Hyundai Kona Electric Power: Naco Teslu...

Elektrickou Konu jsem si v plánu testovaček zabral z jediného důvodu: Tajně a po nocích, když se nikdo nedívá a neposlouchá, sním o tom, že bych si pořídil na ty svoje pojížďky v okolí Prahy nějaký elektromobil. Samozřejmě se to nesmí nikdo dozvědět, protože hněv petrolheadů by se obrátil nejen proti mě, ale hlavně proti našemu nadnárodně-významnému magazínu. Ano, čtou nás i na Slovensku! Ale k věci: Mám prostě elektromobily rád. Baví mě jak děsí chodce a spolujezdce a miluju jejich odlišnost. A dlouho jsem se žádným nevozil. A tím končí mé očekávání.

Jsem tedy nakonec ve správném autosalonu, přebírám bojově polepené SUV roku 2019 v USA a vyrážím. Prohlížím si interier, zjišťuji, že je opět dost mimo můj vkus. Je možná uspořádanější, než v Kii Ceed, ale je za každou cenu kulatý a baculatý a to se prostě s mým vkusem adorujícím přímky moc nepotkává. Zároveň je jasné, že se u auta za milion a třista tisíc, které se chlubí dojezdem Tesly, muselo někde šetřit a to je vidět i v interieru. Šetřilo se však na materiálech a cingrlátkách, nikoli na výbavě. Auto má snad vše z moderních technologií, co umí Hyundai vyrobit. A vše funguje tak, jak by člověk čekal. Radiomapa možná nemá trendy grafiku, ale dá se ovládat, je logická a snad jen kostrbaté zadávání cíle ukazuje, že je staršího data. Heads Up Display promítá na sklíčko, což je trošku demodé, ale lepší než nic a poslední výtka snad ani není výtka. Korejská alternativa k pilot assistu od Volva (tedy "něco co se fakt snaží řídit samo") mě držela v pruhu příliš vpravo a tak jsem se s ní trošku pral. Toyota to ale dělá stejně, takže možná jsem nakonec blbej já a měl bych jezdit víc vpravo. A to je vše. Jinak se elektronickým trpaslíčkům a pomocníčkům dá těžko co vytknout. A navíc je tu vedle tlačítka zapínání klimatizace i šarmantní tlačítko zapínání topení. Nevím sice, kdy by člověk chtěl topení vypnout, ale nadchla mne ta symetrie.

Takže takhle jedu z autosalonu, dumám nad tím, co budu dělat v kanclu, šlápnu na to z křižovatky a ta věc si kvikne a rozbliká protiprokluz? Zahazuji rozblemcaný nanuk, vylévám nedopité kafe a horečnatě hledám vypínač "kontroly prokluzu", jak se mu v tomto voze hezky česky říká. Nacházím! Dlouze držím! Varovné kontrolky varovně kontrolují mou příčetnost a já dupu na plyn. Padá mi spodní čelist a chechtám se jako zfetovaný orangutan, protože ta věc jednoduše poslala všech dvěstě koní rovnou na ekologické gumy o šířce 215mm. A trvalo zhruba tak nula sekund, než to pravá pneumatika vzdala a začala hořet. Jó, kdyby se čáry na silnice malovaly černou, byl by tohle cestářův vlhký sen. A nejde jen o momenty buranie gargantuovských rozměrů a produkci zcela neekologického smradu, ale i o malé radosti běžného dne. Stačí jet po poklidné rezidenční čtvrti, mít vypnutý umělý zvuk motoru, vyčíhnout si nepozorného lelkujícího spoluobčana a jen na to tak trošku dusnout. Kona prohrábne, gumy o asfalt štěknou a spoluobčan se… Vyděsí a zmate. Zmate, neb místo radostného burana v BMW e36 Kompakt Turbo Evo Křídlo Plus odjíždí jen nějaký divný elektromobil. Je to dost dlouho, co jsem byl na své sousedy tak zlý, ale příležitost dělá zloděje…

Při normálním provozu se Kona chová jako učebnicový předohrábek. Řízení je mtvé, instantní výkon poslaný neopatrně na přední kola buďto rozbliká kontrolku stabilizace, nebo vás vystřelí ze zatáčky po čumáku o dva pruhy vedle. Podvozek je spíše pohodlný a bambelavý, než sportovní a při brždění je to… Jako snažit se tlačit psa zpátky do boudy, brzdí to, ale nikdy nevíte, kam vám to uhne. Jenže takhle se v extrémních situacích chová většina "běžných aut", která jsou určena pro přepravu osob a ne pro zastydlé puberťáky s přemírou volného času jako jsem třeba já. A na delších cestách je Kona jednoduše pohodlné auto plné hračiček, která z vás dělají jen člověka ladícího rádio a čekajícího až tam bude. A to je přesně to, co se cílovce bude líbit.

A pak je tu spotřeba. S mou nohou na plynu, mozkem plným kravin na krku a snahou užít si každý okamžik jsem v městském provozu skončil se spotřebou 16,7 kWh na 100 km. Je pravda, že jsem maximálně rekuperoval, protože proč ne, ale i tak si nemyslím, že by můj jízdní styl byl ekologický nebo – nedejbože! – ekonomický. Přesto bych tímhle stylem měl najet asi 380 km. A to je prosím dost. Dost na to, aby se z příměstského vozidla naprosto v pohodě stalo vozidlo meziměstské, ale hlavně: Je to dost na to, abych se nebál jen tak sebrat auto, které se nabíjelo před dvěma dny a odfrčel na vejlet bez toho, abych plánoval nabíjení. Na dálnici spotřeba samozřejmě vzroste nějak k 25kWh/100km, ale to je prostě fyzika. A érodynamika. A to prosim moc vočurat nejde a stejný problém mají i ostatní elektromobily. To jen neefektivnost klasického spalovacího auta ve městě v nás ukotvila představu, že "na dálnici to nežere".

Verdikt

Ten titul nejlepšího SUV v Americe je úsměvný, ale Kona je fakt povedený elektromobil. Má dostatek dojezdu, přemíru výkonu pro nějaké tu lunární debility a všechny možné hračky, které Vám to nudné ježdění do práce udělají ještě nudnějším.

Fakt nevím, proč se zabývat nějakou Teslou Model 3. Vždyť vona nemá ani budíky! ;-)

Technické údaje:

• Motor: Synchronní s permanentními magnety, 150kw / 204 koní
• Baterie: LiPol 64kWh
• Pohotovostní hmotnost: 1760kg
• Délka: 4180 mm
• Maximální rychlost: 167 km/h