Dávno nejezdím tolik, abych o pokec s neznámým člověkem stál. Ale když zalovím ve vzpomínkách na doby minulé… Mně se snad nikdy nestalo, že bych svezení neznámého člověka později litoval. Vždycky jsem potkal někoho zajímavého. Nevím, jestli ta doba byla taková, nebo jestli jsem měl prostě štěstí. Ještě vloni v létě jsem po mnohaleté pauze udělal výjimku a zastavil v Polsku, asi třicet kilometrů od hranic, klukovi s holkou (měli ceduli PRAHA). A vyslechl jsem si okouzlující vyprávění o měsíčním pěším vandru po Skandinávii. Letěli pak do Wroclawi, protože to stálo proti Praze polovinu. Kdo vydrží šmajdat měsíc pustinou, toho už jeden den na stopu nezabije. Co bylo sympatické – zdálo se, že je zážitek pěkně stmelil. Vím o párech, co si daly rozchod po týdnu v kempu.
Jo, dřív jsem měl možnost i náladu zastavovat častěji.
Jel jsem jednou něco opravovat na Slovensko. Od nás to i dnes ještě většinou znamená vyrazit po staré silnici směr Ústí nad Orlicí a dál buď na Brno nebo na Mohelnici. A vstávat brzo. Tenkrát ani jiná cesta nebyla. Tak se stalo, že jsem na poslední chvíli zahlídnul ve tmě někde u Potštejna stopující děvče. Ve čtyři ráno. Zastavil jsem, doběhla ke mně taková hezounká blonďatá princeznička v bílých šatečkách a sandálkách, a jestli náhodou nejedu přes Třebovou. Jedu.
Cestou se ptám, jaký nerozum ji vyhnal v tuhle dobu na cesty, a zda třeba nemá obavy o svou bezpečnost. Tak se rozpovídala: Že dělá hnojárnu, někde myslím v Letohradu. Že hrozně chce dělat u zvířat, třeba u krav nebo u koní. A že takhle jezdí brzo ráno, každé pondělí, už třetí rok, týden co týden. Pokaždé někoho stopne, kdo ji hodí do Třebové a pak jede vlakem do školy. Všichni jsou prý na ni vždycky hodní, nikdy nikdo ji neobtěžoval. Tak jsme pokecali o zviřátkách, kroutil jsem hlavou nad tím dobrodružstvím, ale co – její fotr nejsem. Doufám že ve zdraví doštudovala a sen se jí splnil.
Jednou na podzim, to bylo nějak těsně za půlkou devadesátek, jsem se vrátil pozdě v noci z nějakého servisu. Hodil jsem auto do práce, vzal svoje, a cestou domů jsem zajel ještě natankovat. Na benzince se ke mně přišoural nějaký ošumělý, unavený a velice slušný mládenec, a jestli náhodou nejedu na Prahu. Nejel jsem, tak smutně poděkoval, že zkusí přespat na lavičce, a zase se odšoural. Cestou domů se mi to nějak rozleželo v hlavě. Měli jsme tehdy s bejvalkou domácnost otevřenou pro kdekoho, pořád u nás někdo přespával, a zrovna ten den měli být u nás na noc nějací kamarádi. No co, na podlaze bude o spacák víc. Vrátil jsem se a zeptal se, jestli se nechce vyspat v domě. Kluk ožil a že by nerad otravoval, ale že už je na cestě několik dnů a celou dobu spal venku, kde se dalo. Tož jme vytáhli další spacák a karimatku, nic se neděje.
Ráno dostal najíst, a přitom se nám rozpovídal. Že studuje v Praze kunsthistorii a vyrazil do Sankt-Petersburgu projít si Ermitáž a nějaký památky. Někde ve městě mu šlohli batoh oblečením, s doklady i s peněženkou. Navštívil prý v Petersburgu pobočku ambasády, ale tam mu řekli, že mu bez dokladů nemají jak pomoct. Tak vyrazil na stopa. Vždycky ho svezl nějaký kamion, přes troje hranice (Lotyšsko, Litva, Polsko) se dostával jako běženec mimo přechody, v podstatě nic nejedl a skoro nespal. Poslední polský kamion jel přes Náchod dolů na Rychnov, tak ho vyhodil na benzínce hned za hranicemi, a tam jsem ho potkal já. Pokecali jsme, pak jsem ho hodil na nádraží, koupil mu lístek do Prahy a dal mu nějaký drobný na jídlo po cestě.
Jindy jsem mířil z Náchoda na Hradec, a na výjezdu z města jsem si všiml takového drobného mužíka s velkou taškou – vypadalo to jako složený starý stan, jak v něm bývaly přibalené dlouhé tyče. Hubený, prošedivělý, suchý jak stará kůra, trochu mi připomínal mého mrtvého tátu. Tož jsem mu zastavil. Těžkou tašku jsme dali do kufru a jedem. A kampak že míří? Do Prahy. Na výstaviště. Prej je tam něco jako veletrh-festival cirkusovýho umění. A co tam bude dělat? Vystupovat! „Hehe, já jsem polykač mečů.“ On měl v tý tašce snad třicet kilo fakírských mečů…
Největší pecka ale byla, když jsem mířil se zaplachtovaným pickupem někam k Boleslavi. U Hořic stála a mávala ženská neurčitého věku, prapodivného vzhledu a s obrovskou, snad půlkubíkovou krabicí zabalenou v ubrusech. Říkám si, kdo jí asi může s takovým nákladem vzít? Tak jsem zastavil. Hodili jsme krabici dozadu a že ji vezmu kus svým směrem a někde ji vyhodím, kde by chytla stopa dál. Ptám se co veze, a skoro mi vypadly oči z důlků. Myši. Prej že má v domě chov myší. Jednou za dva týdny jich nabere dvě nebo tři tisícovky a rozváží je po Zverimexech. Ráno byla ve Dvoře Královým a cestu má ještě někam do Teplic. Auto nemá, ale vždycky se prej dostopuje. Berou ji hlavně náklaďáky, a jednou prej dokonce jela čtyřicet kilometrů kombajnem. Já jsem z chovatelské rodiny. Pár let před tím jsem pracoval v Pražské ZOO, zjistili jsme, že přes tu ZOO máme i nějaké společné známé. Fajný pokec.
Zkusili jste někdy vzít stopaře?
06. července 2022, 23:07
1
Perfektní vyprávění. Jinak jsem nikdy stopaře nevzal. A stopoval jsem jen jednou v životě ve Francii, když mi ujel autobus. Domluvím se jen česky a anglicky, a zrovna mi zastavila starší učitelka angličtiny ve 106 GTI:-)
07. července 2022, 07:49
1
Sám jsem projezdil stopem půlku Evropy a snad celé Československo, takže i stopaře beru, ale poslední dobou jich moc není. Dokonce jsem jel stopem s čerstvým maturitním vysvědčením a řidič mne dovezl až k mámě do práce :-D
07. července 2022, 08:51
0
Už stopaře neberu, mám 2 poslední blbé zkušenosti (během cca měsíce), Praha Chodov, směr Brno, podvečer, chlapík stopuje na dálnici, že jede na Slovensko, nabízím Brno, on bere, po cestě povídání o tom, jak ho v Praze okradli, a jestli bych dal nějaký peníze na cestu do Bratislavy, peníze nedávám, ale že mu koupím lístek na vlak, radostně souhlasil, vzal si kontakty, že pošle peníze, na nádraží v Brně se radostně culil, až potom jsem se dozvěděl, že jízdenku v pokladně obratem vyměníte za peníze, už jsem ho nikdy neviděl a peníze nedostal.
Příběh druhý, opět Praha Chodov, cca 22 hodin, slovenská děvčica, po cestě se ani nenamáhala udržet koverzaci a pospávala si, když jsme přijeli do Brna, nemohl jsem se jí zbavit, odmítla vystoupit z auta, že je noc. Tak jedu k nejbližší policejní stanici, když poznala, že to myslím vážně a jdu na polici, vyskočila čile z auta třískal dveřma jensilněji jak dokázala :-(
Tím jsem se stopaři skončil, před tím jsem svezl destíky lidí, ale nechtěl jsem třetí ještě horší zkušenost...
13. července 2022, 12:24
0
S tim listkarenim a pujcovanim penez na cestu kamsi mam bohuzel taky jednu zkusenost.
07. července 2022, 11:33
2
Pekny. Ja projel stopem dost Evropy, nejdal jsem byl asi ve Svedsku nebo Anglii (dobra, Skotsku...) jeste na stredni/zacatku vysky.
Asi nejlepsi auto-zazitek byl, kdy me bral z Brna k Olomouci borec v 5-er BMW a jak zastavil a stahl okynko, bylo jasne, ze to je ta obrnena verze. Pry podnikatel, zpetne si myslim, ze mafian - snad se pletu. Na organy si me neodnesl, asi potreboval svaly a prebyvaly mu kosti. Dobre bylo i stopovani kdyz jsme jeli skupinka z Danska - jel jsem tehdy s tanecni partnerkou a tak dobre se mi asi jeste nestopovalo. Na najezdu na dalnici v Nemecku nam zastavil Mercedes, ani jsem se nestihl pripoutat, zaborilo nas to do sedacky, ctyrstupnovy automat prosel vsemi rychlostmi - tehdy to pro me bylo jako lod Enterprise at warp speed. No a asi nejlepsi stop byl, kdyz jsem sel s kamaradem kdesi totalne zasnezenymi Jeseniky a nekde kolem Vrbna p. P. nam zastavila uz notne nalozena Corsa B, a prece jsme jako dva rizci v maskacich vcetne dvou velkych, zasnezenych kletru vesli. To byl od posadky hodne dobry skutek.
Anyway dost historek; k tematu. - z tohoto je asi jasne, ze aspon driv jsem bral stopare velice casto, posledni dobou musim ale rict, ze si dobre vybiram. Vazne nerad beru kuraky (sorry jako...), proste se mi to nechce cichat a pokud je ten clovek ocividne namol, tak s tim se mi taky nechce nic moc delat. Na druhou stranu uz jsem zastavil hodne ne-stoparum (ani se nesnazili nekoho zastavit) a z toho mam spis lepsi zkusenosti. Vazne je jeste normalni potkat stopare? Ja jich vidim cim dal tim mene, skoro az vubec.
07. července 2022, 14:45
0
Já stopaře už neviděl pěkně dlouho. Když to není nějakej vylozenej asocial, tak beru.
07. července 2022, 13:38
2
V podstate ze zasady neberu... vyjimku jsem udelal asi jednu, mozna dve... Jedna byla na stedry den pred par lety mezi vesnicema... snezilo a prselo a holcina ze jde od znamych domu... Bylo to pri ceste, asi 10km, tak jsem ji vzal.
A pak, tomu se neda rict brat stopare, pred par lety byla v noci ledovka, namraza a totalne nejezdily vlaky. Mel jsem cestu Z Pardubic do Prahy, tak jsem u nadrazi nabral plny auto tech, co nemeli stesti a cekali na, v tu chvili uz 4 hodiny, zpozdeny vlak...
07. července 2022, 14:54
0
Bejvávalo.
Asi nezábavnější zážitek byli kluci, kterým se rozpadla jejich 120 L. Zastavil jsem jim a že by potřebovali odtáhnout. Lano jsem neměl já ani oni, ale protože neviděli moc jiných alternativ než mne, tak zaimprovizovali. Odřezali ze svýho stroje bezpečnostní pás (120 ještě neměla samonavíjecí), uvázali jsme to u mne vzadu na tažný, oni si to nabastlili na čertvíco... mezi oběma auty byl asi tak metr. Jel jsem s nima krokem, odtáhl jsem je až k jejich garáži. Jo a byl to autostop, protože jeden z nich jel se mnou (aby navigoval).
Teď už na to nějak dlabu. Viz můj oblíbený písničkář
"...já nedřel jsem se roky,
abych šetřil tvoje kroky..."
Beru jenom lidi v okolí mýho bydliště a jenom v situacích, kdy se zdá, že to potřebujou (a obvykle vlastně ani nemávají). Naposledy nějaký tři děcka, co si vyrazily pěšky na návštěvu za kamarádem do vedlejší dědiny a cestou domů je chytil přívalovej deštík. Tak jsem je naskládal dovnitř a vyhodil (u nich) doma. Zbytečně by si koledovaly o zápal plic.
07. července 2022, 15:07
2
Jezdil jsem stopem na střední do školy, občas jsem kvůli tomu zameškal první hodinu, ale 32 korun ušetřených za autobus tam, 32 zpátky, když se zadařilo, tak to byly tři kila týdně k dobru. Pro studentský rozpočet celkem zásadní vzpruha. V osmnácti jsem začal jezdit autem a naopak kasíroval spolužáky.
Stopaře beru rád, ale v poslední době už je prakticky nevídám. Naposledy asi předloni jsem vezl dva kluky z Prahy do Plzně, předtím to bývalo tak jednou, dvakrát do roka.
07. července 2022, 16:52
8
Heh dneska vidět stopaře je velká náhoda. Ale pár jsem jich vzal. Tři si ovšem pamatuju velmi dobře.
Jednou jsem jel v noci z Plzně do Vodňan a kolem půlnoci na konci Písku holka s velikym báglem. No nech jí tam vo půlnoci. Že prej jede do Budějc z Prahee a v písku jí ujel poslední vlak. Tak nabídnu přiblížení qodňanům na benzinku ať nestopuje ve tmě na frajplacu. Prej ok. Jenže benzinka zavřená tak že jí odvezu pár kilaků dál na další pumpu. Taky zavřeno. Nakonec sem jí dovez do Budek k nádraží kde už čekal její frajer aby jí doprovodil domů. Odvážná holka. Ještě mi dluží to pivko na ktery mě pozvala až budu zase na jihu.
Další byli kluk s holkou s batožinou kdesi na jihu nebo vysočině. Jeljsem tehdy na svou první dovolenou s T3 co mam v avataru. Bagly hodili dozadu holka sedla vedle mě doprostřed kluk vedle ní k oknu ajedem. V radiu sem mělpuštěnej nějakej metal. Holčina konverzovala a týpekserozhlížel po autě a občas si mě změřil pohledem. Po x km promluvil. "Hulíš?" Ne nehulim. A zas bylo ticho pár km. A pak zase dotaz. "Posloucháš regé?" Ne neposloucham kdyť slyšíš co mi tu hraje. Zase ticho tentokrát kratší a poslední dotaz. "Tak proč máš takový auto?"
:-) :-) :-)
A poslední anitak neni stop. Když jsem začal střídat na velkých autech (19t) tak se při nedný šichtě vozila vedoucí do vedlejšího města domů. Jel jsem to prvně. Cestu jsem znal pác sem jí jezdíval při jiný směně na malých (7,5t). Sedla si a klábosila o všem možnym a mě se začalo chtít brutalně navelkou. Zrovna když začala svitořit že mě na tuty trase ještě neviděla a bláblá blá sem jí řek jestli zná film Smrt stopařek. Že zná. Tak jsem prones "Říkejte mi pane Charvát" a zabočil na lesní cestu. To byl pohled k nezaplacení. Když jsem pak zaběh do křoví si ulevit tak jsem se celou dobu chechtal jak pitomej. :-D
11. července 2022, 11:17
4
Na skole jsem jezdil stopem pravidelne, ale po zkusenosti s PCR na krajnici jsem se upgrejdoval na benzinku u D1 (my chytri a krasni chlapci studujeme radi ve spojeni s prirodou, abychom se pak citili lepe doma v Praze), na dosah MHD velkovesnice nedaleko Vidne (maji tam ted myslim veliky penis a lego panacka na koni).
Po pocatecnich retorickych neuspesich jsem aplikoval sach-mat ve stylu, jestli by dotycnemu s prazskou RZ vadilo udelat dobry skutek... obcas se nekdo potil, snazil se vymluvit na firemni auto nebo manzelku, ale v prumeru jsem do 15min sedel v aute smer 100vezi... Ale ne vzdy byla cesta stejna :-)
- flegmatik v Mitsu SpaceStar, ktery nepochopil, ze jet autem po dalnici neznamena zaprit se nohou o plyn a sundat ji az u cedule Praha - Chodov. Nevadi mi rychlost, prah sebezniceni mam asi nade dverma, ale tady jsem se tise prosiral sedackou, protoze ta unavena krabice letela i po vode co to slo (ono to nastesti spis neslo) a borec vypadal, ze je myslenkama nekde mezi Martany.
- vtipny pan me svezl na dalsi sjezd se slovy, ze jel jen za roh, ze ja se ptal, jestli jede na Prahu... oh, jak jste vtipny, moc jste mi pomohl, ted bude jiste super easy nekoho stopnout tady uprostred niceho... mno, ze zoufalstvi jsem naskocil do toho, co zastavilo... lide dobri, byl to... OLCIT... kua, ja vim, ze TO je zlo a velky spatny, ale tak velky ZLO jsem necekal... dvere nesly zabouchnout, cely interier se klepal, po rozjeti se rozvlnilo komplexne auto i ja, ridic kontroval slovy, ze bude muset prevazit kola... osobne si myslim, ze mohl byt rad, ze naboje mely jeste par kulicek v loziskach a kola neprchla do nejblizsiho Kovosrotu...
- starsi manik mi rika, ze se bude muset zeptat kolegy... mel MBS-xz yd, coz byla RZ aut fabriky, tak jsem se tesil na rychlou a pohodovou cestu (vetsina firemnich ridicu neresi spotrebu a umi ridit, ze)... prichazi mlady klucina v ruzovych dzinach a kratkem tricku, vymenuji par vet, koukaji na me a ze hej, pojdme... vzadu vidim, ze je tam vojensky jezevec a klucina je zjevne vojak-zakladak... chvili mi to srotuje a vyjde mi z toho rovnice o teplych bratrich... abych to zkratil a nikoho neurazil, dostal jsem nekolik lukrativnich nabidek na vesely vecer ve trech nebo ve dvou, u videa, ve vane, na terase, domu bych mel odvoz, pokud bych chtel, nebo cely vikend, vse je otevrene... no, moje zustala zavrena a verim, ze kluci meli fajn vecer.
- kamarad nechtel se mnou na pumpu a sel jeste s jednim na divokou kartu vedle krajnice, takze pak upalovali dalnici Liazkou s vlekem cihel, coz je jiste mocny pocit, ale protoze u Jihlavy sranda skoncila, musel novy pribeh zacit... zastavil jim zachmureny linkovy karosak, ale protoze se smrakalo, nebylo co resit, naskocili na predni sicnu a chteli se bavit... pan ridic neodpovidal, tak toho nechali a uzivali si jizdu... tu najednou vyskocila srnka z lesa a lehla si pod kolo... autobusak rekl kua, couvnul, otevrel zadni dvere a nahodil 2D srnku na plosinu u schodu. S rukama od krve se na ne podival, utrel je do hadru a jeli zase dal, normalka, taky to tak delate, ne? O par minut pozdeji se srnka probrala, zacala sebou mlejt a delat zvuky zivota. Mistr ridic zastavil, pustil vystrazne, vzal trubku od heveru a sel dozadu. Kdyz se vratil, chvili nic nerikal, koukal na ne, pak otevrel dvere a rekl at vystoupi. Tomu druhemu se nechtelo vystoupit na silnici v lese, ale pokyn "ven" s trubkou v ruce zafungoval i na nej.
Stopovani muze byt legrace, co rikate?
13. července 2022, 06:58
-6
Dobře dám se podat. Jakým jazykem je tohle napsané?
13. července 2022, 12:07
3
Hale jednoduše. Chápeš to? Já jo. Ono když umíš víc jazyků a jeden je čeština. Tak to občas takhle dopadne. On je myslím teď v Bruselu a má něco odcestováno. Jak tím nepíšeš a nemluvíš hodně se ta gramatika zhorší. Sám to znám už sem to tady kdysi někomu psal. Zase pokud to nechápeš nebude problém u něj ale jinde;)
13. července 2022, 12:31
3
Togi:
Poddat. Podat by tě musel někdo druhej někomu třetímu.
13. července 2022, 12:38
0
ransom: Tak už to bývá že:D
13. července 2022, 13:18
0
togi:
Není tam diakritika, což se třeba mně konkrétně čte naprosto příšerně, ale to dneska (bohužel) není v internetovém psaném projevu úplně neobvyklé. A asi opravdu existují lidi, co nemají českou klávesnici, jakkoliv je to ve čtyřech případech z pěti výmluva. Párkrát mu ujela čárka ve větě, velké písmeno nebo mezera (ale nic tragickýho vzhledem k délce textu), párkrát použil hovorovou češtinu, blbě napsal Oltcit a to je víceméně všechno. V čem je problém?
14. července 2022, 14:15
-3
Nenarážel jsem na gramatiku ani chybějící diakritiku (chybu udělá občas každej a netrápí mě to - výjimku tvoří holt X hold, to bych vraždil). Umím taky víc jazyků, ale tohle jsem si musel přečíst 3x, abych pochopil, co tím básník chce říct.
13. července 2022, 14:57
2
Já stopař beru, pokud mám místo. Většinou mi to pak karma oplatila. Ale nikdy jsem nejezdil žádné dálky, spíš jenom kolem komína, takže jich moc nepotkám.
Jednou jsem nabral kluka, co se vrátil z práce z Kanady, tak jsem se dozvěděl, jak se tam pracuje a cestuj, to byl fajn pokec. O pár dní mě povýšili.
Podruhé jsem jel po malé okresce mezi dvěma městy. Tak jsem stopaře nabral, jen se z něj při zastavení vyklubal nějaký bezdomovec. Zase by bylo blbý, mu ujet, tak jsem ho odvezl a moc jsme si nepokecali.
Do třetice, vidím že někdo stopuje dole pod kopcem. Podle dlouhé sukně jsem už z dálky viděl, že alespoň jednou povezu nějakou babu. No, až když zastavím, tak se ukáže, že je to to mužský příznivec Hare Krišna.
15. července 2022, 01:31
0
Pravidelne jsem stopoval celou stredni - CB - Strakonice, vsechny party a cundry na Sumave a po cele CR, minimalne 2x tydne nekolik let - a samozrejme to obcas bylo o strach (CB - Straky za 24 minut, bouracka mladyho jelita na Vysocine, kdy nas poslal skrze cihlovou zed na dvorek neboheho venkovskeho domku a podobne), pozdeji jsem to trosku rozsiril, stopoval jsem po Evrope, ale treba i v JAR nebo Mozambiku - a bylo to super - obcas lidi ridi jak idioti, ale problemy s bezpecnosti jsem jinak nemel (ono kdyz uz nekdo vezme do auta stokilovyho dvoumetrovyho chlapka, tak asi nema stupidni napady).
Diky tomu taky cely zivot stopare beru, ale skladba se v poslednich letech zmenila. V Praze a blizko mest uz podstate nestopuji normalni lidi - studenti, cundraci a tak. V podstate se to omezuje na ruzne obskurni postavicky. Obcas clovek vezme stopare nekde na vysocine, ale to je spis ridka nahoda. Pokud jsem v CR, tak bych rad stopare bral (rad bych si pokecal, dokonce jsem uz zacal poslouchat Radiozurnal:)) ... ale neni koho. A ti co jsou jsou casto typy co popisuje Oris (btw, s jakoukoli podporou typu listek jsem skoncoval davno..).