Dacia Jogger TCE 110 Extreme: MCV se vrací?

S Dacií to mám takové složité. Nepatřím mezi její fanatické příznivce. Duster vyloženě nemám rád, další vozy tak nějak toleruji, ale nikdy jsem v nich nenacházel zalíbení a považoval je za nutné zlo, něco jako byl svého času Renault Thalia nebo Daewoo Tico. Prostě to nejlevnější, někdo to dělat musí, ale výsledek je spíše smutný. No a pak se vloni touhle dobou stalo, že mi v rukách skončil první Logan MCV s 1,5 litrovým dieselem. Stál mě tehdy litr a potřeboval pár oprav. Sedm sedaček, dveře řidiče nešly dovřít, protože do nich někdo nacouval, bohatě vybaven korozí. Trochu jsem ho poléčil a jal se ho používat jako auto na dojetí. Počítal jsem s tím, že odejde. Že jednoho dne zůstane někde na krajnici, kam si pro něj přijede ekologická likvidace, já dostanu tisíc korun a papír o sešrotování a celou anabázi skončím s účetní nulou. 

No a Logan, jehož spodní část jsem po lehkém obroušení nastříkal černým industrolem rozředěným trochou vody, takže dostal stylové “panda” zbarvení, si drndal po středočeských cestách, jako tažný oslík přepravoval stovky kilogramů stavebních materiálů a dřeva, kterými jsem si nechtěl znečišťovat svá ostatní auta, a pořád fungoval. Ba co víc, postupně si mě docela získal. Řeznický podvozek postavený na jízdu rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu po jakémkoli povrchu, malý ale srdnatý diesel s projevem malotraktoru, zadní vrata otevíraná do strany umožňující naložení europalety ještěrkou a nákladní prostor sic úzký, ale zato dlouhý a vysoký dohromady tvořily krásně utilitární koktejl. 

A pak jsem po půl roce dostavěl, naskladnil dřevo na zimu, odvozil všechen bordel do sběru a dacii předal Jeníkovi Machačů. A od té doby bloudí jako holanďan redakcí, kde měla být zábavným alegorickým vozem, pak prý nazvedaným offroad speciálem, ale nakonec slouží snad jako procházkovic mamataxi. Ale to není důležité. Důležité v našem dnešním příběhu je to, že Dacia naprosto nepochopitelně v roce 2012 nenavázala další generací tohoto podařeného a oblíbeného univerzálu, který s trochou vynalézavosti a v duchu oblíbené zásady Do Do (dodělej doma) zastal všechny role od traktoru, přes rodinné MPV, sanitku, servisní vůz až po capervan. Druhý Logan MCV byl jen obyčejný malý kombík, takové levnější Clio s batohem. Místo původního MCV jsme dostali vskutku strašidelné Lodgy, jehož jízdní vlastnosti a zpracování byly ještě horší než vzhled a dokonce i redakční asketa Adam, který jinak považuje za slušně zpracované i ruské vozy, z něj byl rozladěný.

Když se tedy objevily první skicy nového modelu, poznali v něm všichni snadno návrat k původní myšlence “vpředu Sandero, vzadu párty”. Co taky jiného čekat od Jágra, tedy Joggera, ale chápeme se. Zvlášť při pohledu zboku je jasné, že tohle jsou příbuzní. Jasně, novinka je mnohem víc cool, má rozličné plastové doplňky, pěkná kola a černý dobrodružný polep, ale to berme za úlitbu době a také tomu, aby testovačka vypadala na fotkách hezky. 

První setkání s Joggerem jsem si už odbyl dříve, konkrétně šlo o kousek ve výbavě Essential, který testovala Viola. Svezl jsem se s ním jen krátce a byl dost kyselý ze zastavěného motoru. Slabší verze s LPG je hrozně utahaná, převodovka poskládaná dost nakrátko, všecko se tam klepe a rezonuje a po pár kilometrech se vám chce vystoupit a jet radši autobusem. Nebo nějakou ojetinou. Naštěstí to ale není jediná nabízená motorizace, silnější 81 kW tříváleček, který jsem otestoval já, je sice dražší a technicky složitější, což odrazuje kupující toužící po “starý škole co se nikdy nerozsype”, ale z Joggera udělá úplně jiné, mnohem lepší auto. 

Mnohem ochotněji se sbírá už od nižších otáček, a to i když je auto naložené, není potřeba ho tedy tolik vytáčet, takže akustická pohoda na palubě je mnohem lepší. Na dálnici se s ním dá v pohodě cestovat i nad zákonným maximem, rychlosti okreskové pobere v klidu na dlouhou a pružnou pětku. Navíc má i dost příjemný zvuk ještě umocněný tím, že výfuk vozu v rámci úspor ústí za dveřmi řidiče, podobně jako to má třeba Fiat Ducato, takže jeho příjemné basové brumlání slyšíte z pozice šoféra pěkně zblízka. Tenhle motor už úplně v pohodě nahrazuje původní naftovou jedenapůlku a za sebe rovnou říkám, že je to v případě pořízení Joggera ta jediná správná volba. A jeho apetit po benzínu, šest celých sedm na sto s poměrně velkým množstvím dálničních cest, mi na tak velké auto přijde jako úplně adekvátní hodnota. Dobře proto zvažte, zda pár kaček ušetřených v LPG verzi stojí za utrpení z utahané slabší verze. Za mě určitě ne. 

Povedl se i podvozek, který je dokonale odladěný na polňačky a díry, ale zároveň je docela pěkně čitelný. Jogger je ideální materiál na pozici okreskového lokálního diktátora středočeských silnic třetí třídy. Díry, výtluky, záplaty, to všechno nonšalantě přeletí s lehkým propružením a tlumeným žuchnutím. Trochu jsem se bál, aby společně s metalízou, LEDkami a polepy nedostala novinka i “západnější” podvozek, ale mé obavy byly liché –pořád je to ta správná kára na polňačky, šotolinu a šutry, zkrátka rallyový speciál pracujícího lidu. Na můj vkus by mohl být o stupínek měkčí, ale to se vyřeší samo časem, až trochu vyměknou tlumiče.

Řízení je tupé, pedály rozměklé a řadička trochu nepřesná, ale ono to k tomu autu tak nějak patří. Za všechny ovladací prvky se tu musí brát trochu silněji, než ve “fajnovějších” autech, což ale zároveň znamená, že jsou provedeny robustně a nejdou tak snadno urvat. Ty tam jsou ale obří kolébkové přepínače z prvního Loganu a špatně slícované pláty nejlevnějšího plastu. Novinka zvláště ve vyšších výbavách láká na poměrně stylový dobrodružně laděný kokpit. Často slýchám v souvislosti s Joggerem, že je “sice trochu dražší, ale zato nabídne mnohem víc vychytávek a výbavy, než dřív”. Ale potřebujeme je v takovém autě vlastně? A je dobrý nápad dělat vychytávky “hlavně levně”?

Vezměme to pěkně odpředu. Máme tu sice displej infotainmentu, který umí bezdrátový CarPlay a Android Auto, ale jeho rozlišení a barvy jsou fakt nic moc a rychlost odezvy taky neuchvátí. Kdyby tu byla díra na dvoudinové rádio, stačilo by sem koupit nějaký aftermarket za desítku a fungovalo by to celé asi o dost lépe. Vedle něj je stojánek na telefon. Nápad je to dobrý, jenže zpracování zase trochu pokulhává. Celý plastový segment je dost volný a má vůli, takže telefon v něm je nakřivo. Navíc můj 6,4 palcový přístroj už se do něj skoro nevešel, musel jsem vytahovat ramínko držáku úplně nadoraz. Při pohledu z místa řidiče mi navíc prostřední třetinu displeje zakrýval volant. Pro menší telefony to bude asi fajn, ale zas nesmí mít vypínací tlačítka zboku příliš uprostřed, jinak je bude držák při uchycení mačkat. 

Pak tu máme příplatkové čalounění palubní desky a výplní dveří. Je to bílá polyesterová látka potažená černou polyesterovou síťkou. Vypadá to docela hezky, ale jen do doby, než se vám povede dostat pod černou síťku nějaký bordel, třeba piliny. Vysát odtamtud totiž nejdou, ke slovu tak přijde jemný kartáček a trpělivost. Vyzkoušeno za vás. V potenciálně dělnickém autě to není moc super, takže pokud chcete Joggera “na práci”, berte výbavový stupeň s palubukou z plastu. Vypadá sice obyčejně, ale jde otřít hadrem.

V některých recenzích Joggeru jsem zaslechl cosi o tom, že loketní opěrka ve dveřích je moc tvrdá a při delších cestách vede k otlačení ruky. S tím jsem nakonec vůbec problém neměl, ani jsem mít nemohl. Možná mám moc dlouhé nohy, možná v autě sedím moc vzadu, ale když jsem se posadil a opřel si záda, vycházel mi loket někam do oblasti B-sloupku, a tak jsem opěrku vůbec nevyužil. To je jen jedna z nepříjemností vycházejících z koncepce “vepředu Sandero, vzadu party”. Tou další je fakt, že vyšší postavy se minimálně zpočátku budou bouchat při vystupování z vozu do hlavy. Přední část včetně prvního páru dveří totiž, jak jsme si už řekli, pochází ze Sandera. V něm se sedí docela nízko, prostě jako v hatchbacku. Jogger logicky nabízí trochu dodávkovější posez, což je správně kompenzováno vyšším stropem, ale horní hrana dveří zůstává v rámci sdílení karosářských dílů dost nízko. Dá se na to zvyknout, ale příjemné to není. Jo a středová opěrka lokte je sice fajn, ale nejde podélně posouvat, což dost omezuje použitelnost jednoho ze dvou instalovaných stojánku na nápoje, který je důmyslně uschován pod ní.

Pro mě zdaleka největší mrzutost se ale nachází u řidičovy levé nohy. Hned vedle spojkového pedálu, nad takovou tou odpočívací ploškou, se nachází kus plastu s OBD konektorem, do kterého zezadu vedou silné svazky kabelů. A tato soustava je bohužel umístěna tak nešikovně, že jsem o ní neustále škrtal botou při přešlapávání ze spojky. V sandálích to ještě šlo, to jsem většinou prostrčil nohu těsně pod plastem, ale uzavřené pracovní boty velikosti 45 v Joggeru znamenají nemožnost plynule přešlápnout ze spojky do boku na “odpočívadlo”. Musíte zasunout nohu směrem k sedáku, pak až ji posunout doleva a pak vystrčit dopředu na dedikované místo. 

Trochu smutný jsem byl i ze zadní části vozu, kde se už bohužel nenacházejí geniální dělená vrata, ale klasické víko zavazadelníku, takže nakládání ještěrkou je bohužel pasé, stejně jako možnost nacouvání s vozem k rampě nebo vykládka přímo do otevřených dveří skladu. V pětimístné verzi navíc nedostanete praktická zadní větrací okénka, nejde si za ně ani připlatit, jsou k dispozici pouze v paketu s třetí řadou sedaček. Velký kufr je ve verzi Extreme vybaven odolnou gumovou vanou, která ale bohužel končí zhruba 30 centimetrů před opěráky druhé řady a ve vzniknuvším meziprostoru, který je navíc ještě prohloubený a vyspádovaný směrem ke škvíře pod sedáky, se snadno ztrácejí drobné naložené věci. 

Teď si tedy připadám trochu provinile, Joggeru jsem v posledních odstavcích docela vyčinil. To ale neznamená, že by to bylo špatné auto. Pokud potřebujete sedm míst k sezení, chcete nové auto a máte budget do půl milionu, je to pro vás jasná volba, Dacia tu nemá konkurenci. Doslova – jiné auto se sedmi sedačkami se pod “pět set” prostě neprodává. Stejně tak pokud hledáte co nejvíce vnitřního prostoru za co nejméně peněz – i tady nemá tenhle kombík mezi novými auty přemožitele. Jako “adventure” auto na cesty za dobrodružstvím na jihovýchod Evropy bude také fungovat velmi dobře. Bohužel se ale nepodařilo zreplikovat fenomenální univerzálnost prvního MCV. Už to zkrátka není tak utilitární dělník, mnohem více se blíží rodinnému autu se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. 

Společně s množstvím nabízené výbavy a propracovanější konstrukcí nevyhnutelně přichází i trochu vyšší cena. V zajímavějších výbavách se tak dostává do cenových hladin o poznání “prémiovějšího” Hyundai i30 kombi, nebo Kie Ceed SW. Tito konkurenti mají sice o kus menší kufr a vždy jen pět sedadel, ale co do konstrukce a zpracování patří do úplně jiné třídy. 

Jogger tedy nakonec není pro šetřivé kombíkaře tak jasná volba, jak by se mohlo zdát. Jeho pořízení dává v určitých případech dokonalý smysl (sedm míst, potřeba jízdy po hodně rozbitých cestách), ale troufnu si říci, že nejde o úplně mainstreamovou volbu a takový ten “průměrný zákazník” nakonec bude hledat jinde. Ať už kvůli omezené nabídce motorů, lacinému zpracování příplatkové výbavy nebo ergonomickým přešlapům. Majitelé zachovalých Loganů MCV pak pravděpodobně svým vozům dopřejí pořádnou údržbu a antikorozní nástřik, protože na plnohodnotného nástupce tohoto nezmaru si budeme muset ještě asi nějaký pátek počkat. 

Verdikt

Jogger je zajímavé velké rodinné auto za docela málo peněz. Nabízí poměrně zajímavou výbavu, na svou cenu atraktivní vzhled a bezkonkurenční prostor. Na druhou stranu ale nedosahuje užitkové hodnoty svého předchůdce a v hezké výbavě překvapí právě vyšší cenou. Určitě doporučuji se s ním projet a vyzkoušet si ho. Má něco do sebe a se silnějším motorem se s ním cestuje opravdu příjemně. Zároveň má ale i své chyby a oproti podobně naceněným kombíkům konkurence ztrácí v oblasti zpracování a materiálů. Osobně bych si po jeho pořízení musel nějak uživatelsky přemístit OBD konektor, odmontoval bych ten stojánek na mobil a vybral si verzi s plastovým vnitřkem. A pak bych si už asi jen spokojeně drndal a byl trochu smutný, že nemám vzadu dělené dveře. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 999 ccm
Výkon soustavy: 82 kW (110 koní) 
Točivý moment: 200 Nm 
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 183 km/h 
Pohotovostní hmotnost: 1290 Kg 
Zrychlení 0–100 km/h: 11,2 s 
Průměrná spotřeba udávaná: 5,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba v testu: 6,7 l/100 km 
Základní cena: 411 000,- Kč (Essential 5 míst TCE100)
Cena testované verze: 525 500,- Kč (Xtreme 5 míst TCE110)