Toyota Corolla TS 1.8 Hybrid Selection: Opravdu už nepotřebujeme diesel?

Corolla je zpět. Ehm, cože? Vždyť tu byla celou dobu. No, byla a zároveň nebyla. Corolla tu doposud byla jen jako sedan. Hatchback a kombi jsme vídali pod označením Auris. Těžko říct, proč tomu tak bylo, nicméně teď už je to všechno Corolla. A tak je to správně. Kolega Jeník si před časem vyzkoušel červený hatchback, v trendy výbavě Selection a s tím slabším hybridem pod kapotou. A byl z toho takový rozpolcený. Spousta věcí se mu zamlouvala, ale našlo se i pár mušek (dobře, možná spíš much), kterým by se Toyota mohla vyhnout. Já se na kombíkovou Corollu těšil, neb jsem někde zahlédl, že je ve fleetu s tím silnějším hybridem, který řeší část z těch mušek, především stran dynamiky vozu. Ale jak už tak bývá, když se člověk na něco těší, často to nedopadne podle předpokladů. Takže jsem dostal kombík v trendy výbavě Selection se slabším hybridem. A byl jsem z toho takový rozpolcený. 

Co se povedlo na jedničku, to je bezpochyby vnější design. Corolla vypadá skvěle. Jestli zastáváte názor, že Toyoty jsou obecně nudné a nezajímavé, pak musím říct, že nová modelová tohle tvrzení staví na hlavu. Však se podívejte na novou RAV4, nebo Camry či C-HR. To všechno jsou na první pohled sebevědomá a designově výrazná auta. A vévodí tomu právě nová Corolla. Její výraz je nezaměnitelný, zajímavý a na hony vzdálený nijakému designu minulého Aurisu. Ostře řezané přední světlomety si s ničím jiným nespletete. Vkusně je vyřešen i velký nasávací otvor na přídi. Boční profil je klasicky kombíkový, tady překvapení nehledejte. Chválím však, že linka zadních oken nestoupá tak rychle, jako u jiných kombíků a díky tomu je uvnitř dost světla a z auta je vidět. Zadní část je o poznání masivnější než opticky štíhlý předek, ale také vypadá povedeně. Přestože jsme Corollu dostali v asi nejnudnější barvě (pomáhá kontrastní lakování střechy), co může být, jako celek to auto prostě vypadá dobře. Tohle se Toyotě opravdu povedlo a ze šedé myšky, která seděla v koutě (Auris) se stal sebevědomý lev salónů, který na sebe strhává pozornost kamkoli přijde. Příjemná změna. 

Škoda jen, že to samé nelze říct o interiéru. Ne, že by byl nějak špatný, nebo snad nekvalitní. Je takový nijaký. Jasně, najdeme tu ozvláštnění v podobě prošívání červenou nití (občas trochu přemýšlím, k čemu je dobré prošívat plastové panely), nebo opravdu dobré a pohodlné sedačky, přes které se však nenatáhnete dozadu do dětské sedačky. Přesto mám z interiéru pocit, že to šlo udělat lépe. Tím spíš, když Toyota zvládla vytvořit tak přitažlivý zevnějšek. Po stránce kvality je vše v nejlepším pořádku. Nikde nic nevrže, nemlátí, všechno je sestavené tak, jak se sluší a patří. Ergonomie je také bez větších výhrad. Důležité funkce mají samostatné tlačítko, které je při ruce. Dokonce i na infotainmentu zůstala fyzická tlačítka. Akorát jsou tak maličká, že by možná bylo lepší, kdyby tam vůbec nebyla. A u multimediálního systému ještě chvilku zůstanu. Já vím, že Toyota slíbila příchod novějšího infotainmentu, ale včera bylo pozdě. Uživatelské prostředí téhle verze je nehezké a zastaralé. Nepatří mezi nejrychlejší a fakt, že v roce 2019 nepodporuje protokoly Android Auto a Carplay, není ani k smíchu. Osobně mi chybělo o něco více odkládacích ploch uvnitř, ale to je záležitost vkusu konkrétního uživatele. Vyprostit však PET flašku, která má víc jak půl litru, ze zavřených dveřích nápadně připomíná lovení ježka v kleci. Pochválit musím displej mezi budíky, který má několik možností nastavení, je přehledný a k dokonalosti mu chybí snad je zobrazování mapových podkladů. Abyste mě nechápali špatně, interiér Corolly není tak špatný, jak to možná vyznívá z předchozích řádků. Jen neumí být tak přesvědčivý, jako vnější design což zamrzí, protože uvnitř vozu tráví jeho majitel většinu času. 

Kompaktní kombík často slouží jako hlavní rodinné auto, a proto je u něj otázka praktičnosti poměrně důležitá. Co se rozměrů a variability týče, pak nemá Corolla TS problém. V podélném směru je dostatek místa, na šířku jakbysmet. Snad jen nad hlavou bych uvítal pár centimetrů navíc. Kufr svými rozměry také nezklame, byť velkou část z oněch papírových 596 litrů hledejte pod podlážkou. Výtku ohledně praktičnosti tak mám v podstatě jednu jedinou, zadní dveře. Ty nejsou dostatečně rozměrné, takže urostlejší člověk se na zadní sedačky souká jak do tanku a neotevírají se v rozumném úhlu, takže ukotvení dětské autosedačky vyžaduje lehkou gymnastickou průpravu. 

Toyota u nové Corolly vsadila výhradně na zážehové a hybridní pohonné jednotky. Pokud rádi spalujete naftu, tady štěstí nehledejte. Japonci tvrdí, že jejich hybrid už zvládne plnohodnotně nahradit malé naftové motory, které používá konkurence. Je to pravda? No, částečně ano. Především v oblasti efektivity sbírá hybridní systém kladné body. Po městě se pohybuje až s neuvěřitelnou spotřebou. Pokud se nebudete hlídat, a budete jezdit svižně, tak se dostanete někam k hranici pěti litrů. V eco režimu (který tady má opravdu smysl a rozhodně doporučuji jej používat) systém využívá mnohem více akumulátor a s trochou předvídavosti budete jezdit za přibližně 4 litry bez nějakého omezování. A jestli ve pro vás ušetření každého halíře životním posláním věřte, že to jde i za míň, ale tam už se nedá mluvit o běžném jízdním komfortu. Můj rekord, v sobotu ráno ze severního okraje Prahy až na Prahu 6 do Dejvic, byl přesně 1.8 l/100km na této krátké 11 km dlouhé trase. Městský provoz tedy hybrid zvládá skvěle, ale to není nic, co bychom nevěděli už dříve. Jak si vede za hranicemi města? Kupodivu lépe, než bych čekal. Ani na okreskách spotřeba neroste nikam do závratných výšin. Corolla umí jet čistě na baterie až do nějakých 110 km/h, což značně pomáhá snižovat spotřebu fosilního paliva. V průměru se budete pohybovat zhruba mezi pěti šesti litry na sto, v závislosti na výškovém profil trasy a tlaku vaší pravé nohy na plynový pedál. A to je pořád velmi slušné. Největším nepřítelem hybridů byla vždy dálnice. Tam se naplno projevily všechny nedostatky onoho řešení a spotřeba rostla do závratných výšin. Dokázala Corolla vyřešit tuhle zapeklitou úlohu? Kupodivu docela ano. Při běžné jízdě (v rámci předpisů) po dálnici zmizí z nádrže 6-7 litrů každých 100 km. A ve chvíli, kdy se jsem přilepil ručičku rychloměru k omezovači rychlosti a držel jí tam prakticky celou cestu, ukázal se na palubním PC hodnota 8,7, což je pořád dobré. Jak ale tušíte, taková provozní efektivita musí být něčím vykoupena. 

Tím vykoupením mám na mysli bídnou dynamiku. A když říkám bídnou, tak nepřeháním ani trochu. V městských rychlostech, kdy pomáhá elektromotor, je Corolla ještě docela svižná. Ze semaforů startuje s vervou a zhruba do takové sedmdesátky zrychluje velmi příjemně. Jenže pak už to začíná být horší a od stovky výš je to vyloženě trápení. Ve rychlostech, kdy se nemůže Corolla plně opřít o elektromotor vám zbývá jen benzínová 1.8 o výkonu mrzkých 98 koní. A to je trochu málo. Točivý moment 142 Nm je k dispozici v 3600 otáčkách, jenže při požadavku na vyšší rychlost, žene planetová převodovka motor někam k pětitisícové hranici, kde už není z čeho brát. Výsledkem je tak nepříjemný hluk od motoru (asi jako když vysavačem nasajete záclony), ale zrychlování se moc nekoná. Celkový výkon hybridního systému je 122 koní. Když však proti tomu postavím běžnou naftovou 1.6 o podobném výkonu, dynamikou je to jak nebe a dudy. Silnější dvoulitr prý funguje mnohem lépe a má vyšší zásobu točivého momentu, takže jestli často jezdíte po dálnici, asi bude lepší připlatit si za něj. Testovaná jednaosmička je opravdu jen pro nenáročné řidiče. 

Mdlá dynamika zamrzí o to víc, že Corolla disponuje poměrně schopným podvozkem. Rychle dává zapomenout na předchozí Auris, který rozhodně nepatřil podvozkově na špičku třídy. Tohle je naopak velmi povedené. Corolla má překvapivě strmé řízení a podvozek, který velmi dlouho odolává projevům nedotáčivosti. Nečekejte sice žádný velký, nebo snad dokonce sportovní zážitek, ale jízda s novou Corollou může být i zajímavá (když vám to motor dovolí). Jízdní komfort nové Corolly je trochu s otazníkem. Zatímco kolega Jeník si u hatchbacku stěžoval na přílišnou tvrdost podvozku, František, který osedlal sedan (test očekávejte v příštích týdnech) si naopak podvozek pochvaloval jako pohodlný. Kombík je někde na půl cesty. A to doslova. Přední náprava zvládne bez potíží pohltit i díru velikosti pasti na mamuty, aby pak ta zadní překvapivě poskočila na ostřejším retardéru. Trochu podezřívám, že za to může umístění baterií. Nejedná se samozřejmě o nic hrozného, ale v kontrastu toho, co zvládne vyžehlit předek, je ono poskočení zádi tak nějak víc vidět. 

Verdikt 

Toyota Corolla je pojem a jsme rádi, že se k nám do Evropy “vrátilo” tohle označení. Své zájemce potěší vnějším designem, uvnitř pak očekávejte typickou japonskou kvalitu. Hybridní pohonné jednotky každého šetřílka nadchnou svou provozní efektivitou. Corolla je dokonalý spotřebič. Není to auto, kvůli kterému budete vstávat v sobotu ráno, abyste se mohli v klidu projet. Ale je to auto, které vás v rámci každodenní použitelnosti nebude ničím štvát. Tedy pokud nejezdíte často po dálnici, pak si musíte chtě nechtě připlatit za silnější dvoulitr. A když už jsme nakousli cenu, pak jste si možná všimli, že jsem se tomuto tématu v textu trochu vyhýbal. Ona totiž Corolla není moc levná. Testovaná konfigurace začíná na 710 tisících a když si připlatíte za mapové podklady a prodlouženou záruku, pak atakujete tři čtvrtě milionu. To není úplně málo za relativně slabý kompaktní kombík, jakkoli vším ostatním nová Corolla celkem boduje.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1 798 cm³
Výkon motoru: 98 koní (72 kW) v 5 200 ot./min
Točivý moment: 142 Nm v 3 600 ot./min
Výkon hybridního systému: 122 koní (90 kW)
Převodovka: planetová e-CVT
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 11,1 s
Objem zavazadlového prostoru: 596l 
Provozní hmotnost: 1370 – 1430 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 3,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 5,3 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 584 900 Kč (výbava Active)
Cena s danou motorizací a výbavou: 729 800 Kč (výbava Selection)