Peugeot 308GTi: Rozverné vlání za přední nápravou

Někteří z vás si možná všimli, že v posledních týdnech jsem otestoval několikero aut, která se sice tvářila sportovně, ale stačil letmý pohled do tabulky technických parametrů, aby se ukázalo, že se jedná jen o beránky ve vlčím rouše. A nedá se říci, že bych si stěžoval. Naopak – malé přemotivované krabičky mi docela vyhovovaly a dokonce jsem v redakčním chatu pronesl tezi, že nějaký ten pravověrný ostrý hatchback je snad i zbytečně silný. Poté, co bylo toto odvážné rčení vyvráceno, pošlapáno a označeno za herezi nejhrubšího zrna se v redakčním kalendáři objevil Peugeot 308 GTi a u něj moje jméno. Prý ať mě tyhle nesmysly přejdou. A tak jsem dostal do ruky skutečný hothatch. Podle některých sice patří mezi pomalejší zástupce tohoto "klubu výjimečných", jako vstupní model ale poslouží ideálně. 

Jenže co je vlastně takový hothatch zač? Vlastně by to mělo být v zásadě obyčejné auto s praktickou karoserií a koncepcí “vše vpředu”, do kterého v továrně namontovali silnější motor a přidali pár vychytávek, aby se nadopovaná nákupní taška nějak udržela na silnici. Ne vždy to tak úplně vyšlo a zvláště osmdesátkové ostré hatchbacky platily za sic zábavné, ale i dost nebezpečné vozy.

V poslední době ale u některých výrobců nacházíme auta, jež se sice za hothatch vydávají, pod povrchem ale došlo k tolika změnám, že se sériovým modelem nemají už mnoho společného. Ano, koukám třeba na Hyundai i30N, které je sice řidičsky skvělé, ale od původní ítřicítky se liší až příliš. Nastavitelné adaptivní tlumiče, sofistikované systémy řízení a nekonečná plejáda elektrických pomocníků poslala celý segment současných ostrých hatchbacků do vod, kde ještě nedávno vládly supersporty. Z nuly na sto pod šest vteřin? Žádný problém. Maximální rychlosti vysoko nad dvěma stovkami? Jak je libo. Na jednu stranu je to skvělé, na druhou se zábava přesouvá kamsi k rychlostem, které nejsou legální ani na dálnici. O tom ale už bylo napsáno mnoho, pojďme se raději podívat na testované auto.

Peugeot na to šel jednodušeji, než jeho konkurenti. Do třistaosmičky zabudoval nejobjemnější agregát z nabídky, který prošel řadou úprav, přidal větší brzdy, obyčejný samosvor Torsen na přední nápravě, tužší tlumiče (ale nijak zásadně) a to je tak nějak vše. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji. Pod kapotou se nachází řadový čtyřválec uložený napříč, jeho objem činí 1,6 litru a díky velkému turbu dosahuje výkonu 263 koní a 340 Nm točivého momentu. K dispozici je tak řidiči skutečně slušná porce síly, v nižších otáčkách je ale nutné počítat s velmi výraznou prodlevou turba. Příval výkonu pak přichází nečekán, nezván, nezřídkakdy kola na přední nápravě protočí a řidiče tím z letargie probudí. 

Lepší je proto držet otáčky kdesi ve vyšší polovině spektra otáčkoměru (na jehož protisměrný chod jsem si za celý týden nezvykl – fakt je nutné měnit za každou cenu zažité pořádky?), což vyžaduje častou interakci s velmi…svébytnou řadící pákou. Tento ovladací prvek je v Peugeotu 308GTi docela dlouhý a zakončený masivním hliníkovým ingotem, jež je našroubován na měkkém plastovém závitu. Díky tomu se celá tato soustava pod řidičovou dlaní různě vrtí a mění fluidně svůj tvar a sklon. To ale mile ladí s dlouhými a velmi osobitými drahami, po nichž se páka pohybuje. Zkrátka řazení zde rozhodně není přesné a krátké, ale spíše rozevláté a měkké. Jenže ono to asi není úplně špatně. Dojem ze změny převodů totiž příjemně koresponduje z pocitem z řízení.

Tím se dostáváme k podvozku. Ten je velmi pohodlný a to nejen na poměry ostrých hatchbacků. Svojí plavností a kolíbavostí strčí do kapsy třeba i soudobou Fabii. Díky tomu jízda Peugeotem nebolí, dokonce ani pražská změť dlažebních kostech a tramvajových kolejí nezpůsobuje řidiči nepříjemnosti vrcholící návštěvou chiropraktika. Při nahánění setinek na okruhu je to jistě nevýhoda, na rozbitých okreskách ale díky tomu 308GTi funguje docela dobře. Rychlejší jízda zkrátka vypadá tak, že řidič nasměruje vůz malým (a nepříliš citlivým) volantem zhruba tím směrem, kam by chtěl jet a příď vozu se tudy s jakousi nonšalantní nejistotou vydá. To, co se děje se zadní jednoduchou nápravou je vesměs jedno, když už se náhodou roztančí až příliš, zasáhne letargické ESP a vůz tak nějak srovná. Pokud náhodou sešlápnete plyn v oblouku zatáčky (nebo v něm zrovna zabere turbo), popere se s touto nepříjemností samosvor, takže žádné zběsilé protáčení vnitřního kola a útěk ze zatáčky po tečně se nekoná. A když se snad něco nepovede, jsou tu opravdu dobré brzdy, které nevadnou, přesně se dávkují a dokážou rozdováděný vůz spolehlivě a přísně zastavit.

Na přesnost zapomeňte, zábavy si ale za volantem užijete do sytosti. Vlastně jsem měl pocit, že čím méně se auto snažím řídit, tím lépe jede. Že celý svět tak nějak vlaje za přední nápravou a nezbývá než doufat, že to dobře dopadne. A takový pocit může být ve vyšších rychlostech trochu strašidelný.

Na rozdíl od některých konkurentů nenabízí 308GTi ani nijak dramatický zvukový doprovod. Jediné, co stojí za zmínku, je hlasitý blow-off ventil, který se ozve při povolení plynového pedálu. Jinak je tu ale slyšet prostě jen “obyčejný” zvuk čtyřválce bez práskání do výfuku, nebo sofistikovaných klapek, což je vlastně celkem osvěžující. Tedy…je tu jedna možnost, jak si v interiéru trochu toho “závodního” zvuku dopřát, ale není to nic k chlubení. Onou možností je tlačítko “SPORT” na středovém panelu. Jeho stiskem se aktivuje falešný zvuk motoru, jež chrochtá do reproduktoru, budíky se zbarví do červena (takže není vidět, kde začíná červené pole otáčkoměru) a plyn má trochu ostřejší reakci (což je vzhledem k celkové rozevlátosti vozu taky spíše na škodu). Smysl tohoto čudlíku mi u 308GTi bohužel uniká – skoro to na mě působí, jako kdyby v okamžiku, kdy byl vůz hotový přišel shora rozkaz “udělejte do toho auta nějaký sportovní režim, protože to je teď cool”.

Bohužel sportovní tlačítko není jedinou věcí, která mi v interiéru nedávala moc smysl. Ne, nechci nadávat na originální Peugeotí i-Cockpit. Já osobně mám tohle řešení moc rád a vyhovovalo mi i zde. Malý volant a budíky umístěné na horní straně palubní desky mi rozhodně problém nedělají. Jsem si také vědom toho, že 308 je služebně už poměrně stará a v kuloárech už se šušká cosi o nástupci, jež se ukáže už příští rok. Proto jsem ochoten odpustit vozu třeba i pomalý infotaimnent, nebo zastaralý displej mezi budíky ovládaný jediným tlačítkem na páčce blinkru. Obojí umí Peugeot lépe, jak nám dokazuje třeba ve zdařilé 508, kde se již tyto problémy neobjevují.

Zůstává mi ale záhadou, k čemu je velká plastová věc s kolečkem ovládání hlasitosti a lacině vypadající ozdobnou lištou na středovém panelu. Tento kulatý blob zde nemá žádnou jinou funkci, než umístění jediného kulatého ovladače a pěti tlačítek. To, jak prvek plýtvá prostorem, naplno vyniká ve světle faktu, že zde jinak zoufale chybí odkládací prostory. K dispozici je řidiči, kromě úložného prostoru ve dveřích, jen velká kapsa u loketní opěrky, ve které se navíc nachází i jediný dostupný držák na nápoje. 

Abych ale jen nedštil síru – v Peugeotu najdeme fajn pohodlná anatomicky tvarovaná sedadla, která dokonce nabídnou i jednoduchou masážní funkci (pracovně jsem ji nazval jako “jízda na líném hrochovi”), mile mě překvapil i prostor na zadních sedačkách a docela veliký kufr. 

Trochu netradičně zakončím test hodnocením vzhledu auta. 308GTi se od svého civilního základu příliš neliší. Oproti klasické verzi nabízí černou mřížku chladiče, červeně zbarvenou lištu nárazníku, dvě výrazné koncovky výfuku a černě lakované devatenáctky. Pozornost tak poutá hlavně příplatkové černobílé lakování, jež vyjde na rovných 25.000,- Kč. Osobně k němu mám poměrně ambivalentní postoj. Na jednu stranu jsem rád, že se Peugeot nebojí výraznější designové kreace, dvoubarevnému lakování fandím a kombinace černé a bílé má docela styl. Výsledný ostrý řez napříč autem ale působí na můj vkus až příliš jednoduše a odbytě. Možná by stačilo zvolit jiný sklon dělící čáry, nebo přidat nějakou linku, která by obě části sjednotila. Takto mám ale z dvoubarevného lakování trochu pocit promarněné šance. Jinak ale vypadá třistaosmička docela decentně a elegantně a i když se jedná o modelově starší vůz, ostudu vám rozhodně neudělá.

Verdikt

Peugeot 308 je dost možná “opravdovější” hothatch, než všichni jeho soupeři dohromady. Místo chirurgické přesnosti a dokonale sofistikovaných technologií totiž nabízí adrenalinovou zábavu s dávkou vzrušující nejistoty. Samosvorný diferenciál a dobré brzdy ale drží nad řidičem celkem odpouštějící ochrannou ruku. Zároveň je dokonale použitelný jako obyčejný osobák pro každý den a pokud nezvolíte dvoubarevné lakování, nekřičí do světa, že by snad měl být nějak zvlášť rychlý, nebo sportovní. Nejvíce tak nakonec můžou potenciálního kupce naštvat drobné nedomyšlenosti v interiéru. Pokud je ale nazveme jako “francouzsky roztomilé přešlapy”, neexistuje mnoho důvodů, proč byste si neměli Peugeot 308GTi oblíbit. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1598 ccm
Výkon: 193 kW, 263 koní
Točivý moment: 340Nm / 2100 ot/min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 6,0 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 6,0 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 10,7 l/100 km
Základní cena (308GTi): 825 000,- Kč