Cesta k mému prvnímu autu 8 - "...ta už nikdy nepojede..."

Přes týden jsem objednal díly na Focuse – pumpu a zrovna komplet rozvody. Místo Sierry jsem se tedy s taťkou přes víkend věnoval Focusu, ale vše se podařilo a opět je Focus pojízdný.
Mně teď čekalo rozhodování, co a jak.
Červená Sierra nemá interiér a šedé XRko se musí rozebrat co nejdřív.
Padlo rozhodnutí, když mám interiér z červené venku, tak opravím, vyměním a udělám vše co je potřeba v interiéru.



Vybrousil jsem hrubou vrstvu té černé základovky, koupil červené spreje namíchané na Fordí barvu a nastříkal všechna místa vevnitř co byla vyvařována – nikdo to už asi nikdy neuvidí, ale mám dobrý pocit, že to je pěkný. Nutno podotknout, že tohle se odehrávalo v létě a já měl auto přistavené vedle domu, takže jsem mohl otevřít dveře jen z řidičovy strany. Rozpálené auto, vůně barvy, vážně jsem si to „užíval“.

Dále se mi naskytla ke koupi nepopraskaná šedá palubovka na Sierru a zrovna z Brna. Tak jsem pro ni teda s kamarádem zajel. Nedovedu si představit, jak bych toto přepravoval šalinou.
Nějakou dobu jsme tedy měli v bytě 1+1 perfektní bytový doplněk, přítelkyně vyloženě jásala.



Poznámka: Palubovka v XRku bohužel taky popraskaná, takže tu jsem do auta dávat nechtěl.



Když jsem palubovku dopravil autem do Kroměříže, tak jsem ještě sehnal plynové lanko z německého ebaye, protože to mé bylo roztřepené a pravděpodobně by dlouho nevydrželo. Dále mě čekalo sundání palubovky, abych mohl nandat tu co jsem koupil. Pro mě velice stresující záležitost, protože jsem ty plastové díly nechtěl nijak poškodit. Natož ještě abych si pamatoval kde, jaký šroubek byl a tak podobně. Po jednom odpoledni lamentování se mi to nakonec podařilo.



V tento moment jsem práci na své červené musel přerušit, jelikož kamarád, u kterého je uskladněné XRko, měl konečně čas. Vzal jsem si týden dovolenou, tudíž jsme za týden museli XRko komplet rozebrat, díly dopravit ke mně do Kroměříže a pak je ještě rozumně uložit. Do Hranic na Moravě to mám cca hodinu svižnější jízdou autem. Moje týdenní dovolená vypadala následovně:
Ráno v 7 hodin vstát, vyrazit na hodinovou jízdu do Hranic. Tam 10-12 hodin denně rozebírat Sierru a pak hodinová cesta domů. Ještě se nabízela otázka, kde ty díly doma uskladním. Tímto bych chtěl i poděkovat Chosému za veškerou pomoc!

Naštěstí jsem si už rozebral většinu své červené, takže jsem věděl, co a jak. Navíc ve dvou lidech to šlo ještě rychleji. Během prvního dne jsme vyndali komplet interiér a začaly odstrojovat auto zvenčí – světla atd.



Druhý den přišla asi nejhorší část. Já měl v červené naprosto zdrbanou elektriku od zásahu kutila. To kvůli plyun, tudíž jsem se rozhodl, že si vyndám komplet elektriku z XRka, pak vyndám elektriku z červené a do ní přijde XRková elektrika. Musím zmínit, že defakto vše se učím a nikdy jsem nic takového nedělal, tak proč se do toho nepustit, že? 



Začaly jsme hezky odzadu, protože tam je toho nejmíň. Následovně vše, co je za palubní deskou. Tohle jsem si důkladně nafotil, protože to podle toho pak budu motat zpátky do červené. Ještě jsme museli vyndat pedály pro lepší přístup. Už když jsem viděl ty metry kabelů, jímala mě hrůza, že toto nikdy nemůžu natahat do červené. Jako poslední jsme museli protáhnout elektriku z motorového prostoru. Jakmile bylo vše protáhnuté z motoru do interiéru, čekal nás porod a to doslova. Všecky ty metry kabelů musí projít otvorem pro pojistkovou skříňku, která je samozřejmě v motorovém prostoru. Ve dvou lidech se toto dělalo ještě docela normálně. Elektrika nám zabrala zbytek tohoto dne.



Třetí den bylo potřeba sundat kola, výfuk, polyuretany a vše, co by se mohlo hodit z podvozku. Stabilizátor, ramena, Koni tlumiče atd. Jenže jak to udělat, když auto stojí na zemi? Na heverech se nám to fakt dělat nechtělo. Naštěstí kamarád je vybavený a má tam traktor s vysokozdvižnou radlicí, což práci o dost ulehčilo. Auto jsme si pak položili na kozy a z traktorem mohli odjet, takže se dalo pod autem rozumně pracovat.



Výfuk byl otázkou pár minut. Stabilizátor, zadní tlumiče, polyuretany. Vše šlo v pohodě, ale do dvou věcí se nám vážně nechtělo. Potřeboval jsem madlo ruční brzdy a tam je přístup přes kardan, a to chvilku zabralo, navíc začalo pršet. Abychom se dostali na zadní polyuretany, které byly nad pružinami, museli jsme se jich nějak zbavit. Na autě byl otevřený diferenciál, s bubnovou nápravou. Kotoučová náprava se samosvorem byla jako doplněk v kufru, takže tohle jsem sundávat nepotřeboval a vážně se nám do toho nechtělo. Zadní pružiny jsme tedy vzali flexou, stejně byly po smrti. Ještě jsem si sundal nádrž. Tažné jsem taky sundal, to jsem nechal kamarádovi na traktor.



Nárazníky mi byly k ničemu, blatníky a kapota ohnilé, motor bez výkonu a bez tlaků. Přední sklo vyhřívalo jen z poloviny. Z auta tedy zbyla kastle, motor obraný o vše použitelné, kardan, převodovka v pochybném stavu. XRko mohlo jít do šrotu.
Na jednu stranu mi jí bylo trošku líto, ale nosníky defakto neexistovaly a kastle byla dost hnutá z té bouračky, co zažila.



Teď otázka, jak všecky ty díly dostat ke mně do Kroměříže, Toyotou bych to vozil na několikrát. Vzali jsme skříňového Transita a vše vyskládaly u mě. Ve výsledku z toho byl plný dvorek, garáž, a dokonce i něco v mém pokoji. Den a půl jsem ty díly potom třídil a uskladňoval. Takhle asi padla moje dovolená.



Další krokem byl nedestruktivně vyndat elektriku z červené a nandat tam pak XRkovou. Sice už jsem věděl jak na to, ale byl jsem na to sám a dělal to v červencových teplotách. Vyndání trvalo 3 víkendy práce od rána do tmy v jednom člověku. Jak jsem to vyndával, tak jsem si lepil štítečky na konektory, co je co. Doma mi říkali, že tu druhou elektriku tam nedám nikdy, a to auto už jezdit nebude.





Nechtěl jsem se jen tak vrhnout na tu XRkovou elektriku. Přeci jen tu máme ročník 1990 a 1991. Hatchback a sedan. Auto s XR výbavou a auto téměř bez výbavy. Porovnal jsem každý konektor a ujistil se, že nezbytné položky souhlasí. XRko mělo navíc třeba zadní stěrač, elektriku na výhřev předního okna a takové věci jsem já nevyužil.





Když jsem se konečně odhodlal, tak jsem začal natahovat XRkovou elektriku do červené. Tahle práce trvala cca 4 víkendy práce od nedivím do nevidím. 1 víkend pršelo, já se zavřel do auta a dělal tam uspořádání těch kabelů. Nemusím asi vyprávět, jak jsem vylezl rozlámanej. Doma na mě hleděli jak na pacienta, přítelkyně nade mnou už zlomila hůl a přestala moje chování komentovat. Postup byl vlastně stejný jako v XRku, jen pozpátku. Protáhnout všecky kabely dírou na pojistkovku, usadit pojistkovku, roztahat si elektriku dozadu, roztahat si elektriku do motoru a uspořádat to co je za palubovkou nějak použitelně.



Nemá ani smysl zmiňovat kolik sprostých slov padlo při tomto zpětném natahování elektriky, hlavně teda v motorovém prostoru. Drobná vsuvka. Ta XRková elektrika měla uplně jinak vedenej kabel pro startér. 2 dny jsem se trápil s tím, že nemám, jak zapojit startér. Pak jsem šel po každém volném konektoru a našel. To jsou ty drobné rozdíly…



Nicméně po 4 víkendech přišel moment, kterého jsem se obával nejvíce. Zkusit nastartovat. Co se bude dít? Nastartuje vůbec? Nevyhoří mi tam něco, nezkratuje se to nějak? Nejsem elektrikář, poskládal jsem to dle fotek a po paměti. Otočení klíčkem.

Nic, ani čerpadlo, natožtak startér. Zklamání? Úleva? Nevím. Napsal jsem kamarádovi ze Sierra klubu, ten se přijel na ni mrknout. Jedno zapomenuté ukostření vyřešilo problém s čerpadlem, ale auto furt nestartovalo. Že by to byl špatný konektor přeci jen? Chvilka listování v knížce, pár proměření, vrtání se ve vyndané elektrice z červené Sierry a objevili jsme špatný relé. Po výměně Sierra nastartovala. A jak krásně běžela. Pocit radosti, který mě zaplavil ani nelze popsat.

Opět bych tu mohl tuhle kapitolu utnout, jenže na autě je stále dost a dost práce, takže budeme neúnavně pokračovat.



Když jsem zmínil, že udělám komplet interiér, tak tedy komplet. Nakoupil jsem na ahifi.cz nové repro, nechal si na 3D tiskárně vyrobit uložení pro přední repro. Zadní uložení jsem si musel doma upravit, abych tam nandal nové repro. Nasazení vrchního dílu palubovky byla otázka chvilky. Ve dvou lidech jsme ji usadili na místo a pak to byla otázka pár šroubů. Už se zase blížíme vzhledem k autu.



V tento moment jsem si musel vzít další týden dovolené, abych mohl pracovat v rozumném tempu na autě. Také jsem potřeboval nějak vyřešit pedály. Gumy na pedálech byly popraskané a odpadávaly. Teď asi sklidím vlnu kritiky, ale koupil jsem černé pedály Sparco. Cenově to vyšlo stejně jako origo Ford gumy na ty pedály. Pedály jsem obrousil, odrezil, nastříkal, nasadil Sparco a mohl jsem je dát do auta. Jedna z nejhorších prací. Celé dopoledne po garáži lítaly hevery…



Teď tu je taková vsuvka. V minulých kapitolách jsem se zmiňoval, že jsem koupil Recaro interiér do sedanu. Ten byl touto dobou už na komplet přešití u čalouníka. Vybral jsem si kombinaci látky a prošívání. Sedadla budou doplněná o prosezenou výplň a komplet přešitá. To samé platí pro dveřní panely, které jsou použité z XRka. Pak tu je ještě vyplnění loketní opěrky a kožená manžeta na řadící páku. Radši nebudu psát na kolik tento zakázkový interiér vyšel.



Když jsem si pro hotový interiér jel, tak jsem byl celý natěšený, jak to bude vypadat. Výsledek předčil očekávání, ale do auta to jen tak nemohlo. Ještě byla spousta jiné práce. Spodní díl palubovky bylo něco, na co jsem se vážně netěšil. Většina elektrických blbůstek, rádio, zesilovač, zapalovač, ovládání naklápění světel. To vše v malém prostoru. Je třeba ještě dodat, že moje celá palubovka je složená asi ze 4 palubovek. Dále jsem mohl do auta nandat vytlumení podlahy.



Zde patří opět vsuvka, byl jsem u jednoho borce podívat se, co má za díly na Sierru ještě s Kubou z klubu. Škoda, že jsem nejel ještě menším autem. Nákupy ale výhodné.



Další na řadě byly dveře. Původní zvukové vytlumení jsem při deinstalaci potrhal, tak bylo potřeba to něčím nahradit. Rozhodl jsem se snad i pro drobné vylepšení. Dovnitř dveří jsem vystřihl Mirelon a přilepil oboustrannou izolepou, pro lepší tlumení. Stejně jsem si i na vnější stranu vystřihl tvar dveří z Mirelonu, ale ještě jsem doplnil o parotěsnou fólii.



S výsledkem jsem byl spokojen. Koberec jsem vyklepal klepadlem, vysál a pak ještě vyčistil kartáčem navlhko. Do auta jsme pak chodil už jen bez bot. Zde jsem trochu podcenil technologický postup. Z auta byla sundaná i stropnice, která byla dost špinavá a potřebovala vyčistit, jenže to nešlo. Takže zase návštěva čalouníka. Mezitím jsem si ještě všimnul, že ta přečalouněná recara jsou na dost orezlých pojezdech.
Demontáž pojezdů, obroušení, odrezení, nástřik. Zpětná montáž.



V tento moment jsem zjistil, že je drobný problém s elektrikou a to přesněji se zadními světly. Tady se odehrává menší diskotéka. Také jsem se potřeboval zbavit gongu, na připomenutí rozsvícených světel, ale aby vše ostatní fungovalo (okruh se uzavíral). Na toto jsem bohužel krátký, takže jsem si pozval jednoho šikovného elektrikáře, který během 2 hodin vyřešil uplně vše + mi udělal konektory na repro, za což děkuju!



Před montáží stropnice jsem si všiml, že roletka střešního okna je hodně špinavá, jenže díky mřížce by to přečalounit nešlo. Horká voda, Vanish, Jar, odstraňovač skrvn a 4 hodiny práce zubním kartáčkem, a i roletka je čistá.



Stropnice byla hotová dřív, než jsem čekal, takže pak mohla jít do auta. V jednom místě je přilepená ke střeše. Koupil jsem lepidlo odolávající vysokým teplotám, jenže schnoucí doba je 16 hodin, takže jsem stropnici musel podepřít.



V autě už toho tolik nezbývalo. Těsnění kolem dveří. Umytí všech plastů do interiéru a následná montáž. Montáž repro a taky nová řadící páka s manžetou. Ještě bylo potřeba vyměnit madlo ruční brzdy, ale to se s autem zajede do garáže nad kanál.



Velký moment nastává teď, kdy jsem nandával nově přečalouněné panely dveří. Neuvěřitelně opatrná práce, ať se nic neušpiní, nepoškodí. Lehce jsem zápasil celou dobu s vhodností šroubků – měl jsem asi 6 krabiček šroubků z oboru Sierr a bral co se tak kde hodí. Jakmile jsem udělal zadní panely dveří.



Další velký moment, a to zadní sedadla. Člověk si říká, kam tak spěchám, když veteránská sezona už bude u konce. To je pravda, ale začíná topná sezona a já mám všechny interiérové díly uložené v kotelně. Takže zpět k zadním sedačkám. Defakto bez komplikací, jen nezapomenout na pásy. V tento moment jsem se rozhodl vyzkoušet jaký volant do Sierry přijde.



Všeho všudy mám doma 5 volantů, ale rozhodoval jsem se mezi dvěma. Kožený Cosworth volant z mk2 Cosworthu nebo RS gumovej volant s tvarem jako mk1 Cosworth. Po vnitřním souboji vyhrál kožený mk2 Cosworth volant. Další den jsem nasadil přední panely dveří a přední sedačky. Musel jsem manipulovat hodně opatrně, abych opět nic nerozbil, co už bylo v interiéru dané. Pár šroubů a panstvo mohlo sedět i vepředu v autě.



Poprvé jsem si sedl do neprosezených Recaro sedaček a hned si je zamiloval. V tento moment má auto interiér z 95% kompletní. Zbývalo vyčistit koberce z kufru, takže stejná procedura. Vyklepat, vysát, umýt.
Potom jsem už s autem zajel nad kanál do garáže a chystal se vyměnit madlo ruční brzdy. To znamenalo výfuk, krycí plech. Povolit lanka, povolit madlo a vyměnit. Vše se lehko říká, ale když většinu prací na autě dělá člověk sám, trvá to dýl.



Nakonec i madlo bylo vyměněno a zbývalo nandat středový tunel s loketní opěrkou. Toto jde pouze a tehdy, když se dá ruční brzda do maximální polohy nahoru, jinak musí spodek palubovky dolů. Připadal jsem si jak s ježkem v kleci, ale po nějaké hodince se to podařilo. Jakmile byl interiér hotový na 100%, v autě jsem půl hodiny jen spokojeně seděl.



Kapitola tady končí. V té další tu budou první dětské nemoci nově postaveného auta a taky ještě další trable.