Předběhl Uber svou dobu?

Společnost Uber to nemá lehké. Valí se na ni jeden průšvih za druhým. Z původního konceptu sdílení aut se stalo regulérní taxikaření a v posledních měsících se potom v mnoha městech či státech Uber dostal dokonce do ilegality. Společnost se snaží problémy řešit, jedná s úřady a vyřizuje potřebné licence a povolení, nic z toho však není zadarmo nehledě na tahanicemi pošramocenou pověst giganta sdílené ekonomiky. To všechno však není nic proti pohromě, která se na Uber snesla v posledních dnech.

Pro ty z vás, kteří se nějakým zázrakem vyhnuli zprávám o oné nehodě jen krátký report na úvod: Tragédie se odehrála v noci z 18. na 19. března . 49-letá Elaine Herzbergová přecházela jednu z ulic ve městě Tempe v Arizoně. Šla mimo přechod a ve špatně osvětleném místě, když ji srazilo projíždějící auto společnosti Uber. Elaine Herzbergová následně svým zraněním podlehla. Tato zpráva, jakkoli je velmi smutná, by za normálních okolností neobletěla svět, tentokrát se však k nehodně nepřipletlo jen tak obyčejné auto, Elaine srazilo autonomní Volvo XC90 provozované v rámci zkušebního provozu společností Uber. Ani to by nebylo poprvé, autonomní Volvo Uberu už nehodu mělo, tentokrát se jí však ani nepokusilo zabránit – a to by se stávat nemělo.

Už jsem napsal, že k nehodě došlo mimo přechod na špatně osvětleném místě, mohlo by se tedy zdát, že chodkyně zkrátka udělala osudnou chybu a vinit z ní autonomní vůz je trochu přísné. Jenže ono to tak úplně není. Ano, nehoda se stala v noci, ale úsek, na kterém se neštěstí odehrálo, je rovný a přehledný. Nešťastná Elanie vedla kolo a přecházela čtyřproudou – tedy dost širokou – ulici. Ke střetu potom došlo v pravém pruhu, přestože Elanie přicházela z pohledu automobilu zleva. Musela tedy před ním přejít skoro celou  širokou ulici. Jak je možné, že ji radary neviděly?

Místní policie zveřejnila videozáznam z kamery umístěné uvnitř vozu. Ponechme nyní stranou, proč byl veřejnosti předložen v nízkém rozlišení, ve kterém toho před nárazem opravdu mnoho vidět není, přestože testovací auto takto náročného (a nákladného) projektu je jistě vybaveno špičkovou kamerou. Ze záznamu je evidentní, že automobil vůbec nereagoval, přestože nejel rychle. A to je opravdu podivné, protože čidla, kamery a radary neměly ničím cloněný výhled a nebohá Elanie dokonce ani neudělala nějaký náhlý či nečekaný manévr. A krom toho vedla jízdní kolo, jak mohl autonomní vůz tak velký objekt prostě přehlédnout?

První prohlášení společnosti Uber i místní policie byla velice opatná. Neustále se všem připomínaly špatné světelné podmínky i to, že se nehoda odehrála mimo přechod. Uber přesto okamžitě přerušil testovací provoz všech svých autonomních taxíků. A nakonec přišlo nevyhnutelné – stát Arizona odebral Uberu povolení testovat samořiditelná auta v běžném provozu. Já rozhodně nepatřím mezi příznivce hysterických reakcí, nelíbí se mi, když po pádu jedné zanedbané lávky úřady ve snaze demonstrovat činnost a účast uzavřou všechno, co alespoň trochu připomíná most. Nicméně v tomto případě považuji rozhodnutí Arizony za velmi rozumné.

Ona nehoda totiž skutečně vyvolává celou řadu otázek. Mezi lidmi je rozšířena představa, že jsme autonomním autům na dosah. Už dnešní vozy jsou přeci vybaveny různými asistenty. Pustíte-li v Octavii na dálnici volant, auto sice bude pípáním a poškubáváním vyjadřovat nelibost, ale řízení přesto převezme a bude vás udržovat ve středu jízdního pruhu. I ona Octavie dokáže tempomatem nejen udržovat požadovanou rychlost, ale i mírně zpomalovat do zatáček a držet si odstup od pomalejších aut. Vyspělé bezpečnostní asistenty, jaké používá například Volvo, umí samy dupnout na brzdu, když je v kolizním kurzu jiné auto, člověk, zvíře, dům či les. Dokáže rozpoznat chybu ještě před tím, než ji uděláte, nedovolí vám odbočit vlevo, pokud by to skončilo srážkou s protijedoucím autem. To všechno přeci zní, jako kdybychom byli skutečně jen krůček od okamžiku, kdy nás auto k řízení už nebude potřebovat vůbec.

Jenže ono to tak není. Něco jiného je pomáhat řidiči v jasně definovaných situacích a něco úplně jiného je skutečně řídit auto. Dnešní auta, jakmile narazí na problém, se kterým si neporadí, předají řízení zpět řidiči. A problém, se kterým si neporadí – to není jen složitá situace v ulicích Neapole, to je i jakákoli jen trochu ostřejší zatáčka, špatně viditelné vodorovné značení, jakákoli křižovatka, kde je třeba řešit přednost v jízdě – prakticky cokoli krom ustálené jízdy po rovné silnici.

Autonomní vozy k tomuto budou muset přidat nejen řízení v zatáčkách a řešení křižovatek, ale i situace vyloženě problematické. Náledí, nejrůznější překážky od díry v asfaltu po paletu ležící v levém pruhu dálnice, nepředvídatelné chování řidičů, kteří vám bez rozhlédnutí vjedou do cesty – to všechno bude muset elektronický mozek auta zvládnout. Všechny nepředvídatelné situace nelze předem naprogramovat (proto se jim říká nepředvídatelné, že…), bude proto nezbytné, aby auto přemýšlelo. A to je ten problém. Sběr informací už je zvládnutý dobře, ale správné vyhodnocení těchto dat vyžaduje software, jaký zatím neumíme vytvořit či výpočetní výkon, jaký do auta zatím nejsme schopni vměstnat. Nároky jsou skutečně vysoké.

Auto nesmí být pomalé, nemůže se sunout po dálnici šedesátkou a ve městě rychlostí chůze. Přesto však musí vždy správně rozpoznat nebezpečí a zabránit nehodě. A když říkám vždy, myslím opravdu vždy. Když havaruje řidič, je to jeho chyba, skončí to pokutou nebo v horším případě u soudu, ale zkrátka stane se. K autonomnímu vozu nikdo takto shovívavý nebude. Velmi zjednodušeně řečeno – když se zabiju sám (nebo když mě ohrozí jiný řidič), beru to jako svou chybu a riziko podnikání, nehoda vinou chyby stroje je však nepřijatelná. Takový stroj nesmí být vůbec na trhu.

A tady vidím hlavní provinění společnosti Uber. Jejich autonomní auta zkrátka nejsou tak pokročilá a tak sofistikovaná, jak by měla být. Ano, dokážou víc, než ‘obyčejné’ Volvo XC90 (ačkoli je otázka, zda by právě této nehodě ono ‘občejné’ Volvo XC90 nedokázalo zabránit), jsou naučená zvládat rozličné situace, jenže nedokážou myslet. Elaine měla smůlu, že její cesta přes ulici se z nějakého neznámého důvodu nehodila mozku autonomního taxíku do žádné ze situací, které zná. To dokáži pochopit, zároveň si ale nemyslím, že je zodpovědné taková auta vypustit do ulic měst. Ještě na to nejsou připravena. Zkuste si sami při řízení všímat toho, co všechno a proč děláte a zda je možné to naučit stroj. Dokáže stroj rozeznat chodce, který sice vstoupil do vozovky, ale ví o vás, od chodce, který blížící se auto přehlédl? Řidič se může spolehnout na oční kontakt, ale stroj? Nesmí chodce ohrozit, ale zbytečně panicky brzdit může také jen v okamžiku, kdy je to opravdu potřeba. A jak se takový stroj popasuje se situací v rušných městech – třeba před takovým přechodem v půlce Václavského náměstí by patrně takové auto zůstalo stát napořád. Řidič se očním kontaktem s chodci nějak domluví, ale stroj musí počkat, až bude mít volnou cestu.

Zkrátka autonomní řízení nehodou Uberu neskončilo. Ani nemohlo, protože tu dosud nebylo a není. V blízké budoucnosti nás čekají systémy, které zvládnou delší jízdu za přesně stanovených podmínek, poměrně blízko jsou tomuto zařízení značek Tesla či BMW. Po dálnici takové auto skutečně pojede samo, zvládne i změnu pruhu etc., ale stále jsme na úrovni sofistikovaného jízdního asistenta, ke skutečně autonomnímu autu nejsme o mnoho blíž, než v době prvních radarových tempomatů.

A ještě malý dovětek k oné nehodě v Arizoně. Sociální sítě zaplavila vlna nenávisti vůči řidičce onoho nešťastného autonomního taxíku. Rafaela Vasquezová za volantem Volva skutečně vůbec nedávala pozor na cestu, což by asi ve zkušebním provozu měla. Proč jinak by tam také měla být, že? Potíž autonomních aut je, že donutit k pozornosti řidiče, který neřídí, prakticky není možné. Zkuste si to představit – jezdíte v takovém autě už čtrnáct dní, za celou tu dobu se nic nestane, auto funguje zcela samo – opravdu byste vydrželi celou dobu dávat pozor, zda se ze stínu nevynoří temná postava? Jakmile uvěříte, že vůz funguje, vaše pozornost je ta tam.

Budou tedy někdy autonomní vozidla realitou? Zcela určitě ano. A ač se považuji za petrolheada, nebojím se té doby. Nemyslím si, že bychom se v naší generaci dožili aut bez volantů. Zábava z řízení zůstane stále vysoko na hodnotovém žebříčku majitelů aut. Jen ty nudné cesty auta v budoucnu odřídí za vás, to přeci není nic špatného. Jen nečekejte, že to bude za rok či dva – nebude.