Nejnesmyslnější automobily

Chevrolet SSR

Začneme zlehka. Osobně mám Chevrolet SSR vlastně docela rád. Nelze však popřít, že vznikl jako iracionální nápad kombinovat věci, které spolu příliš neladí. V jednom voze tak máme pick-up, muscle-car i roadster a to vše v retro designu. Dává to smysl? Předčasné ukončení výroby v roce 2006 po pouhých třech letech produkce naznačuje, že to smysl příliš nedávalo. Každé části toho vozu něco chybí. Na roadster je to příliš velké a vysoké, na pick-up málo odolné, pro muscle-car je zas ten roztomilý vzhled nevhodný. Přesto se nemůžu ubránit jisté náklonosti k tomuto projektu. Představa, jak se v otevřeném SSR za bublání osmiválce z Corvette projíždím v Daytoně po pláži, se mi vlastně docela líbí. A těžko si představit vhodnější vůz k takové kratochvíli. Snad kdyby SSR přišel v příhodnější době, mohl se prosadit. Těžko soudit. Čekají nás rozhodně nesmyslnější stroje.

BMW X6 

Například takové BMW X6. Paradoxně je snaží být tím, čím Chevrolet SSR byl, a navrch dělá všechno úplně špatně. Velký terénní vůz zbavený terénních schopností a zbavený praktické prostorné kabiny, která je nahrazena něčím, co zřejmě mělo vypadat dynamicky. Či dokonce hezky. Nevypadá. Automobilka dokonce tvrdí, že vůz má karoserii kupé. Nevím, kde ji má, já ji neviděl. Technicky vzato je to stále obrovský stroj s vysokým těžištěm a tvrdit o takové věci, že je to sporťák, je nesmysl. Ano, BMW umí vtisknout i svým SUV jízdní vlastnosti, které patří z pohledu nadšeného řidiče na vrchol v rámci své kategorie, nesmíme však opomíjet ono “v rámci své kategorie”. Je to jako kdyby někdo tvrdil, že jeho produkt je mezi všemi ostatními traktory ten nejsportovnější – no dobrá, možná je, ale to ještě neznamená, že se s tou věcí pojedu vyřádit na zakroucené okresky. Přesto – narozdíl od SSR – BMW X6 rozhodně nepatří mezi neúspěšné modely. Automobilový svět je někdy zvlášntí místo.

Renault Clio V6 

V sedmdesátých a osmdesátých letech prožívaly soutěže rally svůj zlatý věk. Automobilky investovaly nemalé prostředky na stavbu speciálů a jednou z nich byl i Renault. Ten na základě svého malého hatchbacku Renault 5 postavil soutěžní vůz. A pro potřeby homologace k němu vytvořil i sérii aut pro běžný silniční provoz. Tedy pokud se něco jako běžný silniční provoz dá vykonávat v hatchbacku s motorem hned za řidičovou sedačkou, který malý nebohý Renault katapultoval z nuly na sto za 6,5s. Ale taková byla doba, homologační speciály patřily k běžné praxi a možnost koupit si svůj vlastní kus závodní techniky slavila mezi sběrateli úspěch. Éra šílených soutěžních speciálů je však dávno pryč. Závodní monstra přerostla svým tvůrcům přes hlavu a když v polovině osmdesátých let začala zabíjet lidi, bylo rozhodnuto, že takto už to dál nejde a celý svět rally se zásadně proměnil. Až na jedinou výjimku. Renault se myšlenky vraždícího monstra odmítnul vzdát a tvrdohlavě montoval šestiválce do kabiny Renaultu Clio. Co tím chtěl vytvořit? Vzpomínku na dobré časy? Hothatch? Supersport? Na supersport byla ta věc špatně ovladatelná, myšlenka hothatche se zase rozcházela s realitou vozu bez prostoru pro posádku či zavazadla, takže zbyla jen ta vzpomínka na časy, kdy auta vraždila lidi. A to rozhodně nestačí.

Bufori La Joya

Další položkou na seznamu je vůz, který není mezi motoristickou veřejností příliš znám ani rozšířen. A brzy pochopíte proč. Společnost Bufori vznikla v Malajsii jako sen tří bratří o vlastní malé dílně, která bude vyrábět exklusivní auta inspirovaná americkými vozy z třicátých let. Potud by bylo všechno v pořádku. Z takových snů mohou vyrůst překrásné projekty, což dokládá znovuzrození značky Bugatti nebo ostatně i produkce zlínské dílny Stanleyho Chavíka, o kterých jsme již na našem webu psali. Bufori však sen mění v ošklivou noční můru. Dort pejska a kočičky tu nabývá fascinujících rozměrů. Zatím nejúspěšnější kreací značky je kupé La Joya. Automobil v sobě skrývá tolik paradoxů, že bychom jejich výčtem promrhali celé léto, zmíním proto jen ty základní. Karoserie tohoto dvoumísného vozu je vyrobena z uhlíkového vlákna. Je proto s podivem, že vůz váží podobně jako Land Rover, který Autíčkář v těchto dnech testuje. Uvnitř kabiny stroje se nachází také několik zvláštností. Rámečky přístojů jsou z ryzího zlata, přístrojová deska je vyrobena z obřího kusu toho nejlepšího kořenového dřeva a vše je potaženo nejjemnější kůží. A do toho všeho výrobce umístil ovládací panely a tlačítka patrně z autobusu značky Isuzu a motor. Ano, slyšíte správně, v kabině je i pohonná jednotka tohoto klenotu. Vidlicový šestiválec 2,7 l původem z Hyundai. Je usazen hned za dvojicí sedaček. Pod onou dlouhou kapotou vpředu je pouze nádrž a nějaké to příslušenství. A takto bych mohl pokračovat dál.

Teď to možná vypadá, že se vysmívám malé dílně hnané touhou několika nadšenců splnit si svůj sen. Kdyby tomu tak opravdu bylo, neutahoval bych si z Bufori. Jenže ti lidé to tam myslí vážně. Společnost Bufori má přes stovku zaměstnanců – to možná nepůsobí jako kdovíjaká korporace, ale uvědomme si, že třeba Pagani si vystačí s polovičním týmem. A především – společnost Bufori svůj vůz prodává a nebojí se účtovat si za něj více, než třeba Jaguar za skvostný F-Type.

Mercedes G 4x4 ² 

Mercedes třídy G začal svou kariéru coby ryze praktický vůz. S jeho vývojem se začalo v sedmdesátých letech na základě objednávky Íránské armády a když tento kontrakt nakonec z politických důvodů uzavřen nebyl, rozhodl se Mercedes prakticky hotový automobil dokončit a nabídnout civilním zákazníkům. Na trh vstoupil v roce 1979 a bylo to velice rozumné a chytré auto. Terénní speciál vyvinutý společně s firmou Steyr Daimler Puch – specialistou na pohon všech kol a vojenskou techniku obecně – měl zákazníkům nabídnout velmi dobré jízdní vlastnosti v terénu a slušný užitný prostor. Zkrátka ideální pracovní nástroj. Zároveň byl Mercedes G oproti konkurenčnímu Land Roveru Defender o trochu civilnější a lépe použitelný jako automobil. Potud tedy všechno dobré a tento automobil je coby G Professional v nabídce stále.

Jenže je tu ještě druhý život tohoto hranatého nezmara. Mercedes se rozhodl vnutit svým zákazníkům pocit, že krom běžných luxusních elegantních sedanů značky potřebují právě i “Géčko”. Prostě protože proto. A hned se dal do díla. Strohý ošklivý (leč omyvatelný a přehledný) interiér nahradila záplava ořechového dřeva a kůže, plechová kola s rozměrnými pneumatikami byla vyměněna za drahé lité disky obuté do nízkoprofilových gum. A náhle se z vozu, který se nezalekl skalnatých průsmyků, stal automobil, který se bojí městských obrubníků. A to stále ještě není všechno. Je tu přeci ještě AMG. Třída G tak pochopitelně potřebuje sportovní naladění podvozku a absurdně výkonný motor. Je to ošklivé, zavalité, hlučné, nepohodlné a ekonomika provozu je - no zkrátka nedobrá. Stále toto vozidlo někomu připadá jako příliš racionální volba? Nevadí, jedeme dál, poslední kreací na téma G-Klasse je dvojice modelů 4x4 ²  a 6x6 ² .

Původně byla v plánu pouze druhá jmenovaná varianta. 6x6  ²  je třínápravový pick-up postavený na základě třídy G, který prošel značnými úpravami, aby se stal tím vůbec nejnesmyslnějším vozem na světě. Měla vzniknout limitovaná série několika kusů pro arabský trh. V podstatě se jedná o stroj, který bych nejlépe popsal jako nám dobře známou Pragu V3S v úpravě AMG. Automobil je zvýšený a rozšířený, takže z auta už tak zbytečně zavalitého je teď stroj, který zaparkujete jen na místech určených pro kamiony. A opět se našla spousta lidí, kteří takový stroj touží mít. Dokonce přemluvili Mercedes ke kratší verzi se dvěma nápravami – kvůli snazšímu manévrování ve městě. Opravdu s tou věcí chce někdo manévrovat ve městě??

Pokud si myslíte, že tím jsou šílené vize Mercedesu spojené s původně ryze funkčním modelem G u konce, vězte, že tomu tak stále ještě není. Nevím, jaké drogy se podílí na vývoji těchto věcí, faktem ale je, že nedávno představil Mercedes poslední kreaci na téma “nejnesmyslnější věc, jakou můžeme postavit” – vytvořili na základě onoho obludného 4x4 ²  pod svou exklusivní značkou Maybach prodloužený landaulet. Protože prostě proto. Asi. 

Máte též svůj oblíbený automobilový nesmysl? Co odlišuje báječnou bláznivost od stupidního nápadu? Podělte se s námi v diskusi.