Dacia Sandero: souznění člověka a hatchbacku s vlastním stylem

Všichni to znáte. Mladej a blbej. Aspoň tak jsem musel zapůsobit na radu starších naší redakce, když jsem na prvním meetingu vyrukoval s haldou otázek. Nemálo z nich se týkalo testovaček. Kolik s tim můžu najet? Kolik kravení je v normě? Budou šestiválce a osmiválce? Něco japonského. Nebo německého? Hlavně ať to driftí! 

-pardon, to jsem se nechal unést, ta poslední věta nebyla moje, ale Jeníka.

Asi si to dovedete představit. No tak jsem za odměnu dostal Srandero. Jako že na zaučení. Když už chci remcat, tak ať mám proč. 

Tak tedy milí zlatí, výzvu jsem přijal. Spoiler alert: nebylo to tak špatný. Ne že bych si to musel zopakovat. Nebo že by se mi stýskalo. Nebo že bych se netěšil do svého 18 let starého křápu. Týden potom, co jsem dojezdil, vrátil a uležel dojmy, mohu svědomitě prohlásit, že se to chová ve všech ohledech jako normální nové auto. Takové to, do kterého sednete a jedete z A do B, aniž by byť minimálně zapnulo vaše velectěné myšlení. A to je sakra dobře! Proč? Koukněme na to takhle. Chodíte na Facebook? Kdy kliknete? Když se chcete vzdělávat, nebo ve chvíli, kdy máte pauzu na oběd a jdete „vypnout“? Tak přesně takhle to během větší části testovacího týdne probíhalo. 

Očekávání

Jakmile jsem prcka v téhle barvě od dědečka postaršího ochotného pána převzal, vytanuly mi vzpomínky na dědečka mého a jeho krásný vínový Favorit 136s, který ještě před revolucí s babičkou vyčekali koupili. Taky máte příbuzného, co si zakládal na vyleštěném Fáčku, se kterým vás o víkendu občas vzal na výlet? Řídil ho jen on, protože “to to jako necháme řídit ženskou, to nás nebaví život?”, aby mu to po letech opečovávání zrezlo. (Dobře, to jsem si trošku vybájil, náš Favorit roztřelil nějakej osmnáctiletej cucák, ale já to nebyl a to auto taky nesedí.)

Kde jsme to přestali… Co tedy příbuznému poradíme, co si má teď pořídit? Ojeté auto bude potřebovat servis. Nové auto je drahé. A to nemluvíme o požadavcích na bezpečnost a technologie! No a mělo by se líbit, když už na to padne spoření na stáří přítomnost. 

vysvětlivka: pasažér si na zadních sedačkách může připadat utopeně

Zvenku i zevnitř

Sandero. Hatchback. Voila. Elegantní řešení. Podívejme se ně něj. Moderní linky. Ne takové, co za 5 let přidají Dačce vrásky. Myslím, že podobně jak Bertoneho výtvor bude i za 10, 20 let tenhle bonbonek koukatelný. Z obou konců zaujmou příplatková LED světla. Když do toho děda z Fáčka (nebo jakéhokoli auta staršího 10 let) přesedne, nestačí se divit. Moc nepřehání, když babičce nadšeně popisuje, že “jak to svítí, mámo, to máš pocit, jako bys jela ve dne”. A to jsme ještě nesedli dovnitř! Stačí se přiblížit, blik cvak bezklíčové zamykání (berte, funguje dobře, jak čekáte, je prďácký mít v tomhle vehiklu funkci, co nemaj vozidla 3x dražší), a otevře se pohled na regulérní minikino. Nejde ani tak o displej na středovém panelu, zařící jasně modrým světlem, ale ten zvuk, co vás vítá po otevření dveří! Prostě dolby surround hadr. Hnedle vás to vybízí sednout za volant a nastartovat ten stroj. Zbývá naštelovat zrcátka větší, než má náš benchmark (Fáčko) a nadechnout se. Jak bych slyšel svého dědečka: „tady to voní, jako h**** koní“. Takhle on chválívával, když babička nosila oběd na stůl. Zase se to nepoškrábe, je to snadno omyvatelný a auto to přežije. No, prostě levné plasty, jdeme dál.

Palubka i dveře mají pěkný funky kostkovaný potah ze semiše. Příjemný na omak. Sedačky? Ani na tu cenu nic extra. Příjemný je, jak nízko se dají nastavit. Zbývá klasická ručka a loketní opěrka z autobusu, co nemá úložný prostor. Před jízdou ještě zaznamenáte, že dozadu je blbě vidět, ale když přeskočíme, tuhle nevýhodu stírá couvací kamerka, která dokáže i celkem pěkně vykreslit obraz na středovém displeji. A propo – displej. Tedy radiomapa, abychom se drželi slovníku. Točítka nikde, samé dotykové snímače. Proč? Přece aby bylo poznat, že je to nové vozidlo nabité technologiemi, člověče! Možná se ještě v průběhu testu dozvíte, jak moc mě neúnavně svítící panel především v noci bavil. Zbytek (světelné) show ve mně už zanechalo pozitivní dojmy. Palubka nebyla přesvětlená (nebo alespoň v porovnání s tím modrým ďáblem), krásně přístupný a podsvícený je USB port na vrchu palubky mezi řidičem a středovým panelem. Skvěle uděláno! 

vysvětlivka: USB

Ještě před nastartováním mi dovolte krátce se vyjádřit ke kufru. Štvalo mě, jak se zavírá. Pokaždé proběhla kontrola, že je to pořádně. Příčinou byl takový ten zvuk, jako by se zavřel jen napůl. Ani ostatní portály do vozu nevzbuzují po audio stránce přehnaně solidní pocity. Kolorit nám dotvoří fáze otevírání dveří. Obzvláště ty zadní mají tendenci se zhurta aretovat. Takže na běžném parkovišti budou mít vaše ratolesti dost práce vybalancovat sílu, aby se dveře pohnuly a přitom nevystřelily. Martin Vaculík měl svatou pravdu, když za nejlepší auto chudého spořivého motoristy označil Fiat Dobló s posuvnými dveřmi… (jo, vygůglete si to, nebudu vás přesměrovávat pryč z Autíčkáře někam na jůtůbe, tůdle!!!)

Zatímco jsme brblali, tříváleček spokojeně naskočil a ustálil se na příjemném, téměř neslyšném volnoběhu. Je zima, pustíme si topení. Pěkně se nastavuje, hnedka máme teplíčko (nevím zda tady fungují elektromotory, co zahřívají vzduch proudící do kabiny nezávisle na studeném motoru, každopádně uživatelský zážitek příjemný). 

vysvětlivka: auto má patery dveře

Jedemeeee na výlet

Vezměme to od základů a navnímejme chování podvozku. To je pro naše potřeby příkladné. Na nerovnostech stabilní, nedělá rámus, žehlí a má i hravý nádech, když s tim jede Jeník když se to přežene s rychlostí nájezdu do zatáčky. V delších zákrutách váš podrží, nevlní se a dává jistotu. S minulou generací jsem nejel, ale podle všeho se tady udál obrovský pokrok. Další příjemné překvapení: brzdy. Nejsou ostré. Jsou funkční. Fakt. Ne jak ve škodovce, kde se na pedál stačí podívat, a visíte v pásech. Jak se to řídí? Trošku pocit, jako bych místo volantu držel kormidlo. Udělíš povel a po několika metrech to začne jakoby zatáčet. Rychlost tomu dobře nedělá. 

Když jsme u té rychlosti, nebo spíš rychlostí: několikrát se mi povedlo rozjet se na trojku. Takhle gumová řadička je přes čáru i na tohle autíčko. Škoda. Mimochodem, byť připomínek čtete spíš více než méně, pořád je to nové auto, co se jako nové auto chová. Tedy bezproblémově. Ty drobnosti jsou do velké míry otázka zvyku. Osobně jsem si na ně hned první den zvyknul tak, že během půlhodinové cesty po dálnici jsem si vklidu vyřizoval pracovní hovory a na vůz vůbec nemyslel. Když navečer přišel čas prohlédnout recenze moudřejších kolegů, vyjadřujících se k dlouhé čtyřce, pětce a šestce, spokojeně jsem si mumlal, kterak je konfigurace s pětikvaltem plně dostačující. Tím víc mě překvapilo, když jsem si druhý den kulisu projel a šestku tam našel. Po jejím vyzkoušení suše konstatujme, že Rumuni jsou inovátoři. Víte, jak poslední stupeň, takový ten dálniční bývá na udržení rychlosti? Tak to tady je ta pětka. K čemu šestka? Vzhledem k tomu, že z našeho tříválcového srdíčka o 67 kW si udělá dobrý den, tak nevím. Asi aby tráva byla zelenější. 

Znamená to, že mi nějak významně chyběl výkon? Ale jděte, prdítko motorek popohání autíčko srdnatě. Jedním z faktorů budiž, že právě první tři stupně jsou pěkně krátké. Od čtyřky výš si navíc užíváte bezpříplatkový závodnický doprovod, kdy vám při sešlápnutí plynu zahraje lahodnou baladu „kompresor”. Aspoň to tak zní. A vzhledem k tomu, že „vzííí“ přichází okamžitě po stlačení pedálu, zatímco zrychlení nastává s francouzskou nenuceností, užijete si jej do syta. Mimoto na denní dojíždění po dálnici si stejně (doufám) Dačku nikdo nekoupí, už proto, že by brzy peníze ušetřené na nákupu kvůli tvrdým sedačkám vrazil chiropraktikovi. 

vysvětlivka: na zadní sedačky se vejde i menší (vý)tvor 

Pár detailů, které neopomeňte při konfiguraci…

…v opačném případě se váš vůz stane vskutku jedinečným. Verze s displejem rozhodně přidá pár fičur, bez kterých bych se snad obešel. I když je radiomapa „off“, má minimálně dvojí funkci. Tak zaprvé, neusnete. Modré světlo totiž brání spaní. Ušetříte za senzor únavy. Geniální. A zadruhé, svou září zastíní všechna ambientní podsvícení světa. Dá se to regulovat? Pramálo. Berte praktičtější verzi s držákem na mobil místo displeje. Dále se vybodněte na indikaci mrtvého úhlu. Přesně jednou jsem se na ni spolehnul a nestálo to za to, BMW vlevo mě nenabralo jen proto, že jej řídil a mladý a agilní řidič, co při vynuceném manévru zvládl bravurně trojkombinaci brzdy+probliknutí+posunky. Třikrát bravo. Sranda? Dva dny z šesti během výpůjčky varování vůbec nefungovalo, aby se pak náhodně spustilo víceméně ve chvíli, kdy druhé auto míjíte (a ne když je v mrtvém úhlu…). Jo a stínítko. Stínítko nejde sundat pravou rukou. Není jak chytit. Prosím napravit. 

A ještě jeden malý velký hejt do Rumunska. Nevím, jak na tamních parkovištích, ale v Česku, pokud vystoupím na živém sídlišti plném zvědavých sousedů z vyleštěného, nastartovaného auta, nechám otevřené dveře a jdu štelovat sedačku pro dítě na zadní lavici, to poslední, co potřebuji pro soustředění, je kontinuální pípání, totiž upozornění, že nejsem připoutaný. Ano. Rumuni vzali bezpečnost doslova a upozorní vás na nebezpečí plynoucí z nehody i ve chvíli, kdy se v autě vůbec nenacházíte. 

Verdikt

Celkově mám dojem, že přesně vím, za co platím, co dostanu. A ani o píď víc. Jo, kufr je dobře přístupný, auto se líbí, na holičkách vás nenechá. Když si připlatíte za pár vychytávek jako bezklíčové odemykání, boží LED světla a především si správně nastavíte očekávání, budete spokojeni. Pokud jste neurotici, za volantem (i mimo něj) vás občas čeká překvapení, co byste si dokázali odpustit. Jak už to bývá, velkou část dojmu dělá (příplatková) výbava, kterou bych si tady rozmyslel dvakrát. A cenový příplatek paradoxně není to, co by mě od některých funkcí (hlídání mrtvého úhlu, radiomapa) odradilo. 

Suma sumárum, až si budete svoji Dačku konfigurovat, přemýšlejte selským rozumem a nenechte se ukecat. Pak, věřím, dostanete hatchback s (vaším!) vlastním stylem. 

Za povedené fotky moc děkuju Jeníkovi Machačovi :)

Technické údaje

Model: Dacia Sandero 1.0 TCe 90 
Motor: tříválcový nepřímostřikový turbomotorek, 990 cm3
Výkon: 90 koní (67 kW)
Točivý moment: 140 Nm v 2 250 ot./min
Převodovka: překvapivě šestistupňová manuální
Maximální rychlost: na šestku česká dálniční
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,5 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 7 l/100 km
Cena s danou motorizací: od 268 400 Kč