Hyundai i30 Turbo: Komplikovaná osobnost

Hyundai i30 Turbo v nabídce vyplňuje místo sportovního hatchbacku, které na začátku roku 2014 uvolnil model Veloster. Asymetrické kupé sice na první pohled zaujalo svým poněkud obojživelným vzezřením, jízdními vlastnostmi a motorem však nepřesvědčilo ani beznadějné optimisty. Za celý rok 2013 se prodalo osm kusů.  i30 Turbo tedy čeká nelehký úkol dokázat, že si konstruktéři v evropské designérské centrále se sportovním konceptem poradili lépe než jejich korejští kolegové. Na druhou stranu – značka, která dala světu hravé Coupé a dravý Genesis, si rozhodně zaslouží druhou šanci.

V oddělení designu odvedli slušnou práci – vzhledem by si Turbo mezi příslušníky gangu hothatchů ostudu neutrhlo. Dostalo výraznější přední masku, vzadu malé křídlo, difuzor a dva výfuky, k tomu velmi efektní červené linky a osmnáctková kola. Stačila špetka koření, aby se génius průměrnosti, jakým je standardní i30, proměnil v pohledné auto. Stejně je tomu i uvnitř – všudypřítomná černá je doplněna jen červenými bočnicemi sedaček, prošíváním volantu a několika nenápadnými detaily, k tomu nadprůměrné dílenské zpracování. Nic, co by vyřvávalo do světa řidičovu krizi středního věku. Designérům připisuji plusové body za věrnost pořekadlu ‚méně je více‘.

Motor, který neslyšíte

Po nastartování přijde první překvapení. Ticho. Skvělá zpráva, když si chcete poslechnout Chopinovy klavírní sonáty, jenže co když chcete slyšet motor? V autě označovaném jako sportovní chci slyšet motor, i kdyby mi měl hrát z repráku. Když se za ‚potěmkinovku‘ nestydí Mustang nebo F-Type, proč by se za ni měl stydět Hyundai? Tady se rámusu dočkáte leda od střešního okna, což není uspokojivá náhrada. 
S mlčenlivým motorem má člověk pocit, že jede pomalu, i kdyby udělal pravou nohou díru do podlahy. Na skutečné rychlosti záleží totiž mnohem míň než na té subjektivní – jinak by milovníci roadsterů jezdili pendolinem. Zvukový projev i30 Turbo je zajímavý jen tím, že neexistuje. Motor by byl přitom vděčný za jakoukoli výpomoc, čímž se dostáváme k další kapitole…

Žádný cukr, jenom bič

Čtyřválcový benzinový turbomotor T-GDI byl s velkou slávou uveden v již zmiňovaném Velosteru. Přestože ani tehdy neoslnil, určitě netvořil nejslabší článek celku, spíš jen zapadal do dlouhé řady rozpačitých řešení. Čísla přitom na první pohled ujdou. 184 koňských sil, maximálka 220, zrychlení z nuly na sto za 8 vteřin… nic extrémního, ale mohlo by to jet.

Motor o sobě začne dávat vědět asi ve třech tisících, a stále nemluvím o divoké jízdě, nýbrž o běžném provozu.

Jenomže, jak to jen říct, dynamika poněkud pokulhává za očekáváním. Se sílícím tlakem na plynový pedál člověk doufá, že motor přebere iniciativu, vzplane vítězný oheň a auto vyrazí jako Usain Bolt na speedu. Místo toho šlapu jako pako a mám pocit, že auto postrkuju silou vůle. Abyste vykřesali nějakou tu jiskru, je třeba točit, točit, točit. Motor o sobě začne dávat vědět asi ve třech tisících, a stále nemluvím o divoké jízdě, nýbrž o běžném provozu. Točení jako o život se samozřejmě promítá do spotřeby, k údaji výrobce – průměrných 7,3 litrů na sto – bych se dostala asi jen v případě, že bych vlivem překrvení dolních končetin upadla do kómatu. Naštěstí má plynový pedál příjemně nastavený kick-down, jeho prodlouženou dráhu se ‚schůdkem‘ využívám hojně a často.

A teď tu o krásce a zvířeti…

Znáte tu situaci, když si váš neodolatelný kamarád přivede slečnu s vizáží Lizzie Velasquez (chcete-li, dosaďte sexy kamarádku a Víta Bártu)? V blízkosti takového páru se cítíte zmateně a snadno se infikujete rozštěpem osobnosti. Stejný pocit mám z i30 Turbo. Jestli tohle auto není schozofrenní, jistě trpí aspoň vážnou krizí identity – rozpačitému motoru totiž sekunduje podvozek, za který by se nemusel stydět žádný pravověrný hothatch.
Vepředu je starý dobrý McPherson se stabilizátorem, vzadu multi-link – který Hyundai mimochodem montuje i do standardní i30 – a celé je to vyladěné do perfektní stability. V zatáčkách se podvozek chová neutrálně, i kdybyste se postavili na hlavu. Přitom auto zůstává pohodlné pro běžné denní ježdění, a to i na zmíněných sportovních ráfcích. Na klikatých silničkách Podbrdska mi svitla naděje, že s Turbem najdu společnou řeč. Tam, kde jedna zatáčka střídá druhou, jsou rezervy motoru o dost méně patrné, zato se naplno projeví jistá stopa, minimální náklony, nepřeposilované, ale silné brzdy, precizní řazení a přesné řízení (tady bych asi měla dodat ‚nekomunikativní‘, ale to spíš pro pořádek; osobně mi to bylo fuk).

Stačí se trochu lépe seznámit a zjistíte, že Lizzie sice vypadá, jako by ji přejel autobus, ale je hodná, pracovitá a umí skvěle vařit. On se taky chudinka motor pěkně nadře, když musí táhnout stroj o váze bezmála jeden a půl tuny (Fiesta ST s víceméně stejným výkonem je nejmíň
o tři metráky lehčí). 

Základ s plnou výbavou

i30 Turbo je k dostání již od 539 990 Kč, což je kupodivu relevantní údaj a o moc výš se s cenou dostat nelze. Zatímco u některých výrobců znamená ‚již od‘ jen kastli s motorem, k níž si musíte dokoupit všechno od kol nahoru, do i30 Turbo si za příplatek pořídíte už jen panoramatickou střechu, integrovanou navigaci s parkovací kamerou a LDWS asistent proti vyjetí z pruhu. Tenhle nášup přijde na 40 000. Dalších 13 900 můžete dát za lak v jiné barvě než standardní bílé metalíze.

V základu s i30 Turbo dostávám osmnáctipalcová litá kola, adaptivní xenony s ledkovým denním svícením, vyhřívané přední sedačky, docela chytrou klimatizaci, parkovací senzory, bezklíčové startování a volant s čudlíky ovládajícími všechno možné. A pětietou záruku – nekup to, táto!

Pokud si podobnou výbavu nakonfiguruji u opravdového hothatche Focusu ST, jsem v tom za bezmála za 900k. Plus minus stejnou částku jako za i30 Turbo si řekne Kia Cee’d GT, za Seat Leon SC v adekvátní výbavě si připlatíte cca 100 tisíc. Pro srovnání, standardní i30 se sice nabízí ‚již od‘ 319 990 Kč, s výkonnějším motorem a slušnou výbavou se ale snadno dostanete přes hranici půl milionu. Na první pohled troufalá cenovka Turba tedy může dávat smysl.

Verdikt

Na výsledném hodnocení se podepisuje má od přírody laskavá povaha. K autům přistupuju stejně jako k lidem – někdo vám konvenuje hned, k jinému si musíte hledat cestu složitěji, k někomu si ji nakonec nenajdete vůbec, ale ani to neznamená, že je to ztracený případ. S i30 je na první pohled sympatická, pak člověk zažije zklamání, protože první dojem byl poněkud zavádějící, ale během dalšího soužití si na její slabé stránky zvyknete a naučíte se je brát jako součást osobnosti. Umím si představit, že bych tohle auto nechala řídit svého syna, až dospěje do věku, kdy si myslí, že už umí všechno, ale ještě nemá pud sebezáchovy. i30 Turbo – nikoli horký, spíš jen trochu přihřátý hatch – ho nechá zakusit ostřejší jízdu, přitom se chová předvídatelně, nezlobí a nekouše. A vyšší spotřeba mladého pána namotivuje k většímu pracovnímu nasazení.

Technické údaje:

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 591 cm3
Výkon: 137 kW (186 k) při 5500 ot./min
Točivý moment: 265 Nm při 1500–4500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 219 km/h
0-100 km/h: 8 s 
Průměrná spotřeba (údaj výrobce): 7,3 l/100 km
Průměrná spotřeba (údaj Zlokočky): 9,8 l/100 km
Cena testovaného vozu: 593 890 Kč

Druhý pohled

V posledních letech jsme se naučili brát korejskou automobilku vážně. Hyundai vzal Evropu útokem a dávno již není vysmívaným otloukánkem z přelomu milénia. Poté co se etabloval v myslích uživatelů jako výrobce solidních vozů za přijatelnou cenu, přichází čas i na takzvané "imagemakery". Díky tomu se v současné době můžeme setkat s luxusním sedanem Genesis, velkým SUV Grand Santa Fe nebo dnes testovanou turbo verzí i30. 

Kategorie "hot-hatch" je v Evropě velmi oblíbená záležitost. A není se čemu divit, tahle auta nabízí opravdu široké spektrum vlastností. Od každodenní využitelnosti, přes rozumnou praktičnost a přijatelné provozní náklady až po nevšední zážitky za volantem. Dobrovolně se přiznávám, že mám pro tuto automobilovou kategorii slabost. A z toho důvodu jsem samozřejmě nemohl odolat, když se mi naskytla příležitost posadit se za volant nové i30 Turbo. 

Proti designu i30 nemám větších výhrad. Už základní verze vypadají k světu a tahle vyšperkovaná to jen podtrhuje. Masku chladiče s výrazným lemováním vhodně doplňuje podobně stylizovaný sportovní nárazník s kontrastním lízátkem. Krásná osmnáctipalcová kola potvrzují sportovní ambice. Největší rozdíly oproti standardní i30 pak najdeme při pohledu zezadu. Opravdu velké koncovky výfuků slibují na první pohled zajímavý zvukový doprovod a nepřehlédnutelný difuzor společně s nápisem Turbo na pátých dveřích vyloženě křičí do světa, že tohle není jen tak ledajaká i30. Už se opravdu nemohu dočkat, až se pořádně svezu. Uvnitř je "ítřicítka" o něco umírněnější oproti exteriéru. Najdeme tu jen kontrastní prošívání kůže červenou barvou, a sportovní sedadla s výrazným tvarováním. Jinak se interiér zásadním způsobem od obyčejné i30 neliší. Veškeré ovládací prvky jsou přesně tam, kde je budete podvědomě hledat, dílenské zpracování je na velmi slušné úrovni. Tady není co vytýkat. 

To se bohužel nedá říct o pohonné jednotce. Začíná to nastartováním, od tak velkých koncovek výfuku bych čekal decentní vyštěknutí či příjemné bublání. Nic z toho se však nedostaví. Zvuk je prostě nijaký, takový tvrdý, vzdáleně připomínající dieselové nýtovaní. Na sportovní hatchback je to trochu zklamání, tohle by si zasloužilo lepší projev, ale říkám si, že na zvuk to nejezdí a tajně doufám, že mě motor přesvědčí při samotné jízdě. Hladce se rozjíždím a přede mnou otevírá prázdná silnice. Pedál plynu jde na podlahu a já čekám masivní příliv newtonmetrů od přeplňované 1.6 GDI, stejně jako to umí jednašestka od PSA. A čekám a čekám… a nic. Podvědomě koukám, jestli není zatažená parkovací brzda, ale ta je elektronická, takže tady problém není. Nevím kde se stala chyba, ale do 4000 otáček je pohonná jednotka prostě mrtvá. Mezi 4000 a 6000 otáček už je to lepší a v tomto pásmu se s i30 dá pohybovat rozumně svižně. Nicméně od turbo motoru bych si představoval mnohem přesvědčivější chování ve středních otáčkách, tohle není dobře. Přitom podvozek je naladěn velmi příjemně. Decentní přitvrzení i30 prospělo a zatáčky se dají projíždět velmi rychle. Zároveň to není žádná uskákaná koza, takže se nemusíte bát ani rozbitých silnic, tento Hyundai si poradí a svého řidiče rozhodně neznervózní. Řízení postrádá komunikativnost, ale to je tak trochu trend dnešní doby. Nepříjemným překvapením však byla spotřeba. Po půlhodinovém svezení (a nebylo to žádné řádění) na okreskách svítila na palubním počítači hodnota přesahující 17 l/100km. Uf uf, tohle není malá cena za předvedenou show. 

Verdikt

Jestli toužíte po dynamicky schopném hot-hatchi, tady nebudete na správné adrese. Přitom stačilo málo a mohlo být všechno jinak. Podvozek, převodovka, design, tohle všechno je správně jak má být. Cena je nastavena také velmi rozumně. Jen ten motor. Vypadá, jako by se pár koníků někam zatoulalo a třešničkou na dortu je bídná provozní efektivita. i30 je velmi solidní auto. Jen si kupte obyčejnou verzi. Tohle je promarněná šance, nicméně Korejci se učí velmi rychle a nepochybuji o tom, že další generace bude plnohodnotným soupeřem zavedených konkurentů. 

-Dan. Borský-