Hyundai Kona 1.0 T-GDI Best of Kona: Divoška z havajských ostrovů

Společně to zjistíme. Společnost Hyundai je těžko uchopitelná pro mne, jakožto pisálka o zajímavých, sportovních a klasických autech. I když vy víte, že levandulově modrá i30 N  ze mě vysypala spoustu slov a občas nějaké to citoslovce doslova bez přemýšlení. Člověk se nesmí zacyklit ve stereotypech. Já si například pamatuji dost zřetelně, jak jsem vezl tátu a jeho šéfa na jakousi zábavu někdy hluboko v minulosti. A řídil jsem šéfovu Hyundai Sonatu. Někde pod těmi plechy to tenkrát byl převlečený Mitsubishi Galant, ale i přesto to bylo velmi neinspirativní auto. A to jsem slušný, protože na sprostá slova v textech testů automobilů můžu v roli redaktora jedině zapomenout. Byl to zkrátka křáp. Kdybych použil slova starého bloggera Kraba, tak to byla šlupka a kus rezavé popelnice k tomu. Druhé setkání s vozem Hyundai proběhl o několik let později a hlavní roli si v té mini sérii zahrála opět Hyundai Sonata. To byl takový ten případ, kdy měl dealer značky černý sedan ve skladových zásobách vážně hodně dlouho. Dílem, protože to byl Hyundai Sonata, dílem, že měl světlé čalounění. A já nevím, zkrátka to konkrétní auto bylo asi vážně těžko prodejné. A tak na něm visela cenovka ne nepodobná dobře vybavené Fábii. Co myslíte? Táta si jí nadšeně koupil s pocitem člověka, který právě našel na chodníku válející se bankovku s TGM na líci. A já mu to říkal, já ho varoval. Tati, jsi si jistý? To řazení je gumové jako u starého Opelu Vectra a to řízení snad ještě horší. Jenže to nebylo podstatné. On říkal, podívej se na tu užitnou hodnotu. Je to velké auto s motorem, který něco utáhne za cenu tříválcového evergreenu z Boleslavi. A měl pravdu. Nakonec Sonata se nikdy nerozbila a přivezla nám domů jednoho našeho veterána až z britských ostrovů. Většinu té cesty jsem řídil, a nakonec – v těchto okamžicích jsem jí měl rád.

Kam kráčíš – Hyundai!

Jenže Hyundai se změnilo. Dnes mám doma limetkově žlutý, někdo by řekl zelenkavý či s hráškovým nádechem, crossover s názvem Kona. A to auto je na míle vzdálené v kvalitě provedení té staré Sonatě. Kona je vůbec zajímavá. Není ani Juke, ani Yeti a není ani nic mezi nimi. Kona je trochu menší, ale to není to podstatné. To auto je nová Fiesta na chůdách. To je přesná definice toho, co máte očekávat při jízdě v Hyundai Kona. Yeti byl praktický parťák, obyčejný kamarád, který zdolával vzdálenosti a jezdil dobře po dálnici i v lehkém terénu. Bylo to auto, které dnes nahradila ne právě inspirativní krabice, které říkají Karoq. Pro mne byl Yeti takový labrador. Byl to tahoun a kamarád. Kdežto Kona je pudl. Je to auto, které je hezké, jemné a nanejvýš přátelské. Ale nechtějte, aby bylo tahounem. Je to spíš fešák, má svůj temperament, ale taky hustou jemnou srst. A vám udělá radost, když ho podrbete na bříšku.

Psy a filosofii nechme teď stranou a já vám povím, jak jezdí. Od toho tu mám být.  Na první dojem mě příjemně překvapil. Auto je totiž zpracované moc hezky, co se týká detailů. To stejné bychom vážně nemohli říci o jeho stájové konkurenci, Kia Stonic, kterou jsme měli na test před Konou. Zkrátka Hyundai se snaží vytvářet si „VW“ pozici v rámci svého koncernu a současně cílí na prémiový segment. Možná vás budu šokovat, ale krátká jízda na zadním sedadle Mercedesu GLA mně příliš nevysvětlila, proč je třikrát tak drahý, jako Hyundai Kona. Jenže neberte mě vážně. Já neumím správně chápat důvody, proč utratit hromady peněz za prémiové značky, pokud nezacílíme na jejich opravdu vrcholné modely. V interiéru Kony rovněž panuje taková kvalitní a hlavně nápaditá pohoda. Líbí se mi, že má černě čalouněnou stropnici i boční sloupky a že materiály jsou nanejvýš kvalitní. Například madla otevírání dveří jsou z lesklého černého plastu a to je příjemný, trvanlivý a tudíž praktický detail.

Stejným pocitem maximální praktičnosti působí i dotykový displej a logika ovládání funkcí automobilu. Připojitelnost k sítím je tu vážně na úrovni, dokonce i mobil si můžete dobít bezdrátově. Tady vážně není nic špatně. Jestli je tu něco, co by se mi líbilo udělat jinak (a to platí i pro tu skvělou i30 N), tak je to výběr modrého podsvícení. Modrá je zkrátka ve tmě příliš agresivní a člověk by si na dlouhé cestě snad i umžoural oči. Elektricky nastavitelné sedačky, jejich tvar a látka jsou naopak velice příjemné. Samozřejmě, jakmile jsem se usadil do anatomických sedaček „enka“, tak jsem v tu ránu zapomněl, jak se sedí v obyčejné Koně. Ale věřte, nesedělo se zle, navíc ve standartní výbavě máte vyhřívaná sedadla i volant.  A vůbec, výbava včetně systému hlídání jízdních pruhů a mrtvého úhlu v zrcátkách je v autě této cenové kategorie velkorysá. Vždyť u pětkového BMW za jeden a půl milionu byste si za některé tyto prvky standartní výbavy tučně připláceli ještě před takovými deseti lety.

A jaký je motor a jízdní vlastnosti?

Pamatujete si, že jsem na začátku procedil cosi o Fiestě? Jízdní vlastnosti jsou totiž vážně dobré. Kona si je jistá v zatáčkách a změnách směru, dokonce je i možné s přenosem vah karosérie pozitivně pracovat. Navíc má tak zvláštně nastavenou stabilizaci, že nepoznáte, kdy vůbec zasahuje. Dokonce mám malé podezření, že v mém testovaném autě ani žádná nebyla. Auto mi totiž na zasněžené silnici dovolilo opravdu výrazně vybočit jak do cíleně vyprovokované přetáčivosti, tak i ukázalo poměrně značnou nedotáčivost. Já si nestěžuji, ale vzhledem k cílové klientele Kony by možná bylo lepší, kdyby trpaslíci zasáhli trochu dříve. Další bod pro Konu je řízení. Je sice lehké a s elektrickým posilovačem, zbývá v něm celkem dost citu. Co cítíte, není zpětná vazba od volantu, ta tam chybí jako ostatně u všech běžných nových aut, ale předek auta je lehký a dá se limit přilnavosti celkem solidně odhadovat. Kona je opravdu autem, které se ovládá intuitivně, nepůsobí velkým dojmem a ve skutečnosti je s ní cestování po okreskách veliké potěšení. Navíc dobře zvládá i ty rozbité.

Jenže pod kapotou trůní pouhé tři válce. Opravdu celý ten testovací týden jsem usilovně přemýšlel, jak vám to napíšu. A co přesně vám napíšu. Já si ten motor přejmenoval na „zběsilý Wartburg“. Jasně, není to dvoutakt, není to závoďák, ale ten litr má takový výkon, že kdyby to zažil, bohužel dnes již nebožtík Karel Trojan sen. a dal tu jednotku 1.0 T-GDI do svého rallyového Wartburgu 353 WR, tak vyzobe všechny vavříny připravené pro vítěze. A soudruzi na továrních 353 WR z NDR by jen zírali s otevřenou pusou a hledali, kde udělali chybu. Motor je technicky, jak se říká „meisterstück”. Na svůj objem válců jde za plynem dravě, když překročíte čtyři tisíce otáček. V těch nízkých je slabý a nevýrazný a do těch vysokých se nemusí nechávat přemlouvat. Použitá technologie je obdivuhodná. A teď přijdou ty horší zprávy. Dle mého skromného názoru se litrové tříválcové turbo do větších aut nehodí. Tyhle motory se nám postupně propašovaly i do poměrně prostorných aut nižší střední třídy, kde nahradily zastaralou techniku základních provedení. Tím myslím atmosférické jedna-šestky. A ono to je v podstatě dobře. Nedávno jsem používal na služební cestě novou Toyotu Corollu 1.6 Valvematic a rozhodně bych si tento motor nevybral a vážně bych ho v nějaké petrolheadské nostalgii nedoporučoval ani do Hyundai Kona.

Na zahraničních trzích, například v Austrálii, je Kona na výběr ve dvou provedeních. S dvoulitrem a automatem jako základní verze a pak ta s pohonem všech kol, dvouspojkovou převodovkou a motorem 1.6 T-GDI. Ten poslední jmenovaný se podívá na jaře i do evropské Kony. Charakteristika základní australské Kony s motorem možná technicky zamrzlým někde v té Sonatě bude dost jiná. Litr je totiž nezbedný, musí se točit a když se točí tak vážně energicky frčí kupředu. Škoda, že převodovka není podobná té v i30 N. Řadí se trošku gumověji a dráhy jsou delší. Celé převody jsou delší. Vše je optimalizováno na dobrý výsledek emisí a kombinovaného cyklu spotřeby dle EU regulí. A inženýři z Hyundai si poradili dobře, ovšem koncový uživatel bude možná zklamaný. Ten hlavní problém je ve zvuku a projevu motoru do tří tisíc otáček. Ozývá se takové chrčení a sem tam cvrlikání. Cítím, že v nízkých otáčkách se motor trošku trápí, přesto v reálu svou práci odvede. Když ho ale vytáčíte, tak se odmění docela příjemným tříválcovým vrčením. Moje drahá polovička ovšem vtipkovala cosi o vysavači. Jenže právě zrovna jí se Kona vážně moc líbila.

Verdikt

Kona je na poli menších crossoverů svěží volba. Limetky rozvinou chuť dobrého Fajitas a zrovna tak Kona v této barvě a hezkých limetkově žlutých detailech v interiéru rozjasní váš den. A budete jí mít rádi. Naučíte se řadit, vytáčet energický tříválec a sžijete se s ním. On například nebrzdí moc motorem a díky dlouhým převodům si občas podřadíte na dvojku i v rychlostech kolem šedesátky. A roztáhnete jí pěkně až téměř ke stovce a 6700 otáčkám za minutu. A do toho může hrát třeba „Teddy Picker“ od Arctic Monkeys. Audio soustava je výborná. Přehluší to chroupání v nízkých otáčkách. A pak přidávám zábavně nastavenou, nebo prakticky neexistující stabilizaci, čitelnost podvozku a fakt, že je z auta výborný výhled všemi směry. Nejezdil jsem se všemi jeho konkurenty. Tipnu si, že varianta „Best of Kona“, s bohatou výbavou a celkem lákavou cenovkou bude v první trojici. A my postupně další auta této kategorie budeme zkoušet a pak v kontextu našich zkušeností uvidíme. Pro mě bude asi horkým kandidátem na opravdu dobrý crossover verze s pohonem všech kol a motorem 1.6 T-GDI (177k) a dvouspojkovou převodovkou. Jenže bude stát podstatně víc peněz. Stejně jako milý nový Volkswagen T-roc. I Mazda CX3 je citelně dražší, než „Best of Kona“ s tříválcem. Můj vlastní výběr favoritů bych viděl jako rozstřel mezi VW T-roc, Mazdou CX3 a Konou. Což myslím, není pro Hyundai vůbec špatný výsledek.

Technická data

Hyundai Kona 1.0 T-GDI

Motor: zážehový řadový tříválec, přeplňovaný turbodmychadlem, 1,0 T-GDI E-CVVT
vpředu napříč, DOHC, 4 ventily na válec,
Zdvihový objem: 998 cm3 , komprese: 10.0:1
Maximální výkon: 120k/88kw při 6000 otáčkách/min
Točivý moment 172N.m při 1500-4000 otáčkách/min 
Převodovka manuální, šestistupňová,
Pohon předních kol, přední zavěšení typu McPherson, zadní tuhá torzní náprava, stabilizátory,
Brzdy: ventilované, kotoučové, ABS 
Pneumatiky: 215/55 R17
Rozměry: 4165x1800x1550 , rozvor: 2600 mm , zavazadlový prostor: 360 l / 1164 l
provozní hmotnost 1308kg (pohotovostní včetně řidiče + 75 kg)
Maximální rychlost  181 km/h
zrychlení 0-100 km/h  12 sekund
Spotřeba v kombinovaném cyklu: 5.4 l/100 km ( v testu celkových 6.7 l v kombinovaném provozu)

Cena na českém trhu: 459900 kč (výbava Best of Kona)

Testovaný vůz: 479379 kč (příplatek za barvu Acid Yellow a rohože)

Porovnání s konkurencí

Vůz / cena / motor / výkon
1 Hyundai Kona Best of Kona 459990 kč 1.0 T-GDI 120
2 Renault Captur X-mod 452900 kč 1.2 TCE 120
3 Citroen C3 Aircross Shine 427900 kč 1.2 PureTech 110
4 Ford Ecosport Titanium Top edition 464900 kč 1.0 Ecoboost 125
5 Honda HR-V Comfort 494900 kč 1.5 I-VTEC 130
6 Kia Stonic Premium 454900 kč 1.0 T-GDI 120
7 Mazda CX3 SKY G-120 Revolution 514900 kč 2.0 Skyactive 120
8 Nissan Juke N-Connecta 480600 kč 1.6 DIG-T 190
9 Opel Mokka X Innovation 513900 kč 1.4 Turbo 140
10 Peugeot 2008 GT Line 445000 kč 1.2 PureTech 110
11 Seat Arona FR 417900 kč 1.0 TSI  115
12 Volkswagen T-ROC (T-roc ) 452900 kč 1.0 TSI  115
13 Toyota C-HR Active 534900 kč 1.2 Turbo 116