Renault Clio Intens TCe 130 EDC GPF: Překvapení!

Normálním renaultem samozřejmě myslím cokoli, co není ryze originální a hravé Twingo GT. Když jsem si tedy pro stálici nabídky značky jel za Danem, říkal mi, že se mu moc nelíbí, jak pracuje automat. Že prý, když se autu stojí na krku, je to super, ale tak nějak pomalu že prý to cuká. Takže jsem nastartobval, zařadil D jako Dopředu a dusnul na to. Ohoho! Převodovka si to nějak přebrala, motůrek se nafouknul a já s pocitem, že si budeme rozumět, odfrčel do dáli.

A čím více jsem se vozil, tím více jsem se do pohonného ústrojí zakoukával. Ona je sice převodovka pokrokově dvouspojková, ale umí se jen tak pomalu sunout jako automat. I v kopci. A to je tak vše, co na mne působilo moderně. V tom nejlepším slova smyslu. V přehršli vjemů už nevím, který to byl vůz, co mi pil krev svou snahou přizpůsobit se mému jízdnímu stylu a já pak ve výsledku vůbec nevěděl, co se bude kdy dít. Tahle převodovka na mne působila jako starý dobrý TurboHydramatic 700 od Generála Motorů. Nesnaží se nic domýšlet a předvídat, jednoduše se mu kopnutím do pedálu dá vědět, že se chce řadit a pak se jede. A když se nekopne, ale plyn se pomalu zmáčkne, neodřadí. No sláva!

Neprokluzující převodovka v kombinaci s mile znějící oturbenou třináctistovkou, která se srdnatě nafukuje už kolem 2000 otáček dodává pocit, že je auto živé a poslušné. I když tedy nejde o trhače asfaltu ze kterého by si atraktivní dámy sedaly na zadnice, či vyděšeně vřískaly, pocit je veskrze pocitivní! A za nějakých sedm na sto za celou dobu testu? No jsem překvapen mile!

A pak je tu interier. Jistě, je celý černý, ale všechny ovládací prvky jsou rozmístěné logicky. momentálně módní "klavírové" čudlíky se sympaticky mačkají a celá přístrojovka je nevrzající. A to mi vyrazilo dech. Tam, kde někdy i BMW a vždy Mercedes vrže, jako špatně složené LEGO, se Renault sice promáčkne, ale nevydá ani hlásek. Radiomapa sice není z nejlogičtějších a nejhezčích, ale nabízí spoustu možností nastavení a přizpůsobení a reaguje bleskurychle. Dokonce i navigace, pokud jí půjčite svůj internet, objíždí zácpy a chová se více, než příčetně.

Jediné, co tedy mohu interieru vytknout jsou nabízené barvy podsvícení a akcentů na budících a v radiomapě. Máte na výběr mezi ČERVENOU, MODROU, ZELENOU, FIALOVOU a nijakou žlutou. Mimo ony vyřvané barvy nabízí tedy vozík jen jednu barvu pro lidi, kteří už ví, že existují barevné diody a nepotřebují si to každý den připomínat (to mi zase bude Kubajs vysvětlovat, jak jsem starej dědek…). Nu ale když to přepnete do oné žluté a zvolíte klasicky hezký falešný budík, budete se kochat imitací art deco pendlovek v - nikdy módní, ale vždy příjemné – béžové barvě. 

A jak to jezdí? No protiprokluz nevypnete, takže na vylomeniny to není. Jinak si nechá líbit dost na to, aby většinového konzumenta nevyděsil a přesto uměl jezdit nelegálními rychlostmi. Nečekejte radostnost Mazd, nebo efektivitu Fordu, čekejte umírněný podvozek, který – opět ten vliv béžové – bych si klidně nechal líbit měkčí. Ale asi by stačila i menší kola.

Verdikt

Renault clio s dvouspojkovou převodovkou a foukanou třináctistovkou je pro mne velkým překvapením. Smazává z mé mysli Renault Thalia a zaujímá její místo s vykřičníkem, že nikdy není dobré mít předsudky. A navíc se podívejte, jak mu to v hluboké červené sluší, prckovi!

Technické údaje:

• Motor: Zážehový přeplňovaný čtyřválec, 96kw (130 koní), 240 Nm 
• Převodovka: Sedmistupňová, dvouspojková, řazení pádly pod volantem.
• Spotřeba: V testu cca 7l/100 km
• Cena: Testovaná verze cca 485 000Kč, motorizace ve verzi Intens od 429 000 Kč.