Lada Niva: Autentický analogový zážitek

Určitě ten typ lidí znáte. Poslouchají hudbu zásadně z gramofonových desek, protože zní opravdověji. Fotí nejraději na kinofilm, protože tak jejich fotky získají ten správný charakter a mohou si jich víc vážit. Kávu z malé pražírny si umelou na ručním mlýnku a uvaří v mokka konvičce jako ze třicátých let. Hodinky mají mechanické, boty nejlépe ručně šité a často nakupují na bleším trhu.

Mohli bychom jim říkat třeba “hipsteři”, ale to označení má v našich končinách poněkud nepříjemné konotace a bývá spojováno spíše s podivnými, alternativně vyhlížejícími individui, která jsou přesvědčena že konzumací Fair-Trade pokrmů a jízdou na furtošlapu zachrání svět. Přitom je určitá část “hipsterského” pohledu na svět hluboce vetknuta do moderního světa a zejména pak do života nadšenců přes nejrůznější technické hračky. 

Můžete se smát hipsterovi s jeho kinofilmovou Leicou, mokka konvičkou Bialetti a Primkami po dědečkovi na ruce, ale možná nakonec zjistíte, že to máte podobně. Milujete stará auta a máte na nich rádi jejich přímočarost, bezprostřednost a autentický, analogový zážitek. Nemůžete vystát elektronický plyn a vadí vám, že jsou dnešní auta moc odulá a odtažená od děje. Zbožňujete Porsche 911 a nejspíše byste na ruce nosili Omegy Speedmaster nebo Tag Heuer Carrera, kdybyste si je mohli dovolit.

Jenomže nemůžete. Chtěli byste Porsche 911 přestavěné od Singeru nebo upravené Magnusem Walkerem. A budete rádi, když si koupíte slušnou, no, prostě ten roadster co o něm nemluvíme. Stejně jako český hipster se musí spokojit s hodinkami Poljot a fotoaparátem Ljubitěl, protože na uctívané originály nemá peníze, musíte se vy spokojit s levnější alternativou. 

Třeba když chcete klasický starý off-road. Určitě už jste zálibně hleděli na nabídku amerického úpravce ICON, který vyrábí naprosto precizně zrenovované a důkladně vylepšené Fordy Bronco a Toyoty FJ, které jsou lepší než kdy originál mohl být. Jenomže taková věc stojí pět milionů, nepočítaje v to dovoz a DPH. Možná byste se spokojili s Land Roverem Defender? Ten ale přestali vyrábět a zánovní kusy také nejsou zrovna nejlevnější. Toyota Land Cruiser 70 Series? Překrásná a nejspíš vydrží věčně, ale i nejlevnější verze stojí milion. Bez daně.

Takže se zdá, že český automobilový hipster petrolhead je odsouzen ke shánění starých vehiklů a jejich udržování či dokonce renovaci. Namísto nakráčení do více či méně stylového showroomu a objednání starého vozu tak, jak si ho vysnil, ho čeká komunikace s klempíři, lakýrníky, objednávání dílů a vychytávání detailů, co se nepovedly.

A nebo možná ne. Existuje totiž způsob, jak si i nepříliš zámožný motorista může dopřát potěšení ze zbrusu nového historického vozu. Jmenuje se Lada Niva a vypadá stále víceméně tak jako v roce 1977, kdy jí sovětský podnik AvtoVAZ s velkou pompou představil. Tehdy šlo o jeden z mála skutečně moderních automobilů východního bloku a dokonce i o průkopníka kategorie kompaktních SUV. Šlo prý o první terénní automobil na světě, který zkombinoval samonosnou karoserii s nezávislým zavěšením a vinutými pružinami vpředu, ale zároveň nabízel plnohodnotné schopnosti mimo zpevněné cesty.

V následujících dekádách se Niva stala věrným služebníkem lesníků, zeměměřičů i pracovníků v důlním či stavebním průmyslu po celém východním světě. Popularitu si získala i v západním světě – ne každý si mohl dovolit Range Rover, Toyotu Land Cruiser či některý z Jeepů, a Niva nabízela za skromnou cenu vynikající poměr každodenní použitelnosti s terénními schopnostmi. Tedy alespň na poměry sedmdesátých let. Postupem času jí však vytlačila japonská i jiná konkurence a nízká cena už jí dokázala pomoci jen na východních trzích.

Jenomže doba, kdy Niva byla jen zastaralým off-roadem, který za konkurencí zastával v kultivovanosti, výkonech i použitelnosti na silnici, je pryč. Stejně jako spousta jiných věcí své doby už dospěla do stádia, kdy její zastaralost může být naopak zajímavou. Nevypadá zastarale, ale retro. A její nekultivovanost bychom mohli vnímat jako součást onoho autentického analogového zážitku, po kterém petrolheadi touží.

Takže jsme samozřejmě skočili po příležitosti se s jedním exemplářem reliktu sovětské minulosti pořádně projet. Díky ochotě pánů z brněnské společnosti CanoCar, která je jedním z českých prodejců těchto pozoruhodných strojů, jsme dostali příležitost vyzkoušet hned dvě varianty. Protože s prvním kusem jsem měl jezdit já, notoricky známý jako největší off-roadová lama ve vesmíru, sáhl jsem po té více “městské” – tedy po prodlouženém pětidveřovém modelu v základní výbavě Standard, bez zvýšeného podvozku či samosvorných diferenciálů vpředu a vzadu. Do budoucna ještě plánujeme test ostřejšího modelu Hardcross v krátkém provedení, se samsvory všude, na zvýšeném podvozku a ve fešném maskáčovém laku. Ale o tom až příště. Teď se pojďme podívat na “civilnější” variantu.

Když ke zbrusu nové Nivě přicházíte, jsou jen dva způsoby, jak byste mohli poznat, že se k vám netransportovala z konce sedmdesátých let. A jeden z nich vyžaduje jisté znalosti historie této chlouby sovětského průmyslu – musíte totiž vědět, že Niva se původně vyráběla jen ve třídveřovém provedení a přidání dalšího páru dveří je až dílem moderní doby. Druhý rozdíl? Pětipaprsková litá kola moderního designu v černém provedení. Všechno ostatní by nejspíše nevyvolalo zdvižená obočí ani na sraze historických vozidel (i když jsem si jist, že odborníci na ruské vozy by vás upozornili na mnoho drobných detailů).

Přesto ale tahle Niva působí jinak než ty, které jsem vídal celý život jako auta lesníků či správců KRNAPu. Nejspíš za to mohou právě větší a širší kola, obutá do relativně masivních pneumatik 205/70 – zdánlivě skromný rozměr na maličké Nivě působí dosti mohutně. Vypadá to jako drobnost, ale stačí to k tomu, aby Niva získala náznak vizuálního charakteru, který známe třeba právě s upravených bestií od Iconu. Z nenápadného lesníka je sebevědomý drsoň.

Nastupte a dojmy budou pokračovat ve stejném duchu. Zmáčknutí kliky otevře dveře se znatelným cvaknutím a ostatní cestující vpustíte dovnitř vytažením festovních kolíčků, jak jste je znali z dědova žigulíku (centrální zamykání je k dispozici za příplatek nebo u vyšších verzí výbavy). Dveře se otevírají s dnes nezvyklou lehkostí, danou absencí těžkých výztuh i spousty výbavy, která se v nich obvykle skrývá. A zavírají se s ostrým třeskem, typickým pro stará auta. Zatím dokonalý retro zážitek.

A uvnitř? Tam teprve začnete vnímat největší rozdíl mezi vozy jako je Land Rover Defender nebo Mercedes třídy G a Nivou. Retro off-roady západních značek sice zvenčí vypadají jako originály z počátku výroby, ale uvnitř je to jiná. Plastové palubní desky, moderní výdechy ventilace, tlusté volanty s airbagy, možná dokonce navigace a dotykový displej. Snad jen Mercedes-Benz G Professional vypadá tak jako před dekádami, včetně volantu z W124 a tlačítek z Piána. A Niva je podobná. Když usednete dovnitř, nemáte pocit, že jste se posadili do modernizované verze starého auta. Máte pocit, že jste si sedli do starého auta.

Samozřejmě je tu pár zásadních rozdílů. Určitě si všimnete dvojice držáků na pití s popelníčkem z Renaultu a dvojice tlačítek, ovládajících elektrická přední okna (součást standardní výbavy!). Zbytek na první pohled vypadá, že by klidně mohl pocházet z konce sedmdesátých let. Jen podrobnější zkoumání či obeznámenost s předchozími verzemi Nivy odhalí další, více či méně zásadní změny. Přístrojový panel se kdysi v průběhu 90. let zcela proměnil a je dokonce vybaven displeji pro palubní počítač a počítadlo kilometrů. Volant spadá svým designem nejspíše do stejné dekády. Ale páčky pod volantem patrně pocházejí ještě z licenčního Fiatu 124 alias Žigulíku, kolébkové přepínače na středovém panelu jsou nejspíš z Černobylu a všechno vypadá ne jako retro, ale zkrátka staře.

Ještě před deseti nebo dvaceti lety by to znamenalo, že zpozdilý ruský podnik zkrátka zaspal vývoj, zatímco u Mercedesu nebo Land Roveru se snažili stárnoucí auta modernizovat. Ale dnes už to můžeme vnímat jako “autentičnost”. V téhle věci se můžete sami sebe velmi snadno přesvědčit, že sedíte v autě ze sedmdesátých let, které jen prošlo pár drobnými úpravami. A upřímně řečeno, právě to se mi na něm líbí.

Když otočíte klíčkem umístěným poněkud nezvykle nalevo od volantu, ozve se startér, následovaný zavrčením čtyřválcové sedmnáctistovky. Obojí zní přesě tak, jak byste čekali u staré Nivy. Ale největším překvapením je první ťuknutí do plynu – nevím, jak se výrobci a dovozci podařilo, že má tenhle vehikl Euro 6, ale chová se jako staré auto s lankovým plynem. Žádné zpoždění plynu, ale okamžitá, bezprostřední reakce. Tohle se mi začíná líbit!

Nadšení možná trochu zchladí první pokus o zařazení – zejména jednička a dvojka za studena zapadají velmi neochotně – ale jakmile se olej v převodovce alespoň trochu prohřeje, funguje všechno lépe, než jsem čekal. Možná je to mou dávnou zkušeností s poměrně novým vozem ARO, u kterém už řazení připomínalo loterii kříženou s lovením exkrementů, ale čekal jsem, že řazení bude nepřesné a nepříjemné. Niva ale příjemně překvapila – všech pět kvaltů zapadá sice po dlouhých drahách, ale příjemně mechanicky a ze “spojení s vozem” je snadné mít potěšení. A podobně mechanicky působí i páky uzávěry středového diferenciálu a redukce. Máte opravdu pocit, že řídíte veterána.

Protože ale jde o terénní auto, nepotěším vás zkazkami o upovídaném řízení a precizní zpětné vazbě. Řízení s převodem s oběžnými kuličkami zkrátka nic takového neumí. Musíte spokojit s tím, že je tak nějak přibližně přesné a hlavně si oddechnout, že Niva už má standardně montovaný posilovač řízení a vy si tak nestrhnete ruce.

Stejně tak se netěšte na ticho a klid v kabině. Fakt, že rádio není součástí základní výbavy a v testovaném exempláři vůbec nebylo instalováno, vlastně ničemu nevadil – při vyšších než městských rychlostech si toho stejně mnoho neposlechnete. Ne snad že by vadila poněkud krabicoidní karoserie – aerodynamický hluk téměř nebudete vnímat. O to se postará staromódní sedmnáctistovka OHC, ale především rozvodová skříň, kardany a diferenciály. Výsledkem je pozoruhodná kakofonie vrčení, kňučení, drnčení a občasného cvakání. Pokud máte rádi stará auta, dost možná vám to bude imponovat. Chcete-li ale ujet pár stovek kilometrů po dálnici (což je mimo hluku překvapivě snesitelné a Niva bez problémů zvládá konstantní dálniční tempo), bude možná lepší připravit si platíčko růžových kamarádů.

Jenomže Niva nikdy nebyla na dálnici určená – možná tak na Kolymu a ta má k dálnici asi tak daleko jako Niva k novému Range Roveru. Niva patří na venkovské silničky a do lesů či polí. A tam obstojí mnohem lépe. Vlastně by se dalo říct, že takové prostředí zvládá skvěle. Podvozek oproti originálu dostál drobných úprav a vylepšení, a lecčemu asi pomohla i větší kola a tlusté pneumatiky. Tak či tak, je výsledkem opět něco, co připomíná to, jak si přibližně představuji fungování strojů od Icon – staré auto, které jezdí pořád jako staré, ale tak nějak lépe.

Jako první mě překvapila stabilita a poslušnost Nivy. I to bude patrně následkem nulových nebo spíše záporných očekávání, ale i tak stojí za zmínku, že víceméně v jakémkoliv předpisovém tempu nebudete mít za volantem Nivy důvod k nervozitě. Pro staré harcovníky to může být samozřejmost, člověk zvyklý na přesedání z moderních vozů bude možná překvapen, že se tenhle víceméně-veterán řídí vlastně jako normální auto.

Druhou signifikantní vlastností Nivy je její schopnost pohlcovat jakékoliv nerovnosti a výmoly. Osvědčená kombinace pneumatik s vysokým profilem a měkkého, solidně utlumeného podvozku vám dovolí pelášit i po polní či lesní cestě svižným tempem – a díky trvalé čtyřkolce si bez problémů poradíte i s rozoraným polem, které není problém překonávat šedesátkou či ještě rychleji.

Což nás dostává k tomu, proč si asi Nivu kupuje nejvíce lidí. Tedy k terénním schopnostem. I když musím předeslat, že rozhodně nejsem zdatným offroadistou a značná část mých pokusů o testování terénních vozidel končí na laně za traktorem, mohu potvrdit, že tenhle stroj v terénu umí. Nebudeme se teď bavit o překonávání hlubokého bahna, brodění řek či zdolávání strmých srázů – pokud byste chtěli takové věci provádět, patrně si objednáte zvýšenou verzi Hardcross, která navíc k uzávěře středového diferenciálu a redukci přidává samosvorný diferenciál vpředu a vzadu.

Řeč bude spíše o tom, jak si pevná čtyřkolka (za pomoci vydatné světlé výšky) poradí s běžnějšími problémy jako jsou lesní cesty s vyjetými kolejemi, příkopy a podobně. Náš zimní výlet napříč polemi a lesy nás přivedl na místa, se kterými by si běžné SUV poradilo jen opravdu těžko – už kvůli světlé výšce. Nevyhnutelný konec na laně za traktorem sice nakonec přišel také, ale dopracovat se k němu vyžadovalo skutečně masivní lapsus ve zhodnocení situace. Panensky zasněžená paseka opravdu není vhodné místo pro automobil jakéhokoliv typu a o její nesjízdnosti něco vypovídá i fakt, že na ní málem zapadl i monstrózní traktor značky New Holland, který nás přijel zachránit.

O terénních schopnostech v extrémních podmínkách se tedy snad rozepíší redakční kolegové z Brna, kteří plánují zápůjčku drsnějšího Hardcrossu. Já uzavřu tím, že s Nivou dojedete mnohem dál než s jakýmkoliv běžným SUV (včetně Dacie Duster, která je asi nejbližší alternativou) a především z ní máte pocit, že si můžete dovolit mnohem více, aniž by se něco zásadního rozbilo.

Ještě jsem ale nezmínil jedno prostředí, ve kterém se Niva dokáže cítit jako doma. Totiž velké město. Může to znít podivně, pořizovat si offroad do stísněných uliček, ale dává to mnohem více smyslu, než by jeden čekal. A žijeme ostatně v době, kdy je za úbor vhodný do města považována dřevorubecká košile a dřevoubecký plnovous.

Navíc Niva má ve městě i své racionální zdůvodnění. První výhodou, kterou pochopíte při prvním osobním setkání, jsou rozměry. Třídveřový model má na délku zhruba 3,75 m, zatímco testovaný pětidveřový je s délkou 4,24 m stále o kousek kratší než kombíková Fabie. Když se k tomu přidají přehledné hranaté tvary a bohaté prosklení s tenkými sloupky, je parkování i proplétání se úzkými uličkami (usnadněné šírkou 1,68 m) snadnou záležitostí. A potom tu máme podvozek – vše, co jsme řekli o jízdě po lesních cestách a rozbitých venkovských silnicích, platí stejnou měrou i pro taková místa jako je centrum Prahy. Ostatně podobnost těchto míst je bohužel někdy až příliš nápadná…

Posledním důvodem, proč vás bude Niva ve městě bavit, je samotná podstata městského provozu. Krátké vzdálenosti, při kterých je zastaralost Nivy spíše zábavná než otravná, nízké rychlosti, ve kterých se tolik neprojeví hluk a nedostatek výkonu, neustálé řazení a zatáčení, při kterém si užijete divokého charakteru stroje.

Verdikt

Chcete klasický starý off-road, ale na opravování a údržbu veterána nemáte čas nebo odvahu, zatímco na nový Geländewagen nebo Land Cruiser (nemluvě o něčem od ICON 4x4) zase postrádáte rozpočet? V tom případě je Niva auto přesně pro vás. Působí skutečně jako modernizovaný veterán – v tom dobrém i v tom špatném. Jako silniční auto je o něco méně špatná, než jste si mysleli, ale pořád s ní nechcete jezdit dlouhé cesty po dálnici ani vyrážet do Chorvatska. V terénu je naopak tak dobrá, jak jste čekali, a v lese vám poslouží bez problémů. Čím vás ale nejspíš dostane, tak jako dostala mě i mé spolujezdce, je charakter. Absence modernizací se změnila v klad a Niva teď působí jako opravdu autentické, analogové retro. Možná jste už ani nevěřili, že se takové auto – s okamžitou reakcí na plyn, bez airbagů a bez ESP, bez zbytečností a se vzhledem i ovládáním jako ze 70. let – dá ještě koupit. Ale dá. A pokud máte taková auta rádi, bude vám nejspíš dělat radost. Přinejmenším stejnou, jako váš kinofilmový foťák, fixka a ruční mlýnek na kafe.

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1 690 cm ³ 
Výkon: 82 koní v 5 000 ot./min
Točivý moment: 129 Nm v 4 000 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová
Maximální rychlost: 137 km/h
0-100 km/h: 19,0 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 8,8 l/100 km 
Cena (Standard, 5 dv.): 356 920 Kč

Vůz k testování zapůjčila firma CanoCar, na jejíchž stránkách také najdete podrobnější údaje o celé modelové řadě Niva i o dalších pozoruhodných vozech, dovážených do ČR – třeba o UAZu Patriot nebo legendární Buchance.