Renault Clio TCe100: Normální francouzský hatchback

Malý francouzský hatchback byl v devadesátých letech synonymem cenově zajímavého, relativně pohodlného a robustního auta, které navíc nevypadalo špatně a dokázalo překvapit i jízdními vlastnostmi. Ať už se bavíme o Citroënu Saxo, Peugeotu 205, nebo Renaultu Clio, vždy šlo o poměrně oblíbená a univerzální auta, která si oblíbili řidiči v celé Evropě.

Od těch dob uplnynulo už mnoho let a leccos se změnilo. Citroën se vydal cestou vysokých oplastovaných crossoverů se spoustou praštěných doplňků, z malého Peugeota je designová stylovka, což je sice hezké, ale bohužel se to odráží i na ceně vozu a tak se zájem zákazníka, jež touží po “obyčejném” francouzském kompaktu logicky obrací směrem k Renaultu.

I přes drobné designové libůstky, jako je například skrytá klika zadních dveří, chromovaná lišta pode dveřmi, nebo světla se zajímavou grafikou, je Clio totiž na pohled pořád vcelku normální auto klasických proporcí. Máme tu krátkou kapotu, mírně se svažující přední sklo, čtveřici dveří a celé to končí výklopnou zádí. K tomu sem tam nějaký prolis, krátké převisy karoserie…zkrátka nic, co by konzervativnímu zákazníkovi mohlo působit psotník. Odvážně smýšlející zájemci si pak vůz mohou vylepšit některým z veselých odstínů, ve kterých se Cilo nabízí. Kromě obligátní palety šedi tu máme třeba testovanou světle modrou, k dispozici je i veselá červená, výrazná oranžová, nebo elegantní zlatá.

A na podobnou notu hraje i interiér. Jasně, jsou tu nějaké ty displeje, jeden v přístrojovém panelu a druhý uprostřed, ale není to žádný přehnaný futurismus. Digitální přístrojovka stejně zobrazuje klasický budík (a v nižších výbavách tu ani nebývá) a na středovém displeji se nastavuje prakticky jen navigace a rádio. Narozdíl od výše jmenovaných konkurentů tu zůstalo klasické ovládání klimatizace kolečky a většina důležitých funkcí tu má dedikované tlačítko. 

A zaběhnutých tradic se drží i posez, který je trochu vyšší, ale díky tomu je alespoň z malého Renaultu hezky vidět ven. Sedačky sice nemají spousty prošití a nastavitelných segmentů, nejsou nijak zvlášť tvarované, ale cestuje se v nich hezky a jejich šedivá látka možná nevyhrává ceny za stylovost, ale na to se tu stejně nehraje. Stejně tak by mě nenapadlo kritizovat lány černého plastu, nebo stejně zbarvené koberečky. Nakonec tu nejnepatřičněji působí stříbrné doplňky z falešného chromu. To tu vážně není potřeba, vždyť je to Clio. 

Dopředu se vejdou dva dospělí, dozadu také, případně lze na lavici nahnat tři děti nebo adolescenty. Kufr navíc schvátí s grácií dvě krabice od ovoce s týdenním nákupem, kytaru “naštorc”, nebo případně pětici batohů. A to je přesně ta obsaditelnost, která bude majitelům vozu bohatě stačit ke štěstí. 

A jak se s malým Renaultem jezdí? Litrový tříválec o výkonu sto koní pohybuje s krabičkou na kolech veskrze dostatečně, pětistupňový manuál má dlouhé kvalty a dlouhé dráhy řadící páky. Všechno reaguje tak trochu gumovitě, ale to vlastně vůbec nevadí. Alespoň se tím alespoň eliminují prudké pohyby vozu, které by mohly okolní provoz (a občas i samotného řidiče) zbytečně vylekat. A podobné je to i s podvozkem, který se se stojickým klidem, občasným zakýváním a přiměřenou přilnavostí přenáší přes nástrahy velkoměsta i silnic třetí třídy. 

Vesměs to zkrátka funguje tak, že se Clio za poměrně hezky utlumeného doprovodu tříválce valí vstříc cíli v pohodovém tempu a posádku ani řidiče ničím nijak zásadně neštve. A navíc to jde zvládnout za nějakých pět  a půl litrů benzínu na sto kilometrů kombinovaně. Což vlastně není vůbec špatná hodnota. 

Chápu, že pro řidičské nadšence zní tohle vcelku obyčejné Clio jako esence nudy. Jenže svět není nekonečná okreska a pro spoustu lidí jsou věci jako pětiletá záruka, rozumná spotřeba, hezká barva a nezáludné jízdní vlastnosti mnohem důležitější, než jak se jejich vůz chová na limitu. A přesně pro ně tu je Clio. A je přesně takové, jaké by mělo být. Sice vybavené některými moderními technologiemi, ale pod tím vším je pořád stejný recept, jaký zafungoval už u Renaultu 5. 

Verdikt

Renault Clio je poslední “klasický” francouzský hatchback, který si můžete dnes koupit. Je tak akorát stylové, tak akorát velké, tak akurátně jezdí a navíc nestojí nesmyslné peníze. A i když se reklama snaží presadit většinového spotřebitele do větších a dražších “stylových městských crossoverů”, dost lidí stále odolává a chce prostě jen normální auto. A právě pro ně tu Clio je. Prostě všech zbytečných módních výstřelků a pro ty, kdo v minulosti něco najezdili se staršími francouzskými hatchbacky navíc příjemně povědomé. Tak nějak by se to, myslím, mělo v téhle kategorii dělat.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 999 ccm 
Výkon: 74 kW (100 k)
Točivý moment: 160 Nm 
Převodovka: pětistupňová manuální
Maximální rychlost: 187 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 11,8 s 
Provozní hmotnost: 1178 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,4 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 5,6 l/100 km kombinovaná
Základní cena modelu: 265.000,- Kč
Základní cena testované verze (TCe100, nejvyšší výbava Intens): 363.000,- Kč