Yamaha MT-07: Náhrada za mé SV?

Tak jo, konečně jsem se dostal k té nejlepší práci na světě – testování aut! Cože, jak jako nejsou? Na mě zbydou akorát motorky? Chudák já teda. Tak jo, konečně jsem se dostal k té nejlepší práci na světě – testování motorek! Je fakt, že můj současný stroj – SV650 už má pomalu nárok na důchod a já ho místo toho jen trápím a pořád po něm něco chci. Docela jsem si ho za těch pár let oblíbil, takže určitě navrhnete, ať si ho pořídím v modernější verzi, když se stále vyrábí. Život je ale změna a moje zvídavá povaha mě nabádá mrknout se ke konkurenci.

Jako prvního si tu představíme naháče z dílen Yamahy. Teda dneska už to svým černobílým a zaostalým značením nejspíš urážím – oficiálně tomu totiž říkají „hyper naked“. Recept se moc neliší: zábava, univerzálnost a bez zbytečných plastů. Na začátek si asi musíme povědět něco o designu, ale to já moc rád nedělám. Mám pocit, že na to zkrátka nejsem, coby majitel auta frekventovaně zmiňovaného v článcích typu „top X designerských omylů“, dostatečně kvalifikován.

No dobrá… první co zachytilo můj zrak jsou sytě modré ráfky. Modrá je dobrá a docela tmavá, takže i když je ušpiníte, není to na nich tolik poznat a pořád vypadají skvěle. Vůbec se mi právě tahle barevná kombinace tmavé modré s matnou černou zamlouvá ze všech nabízených nejvíce. Někde mám zafixováno, že tahle barva k té značce tak nějak patří, asi kvalitní marketing. Stejně to tady nějakým povídáním moc neovlivním, prostě kouknete na fotky a uvidíte sami, jestli je vám po chuti, či nikoliv. 

Někteří kolegové vyjádřili opovržení nad přední maskou, resp. světlem. Možná vám připomíná Kyklopa, možná vyvolává nostalgické vzpomínky na poletující drony z Half-Life 2. Nicméně jsem to byl já, kdo měl tu exkluzivní možnost ho otestovat i po setmění a od té chvíle nemám na jeho adresu křivého slova. Noční přesun odhalil ještě jednu věc. LCD displej, který je jindy na sluníčku skvěle čitelný, prozáří váš ponurý noční výlet. „Ne pane policisto, nevím, kolik jsem jel. Kdybych to chtěl zjistit, tak bych oslepl.“ Hmmm, tohle by asi stejně nefungovalo. Předpokládám, že jas půjde nastavit, předchůdce to uměl. Neměl jsem po ruce zrovna návod k použití, takže jsem improvizoval upíráním zraku na cestu místo displeje. Jenže to dost předbíhám, musíme se vrátit zpátky na začátek.

Sedám na moto. Na zem dosáhnu tak akorát, jako ono by to sedlo sice mohlo být o kousek níž, ale se svým metrem sedmdesát tohle můžu (a budu) psát asi všude kromě odrážedel pro děti nebo pitbiků. Široká řídítka, vzpřímený, pohodlný posez, bych nazval standardem mezi naháči obecně, platí i zde. I když mám dost pokrčená kolena, čahouni by měli být na pozoru, jestli jim to při delším cestování nebude vadit.

Vyrážím na cestu a konečně se dostáváme k motoru. Je to řadový dvouválec s crossplane klikovkou, což znamená přesazení ojničních čepů o 90°. Technologie, kterou si Yamaha přinesla z MotoGP, slibuje lepší dávkovatelnost kroutícího momentu. To platí pro čtyřválec v R1, jenže tady nám ho polovina chybí. O tomhle motoru se naopak dá dočíst, že je sice konstrukcí řadovej, ale projevem přípomíná spíš véčko. Což se teda trochu tluče s tím prvním tvrzením, nebo ne?  V prvních kilometrech poskakování po městě, v tom pořád hledám to véčko a něco se mi na tom nezdá. Po nutné troše utrpení v hustém provozu, se konečně dostávám na okresky a začíná výlet na druhou půlku otáčkoměru. No tohle mě ukrutně baví, mám radši druhou půlku, i motor ji má radši, všichni mají radost. Po tomhle zjištění, už asi pokaždé, když se nacházím pod čtyřmi tisíci otáček a mám potřebu akcelerovat, prostě shazuju kvalt. Ne že by to bylo úplně nutné, ale když ono je to tak snadné a je z toho potom ta radost. Hle a jsme doma, pravda je někde uprostřed. Ten spodek je poněkud civilizovanější, ale vršek zase mnohem živější. Na mě to působí spíš jako projev bližší řadě než V? Dovedu si moc dobře představit, že někdo, komu je bližší řadové uspořádání, to vnímá přesně naopak.

Při nájezdu do zatáček se mi daří trefovat meziplyny s nebývalou lehkostí a přesností. Skoro až ve mně hlodá nejistota, že to snad ani nejsem já, kdo je preciznost sama, ale spíš kombinace odezvy plynu a správně do sebe zapadajících ozubených koleček pode mnou. Nájezdovou rychlost pak navíc s odpovídající vervou krotí dvojice předních kotoučů s dvoupístkovými brzdiči. To si užívám taktéž, jejich výkon bez problémů vyrovná, snad i převýší, horlivost motoru. (v horní polovině otáčkoměru) Tady by si SV (moje obzvlášť) mělo vytáhnout notýsek a dělat poznámky.

Podvozek je celkem tuhý. To je samozřejmě super, když se vydáte, si zablbnout na svou oblíbenou hladkou okresku (na Ještěd?) nebo občas i okruh. Když se náhodně touláte po okolí, které neznáte, s kolísající klesající kvalitou povrchu, přišlo mi to jako tvrdá zkušenost. Motorka to zvládne, jen vy budete poněkud vláčnější. Nastavovat není co, krom předpětí zadní pružiny. Ten výlet do Rumunska bych si s MT lépe rozmyslel. Ne, teď kecám, určitě bych jel a maximálně až potom litoval.

Časem narážím na pár drobných ergonomických chybiček, které mi vadí. Spínačka posazená před palubkou. To samo o sobě ničemu nevadí, ale až si na ty připravené šroubky chytíte plexi, tak se vám z ní bude hůř lovit klíček. Čudlík blinkrů je poněkud utopený, jsem zvyklý ho mít „víc po ruce“. Když držím spojku a až pak chci dát blinkr, (bloudím, takže často) tak odbočení vlevo je trochu problém. To je nejspíš otázka zvyku, větší ruky, nebo pootočení objímky s přepínačem do vhodnější polohy. Další malá drobnost, sednete na moto a ve vodoznaku nádobky s brzdovkou se zhoupne malá bublinka – hned máte lepší pocit, protože jste právě provedli vizuální kontrolu brzd a děláte to před každou jízdou (já vím, já taky ne) jako vás to učili v autoškole. No v Yamaze tu nádobku někdo namotoval naopak, vodoznak je zepředu, kontrola hladinky je pak dost nešikovná. Vůbec mě nenapadá proč, nechám se poučit v komentářích. Nakonec jsou to všechno jen drobnosti, na které se dá zvyknout, nic co by mě odradilo.

Verdikt

Mám rád naháče (A proto Davida vždy najdete na nejbližší nudapláži – pozn. F.) a tenhle mě moc bavil. I projev motoru mě mile překvapil a celek plní očekávání – spousta zábavy za rozumnou cenu. Krom několika nepodstatných ergonomických přešlapů a pro někoho možná “kontroverzního” designu, mi vlastně nic zásadního nevadilo. Nahradil bych jím svoje SV? To nevím. (v téhle oblasti mám ještě na seznamu úkolů vyzkoušení tříválce) Je fakt, že ta vzájemná rivalita z MT/SV přímo sálá. Pro spoustu lidí to bude i otázka vzhledu nebo preferencí, který motor jim lépe sedne. Případným zájemcům o to či ono, bych určitě doporučil vyzkoušet obojí, možná budete překvapeni. Pokud byste měli v plánu spíše delší cestování nebo bloudění po místech, kde lišky dávají dobrou noc, vždycky je tu ještě Tracer.

Technické údaje

Motor: řadový dvouválec 690 ccm 
Výkon: 54,0 kW (73,4 k) při 8 750 ot./min
Točivý moment: 67,0 Nm při 6 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost (v testu): 200 km/h
Provozní hmotnost: 184 kg 
Pneu P/Z: 120/70 ZR17 Michelin Pilot road 5 
                 180/55 ZR17 Michelin Pilot road 5 
Průměrná spotřeba v testu: 5,3 l/100 km kombinovaná
Základní cena: 179 990,- Kč

PS: Pro mě je to taky poprvé, přijímám konstruktivní kritiku.