Proč soudím lidi podle aut a nestydím se za to

Nedávno jsem se dostal do vášnivé debaty o tom, proč si většina automobilových nadšenců myslí, že BMW X6 je nesmysl, ve kterém jezdí, eufemisticky řečeno, zvláštní lidé. Vždyť je to přeci dobré auto, které dělá spoustu věcí skvěle, a když si ho někdo koupí, protože se mu líbí, proč by to o něm mělo vypovídat něco špatného? Vždyť psychotický egomaniak může stejně dobře jezdit ve Škodě Fabia, nebo ne?

A já musím se dvěma částmi tohoto tvrzení souhlasit. Za prvé, BMW X6 je po technické stránce skutečně výborné auto a inženýři z Mnichova si zaslouží hluboký obdiv za to, že dokázali tuhle pojízdnou stodolu naučit pohybovat se takovým tempem a s lehkostí. I za to, že jí dali řadu skvělých motorů. Za druhé, pitomce můžete najít v jakémkoliv autě.

Jenomže některá auta mají tu smůlu, že těch pitomců přitahují víc. Milí, skromní a přátelští majitelé, kteří si BMW X6 koupili z nějakého specifického důvodu, mi snad prominou, ale pokud si koupíte víc než dvoutunové monstrum, které jezdí o něco hůř než (levnější) BMW řady 5, místa je v něm sotva jako v (ještě levnějším) BMW řady čtyři, váží jako (mnohem větší) BMW řady 7 a stojí víc než (jinak úplně stejné, ale mnohem praktičtější) BMW X5, je poměrně pravděpodobné, že jste pitomec. Ano, možná jste prostě chtěli BMW, jezdíte každý víkend na chatu, kam vede polní cesta s kameny tak velkými, že přes ně pětkový sedan neprojede, ale zase dost malými, aby si s nimi o kousek vyšší X6 dokázala poradit, nemáte děti, takže nepotřebujete zadní sedadla ani prostor uvnitř, a z nějakého důvodu nechcete mít víc než jedno auto. Nebo se vám X6 prostě líbí. Fajn, beru.

Jenomže takových lidí moc nebude. Většina X6 se nejspíš nikdy nepodívá do terénu, na který by 535xd nestačila. Zato stráví spoustu času proplétáním se centrem velkoměsta, kde by 335d, nebo možná dokonce 130d, nabízející stejný vnitřní prostor, fungovala mnohem lépe. A další spoustu času stráví ve vysokých rychlostech na dálnici, kde by fungovalo lépe cokoliv, co nemá čelní plochu stodoly a nejezdí na chůdách. Že na českých rozbitých silnicích potřebujete SUV? Nenechte se vysmát. Pokud nemluvíte o klasickém pomalém SUV s vysokým měkkým podvozkem a obřími pneumatikami, budete na tom lépe se sedanem. Aby taková X6 mohla v zatáčkách ujíždět většině běžných sedanů, potřebuje stabilitu. A to znamená tvrdý podvozek a velká kola. Kupte si 520d na nejmenších kolech, která vám prodají, zahoďte run-flat pneumatiky a ve srovnání s X6 si budete připadat, jako byste jeli na obláčku.

Takže si X6 drtivá část majitelů kupuje kvůli tomu, jak vypadá a co vypovídá o ochotě svého majitele utrácet peníze. A jakkoliv na touze užít si vlastního úspěchu a obdivu okolí za dobře odvedenou práci není nic inherentně špatného, je tak nějak empiricky ověřeným faktem, že lidé dávající bohatství okázale na odiv bývají pitomci ve větším procentu případů než ti skromní a nenápadní.

Až vás tedy uvidím řídit X6, nebudu si o vás okamžitě myslet, že jste nadutý pitomec. Ale budu tuto možnost považovat za o něco pravděpodobnější, než by tomu bylo v případě kombíku od Volva. A pokud vás potom uvidím zaparkovat vaše monstrum v zákazu a vy vystoupíte bez krku, s tričkem Ed Hardy a zlatými řetězy kolem krku… no, potom už mě budete přesvědčovat těžko.

Odhadování lidí podle aut není exaktní věda. Je to stejné jako s oblečením, botami, hodinkami nebo tím, kde bydlíte. Asi nikdo se nepozastaví nad tím, že pokud někam přijdete v ‚prestižích‘, s límečkovým tričkem zastrčeným do kalhot a v brejličkách, nejspíš budete za šprta. Stejně jako asi tušíte, co můžete čekat od týpka s holou hlavou, v bomberu a v kanadách. 

S auty je to ještě těžší. Zvláště v nepříliš bohaté společnosti, jako je ta naše, hrají praktické a ekonomické ohledy při volbě auta stále příliš velkou roli na to, abychom si mohli skutečně svobodně jezdit tím, co je našemu srdci nejbližší. A pokud uvidíte na ulici Škodu Felicia, může jen množství skejťáckých samolepek nebo naopak stupeň lesku a plato vajec na zadním okně napovědět, kdo je jejím pánem.

U čehokoliv nad rámec ‚úsporného dopravního prostředku‘ si ale za svoje peníze kupujete nejen techniku a její parametry, ale také, jak se dnes moderní marketinštinou říká, brand. 

Ano, i vy. Možná marketingovým oddělením automobilek ‚nežerete‘ jejich pohádky o sportovnosti a aktivním životním stylu nebo se nenecháte zlákat představami o zachraňování planety, které vám servírují výrobci hybridů.

Třeba jste nezávislý, marketingem a moderním konzumerismem lehce opovrhující intelektuál, který shlíží shora na ty, kteří vozem prémiové německé značky oslňují okolí. A jako intelektuál aktivní a rodinou disponující potřebujete praktické, spolehlivé a velice rozumné auto.

Takže si koupíte Volvo v kombíku. Protože Volva jsou praktická, usedlá, dávají najevo vaši střídmost a nadhled nad konzumerismem, protože nejde o prémiovou německou značku a nemají je jako služební vozy obchoďáci a manažeři, tak jako Octavie a Mondea. Jako intelektuál musíte mít něco příhodně výstředního a podivného. I na vernisáži výstavy komiksů nebo alternativním festivalu, který pořádáte, se vás totiž někdo může zeptat, čím jezdíte. Nebo vás dokonce uvidí. A stříbrná ‚oktáfka f tédéíčku‘, Passat nebo Mondeo – to vás řadí mezi všechny ty manažírky a obchoďáky s kravatou a telefonem u ucha, kteří se pachtí za něčím zcela neintelektuálním. Takže máte staré Volvo v kombíku. Protože „jsem jiný, ale nemachruju s bohatstvím jako ten v Mercedesu“ je jeho brand.

A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál. Nová Volva už se stala příliš prémiovými a luxusními, a tak si jejich dřívější cílová skupina začala hledat náhrady. Tak dlouho stála fronty před showroomy Subaru, až auta s Plejádami ve znaku získala image aut pro lidi, co nehledají image. Což může být ta největší image. Ekologicky a ekonomicky smýšlející lidé se dlouho stahovali k Toyotě a stávali se majiteli superúsporného Priusu, až se z jeho vlastnictví stál také specifický brand, který dává okolí najevo, že se staráte o životní prostředí. A nevadí, že svým Priusem jezdíte převážně na letiště, odkud létáte po světě soukromým tryskáčem, vedle kterého je i Mercedes G65 AMG úsporný a ekologický dopravní prostředek.

Ostatně i Mercedes třídy G je typickým autem, které, stejně jako jeho souputníci Land Rover Defender a Jeep Wrangler, udělalo z praktičnosti image. Představte si, že by na trh přišel nástupce některého z těchto aut, ale už by nebyl hranatý a nevypadal by tak trochu jak malý tank. V dnešní době levných plastů by nebylo těžké udělat karoserii, která bude mnohem aerodynamičtější a praktičtější než hranaté piksle, pocházející designem z poloviny minulého století. Ale kdo by si takové auto koupil, když už by na něm nebylo vidět, že pohrdá designem?

Že se to nás, opravdových motoristických nadšenců, netýká, protože my hledáme v autě jen to skutečně podstatné, tedy jízdní vlastnosti a radost z řízení? Ale kdeže. Už je to nějaký čas, co jsme o Škodě Rapid napsali, že je to překvapivě zábavné auto. Pomůže mu ale jeho zábavnost k tomu, aby se stal na českém trhu miláčkem petrolheadů? Těžko, protože je moc běžný. Standardní Rapid bude vypadat jako fasovaný služebák. A Rapid, kterému pomůžete k originálnějšímu vzhledu volbou některého z továrních paketů nebo přímo decentním tuningem, zase bude na okolí působit jako auto vesnického pantáty v krizi středního věku.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Tak si vzpomeňte, kolik mladých nadšených řidičů hledá ‚zábavnou zadokolku, která není BMW E36‘, čistě kvůli tomu, jaký typ lidí ve starších trojkových BMW často potkáte. Nebo z jiného soudku, zkuste přesvědčit typického mladého muže, že by si kvůli zábavě za volantem neměl kupovat maskulinní vůz s ostře řezanými tvary, ale něco roztomilého, kulatého, jako je Miata nebo Puma. Pořád ještě mi nevěříte? Tak si běžte koupit Fiat Multipla nebo Pontiac Aztek – obě naprosto praktická a chytře vymyšlená auta. Asi nechcete, že? A já nejspíš také ne, byť mám divné věci rád.

Prostě a jednoduše, každý z nás má nějakou představu o tom, jak by jeho auto mělo vypadat. Ta ovlivňuje nejen jeho volbu modelu, ale i různé další detaily, které o něm následně mnoho vypovídají. Vezměte si třeba rozdíl mezi Mercedesem S minulé generace, který jezdí na neoriginálních dvacetipalcových kolech, má neoriginální doplňky a na okně polepy autobazaru, a tím samým autem v perfektně sériovém a udržovaném stavu. V jednom budete čekat podivné individuum, v tom druhém spíš usedlého pána, který jednoduše ještě neobjednal nový model. A leckdy jde o ještě menší detaily – třeba majitel starého Jaguaru, který je zlehka ušpiněn od jízdy v dešti a příď má plnou rozpláclých much, bude nejspíš zajímavější člověk než majitel téhož auta, které je dokonale vyleštěné včetně podvozku a pneumatik.

Auto na nás zkrátka, ať už chceme, nebo ne, prozradí hodně, stejně jako boty nebo oblečení. Leckdy říká něco úplně jiného, než si myslíme nebo bychom chtěli, aby o nás říkalo, ale vždycky prozradí alespoň něco. Zdaleka však nemusí platit, že lepší a dražší auto dělá lepší dojem – leckdy tomu může být právě naopak, stejně jako s oblečením. Nestyďme se proto za to, že odhadujeme lidi mimo jiné i podle toho, z čeho vystoupí. Stejně to děláme všichni a dělat to nepřestaneme….