Subaru BRZ Spec-S: Je vůbec něco, co o něm nevíte?

Jeden automobilový novinář a skorozávodní jezdec odněkud z Ostravy nedávno napsal, že  “Toyobaru testoval každý, kdo má do prdele díru a o tom autě už bylo napsáno všechno. Docela bych se vsadil, že v Česku vyšlo více testů, než kolik se prodalo aut”. Což není zrovna věc, kterou chcete slyšet, když si za pár týdnů máte jít pro testovací BRZ. Nechápejte mě špatně, na týden se Subaru jsem se těšil, jenže to, že má dvě stě koní, zadní náhon a je to točivá atmosféra, už ví pravděpodobně i vaše babička. Stejně tak není tajemstvím, že je BRZ krásně čitelné a jeho hydraulická spojka je možná tvrdá, ale zato kromobyčejně přesná. I o krátkých drahách řadící páky a svíravosti diferenciálu už se popsaly nekonečné litanie.

Tak co vám vlastně můžu o Subaru BRZ ve verzi Spec-S říct, aby vás to alespoň trochu překvapilo? Vlastně bych se mohl místo prostého popisu, co jsem s autem v testovacím týdnu dělal a jaké jsem z toho měl pocity, zaměřit na pár věcí, které naopak s BRZ není úplně radno zkoušet. Nakonec jsem jich dal dohromady celou desítku. Tak pojďme na to. 

Nekupujte si ho jako investici, jezděte s ním

V automobilovém světě se poslední dobou šíří takový nehezký nešvar. U každého alespoň trochu zajímavého auta se dříve nebo později objeví skupina lidí, kteří si ho pořizují s vidinou, že v něm dobře uloží a případně zhodnotí své peníze. Podobné tendence se zpočátku objevovaly i u dvojčat Toyota GT86 a Subaru BRZ. Jenže vysoký počet prodaných kusů a padající ceny ojetin brzy ukázaly, že tohle je zkrátka lidový sporťák. A to je moc dobře. Cenově dostupný spotřební materiál, množství performance dílů od různých úpravců a aktivní komunita způsobily, že místo stání ve vyhřátých garážích se tahle malá kupé prohánějí po okruzích a okreskách a jejich majitelé si místo nejistého výdělku v budoucnu raději užívají zábavu za volantem. První ročníky si můžete koupit za cenu pod tři sta tisíc a díky spolehlivé technice se s trochou rozumu a opatrnosti není třeba obávat likvidačních závad. 

Nevozte v něm svojí nemohoucí babičku 

Limitovaná edice Spec-S je vybavená anatomicky tvarovanými křesly čalouněnými kombinací černé alcantry a hnědé kůže. Vypadají moc hezky a jejich sedáky jsou zatraceně nízko. Což je super, když naháníte cenné desetinky na okruhu, ale už trochu méně super, když se snažíte důstojně vystoupit z vozu zaparkovaného vedle chodníku. Podobné je to i s podvozkem – tlumiče Sachs jsou sice skvěle odladěné, aby spolehlivě kopírovaly záplatovaný povrch českých okresek a dávaly řidiči vědět o každém kamínku, ale stejně vehementně přenášejí do páteře posádky i tramvajové koleje, příčné prahy a kočičí hlavy v centrech měst. A zatímco nadšený řidič si v zájmu sportovní jízdy rád ukrojí z vlastního pohodlí, u pasažérů už se s takovým přístupem setkáváme podstatně méně často. Na transport seniorů z řad příbuzenstva tedy volte raději vyšší a nudnější vozy. Věřte mi, bude to pro všechny lepší. 

Nezkoušejte na rovnice ujet Octavii RS 

Přes dlouhou kapotu se zadkem těstně nad asfaltem vypadá celý svět tak nějak rychleji. Když se k tomu navíc přidá poprdlávání výfuku a krátké řazení, člověk se snadno zapomene a má pocit, že sedí v hodně rychlém autě. Což je pravda jen v zatáčkách, tam vám opravdu většina okolního provozu nebude stačit. Ale na rovince už to tak slavné není. Placatý automobil navíc provokuje závodníky z řad středního managementu, kteří dosáhli na služební ereso. Zpravidla vám tedy na dálnici nebo na dlouhé rovince mají tendenci jezdit nalepení na zadním nárazníku. A v těchto případech bohužel dvě stě koní atmosferického boxeru na únik nestačí. Doporučuji tedy raději se ctí uvolnit závodníkovi cestu a počkat na nějaké ty zatáčky. Zkušenost praví, že se tam tito řidiči zpravidla eliminují sami.

Nespoléhejte bezhlavě na elektronickou stabilizaci

O tom, že Subaru BRZ nabízí hned čtyři režimy kontroly stabilizace - od úplného vypnutí, přes režim “Track”, skorovypnutí až po úplné zapnutí - se napsalo už mnoho. Samozřejmě v rámci zachování řidičské cti vám bude většina lidí tvrdit, že v tomhle autě jezdí zásadně se “vším vyplým”, případně když jsou jó unavení, sněží a na silnici před nimi havaroval kamion převážející mýdlo, zapnou režim Track. Já se tedy přiznám, že jsem dost cest absolvoval i ve výchozím módu “vše zapnuto”. Vzhledem k všudypřítomné masáži na téma “přecitlivělá elektronika co hned vypíná plyn” by si jeden snadno myslel, že v tomto režimu bude auto naprosto blbuvzdorné a že by se dalo za jízdy třeba jíst a telefonovat současně. Nebo to vrazit do ruky někomu, kdo neumí jezdit, a říct mu “hraj si”.  Jenže pořád je to zadokolka se svorem. Takže pokud s tím přidáte v zatáčce na mokru, stejně se to trochu utrhne. Elektronika sice pomůže, aby se situace dál nezhoršovala, ale bez reakce řidiče se to neobejde. To jen tak pro pořádek, až si budete myslet, že ty zmoklé kočičí hlavy v centru Prahy se dají se zapnutou stabilizací přejíždět jak suchý asfalt.

Nesnažte se driftovat

S přihlédnutím k předchozímu bodu to možná zní trochu schizofrenně, ale vysvětlím to. Subaru opravdu nemá problém se na výjezdu ze zatáčky příjemně sklouznout. Pod pevnější rukou pak zvládá i projet nějakou tu zákrutu bokem. Na kratochvíle, které předvádí omladina v oprýskaných bavorácích se zavařeným diferenciálem, si tu ale nechte zajít chuť. BRZ je vyladěné hlavně na efektivní průjezd technických pasáží. Vlastně jsem byl většinu času spíš překvapený, kolik má tahle věc navzdory koncepci, svoru a nepříliš vzorkovaným gumám gripu. A myslím si, že je to dobře, na okresce to oceníte. Jen by to možná mohlo zklamat některé pubescenty toužící po autě, které umí na povel “zapálit gumy” v jakékoli situaci a na jakémkoli povrchu.

Nevozte na zadních sedadlech lidi s nohama

Ono to samozřejmě teoreticky jde, ale praxe je dost rozpačitá. V zásadě není problém s malými dětmi, dvojice isofixů na zadní lavici umožňuje montáž dětské sedačky bez zásadnějších komplikací. Ale jakmile malý člověk doroste věku, kdy ho místo do plnohodnotné sedačky posadí legislativa na polystyrenový podsedák, je na čase zvážit alternativní dopravu. Majitelé Toyobaru sice tvrdí, že v konfiguraci “přední spolujezdec vysunutý co nejvíc dopředu” se na pravou zadní sedačku dospělák vejde a že je to v pohodě, ale nevěřte jim. Já jsem totiž uvěřil a využil vůz na padesátikilometrovou cestu ve třech vzrostlých osobách. Ano, technicky vzato jsme se přepravili, ale k pohodě to mělo fakt daleko. A nejde ani tak o nedostatečný prostor nad hlavou a chybějící místo pro chodidla vzadu. Nejzásadnější problém tkví v tom, že dopředu posunutý spolujezdec obstruuje řidičův výhled vpravo.  

Nepoužívejte ho jako postmoderní paví ocas

Trochu to k tomu svádí. Placaté auto s dvojicí dveří, to je přece věc, co vypadá draze a důležitě. Jenže tohle zkrátka není Ferrari ani Lambo, a ačkoli mu šedomodrá barva (určená právě jen pro verzi Spec-S) sluší, na Instagram průměrné zlatokopky to úplně není. Ne snad, že by Toyobaru nebudilo zájem a že by vás kvůli němu nikdo neoslovoval, ale připravte se na to, že to budou spíše majitelé orezlých Mazd MX-5, kteří se vás budou ptát, jestli to jede líp, nebo hůř než Miata, a zásobí vás svými smělými plány, kterak si tento vehikl jednou také pořídí. Takže spíše než na akvizici lepé děvy se BRZ hodí pro ty, kdo si chtějí najít kamarády. Not great not terrible.

Nic na něj nelepte

Na Autíčkáři už jsme tohle auto, případně jeho sesterskou Toyotu, párkrát měli. A většinou byly testovací vozy olepené závodnickými foliemi. Nevypadalo to sice špatně, ale když se podívám na polepuprosté fotky tohohle šedivomodrého kousku, na kterých naplno vyniknou proporce karoserie sportovního kupé, říkám si, že méně je více. Jasně, nekteré designové detaily nemusí být každému po chuti, ale asi jen málokdo by o Subaru BRZ prohlásil, že má ošklivý tvar. Tak proč rozbíjet japonské křivky rádoby závoďáckým “vinylem” jak z Need for speed? V jednoduchosti je krása, a i když je i na tomhle autě těch samolepek na můj vkus ještě docela dost, je to oproti velkoplošným barevným kreacím podle mě krok správným směrem. Ale nakonec je to vždycky otázka vkusu šťastného majitele.

Nevrtejte se za jízdy v infotainmentu

Jednak proto, že to je zakázané a hlášku upozorňující na tento fakt musíte vždycky po nastartování odklepnout, a jednak také proto, že byste si tím mohli zkazit zážitek z jízdy. Je sice fér zmínit, že to může být i horší (zdravíme do Toyoty), ale to nic nemění na faktu, že instalované zařízení připomíná ovládáním, zpracováním i odezvou levné náhrady z druhovýroby. Což je trochu škoda, protože třeba samotné rádio hraje docela dobře, navigace zaměřuje přesně, telefon má dobrý zvuk a volaní si nestěžují na zkreslení hlasu, což zdaleka není standardem. Jenže uživatelské rozhraní, kterým se to celé ovládá, je prostě zastaralé a kazí dojem z auta. Subaru tu trochu hřeší na to, že většina kupujících se rekrutuje z řad petrolheadů a puristů, kterým jsou moderní technologie v autě jedno, případně jimi opovrhují, nicméně i tak si myslím, že by si tahle část auta zasloužila velmi zásadní modernizaci.  

Nepořizujte si ho jako nástroj přepravy

Víte, jak dlouho trvá cesta z Prahy do Liberce? Necelou hodinku. Já jsem tam dorazil za dvě a tři čtvrtě. A bylo to super. Ačkoli je to nadužívané klišé, musím to sem napsat – s BRZ se zkrátka stává cíl z cesty samotné. Pokud se ale potřebujete jen rychle přepravit na libovolnou vzdálenost a po vystoupení být ideálně odpočatější, než jste byli na startu, poohlédněte se raději jinde. Karoserie kupé může na první pohled evokovat pohodlná cestovní GT, ale to je skutečně jen zdání. Jeník vloni ve svém testu Toyoty GT86 sice napsal, že mu vůz přijde jako ideální nástroj na dlouhé cesty Evropou, obávám se ale, že pokud by ho poslechl nějaký obchodní cestující a auto si opravdu pořídil jako rychlou přepravní kapsli, rozhodně by mu za tuhle radu nepoděkoval. Je to zkrátka jako chodit v tretrách po centru města. Ano, jde to, ale existují pohodlnější varianty. 

Verdikt

Je dokonáno, už i já mám svůj vlastní článek o Subaru BRZ. Autě, o němž se všechno nějak tak všeobecně ví. Člověk má pak trochu tendenci ho vnímat jako něco obyčejného, možná už trochu okoukaného. Ale stačí sednout za volant a je jasné, že bez ohledu na stohy popsaných papírů a hodiny videí dokáže tenhle malý sporťák pořád překvapit. Protože na vlastní kůži je to celé tak nějak lepší, bezprostřednější, skutečnější a řidičtější. A ano, dříve nebo později člověk začne přemýšlet nad tím, že by autu slušelo přeplňování, vyšší výkon, nebo “hravěji” naladěný podvozek, ale to už je lidská přirozenost, chtít to, co zrovna nemám. Buďme rádi, že BRZ je přesně takové, jaké je.

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový plochý čtyřválec 1998 ccm
Výkon: 147 kW, 200 koní
Převodovka: šestistupňový manuál
Maximální rychlost: 226 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,6 s 
Hmotnost: 1265 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 6,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 10,1 l/100 km
Ceníková cena testovaného vozu: 860 000 Kč