BMW M4 Competition Cabrio: Poručíme větru, dešti

Venku počasí, že by psa nevyhnal, a já smutně koukám na klíček v propracovaném semišovém pouzdře. Patří zářivě modré M4 Competition Cabrio, kterou mám tenhle týden testovat a na kterou se těším už tři měsíce. Bože, za co?

Co naplat, začneme test každodenní použitelností v běžném provozu – vždyť i ta je pro potenciálního vlastníka ostrého BMW důležitá. Jen málokdo si dneska pořídí auto s jediným cílem, totiž prohánět ho na okruhu nebo na opuštěných okreskách. A když už, takový si zřídkakdy koupí kabriolet, neboť to nejdrsnější sportovní náčiní si nemůže dovolit ani gram navíc a ani promile kompromisu na tuhosti karoserie.
Krom toho – právě každodenní použitelnost je na téhle M4 obzvlášť zajímavá. Obscénní rychlost, mistrovsky naladěný podvozek, extatický zvuk, to všechno jsou věci, které od emkového BMW očekává úplně každý. Jenže bude v něm snesitelná i cesta do práce přes osmdesát retardérů nebo pár set kilometrů dálnice? A co na to řekne tělesná schránka osoby  středního věku, kterou život nešetřil a která čím dál více oceňuje jemné zacházení? Toť otázka hodná bližšího prozkoumání!

Za prvé tu máme sedačky – precizně zpracované a krásně tvarované. Na první posezení jim dávám jedničku s hvězdičkou, protože si nemohu nevzpomenout na karbonové skořepiny v nedávno testované M3 Competition. Ty jsou zajisté tím pravým pro mladé a neklidné nebo pro chlapy ze železa, ale pro mě teda ne. Do těchto kožených uměleckých dílek moje tělo sice taky zapadne jako do svěrací kazajky, ale dá se nastoupit bez gymnastické průpravy a nic přitom nebolí. Můžu si sednout proklatě nízko, ale i o něco výš, abych viděla přes kapotu, dofouknout si potřebné části a uvelebit se naprosto pohodlně.
Když chci pustit děti na zadní sedadla, nejenže to přední hezky elektricky odjede, ale dokonce se tam dotyční i vejdou, byť v případě staršího (a většího než já) už ne úplně na pohodu. Na běžné cestování pro čtyři dospělé to tedy nebude, ale v případě potřeby kamarády z restauračního zařízení odvezete. Ani kufr není k zahození. Plátěná střecha nezabere tolik místa jako pevná, takže i když je složená, zbyde 300 litrů pro bagáž, a to na víkend v pohodě stačí. Jen musí člověk u nakládání trochu přemýšlet.  

V kabině se od minula nic moc nezměnilo, jen displeje přístrojovky a infotainmentu jsou propojené v jeden souvislý pás a lišta tlačítek pod výdechy ventilace zmizela. Čest její památce. Pro ovládání klimatizace už je nutné zabrousit do menu displeje, což mě sice netěší, ale přístup jedním dotekem je tak uživatelsky přívětivý, jak jen to jde.
Navzdory tomu, že sedím ve sportovním kabriu, mám po ruce dostatek odkládacích prostor a nikdy jsem se nedostala do situace, že bych musela improvizovat. Přítomny jsou i veškeré funkce, které známe z ostatních modelů značky – třeba parkovací asistent nebo adaptivní tempomat, vše vyladěné dle mnichovského standardu k dokonalosti. 

Studený start na okamžik prozradí, s kým máme tu čest, ale hned jak se motor usadí v nižších otáčkách, vrátí se kultivované a uhlazené BMW. Mám před sebou cestu do Českého ráje, za okny opět prší, a tak si bez jakýchkoliv ambicí nastavuji všechny parametry do režimu Comfort. Teď chci zkrátka dojet z bodu A do bodu B, rychle, ale bezpečně, pohodlně a bez stresu. Po několika retardérech hodnotím podvozek jako tuhý, nicméně perfektně odtlumený a naprosto vyhovující pro jakékoliv cestování. Se zavřenými klapkami výfuku a převodovkou v „nejmekčím“ módu je auto překvapivě diskrétní. Až na tu barvu, samozřejmě. No, motor v režimu Efficient je možná diskrétní až moc a plynový pedál si s odezvou dává na čas, takže přepínám do Sportu. Takhle je to akorát, když vezete děcka na chalupu. 

Na dálnici se každodenní použitelnost projeví v plné kráse. Nevím, jak to ti Mnichováci dělají, ale nevědět o tom, že sedím v „hadraplánu“, ani by mě to nenapadlo. V kabině je totiž stejné ticho jako v běžném autě se střechou (ve srovnání s mnohými i tišeji). Vůbec necítím puzení mít tento úsek cesty co nejrychleji za sebou, jak se mi v jiných kabrioletech stává. A to se mentálně dost často přenáším na dálnici německou. K tomu si užívám okouzlující pružnost motoru, kterému je fuk, jestli jedete sto nebo sto šedesát a na pokyn pravou nohou prostě vystřelí auto vpřed. 

Existuje nějaký důvod, proč s touhle M4 nejezdit po celý rok bez ohledu na počasí? Žádný mě nenapadá. Ano, v pozadí mysli stále přešlapuje frustrace ze střechy nahoře, ale to jen proto, že za pár dní musím auto vrátit, jinak by mi to bylo fuk. I kdyby venku padaly trakaře, uvnitř bude sucho, teplo a ticho, zatímco čtyřkolka se postará o dokonalý grip na jakémkoliv povrchu. V komfortním nastavení můžete na celý sportovní potenciál auta v klidu zapomenout a prostě jet, kam potřebujete.
Na druhou stranu – což jistě nejednoho z vás už napadlo – můžete využít mokré vozovky a spadaného listí k troše blbnutí. Pohon na všechny čtyři kola jde totiž samozřejmě vypnout a stabilizace taktéž. I člověk opatrný (rozuměj levý, s dřevěnýma rukama a přebujelým pudem sebezáchovy) se pak zaraduje, když cítí, jak zadní kola na výjezdu ze zatáčky ztrácejí přilnavost a postrčí auto lehce dveřmi napřed. Zkušení drifteři si přijdou na své, já se spokojím s několika experimenty, spíš pro formu, aby se neřeklo. V hlavě mi pořád bliká pět set koní a taky bezmála tři a půl milionu korun českých…

Hypnotizování meteoradaru se nakonec vyplatilo – předposlední den testování přestává pršet. Teploměr sice pořád ukazuje něco kolem deseti stupňů, ale to nikoho nezajímá. Ne když má k dispozici kabrio s výkonným topením, vyhříváním všeho, co se vyhřívat dá, a foukáním teplého větříku zezadu na krk. Nasadíte-li za přední sedačky větrný štít, do kabiny prakticky nefouká a bez střechy se dá uhánět i po dálnici. Jen soundsystém je třeba dát trochu víc nahlas. 

Když silnice aspoň částečně oschne, troufnu si na odvážnější pokusy s nastavením. Po chvíli zkoušení docházím k závěru, že mi nejvíc vyhovuje setup, který jsem si uložila pod tlačítko M1 s pracovním názvem „rychle a bezpečně“ (pod tlačítkem M2 je režim „rychle a dávej sakra bacha“ se zadním náhonem, vypnutou elektronikou a řazením ryze manuálním) – sportovní motor, ostré automatické řazení – převodovka je skvost a do pádel pod volantem si hrábnu fakt jen výjimečně -, podvozek někde mezi a k tomu 4WD Sport s preferencí zadní nápravy a omezenou stabilizací. Kola se drží silnice jako přilepená, ta zadní pak z každé zatáčky postrčí auto ven s okouzlující lehkostí. Motor jde s charismatickým ječením do otáček, až to blikne u omezovače, převodovka s ostrým zachrchláním do výfuku odřadí a na tachometru číslíčka sotva stíhají kmitat. Tohle je pro mě řidičské nebe. 

Verdikt

Přestože přídomek Competition napovídá, že se jedná o drsné sportovní náčiní, umí být M4 Cabrio laskavé a příjemné i na dlouhé cesty. Koneckonců, s nebem nad hlavou si člověk raději užije pohodovou, byť v tomto případě zatraceně rychlou jízdu. BMW M4 nemá dvě tváře – má jich celou plejádu a tu svou si mezi nimi najde ostřílený pilot i ten, kdo se na škále řidičských dovedností přibližuje spíš pólu jelito. Za volantem se bude bavit pravidelný účastník volných jízd v Mostu, zároveň tam může bez obav posadit svoji holku, která se na okruh nikdy nepodívala. Tohle auto si prostě musí zamilovat každý – i kdyby měl na jízdu bez střechy jenom dva dny bez deště. 

Technické údaje:

Motor: zážehový přeplňovaný šestiválec 2993 cm³
Výkon motoru: 510 koní (375 kW) v 5510 – 7200 ot/min
Točivý moment: 650 Nm v 2750 – 5500 ot/min
Převodovka:  osmistupňový hydroměnič ZF 
Maximální rychlost: 280 km/h
Zrychlení 0 –100 km/h: 3,7 s 
Pohotovostní hmotnost: 1 995 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 10,2 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 12,3 l/100 km
Cena M4 Competition M xDrive Cabrio od 2 792 400 Kč
Cena testovaného auta: 3 405 614 Kč