Autíčkář se ptá: Máte doma autokatalogy? A mohli bychom je vidět?

Nemusíme sbírat jen modýlky. Emoce umí vyvolat i autokatalogy. Máte doma nějaké?

Jaromír Soukup
29. 11. 2024, 09:17
37

Asi bychom se tu všichni shodli, že kdybychom žili v ideálním světě, tak bychom ze všeho nejradši sbírali přímo auta samotná. Představa garáže plné zajímavých kousků automobilové historie i současnosti, se kterou bychom si mohli zcela dle vlastního přání hrát, je jednoduše velmi lákavá.

Taková sbírka ale má několik úskalí. Zaprvé by byla velmi časově náročná z pohledu údržby vozů. Stíhat dvě až tři auta, to není nemožné. Ale představte si mít takových kousků deset, padesát, sto, každého se svými typickými závadami a jejich většinou hodně specifickým řešením. To aby měl člověk tým proškolených mechaniků.

Zadruhé není v silách ani toho nejšťastnějšího člověka se spoustou volného času velkou kolekci pořádně ujezdit. Mně kupříkladu dá práci aspoň trochu rozumně střídat má auta, a to mám jen tři. Jak by to asi šlo u desítek? Z toho vychází další potíž: každé auto je primárně stavěné na pohyb, ne na sbírání prachu v garáži. Když stojí, chřadne.

Největší překážkou je však samozřejmě cena takové zábavy. I kdybychom svůj výběr používali denně a neřešili takové věci jako vhodné počasí či množství provozu, i kdybychom měli dokonalý přehled o technických záludnostech všech našich aut a věděli okamžitě, co s nimi, na nějakou sbírku většího rozsahu stejně většina z nás nemá peníze.

Proto jsme odkázáni sbírat věci menší, jež nám auta, která bychom chtěli, alespoň připomínají. Spousta milovníků motorismu třeba sbírá plakáty. Někteří doma schraňují součásti svých automobilů snů, například volanty. V neposlední řadě mnoho lidí svou lásku k vozům projevuje koupí a sbíráním malých modýlků, jež zdobí interiéry domovů, často k nelibosti drahých poloviček.

Existuje ale ještě jeden způsob, jakým si schraňovat upomínky plechových miláčků. Tím jsou autokatalogy. Tyto knížečky sice zdaleka nejsou tak atraktivní jako plechové modýlky, ale emoce plynoucí z vyobrazených aut vyvolávají také. Navíc díky své snadné dostupnosti a většinou příznivé či přímo absentující cenovce si je může pořídit snad každý.

I já jich mám doma fůru. Vím, že jsou to vlastně jen reklamní předměty, které mají za úkol mě opít rohlíkem, ale když ony ty ilustrativní fotografie vytvořené člověkem, jenž ví, co dělá, doplněné o marketingové povídání vytvářející svět mnohdy lepší, než jaký je ten reálný, jsou prostě moc hezké. Tak je sbírám.

Ke spoustě z nich se návdavkem váže nějaký příběh. To jsem si tak třeba chtěl pořídit katalogy inzerující vozidla, která vlastním. Protože ale nemám auta nová, nešlo jen zajít do nejbližšího dealerství. Musel jsem shánět po internetech, přihazovat do aukcí a doufat, že těch pár stránek křídového papíru dorazí v pořádku až ke mně domů.

Jakou radost mám z toho, že se nakonec zadařilo a já brožury všech svých citroënů postupně sehnal. Pravda, jsou psané francouzsky, ale jsou ke správným modelovým rokům a v hezkém stavu, což mi ke štěstí stačí. Od té doby se můžu kochat bláznivým volantem mé C4 v téměř životní velikosti, hledět na fakt, že vrcholnou motorizací C6 byl ve své době opravdu diesel nebo se smát skutečnosti, že výrobce demonstroval všestrannost Plurielu na fotomontážích z míst, kam se otevřená C3 nikdy nepodívala.

Jiné katalogy mi zase připomínají mé výlety, třeba ten za velkou louži. To jsem takto jednou byl v Kanadě a řekl jsem si, že javorový sirup si můžu koupit i doma v Česku, ale brožuru k mému oblíbenému Camaru či legendární F-150 v Evropě jen tak neseženu. A protože jsem byl proaktivní a trochu drzý, tak si dodnes můžu nad stránkami zavzpomínat na to, jak jsem si v jednom místním dealerství hrál na milovníka muscle carů a v jiném na člověka zaláskovaného do amerických trucků.

I můj asi nejhodnotnější katalog ve sbírce, nádherná velká kniha s pevnou vazbou kompletně věnovaná druhé generaci Lexusu GS, má svůj příběh. Právě když jsem ho dostal, tak jsem poprvé zažil, jak dobře funguje hybridní systém automobilky Toyota, na nějž dodnes nedám dopustit. Vůbec nevadí, že jsem nejel GS 450h, nýbrž RX 400h a katalog mi tak vlastně nesedí. Ta vzpomínka je stejná.

A pak byste u mě našli i katalogy, u kterých nevím, proč je mám nebo jak se ke mně dostaly. Příkladem budiž brožura Peugeotu 308 první generace, jehož jsem sám označil za to nejhorší francouzské auto, které kdy bylo vyrobeno, a vůbec ho nemám rád. Další podobnou záhadou je reklamní knížka na Chevrolet Spark, v němž jsem v životě neseděl a nemám potuchy, proč bych o něm kdy uvažoval. Nevadí, i to je zábava, zde si můžu příběhy vymýšlet.

Autokatalogy jsou zkrátka fajn. A právě proto se chci zeptat vás. Máte doma také sbírku podobných brožur? Co pro vás znamenají? Jen jste si je vzali v showroomu, protože jste nechtěli zapomenout, jak vypadá auto, o kterém přemýšlí vaše manželka nebo si jimi usnadňujete stesk nad snem, jenž si nejspíš nikdy nesplníte? Také se k nim ve vašich hlavách vážou zážitky? A máte jich plný jen šuplík nebo celou skříň? Pochlubte se v diskuzi. A když se vám bude chtít, můžete je i nafotit a přidat ke komentářům, rád se na ně podívám.

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.

Mohlo by Vás také zajímat

Která automobilová značka je vašemu srdci nejbližší?

Auto versus motorka na okresce (2. díl)

Autíčkář se ptá: Jak vidíte budoucnost aut?

Komentáře

Jakub Pospíšil

29. 11. 2024, 09:34 4 reagovat

Kolem roku 2000 jsem měl postupně asi 4 výtisky výročního katalogu Autohouse. Byl to pořádně tlustý barevný almanach všech aut, která se ten rok prodávala. S obrázky, podle abecedy, byly u nich občas docela vtipné popisky, byla tam i sekce s koncepty. To mě tehdy fakt hodně bavilo a vydržel jsem u nich desítky hodin. Netuším, kde je jim konec, dneska už se asi nic podobného nedělá, ale ty kdyby se mi někdy znova dostaly do ruky, rozhodně bych si je s chutí prolistoval znova.
-
Komentář upraven 29. 11. 2024, 12:36:57

Beaumont

29. 11. 2024, 09:59 1

Tak to rád slyším, zrovna v těch letech jsem asi čtvtinu až třetinu textů pro katalogy Autohouse psal já :-) Byla to hezká práce, rád na to vzpomínám.

Jakub Pospíšil

29. 11. 2024, 12:35 1

Bylo to super, dodnes si vzpomínám na to, že u každého auta byly plusy a minusy a u nějakého Ferrari byl minus že "chybí už jen bazén". A taky jsem si tam tehdy poprvé vyhlédl Ford Expedition. Jako zajímavost u něj bylo že je v něm 14 stojánků na pití, což mi tehdy vzhledem k tomu, že Evropská auta běžně neměla ani jeden a bastlily se do nich takové ty plastové závěsné z mekáče, přišlo jako úplně scifi.
-
Komentář upraven 29. 11. 2024, 12:36:33

tomaass2

29. 11. 2024, 19:18 4

Občas by mne zajímalo, za co se tady fasují ty minusy…

sepp

30. 11. 2024, 17:00 2

@Jakub Pospíšil: sú to tieto? :D

Jakub Pospíšil

30. 11. 2024, 18:36 0

Ano, to je přesně ono. Měl jsem ještě rok 2000 (černý s nějakou modelkou) a 2001 (světle zelený) naopak se ke mě nikdy nedostal 2004 žlutý.

Pociťuji značnou nostalgii.
-
Komentář upraven 30. 11. 2024, 18:38:17

sepp

30. 11. 2024, 19:19 0

Tie prvé dva ročníky nemám. V čase, keď som ich kupoval, mi prišli menej obšírne ako ten od AMS. Dnes som však rád, že som si ich nechal.

Buďte VIP

Autíčkář se ptá: Máte doma autokatalogy? A mohli bychom je vidět?

Mohlo by Vás také zajímat

Komentáře