Audi A5 Sportback S line 40 TDI: Kouzlo specifikace

Audi A5 je poměrně mladý model, který se do výrobního programu ingolstadtské automobilky zařadil až v roce 2007. Přesto si však vybojoval poměrně rychle své místo na slunci a zařadil se mezi nejoblíbenější modely značky. Jako první se na trh dostalo krásné kupé, následované neméně přitažlivým kabrioletem. Jako poslední se objevila varianta Sportback, která je nejpraktičtější verzí A5, neboť se jedná o klasický liftback, byť sportovně střižený. Osobně mám pro původní A5 kupé slabost a jsem přesvědčený, že dříve či později se tohle auto zařadí mezi vyhledávané youngtimery, tím spíš verze se zajímavým motorem pod kapotou. Jen se podívejte sami. Design, který vymyslel mistr svého řemesla Walter da Silva prostě nestárne. Jednoduché a dokonale funkční tvary působí dodnes skvěle.

Dnes tu však nejsme kvůli kupé nýbrž kvůli Sportbacku, přesněji řečeno jeho druhé generaci. Ta vystřídala svého předchůdce v roce 2016 a rozhodně se nejednalo o žádnou velkou revoluci. Proč taky? Měnit něco, co funguje, přece nedává smysl. A5 tak rozvíjí designovou myšlenku původního modelu a pouze ji zasazuje do aktuálního firemního designu. Je ostřejší, o něco málo výraznější, a přesto minimálně stejně přitažlivá jako první A5. Možná i o něco víc. Druhá generace již stihla projít mírným faceliftem, který jen retušoval drobnosti, jako je grafika světel. Právě modernizovaný Sportback jsme si nedávno vzali do redakčního testu.

První dojem. Kouzelný okamžik, který vzniká při prvním setkání s jevem, člověkem či věcí (v tomto případě autem) a může napovědět, jestli si sednete, nebo jestli vaše budoucí vzájemné soužití nebude to pravé ořechové. Někdo dá na první dojem opravdu hodně, jiný mu zase tolik váhy nepřikládá. Já osobně patřím mezi tu druhou skupinu lidí, nicméně nemohu říct, že bych onen efekt primarity dokázal zcela potlačit a ignorovat. Vždycky to tam někde vzadu v hlavě zůstává. Proč o tom mluvím? Inu, Audi A5 Sportback na mě neudělalo zrovna dobrý první dojem…

Seběhlo se to asi následovně. Nafasoval jsem klíče od Audi a začal procházet potemnělým parkovištěm obchodního centra. Ostražitě jsem koukal, kde se objeví zablikání a když jsem ho zahlédl, přišlo menší zklamání. Sportback byl oděn v šedém pastelovém laku jménem Quantum. Jestli existuje barva, kterou opravdu moc nemusím, je to právě tahle šedá. Evokuje ve mně novodurové odpadové trubky, což není zrovna lichotivá věc. Druhé zklamání přišlo po usednutí dovnitř, kde jsem si musel štelovat sedačku ručně. To je něco, co v této cenové kategorii úplně nečekáte. No nic, nebyl zrovna čas přemýšlet, proč tomu tak je. Za dvě hodiny jsem měl být v Českých Budějovicích, takže jsem měl trochu naspěch. 

Vydal jsem se tedy po Pražském okruhu vstříc cestě na jih Čech. A tam přišel třetí negativní vjem. Pražský okruh sice není v některých místech zrovna vzorem kvalitní vozovky, ale nepamatuji si, že by mě nějaké auto naklepávalo natolik, že bych si připadal jak řízek před obalením. Vlastně jo, Focus RS, ale to je trochu jiná kategorie. U cestovního liftbacku od Audi bych to nečekal. Viník je však jasný na první pohled a skrývá se pod číselným kódem 265/30 R20. Jistě poznáte nač narážím. No co, tohle nějak přežiju, přeci jen docela pospíchám. Najíždím na dálnici, sahám po páčce tempomatu, abych si nastavil povolený limit a dal odpočinout pravé noze. Potvrzuji rychlost, pouštím pravý pedál a auto začíná zpomalovat. Hledám, kde je problém, a nacházím jej záhy. V autě za necelé dva miliony není ani obyčejný tempomat. Sorry, to vypadá opravdu blbě a docela mě to štvalo. První dojem tedy nic moc. Uvidíme, jestli mě A5 dokáže přesvědčit během zbývajících šesti dnů, že nad ní nemám lámat hůl. 

Nemohu si pomoct, to auto vypadá dobře. Co dobře, nebojím se použít označení skvěle. Navzdory nevýrazné šedé barvě. Celý design je perfektně dotažený. Na první pohled může evokovat přílišný konzervatismus, ale stačí se podívat, jak spolu hrají jednotlivé detaily. Ostře řezané světlomety (mimochodem, mají neuvěřitelnou účinnost) s výraznou grafikou dokonale navazují na masku chladiče a celé to nádherně souzní s předním nárazníkem, který lehce ukazuje své svaly, ale zase ne moc, přesně tak, jak se sluší na pravého gentlemana. Bočnímu profilu dominuje výrazná linka dveří, která se ladně prohýbá nad mírně vytaženými blatníky a pomalu svažující se střecha tomu dodává tu správnou dávku sex appealu. Zadní část pak hraje na jistotu. Opět potěší grafika světlometů a také výrazné koncovky výfuků (opravdu tam jsou). Třešničkou na dortu jsou bezrámové dveře, které potvrzují nepopiratelnou výjimečnost Sportbacku. Tohle se povedlo. Jestli někdo tvrdí, že Němci nerozumí designu a neumí udělat krásné auto, tohle je rázná odpověď. 

Popisovat interiér Audi, to je jako hledat chyby v Mozartově díle. Prostě tam žádné nejsou. Řemeslné zpracování je na nejvyšší úrovní, všechna tlačítka mají bezchybný a takový ten správný chod. Prostě něco zmáčknete a víte, že takhle to má být. Všechny displeje mají vzorové rozlišení a jsou dokonale čitelné. Digitální přístrojový štít by mohl být braný jako benchmark pro všechny ostatní. Až tak dobrý je. Sportovní sedačky mi sedí jak dobře střižený oblek a vyloženě nadšený jsem z perfektní pozice za volantem, kterou najdu prakticky okamžitě. Marně přemýšlím, kde se mi sedělo lépe. Dokonce i dozadu se posadí dospělý člověk a kupodivu jsem zezadu neslyšel žádné větší námitky ani na klesající střechu. Do kufru se vejdou nezbytné propriety po malé novorozeně i tříletou ďáblici, takže k prostornosti nemám výhrad. Pokud bych měl být opravdu hnidopich, pak bych možná řekl, že vnitřek je trochu chladný a prospělo by třeba nějaké to decentnější ambientní osvětlení, a že parkovací kamera by zasloužila kvalitnější obraz. Ale to jsou jen detaily. 

Testovaná A5 nesla na zádi označení 40 TDI. Abych se přiznal, vůbec netuším, co to znamená. Audi se snažilo zpřehlednit označení motorů, ale já osobně v tom dost tápu a z celého nápisu rozumím akorát tomu TDI. Rychlý pohled do technických údajů mi osvětlí, že pod číslovkou 40 se skrývá dvoulitrový turbodiesel o výkonu 140 kW. A pozorní čtenáři si jistě povšimli, že nikde na (ani v) autě nespatřili nápisy “quattro.” To znamená jediné, máme tu čest s předokolkou. Samotný motor je zcela dostatečný. Jeho 190 koní je na běžné ježdění víc než dost. Prostě je to takový pohodář, který odvede slušnou práci, ale nečekejte žádnou nadstavbu. V levém dálničním pruhu se mu sice líbí, ale čas od času budete muset uhnout do pravého, abyste nepřekáželi rychlejšímu. Stejně tak při předjíždění na okreskách si občas budete muset připustit, že ten horizont je už příliš blízko, a radši si počkáte až za něj. Ale jak říkám, v 99 % času jde o naprosto adekvátní motorizaci. Přesto k ní mám jisté výhrady. Za prvé je tu zvukový projev. Možná mám příliš citlivé uši, ale místy k nim doléhalo takové naftové cvrlikání. Ne, že by to bylo nějak zvlášť obtěžující, ale dovedl bych si představit kultivovanější projev. Druhou výtku směřuju k převodovce DSG, která občas zaváhá, a především v městských kolonách neumí pracovat zcela hladce. Ale to je obecný problém kombinace dvouspojky a naftového motoru a zde je to ještě asi nejlepší provedení, které jsem měl možnost vyzkoušet. A do třetice si postěžuji na spotřebu. 7,4 litru na sto není sice nikterak drastické číslo, ale čekal bych tak o litr nižší, tím spíš, že dvě třetiny ujetých km byly mimo město. 

Největší rozpaky z celého vozu mi přinesl podvozek. Od cestovního GT, kterým A5 Sportback bezesporu je, bych čekal příkladné jízdní vlastnosti a rozumný komfort. To první Audi plní na výbornou. Oceňuji perfektně naladěný posilovač řízení, na který je spoleh. Stejně tak autu nedělá problém rychlý přesun po okreskách. A5 skvěle drží zvolenou stopu, je čitelná a nezáludná. Potud tedy dobré. Za komfort však chválit rozhodně nemohu. Kombinace sportovního S Line podvozku, až nesmyslně velkých kol (když si je odpustíte, ušetříte sto tisíc), chybějící adaptivní funkce a českých silnic má za následek jediné. Na méně kvalitních silnicích vás nehezky natřásá a celé auto poněkud znervózní. To je opravdu škoda, protože k zaměření auta by se mnohem více hodil relaxovanější pocit z jízdy. 

Verdikt 

Na tomto konkrétním autě je krásně vidět, co může způsobit nevhodná specifikace výbavy. A5 Sportback znám již z dřívějška, kdy jsem měl možnost chvíli jezdit s naftovým šestiválcem. A ten výše zmíněnými nedostatky rozhodně netrpěl. Jeho dynamika byla zcela suverénní, spotřeba podobná, převodovka mnohem hladší, na menších kolech bylo celé auto výrazně pohodlnější a cenově to vyšlo plus minus nastejno. A5 Sportback umí být vynikajícím autem. Ale musíte zvolit tu správnou konfiguraci. Tahle to není.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 190 koní (140 kW) v 3 300 – 4 200 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 1 750 – 3 000  ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková S Tronic
Provozní hmotnost: 1575 kg 
Maximální rychlost: 235 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  7,9 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná: 4,6 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,4 l/100 km
Cena od (s daným motorem): 1 172 900,- 
Cena testovaného vozu: 1 932 200,-