Volvo S90 T6 Polestar: Když máte víc, než jen peníze

Psal se rok 1968 a Volvo představilo na autosalonu v Paříži zbrusu nový model – sedan s označením 164. Od padesátých let šlo o první vůz značky, který mířil do segmentu luxusních aut, což bylo v té době poměrně ambiciózní. Tou dobou stáli totiž na špičce prodejů takoví velikáni jako Mercedes W108, BMW E3 přezdívaná new six nebo Jaguar XJ. V této společnosti nebyla sto šedesát čtyřka ani nejrychlejší, ani nejlépe vybavená, ba dokonce nenabízela ani variantu s osmiválcem. Jenže tam, kde BMW bodovalo rychlostí, ztrácelo s pohodlím, kde Jaguar ohromoval opulentním luxusem, strašil mizenou spolehlivostí a podobně. Trumfem Volva byla dokonalá vyváženost a univerzálnost v na první pohled nenápadném, ale nadčasově elegantním balení.

Odborníci v dobových testech nešetřili chválou, vyzdvihovali i příkladnou bezpečnost a ekonomiku provozu. Z Volva 164 se nakonec nestal, narozdíl od výše jmenovaných konkurentů, celosvětový fenomén. Neskončil však bez zákazníků – jeho kupci se překvapivě rekrutovali hlavně z řad vysoce vzdělaných profesionálů: právníci, lékaři, profesoři…to byli typičtí majitelé luxusního Volva. Na americkém trhu se tak později objevuje reklama, jež model 164 označuje jako “Luxusní vůz, který dá jasně najevo, že máte více než jen peníze.“ Z auta se nestává veleúspěšný prodejní trhák, nachází si ale množství loajálních majitelů, kteří nedají na své Volvo dopustit.

Volvo 164 (1968)

Od té doby uplynulo už více než padesát let. Leccos se jistě změnilo, po týdnu stráveném za volantem Volva S90 mám ale pocit, že až překvapivě mnoho věcí zůstává při starém. Nejluxusnější ze švédských vozů stále neláme prodejní rekordy, neohromuje šíří nabízených motorizací a nehraje si na zbytečnou opulenci, nabízí ale překvapivě vyvážený a skvěle odladěný mix vlastností. Proto mě zajímalo, jak si vede zatím poslední generace velkého švédského sedanu.

Možná vás to překvapí, ale auto zapůjčené k testu nebylo nové. Volvo nám modrý sedan zapůjčilo ze svého programu Volvo Selekt, který stojí za krátkou zmínku. Prostřednictvím tohoto programu Volvo nabízí svým zákazníkům ojeté vozy, nečekejte ale nějaký bazar Monte Carlo. Auta z Volvo Selekt mívají malý nájezd, jsou důkladně prohlédnuta a Volvo na ně i poskytuje prakticky stejnou záruku jako na nová auta, ovšem jsou za mnohem zajímavější cenu. Testovaný kus ještě neprodělal ani první výmenu oleje, technicky vzato je od úplně nového k nerozeznání, přesto cena oproti novému poklesla o více než půl milionu. 

Ale pojďme zpět k S90.

K testu jsem dostal variantu T6 Polestar. To znamená, že pod kapotou tiše (opravdu tiše) přede řadový čtyřválec dopovaný kompresorem a turbodmychadlem, navíc odladěný sportovní divizí značky. Na všechna čtyři kola tak posílá 326 koňských sil. Možná to není to nejvyšší číslo mezi konkurenty, výkon ale plně dostačuje i na velmi rychlé přesuny. Spíše než nějaké zbrklé ježdění stylem brzda-plyn mu sedí plynulá a svižná jízda. Hydroměničová převodovka Aisin řadí neznatelně a ani v jízdním režimu “Polestar engineered” nemá zapotřebí vozem teatrálně cukat pro docílení pocitu z rádoby sportovní jízdy. 

Skutečným trumfem tohoto vozu je ale naladění podvozku. V kombinaci se základními osmnáctkami totiž skvěle filtruje nerovnosti a izoluje posádku od drncání a klepání. Koleje, výmohly, zvlněný asfalt, výtluky – nic z toho pro posádku S90 prakticky neexistuje, bez nadsázky. Při ostřejší jízdě ale zůstává podvozek velmi jistý a v kombinaci se čtyřkolkou dokáže auto udržet na silnici i při ostrém zatáčení ve vysokých rychlostech. Stran agility se jen těžko věří tomu, že sedíte za volantem pětimetrového vozu, co váží bezmála dvě tuny. Vždycky jsem míval pocit, že Volvo se pro sportovní jízdu příliš nehodí, že mu sedí spíše klidná plavba po široké silnici. S90 ale tento předsudek docela zdařile boří. S tímhle autem se dá jet opravdu hodně rychle. Jen jsem si při tom připadal občas trochu nepatřičně. 

S tím úzce souvisí i paket R-Design, kterým byla testovaná devadesátka vybavená. Zvenčí přidává například stříbrně lakovaná zrcátka, agresivněji tvarované koncovky výfuku, nebo decentní spoiler na víku kufru. To jsou všechno celkem vkusné úpravy. Trochu rozpačitější jsem ale z interiéru. Skvělá volví křesla, která považuji za jedna z nejpohodlnějších v současné automobilové produkci, tu nahradily anatomicky tvarované sportovní sedačky. A jsou velmi zdařilé, sedí se v nich pohodlně a v zatáčkách skvěle podrží. Chybí mi v nich ale trochu té pověstné konejšivosti, kterou “obyčejné” sedačky oplývají. A podobně to mám i s interiérovými doplňky. Krásné dřevo tu vystřídal hliníkový vzor, jež sice působí kvalitně a hodnotně, chybí mu ale trochu té pověstné “obývakovitosti” a v kombinaci s tmavou kůží interiér působí trochu chladně. V přímém srovnání s obývákovou verzí interiéru pak zkrátka této sportovní variantě v mých očích cosi schází. To je ale čistě otázka osobních preferencí.

Na druhou stranu – konfigurace testovaného vozu pravděpodobně představuje tu nejsportovnější variantu, v jaké si lze S90 objednat. A stále se jedná o velmi pohodlnou limuzínu, která s nonšalancí sobě vlastní překonává dlouhé vzdálenosti a hýčká posádku všudypřítomným nenuceným komfortem. Řidiči pomáhá armáda vyladěných asistentů a nejen díky tomu tak S90 patří mezi nejbezpečnější vozy, do kterých můžete sebe nebo své blízké posadit. Příkladné zpracování a určitá festovnost sálající ze všech ovládacích prvků je zde stejná jako u ostatních aut z portfolia značky a stala se jakýmsi poznávacím znamením automobilky. 

Jistě existují rychlejší, opulentnější i dražší vozy, jež si v dané kategorii můžete objednat. Volvo S90 ale boduje tím, jak je dokonale vyvážené. Šikovně kombinuje agilitu, rychlost, pohodlí, bezpečnost a moderní technologie. To vše v moderním a vkusném balení, které možná nepůsobí v přímém srovnání s konkurencí prvoplánově draze, ale překvapuje promyšleností a solidností. Své zákazníky si tak zcela jistě najde – stejně jako model 164 v šedesátých letech.

Verdikt

Volvo S90 T6 Polestar sice zastává pozici přiostřené varianty největšího sedanu značky, i přes silný motor a překvapivě schopný podvozek si ale udržuje dostatek typické “volvovitosti”. Svoji posádku tak izoluje v příjemném prostředí stranou od okolního světa a zpříjemňuje každodenní cestování. Stojíc stranou prémiového mainstreamu nabízí skvělou alternativu pro ty, kteří nechtějí ze zvyku setrvávat u klasických výrobců luxusních limuzín, ale hledají co nejdokonalejší vůz pro každý den. A stejně jako před padesáti lety, i dnes představuje ideální volbu pro ty, kteří mají “víc než peníze”.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný (turbo+kompresor) čtyřválec 1998ccm
Výkon: 326 koní
Točivý moment: 430 Nm v 2200 – 5400 ot./min
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 5,8 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,3 l/100 km
Cena testovaného vozu – půlroční ojetina Volvo Selekt: 1 150 000 Kč