Report z Kafe&Káry Brno vol. 33

Neděle, dvě hodiny odpoledne, sluníčko svítí a já si libuju jak krásně nám vyšlo počasí. Teda liboval bych si, kdybych nemusel nervózně přešlapovat u kávovaru a čekat až dokávovaří. Myslel jsem si, že mám dostatečnou rezervu, jenže přístroj jsem nafasoval od Františka. Jakej pán, takovej krám. Tenhle pán má občas na sraz trochu zpoždění, třeba půl hodiny po domluveném čase volá, že se zpozdí a už za chvíli (čti dvě hodiny) tam bude. Konečně hotovo. Na místo doražím o pouhých deset minut později, ale k mému překvapení už tu stojí vyrovnaná slušná řada aut.

Časem se sjíždí další a další. Na začátku lidi vypadají trochu zmateně, protože kofimiata není nikde na obzoru a ke compactu se nikdo nechce přibližovat víc než je nezbytně nutné. Není to prostě zavedená brněnská značka kávy. Pro neznalejší, jsem to asi mohl uvést do pozvánky, no tak příště.

Jestli něco účastníky charakterizuje, tak je to pestrost. Už tradině se sjely auta všech značek, stáří, cenových relací. Hned vedle kafe parkuje Gumbalkánská Bedna 2.0 (Volvo XC70), jejíž majitel nás baví několika cestovatelskými historkami. Témata se točí většinou okolo kvality cest, že si máme vážit té bídy co tady máme. Plynule pak navazuje historka, kterak o poloosu a tudíž i zadní náhon přišel. Při odjzedu má pak přesně takový zvukový projev, jaký bych od gumbalkánského speciálu očekávál – zní trochu rozbitě.

Další severské vozy, které zachytávají můj zájem, je velice zachovalá dvojice Volvo 240 a Saab 900 Turbo. Schválně, kdy naposledy jste tyhle auta někde viděli naživo? Skutečně youngtimery v pravém slova smyslu, nikoliv heslo pro vyhlédaváč na bazoši pro snažší prodej porezlého pekáče. Další z příjemných setkání je vínový Yaris GR i když mě u tohoto auta naskakují samozřejmě asociace na tu bílou perleť, tak tahle barva mu taky náramně sluší. Majitel si ho zcela určitě koupil na základě naší recenze. Kdyby mu volal někdo z Toyoty a dotazoval se na to, tak potřebuju aby potvrdil moje lži. Potřebujeme totiž to GRko i na zimní test a limity otestujeme za vás!

Okolo třetí hodiny František pořád není na obzoru. Užívá si neorganizování, ale sliboval, že se ukáže. Kratký telefonát odhaluje, že: nevzbudil jsem ho, nemá kocovinu, už je na cestě. Určitě je to všechno čistá pravda. (Skutečnost je taková, že jsem si po obědě trochu pospal. No. Projednou. – pozn. F) Z dalších čistých pravd jmenujme například, kterak jsem napekl muffiny (děkujeme Isabel) a domluvil koncert Lucie v pozadí (náhoda), abych pozvedl úrověň akce. Případné další nápady a zlepšováky zanechte v komentářích, ale už teď je to takřka dokonalé.

Kár jsem tu vypíchl jen pár, jsem si jist, doufám že tu ještě přibudou nějaké fotky. Jinak nejlepší je samozřejmě dojet osobně a přesvědčit se, kde je pravda. Myslím, že minimálně ještě jednou to letos stihneme!