Volkswagen California Ocean: Barák ve čtyřkolce

Kempování a delší pobyty v přírodě jsou věc, která mě upřímně děsí. Z věcí, které osobně pokládám za důležité a na kterých si zakládám (pohodlí, dobré jídlo, dobré pití, teplé peřiny, chodit oblečen jako civilizovaný gentleman), neobsahuje téměř nic. Naopak z věcí, které z duše nenávidím (zima, vlhko, nepohodlné spaní, spacáky, tepláky, prefabrikované jídlo z konzervy, pohyb na čerstvém vzduchu, stany, teplé lahváče, zpěv u táboráku), s ním mám spojené skoro všechno. Proto bylo jen logické, že pokud na někoho v redakci padne úkol otestovat kempovací dodávku, budu to já.

Zatímco v zálesáckých aktivitách mnohem zběhlejší Zlokočka testovala spolu s rodinou jeden z větších karavanů několikadenním pobytem v Německu, já se rozhodl nepřeceňovat své schopnosti ani trpělivost své drahé ženy a vyrazil jsem s Californií jen na jedinou noc. To je pořád zhruba o jednu noc déle, než jsem kdy strávil ve volné přírodě bez podpory civilizace. A usoudil jsem, že pokud obytný Volkswagen umožní přežít bez zásadních fyzických či psychických následků jedinou noc v pustině mně, pro člověka outdoorového typu to bude nadmíru komfortní řešení i na delší dobu.

A co že to vlastně testujeme? Na začátku našeho testu jsem o Volkswagenu California Ocean věděl jen to, že jde o dodávku řady Transporter/Caravelle/Multivan, která byla upravena tak, aby se stala něčím na způsob karavanu. Teprve když jsem v pátek odpoledne dorazil do půjčovny Barth Caravan, která nám testovanou Californii laskavě zaůjčila, jsem začal chápat, jak rozsáhlé ty úpravy vlastně jsou. Když si půjčujeme auto na test, většinou strávíme jeho přebíráním – a případně zběžnou informací o záludnostech a neobvyklostech vozu – sotva pár minut. Tady jsem vstřebával informace snad tři čtvrtě hodiny, a to jsme vinou mého zpoždění museli spěchat. Zkusím se s vámi tedy o stručnou podobu ‚předkempovacího brífinku‘ podělit.

Tou první a asi nejnápadnější odlišností oproti běžné dodávce je u Californie střecha. Pokud se byť jen trochu zajímáte o historii značky Volkswagen, nejspíš víte, že výklopné střechy se stanem jsou u modelu Transporter tradicí již od doby původní generace T1. Možná ale nevíte, že dnešní podoba vyklápěcí střechy je chytřejší, než by se ze zběžného pohledu mohlo zdát. Prvotní funkcí je samozřejmě vytvoření dotatečného prostoru na to, abyste se mohli uvnitř Californie pohybovat vzpřímeně a nikoliv jako skrčenci. V aktuální verzi je ale doplněna i o jakési “mezipatro” – v podstatě sklápěcí postel v úrovni původního stropu. Ta ve své dolní poloze nabízí pohodlné přespání dvojici osob a dostanete se na ni otvorem nad prostorem řidiče a spolujezdce (která je samozřejmě zakryta apartní roletkou). Teprve když jí zvednete a přiklopíte k odklopené střeše, vznikne prostor pro pohodlný pohyb uvnitř.

Druhým nejnápadnějším prvkem je kuchyňská linka uvnitř vozu. Ne, vážně – normální kuchyňská linka. Jen trochu zmenšená. Namísto druhé řady sedadel je jediná posuvná dvousedačka (o té ještě budeme mluvit později), vedle které jsou dvouplotýnkový sporák a dřez zakryté šikovným krytem, a lednička, jejíž víko dubluje roli kuchyňské desky. Pod tím vším je polička na příbory, vedle něco jako kredenc (jen narozdíl od toho ve vaší kuchyni obsahuje sejf). Celé je to někde na půl cesty mezi domečkem pro panenky či hrací sadou “malá hospodyňka” a opravdovou kuchyní. Prý je to dobré leda tak na uvaření kafe. No, na to se ještě později podíváme.

Další užitečné drobnosti najdete na opačném konci onoho “kredence” – totiž plynovou bombu na vaření, nádrž na vodu a také sprchu. Ne, vážně – sprchu. Nemyslím samozřejmě sprchový kout, ten by do Californie dokázali vecpat snad jedině konstruktéři Tardis z Doctora Who, ale němečtí inženýři na to zatím nestačí. Pokud se ale smíříte se sprchováním mimo auto, máte možnost.  Předem vás však zklamu, otužilecké zážitky dnes nebudou – v době testu bylo venku sotva 10 stupňů a to je na nás městské citlivky trochu zima.

Je to všechno? Ale kdeže. Přeci byste nechtěli bydlet v domě, který má jen kuchyni. Zadní lavici můžete posunout dozadu, přední sedadla otočit čelem vzad a potom vyklopit stolek, připevněný ke kuchyňské lince. Voilá – máme jídelnu! A nebo to celé zase složíte, lavici posunete dopředu, sklopíte do roviny a zakryjete matrací, složenou v kufru. Pak sáhnete do schránky vzadu na stropě, vytáhnete peřiny – kdo by kempoval ve spacáku – a můžete jít na kutě.

Zbývají už jen detaily. Nezávislé topení, ovládané z panelu nad řidičem a doplněné o možnost časování. Kempingový stolek v bočních dveřích, židličky v zadních a markýza nade dveřmi. Záclonky na všech oknech, včetně těch u spolujezdce. Přihrádky, skříňky a další vychytávky snad úplně všude. A možná ještě nějaké další věci, na které jsem v tom návalu informací zapomněl. Každopádně, dost bylo instruktáže, jede se kempovat!

Jenomže ono se řekne, kempovat mimo civilizaci. Kde ale sehnat nějaké místo v přírodě mimo civilizaci, kdy jste člověk, který do přírody nechodí? Na rozdíl od Zlokočky, která se vydala zkoumat daleké končiny, jsem se rozhodl vydat do známějších končin. Českomoravská vrchovina, konkrétně okolí Herálce (toho u Havlíčkova Brodu, ne toho u Svratky) je krajem mých dětských let a nesčetných letních prázdnin. To byly doby, kdy ještě existovala – v podobě mých rodičů – moc schopná donutit mě k pohybu v krajině vlastní silou. Tady určitě půjde najít nějaké místo, kde “zakempovat” v krajině.

Když druhého dne kolem poledne (slova “zálesák” a “ranní ptáče” mě vystihují s podobnou přesností) vyrážíme, je prvním dojmem z Californie to, že… že je to vlastně docela normální dodávka. Ne, nejezdí jako osobní auto, i když do dodávek dob minulých má pořádně daleko. Vlastně je to pořádně vychytaná dodávka. Sice pořád sedíte dost vzpřímeně a volant je před vámi naopak víc naplocho, než by se vám možná líbilo, ale zbytek už osobák připomíná opravdu hodně. A dokonce i slušně vybavený osobák.

Pod kratičkou kapotou se skrývá oblíbený motor 2.0 TDI o výkonu 204 koní, doplněný o dvouspojkovou převodovku DSG a pohon všech kol systémem Haldex. Na papíře to může vypadat jako recept na stíhací domeček, ale v reálu je pravda o něco méně žhavá – vzhledem k pohotovostní hmotnosti dvě a čtvrt tuny je dvousethlavé stádo koní spíše optimálním kompromisem než pozvánkou k dynamické jízdě. Ale rozhodně nebudete muset přemýšlet o tom, jestli je předjížděcí manévr proveditelný či nikoliv, a DSG je zárukou jízdního komfortu. A čtyřkolka? To poznáme až za chvíli, až mimo asfaltové silnice.

Hmotnost se projeví i v dalším ohledu – pokud jste zvyklí se po okreskách s prázdným Transporterem, nejspíš vám Californie přijde poněkud těžkopádná (zase ta hmotnost navíc, z níž je spousta uložena dosti vysoko), ale díky adaptivnímu podvozku DCC si můžete vybrat, jestli je pro vás důležitější komfort nebo ovladatelnost. Já jsem tradičně nechal tlumiče celou dobu v komfortním režimu a raději o kousek méně spěchal. Nechápejte mě ale špatně – to, že se nemůžete celou cestu nahánět se služebními Passaty, neznamená, že California nezvládne v naprostém komfortu cestování libovolnou povolenou rychlostí (nebo rozumný kus nad ní).

To je naprosto zásadní ve srovnání s “velkým” karavanem. Minulý rok jsem absolvoval pár set kilometrů s obrovským “bydlíkem” podobným tomu, který nedávno testovala Zlokočka. A pro řidiče zvyklého na osobní auta to bylo menší peklo – neustále řešíte, kam se vejdete a kam už ne, jedete pomalu a všichni vás předjíždí, všechno je složitější a hůře ovladatelné. Zkrátka si vezete na zádech dům. S Californii jedete jako s trochu těžším, trochu neohrabaným osobním autem. Klidně bych se s ní vydal na tisíc kilometrů v jednom kuse. Což je také jeden z primárních důvodů, proč si pořídit (nebo půjčit) Californii namísto tradičního karavanu. Jako nástroj na cestování je naprosto nesrovnatelná.

My tu ale nejsme primárně proto, abychom testoval jízdní vlastnosti Californie. My jí chceme vyzkoušet jako karavan. A abychom to udělali pořádně, chceme najít nějaké místo, kde budeme skutečně mimo civilizaci. V kempu to je moc jednoduché. Co takhle na poli? Za hnusného, deštivého počasí a do kostí zalézající zimy? To je lepší výzva. Proto dojíždíme k domu mých rodičů v Herálci a zatímco pětilitrovou konví “tankujeme” vodu na mytí a vaření (první tip – myslete na to, abyste nádrže doplnili někde, kde mají tekoucí vodu z hadice), vymýšlíme, kde přespíme. Samozřejmě jsme to, kvůli pozdnímu odjezdu, toulání se po kraji, dlouhému obědu a nákupu, nechali až na tmu, takže naše hledání bude o něco náročnější.

Nakonec se rodinná rada usnáší, starší generace ještě chvíli okukuje vychytávky a my následně vyrážíme na nedaleký kopec, ze kterého by prý měl být hezký výhled a neměl by tam někdo otravovat. Dojíždíme na místo, odbočujeme do louky a po pár stech metrech jsme tam, kde jsme asi měli být. Jen místo světel z údolí vidíme světla protijedoucího auta. Takže výhled tu není, ale zato tu jsou lidi. Lidi nechceme, výhled ano. Jedeme jinam. Čtyřkolka se znovu bez nejmenšího zaváhání prokousává mokrou travou, najíždíme na silnici a vydáváme se dál.

Po pár desítkách kilometrů toulání se po okolních kopcích a údolích začínáme propadat jisté skepsi. Žádné místo nevypadá dost opuštěně na to, abychom nemuseli řešit riziko přítomnosti jiných lidí, a zároveň dost přívětivé na to, aby se nám líbilo. Potom si ale vzpomínám na kopec jen co by kamenem dohodil od Herálce a na cestu vedoucí k vysílači pro mobilní telefony, po které jsem před mnoha lety šel. Na konci, někde kolem vysílače, by mohl být onen kýžený výhled (spát v přírodě a nemít výhled – k čemu by to bylo?) a zároveň naprostý klid. Tentokrát se nesvěřuji do rukou jinak velmi schopné vestavěné navigace, ale zapojuji satelitní mapy na Google Maps. Po chvíli nacházím kýženou polňačku i vysílač. Tohle by mohlo jít. A navíc to bude offroadový test (tak trochu)!

Objíždím vesnici kolem trati a zahýbám do protějšího kopce. Chvíli hledáme, pátráme a zastavujeme, abychom si ověřili naši polohu ve vztahu k polňačce na satelitních obrázcích, ale nakonec jsme si docela jisti, že jsme našli, co hledáme. Pomalu se vydáváme polní cestou a občas znovu zastavujeme, abychom si najisto ověřili, že jsme správně – tady bych opravdu nechtěl couvat stovky metrů. Ukazuje se totiž, že moje vzpomínky na více či méně zpevněnou cestu byly mylné. Jestli tady něco v posledních měsících jelo, tak to byl nejspíš traktor. V poměrně sjíždné cestě se brzy začínají objevovat hluboké kaluže a za chvilku se objevují i koleje, které mě nutí balancovat na středovém vyvýšení a okrajích cesty. Začínám opravdu děkovat za 4x4.

A potom se cesta stáčí nahoru. Manželka už je poněkud nervózní a pronáší neklidné pozámky o tahání karavanu za dva a půl milionu traktorem z bahna. Já se pořád cítím sebejistě – už jsem si zvykl, že terén bývá horší než vypadá a dokud se nezaseknete nějakou částí auta o zem, čtyřkolka vám pomůže. Vzpomínám si ale na onen minulý rok a velký karavan postavený na bázi Fiatu Ducato. I když jsem s ním nejezdil po strmé a rozbité polní cestě, ale jen po promoklém place motorkářského srazu, dokázal jsem se několikrát málem zahrabat. Na rovině. Tady stačí jen trochu opatrnosti, šikovně si najíždět, aby člověk nezavadil o podvozek, a za chvíli jsme nahoře. Nacházíme si místečko s výhledem na ves v protějším svahu a jdeme tábořit.

Tady může pro člověka mých zálesáckých schopností a zručnosti nastat pár drobných problémů. Zatímco zvednutí střechy vyžaduje jen nezapomenout na roletku, nechat otevřené dveře a držet tlačítko, markýza na boku už představuje větší výzvu. Musíte ve výsuvné schránce pod zadní lavicí najít kličku, správně ji nasadit, povysunout markýzu, rozložit několika pohyby nožičky, dovysunout markýzu a potom dokonce připevnit nožičky skobami do země. No považte, to je skoro jako byste stavěli stan! Dobře, až na všechny věci, které jsou na stavění stanu těžké. Ale i tak, aspoň si připadáte jako táborníci. A když je všechno rozbaleno, sedačky otočeny a pivo vytaženo z ledničky (včetně hledání otvíráku to trvalo asi 20 minut), je čas na test největší. Večeři.

Při předávání mi tvrdili, že se tu sice teoreticky dá vařit, ale zatím tu každý dělal tak maximálně kafe. Já se s něčím takovým odmítám smířit a proto na opuštěnou promočenou louku dorážím vybaven dvěma plechovkami fazolí (červené a bílé v nálevu), půlkilem mletého vepřového, plechovkou nakládaných papriček chipotles, česnekem, cibulí, kajenským pepřem a pár dalšími drobnostmi. Prý že tak maximálně kafe. Já budu dělat chili con carne!

Máme tu sporák, něco co vypadá jako kuchyňská linka, lednici s jídlem, dřez – kde by mohl být problém? Jak se brzy ukazuje, pár věcí, kterým se musíte přizpůsobit, tu přeci jen je. Třeba v normální kuchyni jste patrně zvyklí, že se jídlo připravuje na pracovní ploše kuchyňské linky. Tady je pod ní lednice a vedle ní lavice. Krájet tu třeba cibuli by bylo poněkud nepohodlné. Naštěstí ale máme rozkládací stolek a tak cibuli i papričky chipotles krájíme pohodlně v sedě. Potom se stačí natáhnout vedle sebe, nalít do pánve olej, přihodit cibuli, po chvíli kajenský pepř a papričky a za další čas přidat i mleté maso. Teď je čas chvíli míchat – což je pohodlné, pokud zrovna sedíte na zadní lavici a máte hrnec hned vedle sebe. Pokud jste na druhé straně, může být míchání trochu nepohodlné, ale i to se dá zvládnout. Než maso zhnědne, uklízíme stolek, přihazujeme do hrnce fazole a ještě chvíli mícháme. Potom stačí přikrojit chleba a rovnou z hrnce naservírovat chili do talířů (které jsou samozřejmě součástí výbavy). Někdy je fakt, že plotna je sotva deset centimetrů od jídelního stolu, vlastně docela výhodný.

Po jídle bývá ve slušné domácnosti čas přesunout se z jídelny do obýváku a otevřít si něco dobrého k pití. Na palubě Californie tento proces vypadá tak, že sklidíte ze stolu nádobí a vytáhnete z ledničky další piva. Pokud sedíte na lavici, tak se jen rozvalíte, na otočené přední sedačce si navíc sklopíte opěradlo, natáhnete se za sebe, abyste zesílili rádio a s pivem v ruce se kocháte výhledem. Samozřejmě díky nezávislému topení v příjemném teple…

Ještě lépe si pobytu v přírodě užijete na křesílku pod markýzou, ale pokud je venku 10 stupňů, vyžene vás ven snad jen chuť na cigaretu. A za deště markýzu brzy radši stáhnete z obav, že neustojí bazéne vody, který se v ní tvoří a vy ho zapomenete pravidelně vylévat. Takže zpátky dovnitř, dopít pivo a spát. Nadchází další test – zvládneme bez problémů změnit obývák v ložnici i po oněch pivech a za počasí, ve kterém se nám chce strávit co možná nejméně času na zimě a dešti?

Ukazuje se, že důkladná instruktáž byla užitečná a stačí pár pohybů na to, abychom ukryli stolek zpátky na místo, posunuli lavici vpřed, sklopili jí, přehodili přes ní matraci, vytáhli ze schránek ložní prádlo, zatahali roletky na všech oknech a ulehli ke spánku. Tedy, ještě zbývá nastavit topení. To se nakonec ukazuje jako nejsložitější úkol, protože “bufík” bohužel nemá termostat a musíte tak odhadnout, jakou intenzitu zvolit. První noc dost pravděpodobně budete alespoň jednou vstávat abyste topení ztlumili a jednou zase abyste ho přidali.

Ale jinak? Když se po desáté ráno probouzíme a z měkoučké postele ve vyhřátém autě vyhlížíme na vesnici na protějším kopci, docela chápu, proč někdo chce takové činnosti jako je kempování provozovat. Tedy, pokud na to má vhodný vůz. Nevyspal jsem se o nic hůř než ve své vlastní posteli a nebýt toho, že z postele vylézám víceméně přímo do chladného vzduchu venku, bych se cítil naprosto komfortně.

Takže už jen ohřát zbytky ze včerejška k snídani, uvařit kafe, poskládat všechno zpět do stavu “běžné dodávky” a můžeme vyrazit domů. Nevím, jestli bych takhle chtěl strávit dvoutýdenní dovolenou – na to jsem asi příliš velká “máčenka”, ale pokud máte jen trochu sklony k outdoorovému způsobu života, bude pro vás California skvělá volba…

Verdikt

Volkswagen California nemusí být na první pohled tak úplně pochopitelné auto. Je drahá téměř stejně jako “velký” karavan a nabízí mnohem méně prostoru. Ale dokáže také jezdit víceméně jako běžné osobní auto. Funguje na dálnici, bez problémů se s ní můžete proplétat po městě a díky čtyřkolce a paketu pro špatné cesty s ní dojedete vlastně kamkoliv. Asi to není ideální řešení pro běžný karavaninng, ale pokud potřebujete auto, se kterým se můžete pohybovat s naprostou lehkostí a zároveň se dostat na “divná” místa – napadá mě třeba surfař bydlící u pláže nebo paraglidista či horolezec v horách – bude California perfektní řešení.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný naftový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 204 koní (150 kW) ve 4 000 ot./min
Točivý moment: 450 Nm v 1 400 – 2 400 ot./min
Převodovka: automatická sedmistupňová  DSG
Provozní hmotnost: 2 453kg 
Maximální rychlost: 199 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,0 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 6,7 l/100 km
Cena: 2 249 279 Kč (California Ocean 2.0 TDI 4Motion DSG)

Za zapůjčení děkujeme společnosti Auto Barth a její divizi Barth Caravan.