Toyota C-HR: Batmobil

Automobilka Honda má mnoho zkušeností s vozy kategorie SUV. Model CR-V patří mezi naprosté průkopníky segmentu a mladší sourozenec HR-V potom přidal do výbavy i mladistvý dynamický design evokující onen tolik žádaný aktivní způsob života. Dynamický design plný vzrušujících linií je vlastní i stěžejnímu modelu Civic, je tedy logické. že vznikla jeho zvýšená oplastovaná SUV verze, model C-HR – k typickým prvkům Civicu jako jsou nezaměnitelné zadní lampy trčící z karoserie či naopak kliky zadních dveří v karoserii ukryté se přidalo nějaké to oplastování a vyšší stavba a výsledkem je… Toyota. 

Model C-HR by se skutečně jak názvem, tak vzhledem hodil do showroomu konkurenční Hondy, nicméně přestože se od svých spíše konzervativních sourozenců značně liší, toto je skutečně 100% Toyota. A ne jen tak ledajaká Toyota. Na kompaktním podvozku se tvůrci rozhodli postavit – vlastně nevím, co původně chtěli postavit, snad nějakou další verzi jejich celosvětově oblíbených hatchbacků. Jisté však je, že v průběhu vývoje musel nastat okamžik, kdy se v experimentu cosi zvrtlo. Něco jako v hollywoodských sci-fi trhácích, snad jen bez té apokalypsy těsně před dojemným happy endem. Z další skvěle funkční leč trochu nudné Toyoty totiž najednou začaly vyrůstat mohutné blatníky, vyceněné spoilery a naježené křidélko. Výsledek je všechno jen ne nudný. Hodnocení designu nechám na každém z vás, za sebe musím přiznat, že se mi C-HR líbí. Její linky jsou dramatické, mají však svou logiku a vůz působí svalnatě a futuristicky, nikoli disproporčně či přeplácaně.

V interiéru se přecejen více projevil původ v dílnách Toyoty. Většinu ovladačů včetně radiomapy známe z jiných modelů značky, nechybí ani japonská představa o retro-prvcích – oldschool digitální hodiny. Zároveň však kabina C-HR přináší i svou osobitost, kovový pás táhnoucí se po celé délce přístrojové desky a volně přecházející do dveří dodává interiéru eleganci a lehkost. Naopak radiomapa výrazně trčí ze středu palubní desky. Ne každému se toto umístění líbí, faktem ale je, že vzhledem ke snaze maximum ovládacích prvků vozu soustředit právě do útrob radiomapy dává její výrazné umístění do středu všeho dění smysl. A hraček je tu skutečně spousta. Krom navigace a ovládání skvělé audiosoustavy JBL včetně všemožné konektivity tu najdeme telefon, parkovací kameru a mnohé další. Kamera je v tomto případě obzvláště užitečná, výhled z vozu vzad je totiž skutečně slabý. O to více potěší systém, který vás při vycouvávání z parkovacího stání varuje před okolním provozem, a samozřejmě i parkovací asistent, který dokáže vůz sám zaparkovat a vystačí si přitom s obdivuhodně malým prostorem. A když už jsme u těch kamer a čidel – s jednou kamerou si pochopitelně C-HR nemůže vystačit, co by to bylo za Batmobil? Takže tu máme kamery, radary, sonary, lasery a kdovíco ještě. Auto si hlídá jízdu v pruzích, sleduje své okolí, samo brzdí, samo udržuje vzdálenost od pronásledovaného padoucha, samo osvětluje temná zákoutí, kam by se zákeřný syčák mohl ukrýt před ramenem spravedlnosti.

Krom horšího výhledu vzad se svérázný design projevil i na pocitu ze zadních sedadel. Linie oken stoupá velice strmě a výsledek je neradostný. Můžete se dívat kamkoli chcete, nechcete-li se dívat ven. Na předních sedadlech je to však úplně jiný příběh, výhled je i díky vyšší stavbě karoserie velmi dobrý. Prostoru je v kabině tak akorát, totéž platí i pro zavazadlový prostor.

Jestliže designem interiéru se C-HR přiblížilo zpět k ostatním vozům značky, jízdní projev nese podpis Toyoty beze zbytku. Chování vozu je velmi přátelské a předvídatelné, odpružení by mohlo být komfortnější, není to však žádná tragédie a navíc nepostrádá solidní jistotu v zatáčkách. Jen nějaký cit či dokonce sportovní sklony nečekejte, toto je sci-fi přepravní kapsle, žádný sporťák. Tím se dostáváme k pohonné jednotce. A tady narážíme tak trochu na problém. Pod kapotou se totiž ukrývá technika z doby před onou nehodou v laboratoři, která měla za následek přeměnu Toyoty v ono svalnaté futuristické C-HR. K dispozici mám v testovaném voze zážehový přeplňovaný motor o objemu 1,2 l a výkonu 116 koní spřažený s manuální šestistupňovou převodovkou a pohonem předních kol. Na cestu na Kokořín asi dobré, na divokou honičku velkoměstem už slabší. V nabídce je i bezestupňová převodovka Multidrive a pohon všech kol. Vrcholem je potom hybridní provedení o výkonu 122 koní kombinující atmosférický zážehový motor 1.8 a elektromotor. Nejsou to špatné hodnoty, ale C-HR je přecejen poměrně velké auto a slušel by mu silnější motor. Ve městě či na okreskách ‘jedna-dvojka’ stačí, na dálnici však již naráží na své limity. A když už něco vypadá jako Batmobil, mělo by to také jako Batmobil jezdit.

Verdikt

Škoda slabších motorů, Toyota C-HR je totiž velmi zajímavý automobil. Nabízí velmi originální design v kombinaci s osvědčenou spolehlivou technikou z dílny Toyoty. Není to úplně levný vůz, za své peníze však dostanete kvalitu, špičkovou výbavu a v neposlední řadě pocit výjmečnosti. Kdo může říci, že jezdí do práce Batmobilem?

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 197 cm 3 
Výkon: 85 kW v 5.600 ot./min
Točivý moment: 185 Nm v 1.500 – 4.000 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Provozní hmotnost: 1.450 kg 
Maximální rychlost: 190 km/h
0-100 km/h: 10,9 s 
Kombinovanáá spotřeba (udávaná): 5,9 l/100 km
Cena (1.2 6MT Executive): 609.900,- Kč