Renault Clio Tce 90: Opačný přístup

Clio jsme tu už měli, dokonce třikrát. Dvě z nich byla taková ta typická „novinářská“ testovací, která měla ukázat, jak skvělé může nové auto být, pokud je v té co možná nejvyšší verzi, kterou si nakonec koupí možná tak pár nadšenců. Nejdříve nejsilnější verzi s automatem a pak pro změnu nejsilnější verzi s automatem, ovšem navíc vybavenou něčím na způsob poloautonomního řízení. Tím třetím bylo konečně „normální“ Clio s přeplňovaným benzínovým tříválcem, se kterým jezdil Kubajz a také zhruba tři čtvrtiny lidí, které si nové Clio od roku 2019 koupili. Tahle verze s výkonem 100 koní se ale už neprodává, takže tu máme jeho nepatrně slabšího nástupce.

Přiznám barvu, od Clia jsem toho moc nečekal. Jezdil jsem původní verzí minulé generace, která mi přišla jako líbivé, i pro mě, zato nehezky nedotažené auto, ač se slušným podvozkem. Pod atraktivním oblečkem se skrývala selhání v docela zásadních vlastnostech. Bylo to spíš „2+2“ místné auto než čtyřmístné, k tomu mělo vážně nepovedený přeplňovaný benzínový tříválec a divně umělé řízení. Ani různé ozdobné lesklé černé plastíky mě neobměkčíly, ten interiér byl kvůli nim spíš pořád trochu upatlaný a přišlo mi to prostě laciné. Někoho z Renaultu napadlo jimi částečně „vylepšit“ i volant, díky čemuž se na něm krásně potily palce. Možná se to vymyslelo na poradě nebezpečně blízko před obědovou pauzou, či rovnou „padla“.

Takže když jsem si měl vyzvednout nové Clio s označením Tce 90, napovídajícím opět přeplňovaný tříválec, byl jsem skeptický a současně zvědavý, jestli je lepší a nakolik. Ač tak nevypadá, má to být úplně nová generace, postavená na nové platformě. Takové ty řeči o zbrusu nových platformách moc neřeším, na konstrukci relativně malého levného auta se toho zas tak moc nového vymyslet nedá a navíc dnes automobilky šetří i tam, kde se to dřív nedělalo. Jasně, má být tužší, odolnější a k tomu lehčí, v tomto případě o 50 kilo, jenže když porovnáte hmotnosti, je nové Clio s tou fantastickou novou lehkou platformou ve finále těžší. No nic, asi ta bohatší výbava…

Trošku historie si ale neodpustím. Tohle je již pátá generace od prvního Clia, které se představilo roku 1990. Prvního auta značky Renault, které se neoznačovalo jako číslo, ale dostalo jméno. A mělo úspěch, dvojnásobný titul v evropské anketě Auto roku pro Autíčkáře myslím není moc důležitý, zajímavější je, že je to nejprodávanější francouzské auto vůbec a v Evropě celkově. No nic, nechci tu dělat reklamu na Clio, jen jsem chtěl naznačit, že svět není jen simply clever. Na druhou stranu, v Cliu rodinu fakt neodvezete…

Zajímavé ale je, že skoro polovina lidí (41%) si to minulé, ne tak úplně povedené Clio koupila kvůli tomu, jak vypadá. Takže proto se nijak zásadně nezměnilo, působí spíš jako takový větší facelift předchůdce. Ono k tomu podezření z faceliftu jen označovaném za novou generaci svádí i rozměry, které se skoro neliší. Nové Clio je dokonce menší, kupodivu i kratší, ale jen v řádu milimetrů, takže nikdo normální to nepostřehne. Tohle auto prostě zůstává tím malým a nesnaží se stát rodinným, drží se svého původního účelu.

Ale… Uvnitř bych fakt nepoznal, že sedím v Cliu. Je úplně jiné a má na svou kategorii vážně pěkný interiér. Jako auto o třídu větší. Je tu hodně na dotyk příjemnějších měkčených materiálů a chromových ozdob ze skutečného kovu, takhle vnitřky malých aut normálně nevypadají. Navíc to není jen o koukání, nic tu nevrže, neskřípe, nechrastí, prostě kvalita. Tohle Clio mělo místo klasických přístrojů displej, který zůstal přehledný a jednoduchý. To ale neznamená, že by se Renault nechal strhnout módou nahrazování fyzických ovladačů levnějšími displeji všude, kde to jen jde. Jsou tu třeba pořád kruhové ovladače klimatizace, které jde na rozdíl od displejů ovládat i poslepu. Zdejší centrální monitor je stejně jako v jiných nových Renaultech orientován na výšku, takže když jedete podle navigace, vidíte delší kus cesty před sebou než kdyby byla na orientovaná na šířku. Rozumné. Akorát některé funkce systému mají trochu zmatené ovládání, nebo se musejí hledat. Ale není to nijak zásadní problém.

Solidní je také ergonomie, v novém Cliu si snad každý najde tu správnou pozici za volantem, který pěkně padne do rukou. Dobře po ruce je také řadící páka, vyrůstající z docela vysokého středového tunelu, který ale noze řidiče ani spolujezdce nevadí. Kabinu jde ještě ozvláštnit barevnými dekoracemi nebo ambientním podsvícením různými barvičkami, malé Clio nabízí v této třídě stále ne úplně obvyklou míru možností individualizace.

Vše však není tak fanfárově sluníčkové, vzadu je pořád málo místa. Za dlouhého řidiče si dospělý normálně nesedne, maximálně tak přetrpí kratší cestu, když potřebuje odvézt z hospody. Clio by stačilo možná tak čtyř menším homo sapiens. Na druhou stranu je koncipováno jako malé auto, není to jako Fabia, ve které jezdí celé rodiny. Zato má slušný kufr s vyjímatelnou mezipodlahou, ale je tu jedno ale… Otevírá se trochu nešikovně dole tlačítkem u osvětlení SPZ, prakticky v nárazníku, tedy hodně nízko. Asi aby nerušilo linie pátých dveří? Ale to je spíš jen taková drobnost…

Nejlepší na tom je, že Clio bylo navrženo tak nějak komplexně. Nebylo to „tak tam dáme lepší vnitřek, máme tu platformu, jo, to musíme a trochu poladíme zvenku, ať je vidět, že je to nové. Tady si dali práci i se vším, co se týká jízdy. Nový opět přeplňovaný tříválec vychází z předchůdce 0,9 litru, který uměl spíše rozdunět nebo rozvibrovat celé auto, než s ním nějak rozumně pohnout. Jel jen v nárazových vlnách střídaných beznadějnou letargií a k tomu i docela žral. Takže, moc velká očekávání jsem neměl. Jenže je to jinak.

Tenhle tříválec má o deci větší objem jednoho litru a zajímavostí je, že se obejde bez filtru pevných částic, protože nemá přímé vstřikování, díky čemuž by se neměl časem zanášet karbonem. A funguje. Je motor lépe utlumený, nepřenáší do interiéru vibrace, maximálně se jen trochu chvěje řadící páka na volnoběh a navíc je tento motor mnohem živější. Slušně táhne hlavně ve středních otáčkách a Clio v pohodě rozjede i na rychlosti překračující náš dálniční limit dejme tomu o padesátku. Po dálnici švihá i do kopců. Ve vyšších otáčkách trochu polevuje, ale nijak tragicky. Komu by ale lenost předchůdce chyběla, pořád je tu nesmyslné tlačítko ECO, kterému se v Autíčkáři výstižně říká „dusítko“. I bez něj není nijak žíznivý, při klidné jízdě na okresce se spotřeba dá stáhnout i pod pět litrů, jinak se pohybuje mezi pěti a šesti, při vyšším tempu kolem sedmi a „střelbě“ lehce přes 10, což je normální.

Překvapivě schopný je také podvozek. Dobře tlumí nerovnosti, přitom je stabilní ve vysokých rychlostech a v zatáčkách drží i na rozbité silnici. Zábavu ale kazí až moc přísná stabilizace. Ale nevadí, je to malé auto, nic sportovního. Jen ta převodovka umí být stále trochu francouzsky rozevlátá, má měkčí vymezení kvaltů, což se projeví až při opravdu rychlém řazení, takže také nakonec žádný zásadní problém.

Pro většinu lidí, pořizujících malé auto, bude důležitější cena. Clio sice nedávno trochu podražilo, stejně jako většina aut na trhu, ale i díky tomu se pořád prodává za rozumné peníze, zvláště vzhledem k tomu, co za ně dostanete. Nejlepší na tom je, že lepší výbava za příplatek 35 tisíc má prakticky vše, co člověk potřebuje i nepotřebuje. Ale není problém jí navýšit o sto tisíc jako v případě této testovačky, která měla ukázat, jak frajerský a vyspělý může malý Renault být. Pořád ale platí, že příplatkové vymoženosti nejsou předražené, třeba kamerový systém pro usnadnění parkování nezkušeným nebo skvěle hrající aparatura Bose. Clio se nebrání ani Android Auto nebo Apple Car Play.

Verdikt

Clio je příjemné překvapení, dokonce bych řekl, že jde o jedno z nejlepších aut své kategorie. Ač tak nevypadá, je mnohem lepší než předchůdce, a to o pomyslné světelné roky. Prostě malé auto, dotažené do téměř dokonalosti. Asi líbivé, ve své třídě nejspíš s nejlepším interiérem, který není jen na koukání, ale působí kvalitně a hlavně funguje. To auto také skvěle jezdí, má výborný podvozek a konečně více než dobře funkční motor, který může být i úsporný. Prostě vlastnosti, které hledají jak běžní zájemci o malé auto, tak ti náročnějí. Což je více než vynikající výchozí pozice pro sportovní verzi RS z oddělení Renault Sport v Dieppe, která by taktéž mohla napravit reputaci předchůdce a být úplně skvělá. A to je vlastně i pochvala pro to obyčejné, vlastně spíš neobyčejné Clio…

Technické údaje

Model: Renault Clio TCe 90 
Rozměry: 4050 x 1798 x 1440 mm
Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 999 ccm
Výkon: 67 kW (91 k) v 5000 ot./min.
Točivý moment: 160 Nm v 2000 ot./min.
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 12,2 s 
Provozní hmotnost: 1157 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,2 – 5,3 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 5,8 l/100 km
Cena od: 340 000 Kč
Cena testované varianty Intens: 375 000,- Kč
Cena testované varianty s příplatky: 480 000,- Kč