Poslední Samurai

Víte, jak poznáte pravý offroad? Ačkoliv se fotbalovým maminám a svalovcům bez vlasové pokrývky okamžitě vybaví Hummer, či některý z odolnějších příznivců kategorie SUV, správná odpověď leží ve stínu přemotorovaných hromotluků. Díky crossoverům již dávno neplatí, že všechno hranaté a vysoké musí být nutně schopné v terénu. Pokud to s jízdou mimo silnice myslíte vážně, budete potřebovat naopak vůz malý, s co nejmenším rozvorem, muší hmotností a s úzkým obutím. Zkrátka potřebujete malé Suzuki.

Jako většina legend z oboru, i malé Suzuki začínalo jako utilitární offroad. Vůbec první verze neměla ani čtyři sedadla, postrádala střechu a nakonec vlastně ani nebyla Suzuki. V roce 1968 byla japonské veřejnosti představena labutí píseň firmy Hope Motor Company. Malý HopeStar ON360 využíval vzduchem chlazeného dvouválce od Mitsubishi s ohromujícím výkonem 21 koní. Podvozek tvořila směs dílů licenčně vyráběných Jeepů a Malých modelů Mitsubishi. Nakonec bylo vyrobeno 50 kusů, z čehož 30 našlo útočiště na ostrovech Indonésie, než malou firmu pohltila větší značka Suzuki.

Oltář předků

V roce 1970 představilo Suzuki důkladně přepracovaný model HopeStar, nyní pojmenovaný Light Jeep 10. Od předka se lišil především použitím vlastního motoru. Volba padla na vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec o objemu 359 ccm a výkonu 24 koní. Oproti konkurenčnímu Mitsubishi měla nová jednotka systém zvaný Posi-Force, který automaticky mísil olej s benzínem v optimální směsi. Odpadlo tak míchání směsi před tankováním. Celková váha vozu se zastavila těsně pod 600 kg a tak otevřený offroad uháněl až 75 km/h. Nejdůležitějším vylepšením však bylo přesunutí rezervy ze zadního čela do interiéru vozidla. LJ 10 se stal vůbec prvním plně-pohonným  kei-car, což díky značným daňovým úlevám slibovalo slušné prodeje. Později vznikla i výkonnější LJ20, která se ucházela o přízeň exportních trhů. Ujala se zejména v nedaleké Austrálii, kde stejně jako v Japonsku platí levostranný provoz. První generaci ukončily modely SJ10 a SJ20, které nově nabízely varianty pro pravostranný provoz a ještě výkonnější motory. Přibyly dvě karosářské verze a tří i čtyř-válce chlazené vodou. Díky změně v Japonských předpisech směla později rezerva opustit interiér a usadila se na výkyvném držáku za vozem. První generace vydržela ve výrobě až do konce sedmdesátých let, přičemž pomalu získával příznivce i mimo ostrovní stát.

Japonský dělník v českých lesích

Druhá generace vyráběná od začátku osmdesátých let se již díky otevření hranic dostala i do našich lesů a kaluží. Verze pro domácí japonský trh ještě stále měla pod kapotou dvoutaktní dvouválec, který si místní chválili pro rychlý nástup krouticího momentu v nízkých otáčkách. Větší exportní verze již nespadala pod kategorii kei-car a jejím cílem bylo ovládnout světové trhy s lehkými užitkovými vozy. Nejblíže se malí pracanti licenčně vyráběli ve Španělsku. Odtud se jako odhodlaní mravenci rozlezli po celém středomoří. Vodou chlazenou druhou generaci i nadále charakterizovaly malé rozměry, velice jednoduchá a přitom spolehlivá technika a především nízká cena. Pokud vyrazíte na dovolenou do Řecka, Španělska, Itálie či Chorvatska, určitě najdete někde za rohem orezlé a otlučené Suzuki, tvářící se, že z něj již vyprchaly poslední zbytky života. Nutno uznat, že koroze si smlsla na většině příslušníků druhé generace, ale dokud je v pneumatikách vzduch a dokud alespoň jeden podélník statečně drží, je malé Suzuki schopné vyšplhat kamkoliv. Pokud po nenáročném vozítku s nádechem nostalgie (youngtimer mi v tomhle případě příliš nejde přes prsty) zatoužíte, nenechte se zmást hromadou názvů. Podobně jako Volkswagen i Suzuki s útokem na exportní trhy nešetřilo marketingovými názvy. Koupit si tak můžete Suzuki Caribian, Katana, Santana, Sierra, ale i Chevrolet Samurai, Holden Dover, nebo indické Maruti Gipsy. Pod kapotou se pak podle místních zvyklostí může ukrývat zmíněný dvouválec, případně vodou chlazený čtyřtaktní tříválec o objemu 1,0 nebo 1,3 litru. Evropské verze již měly přední brzdy čelisťové, oproti japonské verzi s bubny na všech kolech. Podobně jako mnohé osvědčené konstrukce z historie, i druhá generace Samurai se stále ještě vyrábí. Koupit jej stále lze na Novém Zélandu, kam se přestěhovala vyřazená linka Maruti.

Pod kimonem prostá

Základem prodejního úspěchu terénního modelu Suzuki byla jednoduchost. Nebyla to však jednoduchost nuzná vlastní žebrákům. Suzuki bylo spíše poustevnicky jednoduché. Moc toho sice nemělo, ale vše čím disponovalo, bylo promyšlené, spolehlivé a léty dopracované k dokonalosti. Základem vozu je žebřinový rám s motorem umístěným podélně vpředu. Ten za normálních okolností pohání zadní nápravu. Pokud řidič uzná za vhodné, může kdykoliv během jízdy přiřadit pohon přední nápravy. Mezi nápravami však vznikne pevné spojení, čímž se použití na pevném povrchu vylučuje. Terénní schopnosti ještě vylepšuje redukční převod. Ovládání redukce a předního pohonu je u starších modelů soustředěno do jediné páky v interiéru, zatímco novější modely využívají tlačítkové ovládání na palubní desce. Všechny generace mají pod rámem zavěšeny tuhé nápravy. Starší vozy byly vybaveny listovými pružinami, které byly nahrazeny za vinuté v roce 1995. Jestliže se zdá Samurai díky samostatnému rámu a tuhým nápravám neporazitelným, pak otevřené diferenciály na obou nápravách trochu kazí radost. Díky váze nepřesahující tunu však dokáže japonský bojovník porazit všechen běžný terén. Pokud vám to přeci jen nedá spát, trh nabízí spoustu dílů, jejichž montáži lze postavit tank kategorie kei-car. Právě komunita ladičů, tunerů ale i seriózních úpravců si maličké Suzuki zamilovala.

Zachraňte Jimnyho

Třetí generace se na našem trhu prodává pod názvem Jimny. On to měl být původně Jimmy, ale když nový název v osmdesátých letech putoval ze Skotské marketingové agentury do Japonska, nejspíš se po cestě rozmočil. Ačkoliv byla první generace vyloženě spartánská a v základní výbavě neměla ani střechu, její dnešní potomek ji v mnohém připomíná. Stále je problém jej utahat, stále nabízí jednoduchou a spolehlivou techniku a na rozdíl od módních crossoverů skrývá pod moderním šatem tuhé nápravy a žebřinový podvozek. Konečně stejně jako jeho dávného předka, i dnes jej kupují hlavně lidé, kteří dokáží ocenit pořádné kožené boty a dobře odvedenou práci.