Jak jsem místo luxusního sedanu koupil hot hatch

Posledně jsem tu dumal nad tím, jaký si pořídit postarší opulentní sedan či velké kupé s automatem, ideálně V8 RWD, foukaný sesle, sauny, solárka, kolotoče, pí**viny… znáte to. No a pak jdu a pořídím si mrňavej červenej hatchback s čtyřválcem a s manuálem, kterej hrabe předníma. Jak je to možný?

No, stalo se to shodou okolností, kterou jsem fakt uvítal. Od minule jsem totiž přemítal jestli vzít Benz CLK 500 (C209) – i jsem se v jednom svezl, potom zase Lexus LS430 – i jsem to konzultoval s MGRR, mezitím jsem bloumal nad tím, jestli radši nejít cestou poseroutky do něčeho trochu obyčejnějšího, ale novějšího (typu BMW F30 328i nebo E93 330i), jenže z týhle racionální představy jsem se začínal dostávat do takovýho divnýho rozpoložení, kdy mě celá akce výběru nového auta začala štvát, místo abych se natěšeně přehraboval inzercí. Prostě takový to klasický dilema – poslechnout srdce nebo mozek? Chtělo to zkrátka najít něco, co není finanční sebevražda, ale ani rezignace na to pořídit si (pro mě) něčím zajímavej povoz a zkusit si zase něco trochu jinýho.

Jeden zdejší čtenář se rozhodl, že si koupí GR Yaris a prodá svou vymazlenou pětiletou Fiestu ST - zmínil to v naší skupince Sunday Drive, a tak jsem položil zvídavou otázku “za kolik?”, vyžádal si nějaký podrobnosti, přečetl si od ostatních kluků, jak je jeho Fiesta skvělá (Krab o ní psal i recenzi), obrátil internet vzhůru nohama na všechny recenze, svezl se a bylo rozhodnuto. Teda až po chvíli, kdy mu Toyota potvrdila alokaci na toho splašenýho Yardu. Zkrátka to bylo takový impulzivní rozhodnutí, tolik svázaný s tím konkrétním autem, že jsem ani nezvažoval třeba jinej hothatch po prolomení týhle bariéry.

Tahle obří odchylka od výše zmíněného zadání ale ve skutečnosti vůbec není odchylkou od mého původního záměru. Rozhodl jsem se totiž koncem minulého roku prodat obě svý auta s tím, že je na čase zkusit zase něco jiného. (Honda Legend ‘99 a Mazda MX-5 NC; Miata už je pryč, Legend se prodává hůř, možná si ho vezme kámoš.) Jasné bylo víceméně jen to, že to bude muset baštit benzín, že to musí být rychlejší než moje dosavadní auta, být lépe vybavené (např. parkovací senzory) a ideálně s jasnou servisní historií (plus by té historie nemuselo být tolik, jestli víte jak to myslím) a (spíš výjimečně) odvézt víc než dva lidi. Honda Legend mě i přítelkyni zhýčkal svým automatem, který k povaze toho auta sedí jak prdel na hrnec, takže i když jsem proti automatům kdysi zbrojil, tak jsem po roce svý stanovisko při výběru nového daily přehodnotil a koukal spíš na auta s PRNDou. Jelikož jsem odjakživa zatíženej na sedany, bez váhání jsem začal pokukovat po nich. A když už rychlý sedan v automatu, tak proč ne osmiválec, 200+kW a takhle se to nabalovalo. Ale ty původní požadavky, než to začlo sklouzávat k ultimátnímu sedanu (na kterej jsem naštěstí usoudil, že nemám peníze), mi hezky splní i moderní hothatch, který navíc při mém rozpočtu dává mnohem větší smysl. Pro mě, jakožto člověka, co si ani nevymění žárovku, je lepší mít krásnej exemplář jednoho z nejlepších aut svý třídy než provozovat starou luxusní limuzínu (která bude servisní časovaná bomba) nebo novější, ale zcela průměrný sedan. Navíc když jsem si (v určitém typu aut) oblíbil automat, proč nezkusit další nevídanou věc -- jinej typ karoserie, kterej jsem nikdy dřív nevyhledával (i když by mi v zásadě perfektně vyhovoval praktičností). Na pohodlná auta bude ještě času dost v budoucnu.

Vyzkouším si jaké to je žít s hothatchem a vlastně hatchbackem obecně (můj první zadní stěrač!). Poprvé mi pod kapotou sviští turbo. Nově se na stovku dostanu už za šest sekund. Je to moje první auto, které si nepamatuje Šemíka, když byl ještě hříbě. A má sportovní sedačky! Skutečnou barvu, ne jeden z odstínů šedi. Můj první Ford. (Jasně, In Kartu od Českých drah už jsem objednal – haha.) Takže mise najít něco jiného byla rozhodně splněna. A že nemá automat, který jsem v daily chtěl? No, když už jsem zvolil takhle nasupenou krabičku, tak by se mi do ní ani nehodil a co se týče přítelkyně, tak ta dříve jezdila starší naftovou Fiestou jménem Ernie, takže se nezlobí za malé a familiérní auto a navíc bude mít k dispozici hill holder, který při rozjíždění v kopcích supluje jednu z výhod automatu, kterou ocení. Jsem moc rád, že jsem nakonec našel auto, který udělá radost nám oběma. A samozřejmě jsem ji musel pojmenovat Bernie. Modří vědí.

Tolik tedy k tomu jak je možné, že jsem si pořídil Červeného trpaslíka (jak jej nazval Krab). Teď jdu nasávat zážitky, abych je pro vás pak mohl sepsat, spolu s detailnějším představením auta a jeho decentních úprav. Jsem na to soužití strašně zvědavej a první dojmy jsou velmi pozitivní.

PS: Není to jediná autíčkářská novinka, kterou jsem si na rok 2021 naordinoval a když dvě auta prodám, dvě taky koupím. Okolo dubna očekávám, že tady představím tu druhou… ani nemůžu říct novinku, spíš víkendovou stařenku, kterou mi právě v dílně dávají dokupy lidi šikovnější než já, aby byla na sezónu v cajku :)