Bylo by velmi snadné začít celý dnešní článek mou oblíbenou filipikou na zarputilé petrolheady zarytě setrvávající ve svých často naprosto nesmyslných dogmatech, ale tentokrát by to nebylo fér. Auru podivných mýtů a legend okolo vzniku Ferrari F50 si totiž automobilka vyrobila sama a tedy není možné dnes obviňovat motoristické nadšence z toho, že F50 hned nepochopili.
Historie Ferrari, možná nejznámějšího výrobce automobilů vůbec, je plná fantastických příběhů, které stojí za jednotlivými modely. Legendární jména, stateční mužové za volanty rudých plnokrevníků, hrdinové chlapeckého světa, geniální konstruktéři a vše propojující vášeň – to jsou stavební kameny, ze kterých je vystavěna historie automobilky z Maranella. A jaký neuvěřitelný příběh se ukrývá za vznikem modelu F50?
No ve skutečnosti vlastně dohromady žádný. Pravdou oproštěnou od všech následně dodaných příběhů je, že po úspěchu speciálu F40 a se stále sílící konkurencí na poli kategorie, které dnes říkáme hypersport (tehdy to byl především McLaren F1), bylo naprosto logické a dokonce i nezbytné, aby Ferrari odpovědělo vlastním speciálem. Obyčejný supersport je sice lepší obchodní artikl, ale pokud chcete v této společnosti něco znamenat, musíte mít v nabídce i onu pověstnou třešničku na dortu, vůz, který dodá vašemu showroomu patřičný lesk a wow efekt.
A přesně to bylo zadání při přípravě F50. Automobil měl přiblížit zážitek ze závodní tratě i civilistovi za volantem, mělo to být skutečně extrémní silniční sportovní auto. Nic víc, ale ani nic míň. Ferrari, značka s nejdelší nepřerušenou historií a také nejvýraznější účastí v seriálu Formule 1, se pochopitelně pokusilo využít i tento fakt. Za normálních okolností by si konstruktéři a designéři zřejmě vytiskli obrázky formulí, rozvěsili si je po kanceláři a začali dumat, jak některé principy ze závodních speciálů transformovat pro užití v silničním autě. Ale proč by se ve Ferrari někdo zdržoval nějakými obrázky, když F92A Jeana Alesiho stojí o patro níž v garáži?
A tak se stalo, že některé konstrukční prvky nového modelu nejen připomínají ty ‘formulové’, ale dokonce z nich i technicky přímo vycházejí. To zní na první pohled fantasticky. Vlastně tu máte něco jako Formuli 1 s čelním sklem a registrační značkou, konečně můžete skutečně zažít pocity závodního jezdce na vlastní kůži! A přesně tak probíhala i komunikace Ferrari k okolnímu světu. Jenže fantastické je to možná tak na první pohled, ve skutečnosti to byla obrovská chyba.
Ferrari F50 mělo skutečně mnoho společného s F92A, byl tu karbonový monokok, k němuž byly připevněny jednotlivé mechanické podskupiny, podvozek byl svou konstrukcí i koncepcí od toho ve formuli na první pohled téměř k nerozeznání a dvanáctiválec uprostřed byl dokonce s tím závodním částečně identický. Ale byla výsledkem silniční formule? Ne. Rozhodně ne, vlastně se F50 dojmu z formule ani nepřiblížilo.
A teď to nechápejte špatně, Ferrari F50 nebylo špatné auto. Pravdou je, že pokud bych si mohl pod stromeček přát jedno Ferrari, vybral bych si ze všech sporťáků s koníkem ve znaku právě F50 a ani bych o tom dlouho nepřemýšlel. Je to totiž fantastické auto. A to především proto, že to není silniční formule.
Motor dostal oproti závodní specifikaci objem navýšený na 4,7 litru (formule měla 3,5 l), výkon klesl na 520 koní v 8.000 ot/min (z původních 700 koní). A tady už se nám ukazuje, proč F50 není a ani nemůže být karosovanou formulí. Aby totiž motor dosahoval parametrů, kterými se mohl chlubit v závodním autě, vyžadoval velmi specifickou péči i zacházení. Vždyť onoho maximálního výkonu dosahoval ve 14.500 ot/min! A stejné to bylo s odpružením, pneumatikami, převodovkou – zkrátka se vším, na čem záleží.
Výsledkem byl tedy vůz s velice pokrokovou konstrukcí, skvělými jízdními vlastnostmi, lehký a dobře čitelný sporťák, avšak ne závodní vůz. Ferrari F50 nebylo žádným pohodlným cruiserem, ale bylo schopné se pohybovat v běžném provozu a to nejen proto, že mělo registrační značku. Odpružení zvládalo běžné silnice, motor dokázal pracovat i v jiném než závodním režimu, auto mělo blatníky, čelní sklo a světla..
Přesto se záhy po představení začaly objevovat nářky, že se F50 vlastně nepovedlo. A proč? Protože to nebyla formule pro silnice. Nebýt tohoto absurdního slibu, který sama automobilka nepochopitelně začala trousit do světa, nemělo by F50 chybu. Takto se však natěšení petrolheadi (tedy těch pár šťastných) vraceli z testovacích jízd rozpačití. Nedostali to, co čekali, Ferrari jim zkrátka nedodalo to, co deklarovalo na obalu. A nic na tom paradoxně nedokázal změnit ani fakt, že F50 tak, jak bylo nakonec představeno, bylo mnohem lepším autem, než kdyby tu Ferrari skutečně postavilo kapotovanou formuli.
Ferrari F50 GT plánované pro závodní tratě. Z projektu nakonec sešlo a Ferrari se dál soustředilo především na Formuli 1
A jak to celé dopadlo? Bylo z toho kvůli hloupému marketingovému vychloubání se fiasko? Samozřejmě, že ne. Ferrari si jej dalo jako dárek k padesátému výročí (odtud F50), mezi roky 1995 a 1997 vyjelo z továrny 349 kusů. Ano, jen 349, ale to ne proto, že by snad byl o auto tak malý zájem. Údajný důvod je prostý a tak trochu dětinský. Již zmíněný úhlavní rival, britský McLaren, prý plánoval vyrobit 350 kusů svého fantastického auta F1 - a Ferrari zkrátka chtělo, aby jeho speciál byl vzácnější. Proto těch 349 vyrobených aut. Nakonec tento tah (pokud je to vůbec pravda) příliš nevyšel, protože McLaren postavil aut jen sto, ale to teď nechme stranou.
Konečná podoba Ferrari F50 byla fantastická. A přesto, že tu bylo pár komfortních prvků, které umožňovaly relativně normální provoz na silnici, nedejte se mýlit. Žádná vyměklá ozdoba luxusních městských bulvárů to rozhodně nebyla. Tohle byl sporťák pro pořádné chlapy. Pod lehounkou karbonovou karoserií se ukrývala jen ta nejlepší technika. Atmosferický dvanáctiválec s šedesáti ventily byl spojen s šestistupňovým manuálem ZF (na přání bez synchronizace) a výkon se přes samosvorný diferenciál přenášel na zadní kola. Řízení (pochopitelně stejně jako brzdy bez posilovače) bylo extrémně přímé a komunikativní, podvozek tuhý a interiér tak spartánský, jak jen to bylo možné. A potom tu byl ještě jeden party trik, který dokázal povýšit jízdní zážitek na vyšší úroveň – Ferrari F50 nabízelo zážitek otevřeného vozu bez střechy.
A takové tedy bylo Ferrari F50. Dnes již se na něj díváme s odstupem, tvrzení o autentickém zážitku z řízení formule již odvál čas a zbylo nám tu jen auto samotné. A to auto je mimořádně povedené, ryzí, analogové a bezprostřední. Zapomeňte na řeči o Formuli 1, tohle je opravdové řidičské nebe. Ferrari s atmosferickým dvanáctiválcem, bez posilovačů, bez asistentů – jak lépe propojit člověka a stroj?
22. listopadu 2019, 20:18
2
Nádherný auto měl jsem ho jako kluk na nejčestnějším místě mé sbírky Bburago (otevřené vždy všechny dveře).
A ještě dnes bych možná dohledal článek o tomto autě v úpravě od Koenig Specials, který jsem si s chutí četl několikrát měsíčně.
Jinak k článku o F50 by se mohl zmínit i koncept Mythos.
Určitě k Ferrari patří veškeré superlativy. Jen ty počty jim nejdou. Nebo neví kdy byla založena automobilka, když neumí trefit představení vozu na rok jubilea.
23. listopadu 2019, 12:38
0
Tak jako já měl jako hlavní auta v showroom Bburago Porsche 911 Carrera cabrio tušim 993, Buginu EB110 a což dodnes nechápu Chevy Corvette ´56. A Ferrari jako rudá hlava a tak byli až v druhý brázdě. Ale jako dodnes nechápu tu první ligu co sem tam měl.... Přestože dneska by to byla taky zajímavá parta.... S Porsche se dá jezdit daily (když nežiješ v Praze) EB110 je ceněnej krám jako investice a Vette je krásný veteránský cabrio .... který se sice 15x rozbije než dojedeš na sraz, ale to neva stojí to za to :)))
23. listopadu 2019, 21:40
-1
No já měl hlavní hvězdu Burago míní sbírky F 575 Maranelo, Jaguar E type a Megl SL300
22. listopadu 2019, 21:42
0
Za mě hodně povedené, v RealRacing3 v Le Mans neskutečné... ale jako nejlepší analog jediné McLaren F1.
23. listopadu 2019, 00:00
0
Pro mě rozhodně nekrásnější a nejpřitažlivější Ferrari všech dob...nádherný kus.
23. listopadu 2019, 21:36
0
Pro mě též.
23. listopadu 2019, 23:16
1
Pro mě F50 asi ne, ale kdybych se mohl projet, budu nadšenej, to je tutový. Moje momentálně vysněný Ferrari bude pininfarina design (Tom Tjaarda) model 330 GT 2+2 rok 65/66. 4 litr V12 Colombo, 300k , pětikvalt...
Kdysi bývávalo dokonce levné.
A to nej Ferrari, který je v uvozovkách dostupný by pro mě bylo Dino 308 GT4 ( Bertone). Sice jsem si říkal, že bych hrozně chtěl 348TB, což je jediný Ferrari, který jsem řídil, ale asi bych dal nakonec přednost staršímu Bertone Dinu. Vyjde na podobný peníze jako 348čka.
V reálu jsou to ale dreamkáry všechny ve výsledku. Vlastně až na Mondial a 512M jsou všechna Ferrari krásná.
24. listopadu 2019, 11:19
2
Vida, pro mě je DINO 308 úplně no go! Škaredá pixla ze sedmdesátek... Jen o chlup lepší než Mondial, takže stále špatně a nechápu, co je na tom pro někoho přitažlivé :D
24. listopadu 2019, 13:15
1
Jako vcelku taky nechápu co je na DINOvy 308 pěknýho. Ano při pohledu z boku se jedná fakt o nadčasovej design vzhledem k tomu, kdy to jezdilo. Jinak je to krabice v podstatě bez špetky emoce. Trochu jako Lotus Esprit S1. Možná v dobách vzniku to bylo řekněme zajímavé. Mondial je hrozivej takovej italoDatsun.
I když to píšu jako člověk co je přesvědčenej že nejhezčí Ferrari je Testarossa, 360 Modena, 348 :))
24. listopadu 2019, 15:12
0
Esprit je krásnej celej. Na Dinu 308 jsou krásný jenom kola...
24. listopadu 2019, 16:20
1
Na tohle musíte mít rádi starý auta...
Mě připadá, že i třeba to F348 TB nebylo vlastně vůbec ani o rychlosti. Bylo o nevšedním zážitku z řízení, kterýmu musíš dát maximální soustředěnost a využít zkušenosti co máš. Pak s tím budeš i relativně rychlej a užiješ si jízdu, která bude hodně emotivní. A věřím, že když půjdu dál do historie, bude to podobný jako s těma poršákama. 911 z 80. let přesně umí zahrát na emoce, který jsou trošku už potlačený třeba v tom modelu co mám. A v těch novějších je to ještě markantnější. Ale stoupá rychlost, schopnost zvládat obdivuhodný průměry, vynikající zrychlení atd...
Dino, Esprit - to jsou třeba pro mě takový ještě neobjevený automobilový zážitky. Design 70. let se mi v podání Bertoneho fakt líbí. Je to jiný, tehdy to bylo moderní, nový. Ještě krásnější bylo třeba Lamborghini Urraco. Taky Bertone, Marcello Gandini. Ale to je cenově nedostupný...
No to Dino 308 GT4 se mi hodně líbí. Už jsem ho letos párkrát okukoval a líbí se mi to čím dál tím víc. A hlavně, hezký kus, udržovaný lze koupit do 50 tis euro. Pokud je to italská verze 208. Má 170 k / 7700 otáčkách, docela málo točivýho momentu, bude se to muset točit a stejně to pojede asi tak, že by měl dobře řízená Miata asi i dovedla ujet... Nebo alespoň nezmizela z dohledu. To ve světě moderního vnímání Ferrari dost skandál. Ale mě by to asi bylo jedno. Jde o to jak se člověk sveze, ne jak rychle někam dojedu. Bylo jich docela málo, vlastně když si vezmeme klasický Dino 206 / 246 GT a GT4, který přišlo v roce 73 po něm, tak najdeme úplně dramatickej cenovej rozdíl, to je až neuvěřitelný. Prostě se tenhle Bertone design většinově nelíbil a nejspíš nelíbí dodnes. A mě to trochu láká... takový ošklivý káčátko rodiny Ferrari.
Esprit S1 2.2 se mi taky právě líbí. Taky jde koupit ještě v hezkým stavu třeba za 20 tis liber, což je myslím krásná cena.
24. listopadu 2019, 17:17
0
Studio Bertone na začátku 70. let :-)
Pár super věcí (Stratos, Countach, Alfa Montreal, Fiat X1/9) a pár věcí, u kterých se mu úplně nepochopitelně rozsypaly proporce (Iso Lele, Lambo Espada, Dino 308, asi i Lambo Jarama).
Pro mne rozptyl od zero k hero a zpět...
24. listopadu 2019, 19:59
0
Krabe když se podíváš na ty 3 auta od Ferrari, co se líbí mě. Tak z toho je vidět, že bychom se nikdy v tomhle neshodli. Už jenom protože u mě je to defakto 3x Pininfarina u 348 ok, tam je to jako projekt v rámci studia. Zatímco Bertoneho moc nemusím. Ale jak známo ani pro 70tá léta moc neholduju. Osmdesátková Porsche bych do toho netahal vůbec. Kdybych o tobě nevěděl že si v tom jezdil... Jako 348 a 80s Porsche včetně 911... To přece nemůžeš srovnávat.
911 je o precizní mechanice. V podstatě nad časovém pojetí vozu. O rozložení váhy s kterým musíš umět pracovat. A potom si rychlý a nedostižný. Kdežto 348 je prostě Ferrari. Teatrální uřvaný nedokonalý. Ovšem velmi pěkné vyvážené nechá si dost líbit. Obě auta jsou ale hezky čitelná a i v malých rychlostech nabízí jakoby závodní feeling...
24. listopadu 2019, 20:33
0
To jsem asi blbě vyjádřil... Porsche a Italská sportovní klasika jsou fakt jako noc a den. Úplně jiný auta, jiný zážitky. Ale přesto se najdou paralely. U Ferrari (daleko víc než u Porsche) pracuje ta estetika. 348TB , nádhernej design, Pininfarina, to žebrování, ideální proporce... Pak do toho sedneš, pozice za volantem je prostě špatná, volant je předkloněnej (zrovna jako u starý Alfy nebo Fiatu, Lancie, to je jedno...) , pedály jsou vyosený do středu (to se s poršákem podobá), ale ovládání pedálů je jinak. Všechno působí křehce, chatrně. Pak zařadíš jedničku, jde to trochu ztuha, spojka je až moc tvrdá, rozjedeš se, motor zní nejdřív trochu jak když by nějam dovnitř upadnul ventil, ale pak se v tom trošku rozjezdíš a najednou se to vnímání auta úplně mění. Zvuk nahoře v otáčkách je boží, řazení je perfektní, řízení je těžký, podvozek se zdá trochu rozdivočelý, ale funguje to. Vlastně je to boží.
A teď je zajímavá otázka jak bude fungovat takovýhle starší Dino, starší 308GTB. Pro mě jsou to fakt ještě zajímavější auta. Motory na karburátorech, jsou blíž ještě víc tehdejšímu motorsportu. Nejsou tak rychlá, ale o to mi vlastně vůbec nejde.
U těch poršáků je to zajímavý. Oni prostě jedno a to stejný auto pořád vylepšovali. Takže člověk by třeba chtěl mít tvar Porsche, který řídil Steve Mc Queen v úvodu filmu Le Mans, 911S , ale už by ho sralo, že to nemá tak skvělou víceprvkovou nápravu jakou mají 911 od modelu 993. Anebo tak výkonný motor... Co se týká Poršáků jsem teď začal s tím svým víc jezdit během podzima, ono je to auto na tyhle podzimní měsíce fakt příjemný a dostal jsem se zase zpátky k nějakýmu myšlenkovýmu pochodu, že to přesně který mám mi na maximum vyhovuje a jiný nechci. Není ani rychlý, ani pomalý, ani starý ani moderní. Je to nějak přesně akorát a sedí mi k mýmu jízdnímu stylu. Větší střelci budou potřebovat turbo... větší puristi zase aircooled model.
Ale s těma Ferrari je to vyloženě otazník, který by bylo optimální si koupit (zatím hypoteticky). Analogií s tím co píšu nahoře by to mohlo asi být 360 Modena manuál. Ale srdce by chtělo něco starýho. Třeba právě tohle Bertone GT4, protože je prostě jiný. To se mi na něm líbí.
24. listopadu 2019, 21:25
0
Tak teď už to dává větší smysl. Ano je to nebe a dudy. Paralelu najdeš pokud hledáš. Fakt je ale ten, že Ferrari je emocionální věc. Kde design, barva a tak dále koresponduje s vlastnostmi té techniky. Řízení i řazení je těžké, spojka jde ztuha a motory jsou své. Mě naprosto bere jak to nahoře burácí, že to bere za koule. 348.
U těch starších Porsche vzduchových. Tam je to specifikum toho umístění motoru a jeho zvuku. Je to syrový. Nicméně prostě to funguje vše klinicky přesně. Přitom ta auta vynikají svou ovladatelností v podstatě stále na hraně smyku. Kde tě tlačí ven pohon. U Ferrari je spíše pocit, že už to nemůžeš správně vyjet. Je to skvěle říditelné plynem ale jinak. Navíc to chce teda dobrý boty:)) Podvozky nevim, obě značky k tomu přistupovali jinak. Stejně jako k rozložení hmotnosti atd. 360 Modena je skvělá ale trochu moderní na tebe. S nějakou jakoby prodejností 996 bych souhlasil. Já bych právě asi potřeboval turbo. Pro ten pocit dravosti a větší brutalitu v zatáčkách. Nicméně i ty obyčejný Carrery nabízejí skvělý grip a bezchybný řízení.
25. listopadu 2019, 14:42
0
Zapomněl jsem na to odpovědět. Více méně bychom si v tomhle případě notovali. Myslím, že ty jsi případ ideálně zralej pro Turbo. Ať už 996 nebo novější 997, který může být v zásadě příští rok někde na svým cenovým pomyslným dnu. Tak anebo onak, stejně tě Turbo s manuálem vyjde na cca 1.2 ( když počítám i první servis před sezónou) ale jako správnej poršista ti pochopitelně nebudu tvrdit, že to za to nestojí. Stojí...
No koukám, že se přesně točíme v tom poli ( už mám nějaké peníze na hezký auto) chtěl bych si koupit sen, ale na Ferrari jsem pořád extra chudej. Já teď sleduju ty stará Dina, líbí se mi to čím dál víc. Pro tebe by to vůbec nebylo, spíš tě vidím v nějakým tom Turbu.
PS: ještě se mi líbí GranTurismo 4.7 S , jako cena 10 letýho málo jetýho exempláře se zdá až nebezpečně lákavě "rozumná". Ale to auto bude spíš o tom jak vypadá, jak je krásné, jak bude znít osmiválec, ale jinak asi na sportovní svezení nic moc (odhaduju)
12. února 2020, 22:55
0
Když už jste nakousli nejkrásnější Ferrari, za mě jsou to tyhle dvě 550 (575) a F50. Ale něco vám řeknu. Když se jednou za čas podívám na tohle video, tak nejen že si říkám, že je Chris jednoduše nejnadanější jezdec, ale taky že dvě krásnější auta na okruhu spolu jsem ještě neviděl. Tohle je pastva pro oči a uši.
13. února 2020, 11:17
0
JJ tohle video jsem viděl asi 20x...sám neví které má radši :). Já mám jasno...
23. listopadu 2019, 00:16
0
Vzdycky když vidím nějáký takovýhle "hypersport" - bez posilovačů, asistentů, automatů, erbegů, napadá mě, kolik vteřin by asi trvalo, než bych se v tom zabil a rozvěsil to na přilehlé stromoví... A pak si říkám. Ferrari prece musí mít nějakou ochranu. Pro fotbalisty, jiný sportovce a další lidi, kteří mají peníze, ale rozum ne...????
Moc hezky se na to kouká, krása???? Jízdu v tom si ale představuju jako noční můru, jako horor. Vůbec ani netoužím usednout za volant, neláká mě to. Jsem snad kvůli tomu vadný..?
23. listopadu 2019, 01:24
2
Ne nejsi. Řídit to je naprosto ultimátní nesmysl. Logicky sem F50 nikdy neřídil. Neměl sem to štěstí... A tuším, že z ČR nikdo. Nicméně podobně koncipovaná auta znám. A jako řekněme, že jako hračka když si to chceš "zkusit" to funguje báječně. Ochranu proti demenci fotbalistů to nemá ti s tím naštěstí často nevyjedou. A když tak s lehkou nohou někam před kluby. Nicméně pokud by si s tím chtěl vážně jako někam jezdit, tak se z toho posereš... Na to to prostě a jednoduše není. A samozřejmě rozvěsit to o stromoví není vůbec problém.
Taky nemám tuhle kategorii aut rád. Je to hezký akorát na obrázku a v aukcích potom někde pod plachtou. A jedno zda to je Ferrari či McLaren, Lamborghini, Koeniegkemség nebo jiná píčovina
23. listopadu 2019, 06:17
1
zlatej malej lehkej sporťáček, viď, bíste :-)
23. listopadu 2019, 06:52
0
Předpokládám, že Zonda má v této kategorii u Tebe výjimku!
23. listopadu 2019, 07:18
0
Kdepak, ta v té kategorii ani není, ta je přeci o spoustu kategorií výše:)
23. listopadu 2019, 08:31
1
Mám pocit, že u F50 už Ferrari najelo na systém kádrování zákazníků, takže úplně běžnej fotbalista (byť s penězma) se k tomu nedostal. Navíc by svět přišel maximálně o 349 celebrit, což by snad ani nepoznal...
23. listopadu 2019, 08:47
0
Není to tak dávno, kdy naši předkové jezdili jenom v analogech, akorát to mělo jeonm 50koní a nějaké jízdní vlastnosti. F50 akorát nemá tolik "pojistek" proti blbosti a nezkušenosti.
23. listopadu 2019, 11:09
1
Zonda? To je úplně něco jinýho. Ono kdyby nakonec vzniklo to F50GT taky by to bylo asi jiný. Mimochodem ona i ta Zonda je na ježdění jako takový nesmysl:) Aaa lehkej sporťáček jako kterej? Jak můžete srovnávat Zondu rodinný auto srovnávat s touhle limitkou pro boháče;) Rock ale oni si v podstatě vybírají zákazníky pro každý model. Jde o to kdo si to stihne objednat... Co je sympatický že často odmítají takový ty idioty různý prince prdelovic, černošský náčelníky atp. Jeden čas byl na black listu i Ch.Harris. Fotbalisti jsoy pro ně supe klientela;)
A Jimi F50 není Š105. Takže jako předkové řídili možná ale ... Nesrovnatelně jiný auta.
23. listopadu 2019, 11:38
1
Má to kola, pedály a volant? Má to motor? Má. Takže to pojede bokem jako každý jiný auto :-D
Stačí přece mít trochu rozumu, respektu a zkušeností s řízením sportovních aut téhle koncepce a žádný nebezpečí hrozit nebude. Ferrari jsem sice v životě řídil jen jedno, ale nemělo ani posilovač řízení, ani esp, ani abs, ani airbagy... zato bylo obutý na relativně starejch pneumatikách. A nerozbil jsem to...
Já se spíš daleko víc než staršího analogovýho auta bojím nových těžkých velkých sporťáků, protože mi dlouho trvá než pochopím jak to funguje, kde to má nějakou hranici, kterou nepřekračovat, co dělá ta elektronika v tom atd...
23. listopadu 2019, 12:29
1
krab: S tebou bych chtěl dělat někdy nějakej pořad o autech:D Ty si takovej ten typickej spolumoderátor na elektronickou tužku. Na kterýho se po dlouhým vyprávění otočíš... A řekneš Co si o tom myslíš Petře? Už mi u toho chybí akorát typický TG ... Ale F50 je dobré autom skvělé auto...
Ne jako samozřejmě máš pravdu řídit Ferrari je uplně normální když si normální. A co si napsal důležitý... Máš zkušenosti a respekt ze silnýho auta. Já sem Ferrari taky řídil i bez posilovače a jsem pořád tady. A to sem magor bez kouska pudu sebezáchovy. A co úplně miluju sjíždět s těma mrdkama z vleku na 20x a někam to "natočit"... to si potom užiješ voe analog a citlivou komunikaci spojka, brzda.... Mě tam Jenda Křečků rozesmál jak tam fištrónsky doplnil "na přání i bez synchnizace" TOP JOB ... Jako bejt ten Isildul Comocostán princ z Zajebmáje tak si to asi dopřeju protože si to nechám na okruhu sundat přímo na start a potom zase naložit nějakejma pohůnkama, ale jinak ,)
23. listopadu 2019, 13:38
1
:) A hlavně, když už řídíš Ferrari a nějaký si skutečně koupíš, nesmíš bejt pak "škrt" na to si nekoupit i pořádnou instruktáž na Fioranu. Stojí to zjevně ranec peněz, ale pomáhá to. Občas si pustím nějaký video tady od tohoto pána a má většinou velmi dobrý postřehy. Tohle je typicky ukázka co by měl rozumnej člověk udělat, když si půjde koupit Ferrari a chce ho umět dobře řídit. (což by mělo být automaticky ruku v ruce, proč si kupovat Ferrari a nemít motivaci ho taky správně řídit)