načítám data...

Bedna is back - 1. díl (Gumbalkan 2019)

11. července 2019, 01:00 21 komentářů Chase

Gumbalkan 2019 je za námi a jak to tedy dopadlo s naší milovanou i nenáviděnou Bednou kytu? Odstartovala vůbec, když o ní nebylo tak dlouho slyšet? Všechno se dozvíte... :)

Matěj Vozdek: Bedna is back - 1. díl (Gumbalkan 2019)

Každopádně by to chtělo začít s příběhem tak trochu dříve. Přípravy Bedny totiž nebyly úplně ideální a vzhledem k různým vnějším vlivům byla jejich většina situována do posledního měsíce před vlastním závodem.

Měsíc to byl opravdu hektický a dívím se, že semnou moje žena vůbec vydržela. Protivný dokážu být i normálně, ovšem měsíc před startem Gumbalkanu 2019 jsem už musel být absolutně nesnesitelný. Ono totiž nešlo nic podle mých představ, respektive na co jsem hrábl, to se pos*alo…

Vlastně to všechno začalo už chvilku po ném posledním postu tady a to totálním vyhořením plánu s víkendovými přípravami Bedny na STK. Na servisu kde auto stálo se prostě o víkendu díky majiteli areálu dělat nedalo, takže jsem střídal denní směny na broušení a kytování Bedny, s noční prací u počítače a eliminací spánku. Bednu se nakonec podařilo dostat do stavu, aby STK opravdu prošla, byť s kupou lehkých závad (a to včetně nového “laku” Montanou). Díky tomu, že se tak stalo asi měsíc před vlastním odjezdem, bylo třeba pořádně máknout, aby byl výsledek použitelný pro poloorientační závod v lehkém (a jak se následně ukázalo i težším) terénu Rumunských hor.

Když se náš závodní speciál po STK konečně vrátil na značky a nebyl tak již fixován na jedno místo, čekal nás pracovní víkend v propůjčeném autoservisu na okraji Brna. Během něj Bedna dostala celou novou přední nápravu (poloosy na ročníky před rokem 99 se prostě shánějí výrazně lepe, než na mladší modely), zvyšující kit na přední i zadní nápravu vlastní výroby (úplně jiný, než se původně předpokládál, protože jsem ho trochu předimenzoval a škubal by poloosy) a v neposlední řadě také drobnosti které měly vyřešit problém s mazáním motoru.

Týden na to dostalo auto také nový výfuk, krycí plech pod motor z 5 mm tlustého železa, LED rampu nad čelní sklo a luxusní zahrádku na kufr dle vlastního návrhu. Další na řadě byly rozvody a olejové čerpadlo. Bohužel ani to nebylo řešením a nás stále trápil motor, který po zahřátí ztrácel tlak oleje a hrozilo, že ještě poslední den před odjezdem budeme řešit jeho kompletní výměnu. Naštěstí do hry vstoupili profíci z Kobylnic, kteří si velmi rychle poradili s vytvrdlými těsněními okolo sacího koše a nucená výměna motoru byla zažehnána. Poslední úkol byl jasný. Dostat auto na kola s rozměrem 215/65 R16 a MT vzorkem. Nebudu ani popisovat peripetie se sháněním podložek na poslední chvilku a zůstanu u toho, že se naštěstí vše podařilo. Bedna tak po vyřezání blatníků a nasazení plastových lemů konečně 28.6. v 18:15 opustila brány servisu, aby se již stejný den okolo 22:30 vydala společně se dvěma RWD speciály z Prahy na společnou Volvo cestu směr Rumunské hory.

A tím začalo jedno velké týdenní dobrodružství v neznámé zemi, ke které jsem měl mnoho úplně zbytečných předsudků. Až do poloviny Maďarska to byla naprosto pohodová jízda bez střechy v neustálém opojném hučení MT pneumatik. Prý až moc opojném a tak se Bedna rozhodla, že si chvilku bude hrát na schizofrenika. Od toho okamžiku se nějak nemohla rozhodnou, zda-li má pod kapotou 4 nebo 5 válců. Po překročení Rumunských hranic se pak přidal i kousnutý brzdový pístek na levém předním kole a povolená poloosa na pravém. Prostě se nás rozhodla držet ve střehu a tak přišel první polní servis. Když pominu to, že se jako první povedlo kolegovi málem celé auto bez kola shodit na zem, asi za hodinu a půl bylo vyřešeno. Pístek jakž takž rozhýbán, poloosa utažena a pro jistotu rovnou objednáno náhradní ložisko, svíčky a zapalovací cívka přes člověka, který tou dobou teprve vyrážel z Republiky. Onu servisní přestávku jsme rovnou využili pro nasaní vlajky na speciálně vymyšlený držák v zahrádce a s plnou parádou vyrazili směr Glavoi, které bylo kousek od zítřejšího ranního startu podniku. Glavoi je nádherné tábořiště ve výšce něco přes 1600 m a i když jste zde výše, než na nejvyšší české hoře, stále sedíte v hlubokém údolí. Tráva neustále spásaná stády ovcí připomíná golfový green a celé údolí působí tak trochu jako z pohádky. Už při sjezdu do údolí jsem pochopil o čem bude celý týden. Obě devítky se totiž na hrubě kamenitou cestu, kde ostatní vozy zpomalovali na rychlost chůze, pustili rychlostí dobrých 40 až 50km/h. Bylo mi jasné, že jde o všechno. Čest FWD kabrioletu přece nesmí zůstat zahambena. Zatnul jsem zuby a podržel plyn. Kupodivu se i s tímto povrchem Bedna prala velmi statečně a nepřekvapil ji ani závěrečný brod přes potok zakončený asi půl metru vysokým výjezdem. Limit předního náhonu se projevil až s malou rychlostí a příliš prudkým stoupáním v závěrečné pasáži tábořiště. Holt to chtělo více rozjet, což bylo konec konců poučení pro celý následující týden. Bednu jsem dostal nahoru mírnou oklikou a konečně jsme mohli vyrazit na místní výborné Mici (my to známe jako čevapčiči) a láhev krásně vychlazeného místního piva.

Ráno bylo opravdu studené. Až tak studené, že mě donutilo nahodit motor na kabriu, abych si trochu zahřál nohy (což okamžitě velmi vylepšilo naši reputaci u podstatné časti tábořiště :D). Po ranní kávě uvařené na cizím vařiči a zjištění, že námi vezená pětikilová PB bomba je nám úplně na nic, protože má jiný závit než můj vařič, který je na 2kg bomby (hlavně že jsem se na to ptal :D) jsme se pomalu začali sbírat směr první checkpointy v tomto podniku. Prvních pár kilometrů bylo něžných, ale silnice se postupně zhoršovala až došlo opět jen na kamení a navíc také první bahno. Jedna věc zůstávala ovšem stále stejná. RWD kabice z naší party nerozlišovaly typ povrchu a letěly stále stejnou rychlostí blesku. Tak se prvních pár kilometrů Gumbalkánu 2019 proměnilo pro Bednu ve stíhací jízdu a předjízdění všech nebohých ostatních účastníků, kteří vytáhli do týdenního boje s o něco nižšími stroji vybavenými civilními pneumatikami. Celý první den se nesl ve stejném koloritu stíhací jízdy kombinované s pokusy o ulovení signálu a stažení map oblasti. Na základě zkušeností z loňského ročníku byl totiž předpoklad, že je všude perfektní signál a tak offline navigace není potřeba. To, že je to omyl jsme si uvědomili už po prvních pár kilometrech trávených nejen bez datového, ale vlastně jakéhokoliv signálu na mobilních telefonech. A tak kdykoliv se jen trocha signálu někde našla, znamenalo to zastávku či rovnou šplhání i s auty na nejblížší kopec pro alespoň něco málo mapových podkladů na další checkpointy. Právě jeden z takových výjezdů na kopec za signálem nás stál první nárazníky… naštěstí jen lehce utržené a opět přichytitelné.

Po menším bloudění okolo jednoho z checkpoitů jsme se opět dostali do společnosti jiných vozů účastnících se tohoto podniku a po shlédnutí prvních odstavených z nich, také realitu, že u podniku s vozy do dvacetipěti tisíc není rozhodně jistota ani dojetí prvního dne, natož celého týdne. Toto uvědomění bylo o to silnější, že Bedna se začínala pomalu dostávat ze svého schizofrenního stavu rozhodování mezi tím, jestli bude čtyřválcem, nebo pětiválcem… bohužel se však víceméně rozhodla mít válce jen čtyři, což se projevovalo jak na kultuře chodu motoru, tak na docela mizivém výkonu, který začal být v kopcích docela na obtíž. Bylo mi jasné, že večerní výměna svíček mě nemine. Po přejezdu menších horských planin jsme se dostali na pevný asfalt, ovšem to by musel být u pomyslného kormidla skupiny někdo jiný než Martin. Během pár chvil jsme se už zase plácali po rozbahněné lesní cestě. V podobném duchu pokračoval celý den až k hoře Muntele Găina vysoké 1467m, kde nás čekal trochu vyhecovaný výjezd. První RWD se nahoru dostalo, naše FWD cabrio také. Ovšem druhé RWD (Mateův Shitbox) svůj první souboj k naší neuvěřitelné a trochu škodolibé radosti prohrálo. Konečně jsme nejen rovnali krok, ale také se dostali nad zadoškrabkama do vedení (tedy alespoň nad jednou). Pravda, na podruhé už se nahoru dostal, jak ukazuje druhé video a také slíbil tvrdou pomstu…

Chvilku jsme poseděli kochajíc se zaprvé výhledem na nádhernou přírodu Rumunska a zadruhé na další více či méně úspěšné pokusy ostatních účastníků o zdolání Muntele Găina až k jejímu vrcholu. Po nějaké době bylo rozhodnuto, že pojedeme dál. Tentokrát pouze kousek pod horu, kde měli rozbalit tábor známí od Martina s Matoušem z loňského roku. Asi už nikdy nezapomenu na Martinův spásný nápad, že se nebudeme tahnout 20 km zpět po červené stezce, ale vezmeme to po modré, která krásně klesá po vrstevnicích a je to po ní pouze nějaká polovina vzdálenosti. Modrá stezka vypadala rozhodně méně používaně než červená a záveň její povrch nabízel mnohonásobně větší množství míst k proražení pneumatik pomocí ostrých kamenů, vyčunujících snad z každé slepé zatáčky a louže, aby vše šlo vidět ideálně až na poslední chvilku.

Když nás nezastavilo množství útočných kamenů na zemi, zkusil to jiný element z vrchu. Množství stromů znovu jasně dokazovalo, že toto nebude nejvyúživanější cesta v okolí a některé pasáže jedoucí se tak říkajíc na slepo přímo do větví, byly v kabrioletu opravdu úchvatné. Ovšem ani tak nás nemohlo nic zastavit, tedy aspoň ne do této chvíle. Cesta se začalo opravdu dle předpovědi svažovat, ale bohužel poněkud více, než jsme si přali, za dalších párset metrů skončil Tůlejt (krabice  v sedanu, která se účastnila již loňského ročníku) kousnutý ve škarpě, kterou do cesty vymlela stále protékající voda. Z pod přední části mu koukal relativně slušný strom a nemohl ani tam, ani zpět. Ve finále to bylo vlastně štěstí, jak jsme zjistili už za okamžik, kdy bylo jasné, že pokud by auto pokračovalo o cca 30 metrů dál rovně, skončilo by nejspíše na střeše. Cesta vpřed byla absolutně nesjízdná.

A tak začalo řešení, jak z toho ven. Zpět to nešlo, kopec byl tak prudký, že jej prostě nebylo možné vycouvat. Silnice v rovném směru byla nesjízdná skrz díru vymletou od vody tak velkou, že by se do ní to auto nejspíše vešlo celým bokem. Za okamžik jsme objevili paralelně pokračující stezku po pravé straně té původní, dokonce i s relativně čerstvými stopami pneumatik. Bohužel v ní byly tak hluboké koleje, že pro auta s jednou hnanou nápravou a navíc v noci (při vyproštování Tůlejta již začala padat tma) byla přiliš riziková. Nakonec jsme našli celkem sjízdné koryto po levé ruce od původní cesty, které ústilo až dole pod kopcem za naším kritickým úsekem. Mělo to jeden drobný háček a to témeř 50 cm vysokou kolmou stěnu mezi naším korytem a tím, do kterého jsme se chtěli dostat. Naštěstí byl u nás v autě naložen polní rýč a krumpáč. Pár hodin noční práce znamenalo, že všechna auta opustila les a někdy okolo půlnoci dorazila na planované tábořiště. Bohužel se to neobešlo bez následků. Tůlejt při sjezdu přišel o zadní část výfuku, Shitbox o čast laku na levé straně a Bedna odjížděla po kontaktu s jedním větším kamenem při nekontrolovaném klouzání ze svahu s ohnutým levým předním tlumičem, který způsoboval tuhnutí řízení na levou stranu.

První den tak stál opravdu za to a s jeho následky jsme se potýkali po celý další týden.

A jak to bylo dál? To zjistíte v daším dílu https://www.autickar.cz/blog/clanek/bedna-is-back---2-dil-gumbalkan-2019/850/ ;)


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

Skipper
11. července 2019, 06:55
0

O podobné akci slyším poprvé, ale naprosto mé uchvátila a těším se na pokračování!

reagovat
Matěj Podhorský
11. července 2019, 08:50
1

Jen jak jsem si přečetl komentář od tebe, hned jsme si představil X300/308 na zvýšeném podvozku a terénních gumách :D

Skipper
11. července 2019, 09:05
0

On to myslím někdo v ČR i postavil :) Ale zase takový blázen až nejsem :) Asi bych na to vzal něco trochu kratšího...

briza
11. července 2019, 14:03
0

Nebo si můžeš půjčit Xko od pana Kerstena :)

Chase
11. července 2019, 14:46
0

Se obávám, že to bude mít jeden drobný problém a to maximální cenu nákupu vozu 25 tisíc Kč. :D

ReVolte
11. července 2019, 15:52
0

Jeden X-type tam s náma Gumbalkán jel a vcelku nic kluci neřešili... což znamenalo, že hned druhý den myslím přišli o poloosy :D
A jak to tak slyším, tak jsem rád, že jsme jeli po červené a ne modré :D

Pólin
11. července 2019, 09:08
0

Parádní akce...a velký respekt všem posádkám. A jeden dotaz: ta střecha šla natáhnout, nebo jste jeli na hardcore, bez možnosti úkrytu před deštěm v autě?

reagovat
Chase
11. července 2019, 09:13
0

Střecha technicky natáhnout šla, ovšem díky chybě ve výpočtu při výrobě zahrádky to znamenalo, že se z ní musí kompletně odstrojit náklad, což znameno cca 30 minut práce. Takže jsme celý týden jezdili bez ní. Nasazena byla až na cestu domů, kdy už se musela natahovat ručně, protože její elektronika se z toho celého týdne rozhodla emigrovat :D

krab
11. července 2019, 09:33
0

Moc hezký, to kabrio vypadá fakt úžasně na těch terénních gumách a zvednutým podvozku. Parádní dobrodružství.

reagovat
BigBen
11. července 2019, 09:44
0

Na tenhle článej sem čekal od doby kdy jste se rozhodli, že pojedete :-) Off-road cabrio vypadá super. Kolik bylo celkem posádek?

reagovat
Chase
11. července 2019, 10:06
0

Přihlášených cca 280. Na startu nakonec cca 250. :)

BigBen
11. července 2019, 11:30
0

To je hodně slušný! Čekal jsem tak 50-80 :-)

Co
Core
11. července 2019, 20:06
0

Paradni akce a super clanek,tak sup sem pokracovani,chtel jsem se prihlasit ale uz bylo plno a ted jsem za to rad....tohle by asi grand voyager nedal :),jaka byla umrtnost vozu?da se nekde zjistit trasa zavodu?

reagovat
beastar
11. července 2019, 21:06
1

:)) Fakt pěkný. A co mě překvapilo jak to tomu Volvu sluší na těch pneu. Zvýšený a dokonce i ta barva:)))

reagovat
C70C
12. července 2019, 10:48
0

Jako bývalý majitel C70 jsem nejobjektivnější.. to auto vypadá skvěle i jako C70CXC :-D
Jinak koukám že Martin z tůlejta se projevuje stále stejně, v terénu, na silnici i kdekoliv jinde :-D
Super čtení, chceme pokračování..

reagovat
ma
martinw
12. července 2019, 22:31
0

Díky za sepsání, radost to číst. kolega jel Gumbalkán s Nissanem Almera musím se ho zeptat na detaily. Jo a pomohli jste si taky s tlumicema aby auto bylo o nekolik cm vys ? ;)

reagovat
Ha
Habakukk
15. července 2019, 08:07
0

Auto se zvedá na pružinách nebo podložkama pod nad pružiny. Tlumič nemá na zvednutí žádný vliv.

ToMyx
16. července 2019, 17:11
0

Masakr! A že to tomu kabriu v gumákách sluší:-D

reagovat
JakubHQV
18. července 2019, 19:11
0

Tohle je auto je fakt punk, pecka :-D. Chvíli jsem o týhle akci taky místama přemýšlel, ale do 25kkč se nedalo koupit žádný použitelný Subaru u kterýho se dalo věřit že by se dokázalo i vrátit zpět - možná by to s AWD nebylo takový dobrodružství, ale zas bezva na vyprošťování :-D

reagovat
PB
včera v 12:42
0

No vidis, pred tejdnem jsem poslal na zvrakovani Subaru Outback, pojizdny, ale s proslou technickou (neni cas na hrdinstvi)... bych ho na vejlet poslal i zadaco - protoze na prodavani vraku fakt uz nemam koule a mohl bych nekoho zabit.:))

PB
včera v 12:36
0

Hehe:) Super

reagovat