičtějším příkladem evropského auta v asijském balení je Morris Oxford známý v Indii jako Hindustan Ambassador. To je ale taková ikona, že už dostala svůj vlastní článek. K přečtení zde.