Prožitek z jízdy ovlivňuje milion věcí. Atmosférické jevy, stav močového měchýře, migrace klobouků ve stodvacítkách, kocovina… A nejvíc osoba, která se zrovna vyskytuje na sedadle vedle vás.
V dobách svrchní křídy, kdy se auta v mé mysli dělila jen na nákladní a osobní, případně šlapací (a všechna mi byla stejně fuk), jsem sbírala první zásadní ‚řidičské‘ zkušenosti jako spolujezdec. Můj milý se proháněl v nablýskaném hessenském sedanu a já jsem ze sedadla smrti blahosklonně kynula davům závistivých gymnazistů. Bohužel jen ve chvílích, kdy na zmíněném sedadle netrůnila řidičova matka – pak mi coby nezávislému pozorovateli na zadním sedale nastalo peklo. „Pozor, támhle svítí červená! Teď už jsi měl řadit za tři. Prosimtě, tam se nevejdeš. Teď zapni blinkr. Ta tramvaj má přednost. Brzdi!!!!” Člověk si hnedle připadal jako v autoškole, a to jsem prosím ještě žádnou neviděla. Kanonádu povelů ta dáma provázela útrpnými grimasami a občasnými prudkými pohyby, které by k smrti vyděsily i žulový náhrobek. Už tehdy jsem pojala tušení, že spolujezdec může dělat i horší věci než pouštět duchy nebo ladit Country radio.
Když pak nazrál čas na vlastní řidičské oprávnění a namaděru sešrotovaného opla nahradil solidní kus švédské oceli, historie se dle očekávání opakovala. Můj milý, který ještě před chvílí skřípal zuby a polykal vulgarismy, se po přesednutí na pravou stranu od volantu proměnil ve svou matku. Nějakou dobu jsem vydržela v pokoře začátečníka, ráda si nechám poradit, co by ne. Jenže můj milý mě nejspíš tajně podezíral z falšování dokladů, což se projevovalo utkvělou představou, že nerozeznám stopku od silniční kontroly. Čím víc se dobře míněné rady stávaly neurotickým pruděním, tím méně mi byl milý, až se nakonec stal úplně nemilým.
Řídím se heslem: co sám nemáš rád, nedělej druhým. Pročež se snažím nikomu do řízení nekafrat, snad až na občasnou výjimku. Výjimečně se ozvu, když se řidič ve větší než malé míře věnuje surfování po internetu nebo pořizování fotodokumentace. Svému muži nevtíravě uděluji směrové instrukce, abychom místo do sámošky nedojeli třeba do Krušných hor. Jinak mlčím jako hrob. Vlastně docela ráda v autě mlčím, což třeba taky někoho může prudit. Občas po sobě nechávám stopy v podobě drobků či ohryzků. V zásadě jsem ale pasažér nekonfliktní a spolupracující.
Co se stane, když vás okolnosti donutí sledovat jízdu z pasivní pozice spolujezdce? Musíte se ovládat, abyste se nevrhli na volant a nevytrhli ho řidiči z ruky? Nebo radši zavřete oči a modlíte se, abyste už dorazili do cíle? Nebo jste prostě v pohodě? Prozraďte nám to v komentářích.
______________________
Poznámka pod čarou: neodpustím si dodat, že naštěstí již bývalá potenciální tchyně řídila jak ponocnej.
16. února 2016, 08:01
0
To přece záleží na tom, kdo řídí :) Pokud sedí u kruhu někdo příčetnej, většinou si, na místě spolujezdce, vystačím jenom se 'šlapáním na pedály' (znáte to, ne?). Vrcholným projevem mojí nespokojenosti je, že se chytám palubky, dveří, nebo čehokoliv, co je po ruce a to většinou nebylo způsobeno rychlou jízdou - ta mi dělá dobře.
Jednou, když řídila moje drahá mamička a vjela s námi do protisměru na dálnici, to už jsem si stáhla kulicha přes oči, abych neviděla protijedoucí kamiony a když se začala na tom přivaděči otáčet, abychom teda jeli tím správným směrem, tak jsem začala tlouct hlavou o palubku - asi abych se uvedla do bezvědomí dřív, než nás někdo smete a já se budu muset koukat na svoje střeva roztahaný po D1.
16. února 2016, 10:25
0
ad. šlapání na pedály - to dělá asi každý druhý, ale zjistil jsem, že kolikrát panický strach, že to řidič prostě nemůže zabrzdit je neoprávněný a člověku se na místě spolujezdce mění vnímání rychlosti. Mám to ozkoušené s bráchou, oba jezdíme celkem rychle, a oba sme se shodli, že na místě spolujezdce brzdíme za toho druhýho a přitom z pohledu řidiče to je normální brždění.
16. února 2016, 10:27
0
Naštěstí ve svém okolí moc nepříčetných lidí nemám a nebo jsou to víceméně ‚cizí‘, kterým nemám potřebu to komentovat (taxikáři a želvy). A pak jsou tu tací, se kterýma se bojím o holý život, a k těm do auta radši nelezu.
16. února 2016, 10:29
0
Spooon: dost se mění i prostorové vnímání. Zprava mám často pocit, že řidič jede úplně šejdrem a něco trefí, ale protože už je mi tato skutečnost známá, nezačnu hned povykovat.
16. února 2016, 10:39
0
Jojo, s tím vnímáním protoru a rychlosti je to samozřejmě fakt. Takže jako spolujezdec se omezuju právě jenom na bezhlasné projevy, anžto je mi jasný, že to může být v tu chvíli dost subjektivní a já sama za volnatem dost lidí taky uvádím ve zděšení, takže se jako spolujezdec mírním. Horší je (znám jeden takový případ a už nikdy s ním do auta nevlezu), když je z místa spolujezdce naprosto jasné, že řidič nevidí (jako že opravdu nevidí věci pár metrů před autem, například cyklistu a tp.) a myslí si, že jede úplně v pohodě.
16. února 2016, 08:22
0
na řidiče zásadně nenadávám, ačkoliv jsem si o spoustě myslel, že řídí jak hlupáci maximální, většina jede furt plyn-brzda apod. (holt co čekat od mejch vrstevníků), ale i tak prostě není potřeba jim nic řikat, do cíle se dojede vždy bez zlomenin... a teď mě napadá specielně jedna osoba, která má furt hloupý řeči na místě spolujezdce a přitom ona sama je neuveřitelně nebezpečná a za volantem neschopná :)) čím to je, že tak špatná řidička (jezdí s automatem a furt se kouká na páku při řazení nebo neumí zapnout větrák ve fábii a radši pojede 30 minut se zamlženejma oknama a málem nabourá atd.) si svoje řízení nikdy nepřizná a přitom ostatní komanduje? To, co spolujezdec říká, je asi taky dáno jeho povahou a nikoliv jen řidičskejma schopnostma a podobně by se zachoval i v jinych, neřidičských situacích.
16. února 2016, 08:23
0
když mi někdo dělá v autě bordel odpadky/drobky a neuklidí po sobě, jinak mi nějak nic nevadí vyloženě
16. února 2016, 15:31
0
Nejhorší jsou spolujezdci, co si sednou do auta a začnou si hrát s věcma, otvírat přihrádky, mačkat tlačítka, šmejdit rukama a tak. Jednou jsem jednoho takovýho málem vysadil na dálnici :))
16. února 2016, 15:33
0
TESTOVACÍ AUTO SE MÁ TESTOVAT!
16. února 2016, 15:40
0
Ano, ale za jízdy ho testuje řidič. Spolujezdec může šmejdit, když auto stojí. Jinak bude vysazen a zbit.
16. února 2016, 15:41
0
Ano, ale za jízdy ho testuje řidič. Spolujezdec může šmejdit, když auto stojí. Jinak bude vysazen a zbit.
16. února 2016, 19:19
0
Bobeš: tak to ti přeju nezvídavé a pasivní potomky. Já na tohle téma v autě vyvádím každý boží den a pokaždé mám radost, když s nima jedu autem se sociální výbavou, protože tam si není s čím hrát.
16. února 2016, 19:41
0
Zlokočka: Potomek je ale vzadu, tam se s tím dokážu smířit. Někteří jedinci jsou schopní si za jízdy hrát a šmejdit s věcmi NA STŘEDOVÉM PANELU. Případně, co je ještě lepší, se rozhodnou řidiči třeba zezadu sáhnout na hlavu. Což by děti určitě dělaly taky, ale mají na to krátké ruce :)
16. února 2016, 19:47
0
Ty vole, takoví lidé jsou? A to jako za střízliva dělají tohle? :D
Se vždycky pokorně zeptám, zda si můžu zapnout vyhřívání, nebo si na duální klimě nastavit teplotu pro sebe zvlášť:D
16. února 2016, 19:51
0
Ano, jsou tu mezi námi. Přímo tady. V tomhle vlákně.
16. února 2016, 19:57
0
zase není třeba přehánět, prostě jsem zkoumal infotainment nebo jak se tomu nadává... má se věnovat řízení. Vaše problémy na mojí hlavu, já když řídim, tak je mi buřt, co si kdo nastavuje na rádiu, pokud tam třeba nepouští disco!
16. února 2016, 19:59
0
Nemůžu se věnovat řízení, když periferním viděním neustále sleduju, jak mi tam nějakej vopruzák šmejdí. Spolujezdec má sedět a nemá sahat na nic, s výjimkou ovládání svojí sedačky, okýnka a maximálně ovládání svojí půlky dvouzónový klimatizace. Pokud chce sahat na něco jinýho, tak se má zeptat a není-li mu to dovoleno, nehrabat na to.
16. února 2016, 20:15
0
aspoň si pak člověk cení S classu, kterej nemá dotykovou obrazovku, takže stačí vypínače zakrýt rukou položenou o opěrku!
17. února 2016, 23:17
0
No... Když máš těch harantů v autě víc než 2, tak jeden usedne dopředu...
16. února 2016, 09:18
0
a) Ze strany řidiče: Samozřejmě mám rád spolujezdce, jelikož za soustavného hovoru každý cesta (obzvláště dálniční) trvá pocitově přesně poloviční čas (změřeno ;-) ). I proto mám rád spolujízdu (Jízdomat, BlaBlaCar), protože spolu s penízky přijde i velmi žádaný pokec. Na druhou stranu jsem chlap, který dokáže dělat jen jednu věc najednou. Takže jakmile začnu kecat, klesá ostražitost v provozu, zkracuje se vzdálenost sledování dění na silnici vpředu, zmenšuje se počet letmých kontrol zrcátek, přestávám řadit v optimálních otáčkách, meziplyny přestávají být přesné a někdy se dokonce povede špatně zařadit. Takže na jednu stranu mám hovorného spolujezdce rád, ale na druhou stranu vím, že ze mě dělá horšího řidiče.
b) Ze strany spolujezdce: Nesnáším to, protože většina lidí neumí řídit! Řadí ve špatný čas, jede po špatné straně jízdního pruhu, zatáčky vyjíždí zevnitř ven s extrémně brzkým apexem, pozdě chodí na brzdy, nelogicky ovládá tempomat atd. atd. Většinou tlačím nohy do podlahy nebo simuluji šlapání na pedály a horko těžko se snažím mé pocity nedávat najevo. Nekecám jim do toho, protože u většiny lidí by to stejně bylo jen házení hrachu na zeď (... starého psa a svého rodiče novým kouskům nenaučíš ...). ... Ovšem občas když jedu s někým, kdo umí, tam jsem naprosto v pohodě :-)
16. února 2016, 09:31
0
Hele, ad b), je to myšleno s lehkou ironií, že jo?
16. února 2016, 10:19
0
Samozřejmě tam lehká ironie je. Ale je pravda, že jelikož mě baví řídit správně, zajímám se o to a neustále se v tom snažím vylepšovat, tak mě jízda s někým, kdo porušuje většinu pravidel správného řízení, psychicky ničí. Je to způsobeno i tím, že 95% mého pohybu autem jsem za volantem já, takže nejsem na roli spolujezdce zvyklý. Když sedám k někomu do auta a už zvenku vidím, že má naprosto špatně nastavenou sedačku a volant (většinou alá formule), mám vždy sto chutí ani nenastupovat, jelikož vím co bude pokračovat - vylehnutí na pravý loket na středovou opěrku, řízení jednou rukou, atd.
16. února 2016, 11:22
0
:D Tak to by mě zajímalo, co bys řekl na moje nastavení sedačky, anžto měřím 155cm, z čehož nohy zabírají tak 30 cm :), takže abych pohodlně dosáhla na pedály, většinou nemám sesli nastavenou tak, jak je správné a předpisové. A během nudných denních jízd do práce, nebo do Penny pro rohlíky, se taky nezalamuju frenetickým držením volantu oběma rukama ...
16. února 2016, 12:39
0
a to já sem zas na tohle úchyl a snažím se správně držet volant oběma rukama i když jedu pro rohlíky. A nebo na dálnici...no už z toho mám takový reflex, že jinak volant držím málokdy.
A ani nemluvím o dvojitým vyšlápávání spojky při řazení jak nahoru tak dolů, po nastartování počkat alespoň 15s než se auto pohne a podobně... :-D
A taky absolutně nesnáším neustálý chcípání klidně i studenýho motoru, když má někdo někde 10s čekat. Chudák auto...já jak to je pod 2min tak nechávám vrčet
16. února 2016, 13:12
0
No to zacházení se studeným motorem, nebo zahřátým turbem, to mě taky drží. Ale zase nad tím nekroutím hlavou, když takhle pozoruju tetiny u nás na vsi, jak vyjedou těma svejma fóbiema jednou tejdně půl kiláku na nákup do sámošky, pak poskočí 200 metrů na poštu a zase hupky dupky domů, do garáže.
16. února 2016, 14:53
0
Dvojí vyšlapávání spojky při řazení nahoru? To jezdíš Tatrou 138? :)
16. února 2016, 17:10
0
to sic ne, ale i tak to velmi lehce a neznatelně vyhladí řazení, zvláště je-li dotyčné auto vybaveno buď těžkým setrvačníkem a nebo eko featurou, která uměle zpomaluje padání otáček při řazení. Já vozím druhou vymoženost ve Focusu.
16. února 2016, 18:02
0
Tak to na to jdeme každý jinak. Většinou místo dvojí spojky u auta, kde je na to kvůli pomalému padání otáček čas, se při řazení zdržím v neutrálu, lépe řečeno rychlost přeřazení se snažím uzpůsobit onomu padání. Přijde mi, že pak už je téměř jedno, jak člověk pustí spojku, když to celé vychytá. Ale neříkám, že jedno nebo druhé je správně nebo naopak. Každý dle svého gusta/auta/aktuálního rozpoložení:)
16. února 2016, 15:40
0
Já si o sobě myslím, že jsem jako spolujezdec docela v pohodě - do řízení kecám jen lidem, které to zajímá (občas jezdím s kamarády, kteří moc řídit neumí a nezabývali se snahou se to naučit, takže jim přijde rada vhod), ani nebývám moc nervní. Nedávno jsem zůstal víceméně klidný i když jeden kamarád, který patří právě do kategorie "potřebuje a nechá si radit" předvedl s dieselovou Omegou nechtěný drift a následně auto honil po silnic v sérii ne moc elegantních esíček. Občas jsem trochu nervózní, když někdo jede opravdu rychle - sice vím, že to má v ruce, ale občas se neubráním tomu, abych "brzdil". Do řízení nevyžádaně kecám snad jen když se někdo nevěnuje řízení a dělá něco jiného.
Naopak od spolujezdců nesnáším když:
1) Kecají mi do řízení, pokud to neumějí líp než já (konstruktivní kritiku vítám, poznámky typu "jedeš moc rychle", "to nestihneš" apod. nesnáším).
2) Když ruší. Mluvení je v pohodě, ale několik nejmenovaných členů redakce (dobře, David a Adam) má zálibu okamžitě po nasednutí do testovacího auta začít šmejdit, otvírat věci, mačkat věci, přepínat věci a pokud možno to celé dělat v zorném poli.
3) Nesnáším zavazadla v interiéru, zejména dámský zvyk cpát si kabelku, dvě tašky a nejlépe ještě nějaké další kraviny pod nohy.
Jinak jsem ale docela zenový a tolerantní :)
16. února 2016, 16:26
0
Bod 3 - podepisuju.
A jinak, co děláš v případě, že dotyčná osoba říká, že jedeš moc rychle, protože se bojí?:D
16. února 2016, 16:46
0
Většinou jsem nevrlý a říkám osobě, ať toho nechám. Když mám zrovna blbou náladu, tak mám tendence reagovat tak, že zrychlím.
16. února 2016, 17:48
0
Bod 3 taky ! :) nejlepší pak je, když se dotyčná v kabelce začne hrabat. Samozřejmě vždycky tak, že mi zastíní výhled do pravýho zrcátka. Což fakt nesnáším, takže přijde manévr alá plavu prsa pravou rukou a odstraňuji osobu z výhledu :)
A má lepší polovička má vylepšení - s oblibou hází libovolné předměty pod čelní sklo a ty prostě logicky musí nějakým směrem sjet, většinou mne do klína, což opravdu kvituju s povděkem...
16. února 2016, 18:08
0
Vojto, tak s tebou do auta jako spolujezdec nepolezu:D Leda na okruhu. Já se totiž občas bojím:D
K bodu 3 bych ještě dodal, že se pokaždé snažím vysvětlit osobě přepravované, jak vzniklo pojmenování zavazadlový prostor. V případě, kdy vím, že pasažéra budu nucet vyhodit někde narychlo u chodníku, mu rovnou řeknu, ať si vezme svoje krámy s sebou dopředu. Když ale zase zavazadelník prázdný, tak vozím tašku s notebookem za předníma sedačkama na zemi, tam si spokojeně a potichu leží a mě nemusí trápit její cestování v kufru následkem bočního přetížení.
Ale jinak jsem teda příšerný spolujezdec hlavně pro svou ženu. Máme dohodu, že jí do řízení kecat nebudu (auto statisticky víc chcípá mně), ale občas přijde chvíle, kterou vnitřně vyhodnotím jako tu správnou, kdy je dobré vznést připomínku. No a světe div se, většinou to ta správná chvíle fakt není:D
Na druhou stranu, když jedu se ženou a ona má jednu takovou svoji kabelku, ze které když si bere věci a pak ji nezapne, tak na nerovnostech cvaká její zavírání, a to mě neskutečně vysírá. Tak ji prosím, pokaždé když postřehnu, že tu kabelku nezavřela, aby ji nenechávala otevřenou, že mě ten zvuk sere...:D Takové malichernosti na palubě mi zkrátka připravují ty nejhezčí chvíle
16. února 2016, 20:18
0
Když jedu doopravdy rychle a někdo mi sdělí, že se bojí, tak to chápu a zpomalím. Nevrlost a zrychlování přichází ve chvíli, kdy mi někdo začne vysvětlovat, že 120 na široké silnici 1. třídy je smrtelně nebezpečná rychlost - potom mám občas chuť mu ukázat, že se tam dá jet i 180 a proto by měl radši držet pysk, neboť jedeme bezpečně :)
16. února 2016, 16:44
0
Do řízení kecám snad jen svojí ženě ale to bývám pod vlivem ( jinak bych samozřejmě řídil já) :-) Co úplně nesnáším a sekal bych za to ruce, je když spolujezdec neví co má dělat s rukama a začne si hrát s větrací mřížkou. A já se pak divím proč se mi mlží okno
16. února 2016, 18:37
0
já moc nikomu do řízení nekecám, za ty roky už jsem tak nějak zjistil že je to zbytečný. U některých není co řešit, nemám výhrady a u jiných to stejně nemá smysl. Někdy teda trpím strašlivě, někteří lidi jsou hrozní, nezvládají základní věci ale když to není vyloženě nebezpečný tak dělám jakoby nic. No a snažím se být furt ve střehu, co kdyby. Říkat blbovi že jede úplně blbě a že to brzy špatně dopadne, je zbytečný, stejně si bude myslet že je mistr světa a pojede ještě hůř. To je lepší doufat že to nějak dopadne a být připravený. Ale kromě extrémů mi vadí když je jízda nepříjemná, neplynulá, nepředvídavá. Auto není tamburína aby se s tím třískalo a lomcovalo. Naprostá většina lidí nepředvídá. Pošlou auto do zatáčky, leknou se že jsou rychlí, uberou, přibrzdí nebo je to do kopce, bez podřadění, pod otáčkama, pak začnou losovat kvalty, přískokem poskokem, z toho by jeden dostal mořskou nemoc.
16. února 2016, 20:39
0
Musím sebekriticky přiznat, že jako spolujezdec jsem naprosto fenomenální. Ač by to do mě nikdo neřekl, v nitru jsem asociální introvert, což se dost tluče s kvantem lidí, s nímž denně přijdu do kontaktu. Jakmile sednu do auta, trhám kontakty s vnějším světem a chci mít hlavně klid. Takže už se všichni dávno naučili, že po mě nemají chtít, abych jel já s nimi nebo dokonce oni se mnou. Pouze se mi sdělí místo a čas dojezdu a dál jsem z logistiky vyřazen. Samozřejmě kufr auta dávám k dispozici. Nejsem nelida. A samozřejmě je i pár výjimek, které do auta vezmu. Tou první je můj pes a... no a to je vlastně všechno. Pokud zrovna vlastním něco jako přítelkyni, zatnu zuby a naložím jí taky, ale naštěstí se většina mých "vztahů" žádného zásadního výletu nedožije, tudíž se pohybujeme někde na úrovni statistické chyby :)
16. února 2016, 21:29
0
Jako řidič nesnáším spolujezdce čuňata. Zejména manželka má úžasný zvyk něco za jízdy konzumovat. Plyne z toho kupa drobků a naše manželství málem skončilo ve chvíli, když si oloupala banán a slupku mrskla do polstrované přihrádky ve dveřích. No a pak samosebou gesta typu chytání se palubní desky, nebo madla nad dveřmi v situacích, které mají k mezním hodně daleko.
Jako spolujezdec -jsem v pohodě do chvíle, než někdo řídí MÉ auto... Jinak jsem zvyklý asi na všechno. Při práci lékaře záchranné služby se člověk stane spolujezdcem různých řidičů v situacích, které jsou samy o sobě mezní. Kolegovi se kupřikladu s jedním expertem stalo, že ho řidič v pět ráno požádal, aby chytil volant (rychlost 140 km/h, okreska, priorita výjezdu 1A), následně si zívnul, pŕetřel si oći s tím, že kurva nic nevidíiii. Můj oblíbený řidič je za všech okolností v pohodě. Minule jsme jeli okreskou do Sloupu, serpentíny, skály atd, on mi vykládal, jak přestavují kuchyň, zrovna ve chvíli, kdy jsem lítal ze strany na stranu a narážel do dveří, loketky, palubky...
18. února 2016, 07:44
0
Respekt největší!
16. února 2016, 22:45
0
Já jsem jako spolujezdec zlatý. Sednu si, založím ruce (to by Vojtu určitě potěšilo) a pokud řidič nechce být rušen, tak nepromluvím. Na ovladače se hrabu jen po zeptání (většinou dvou zóna, kdy je i u spolujezdce nastaven mód Sahara), anebo v případě, že se z rádia začnou linout disco zvuky.
Do řízení nekecám, vyjímku udělám jen v případě kardinální blbosti. No a sem tam se paničky chytám madla, když jedu s někým, u koho nevím, jak řídí.
17. února 2016, 13:15
0
Po výcviku u dědy snesu jako spolujezdce vpodstatě každého, jen jednou jsem se musel hodně přemáhat. To mi stopařka u každé značky komentovala moje počínání a co ta značka znamená a když viděla, že už je to na vyhazov, tak řekla, že zrovna dělá autoškolu a tak si to opakuje. No dovezl jsem ji až do cíle, ale .....
A za tu dobu, co jsem se procestoval stopem evropou jsem se odnaučil do toho lidem kecat. Jsem tedy téměř ideální spolujezdec :-D
Ono to známé : " co sám nemáš rád, jiným nedělej " platí i v autě :-D
18. února 2016, 07:47
0
Jo tak taky jsem stopem najezdila docela dost a kecat řidiči do řízení bych si nedovolila nikdy a to dokonce i v pár extrémních případech, kdy jsem se na místě spolujezdce fakticky bála o život. A na oplátku se snažím slušně vypadající stopaře brát a pokud by mi některej kecal do řízení (což se ještě nestalo) ohulila bych stereo na max!
18. února 2016, 09:32
0
no jo, taky jsem jel s francouzem, měl 4 renolta, 70 let a flašku furt v ruce. Nechápal jsem, ale jeho žena skvěle vařila :-D
stereo na maxi jsem v mazlíkovi snad nikdy neměl :-D a to vozím manželku, tchýni, syna a kocoura :-D
18. února 2016, 13:41
0
ad kocour, jakožto majitel dvou těchhle mimozemskejch stvoření, musím říct, že ani moji dva uřvaní psi nenadělaj tolik povyku v dopravních prostředcích, jako jeden kocour-spolujezdec. Nevim, jak jsou na tom děti, ale hádám, že nebudou mít o moc navrch.
18. února 2016, 21:05
0
Budeš se divit, kocour usne do 5 minut od startu :-d jedinej problém jsou chlupy :-(
19. února 2016, 12:21
0
Tybrďo, tak to máš snad jedinou kočku - petrolheada :D Což jenom potvrzuje naprostou poťouchlost koček obecně.
19. února 2016, 13:54
0
Asi nebude jediná , předtím jsme měli taky takovou, co se zavrtala pod potahy a měla půlnoc :-D ale taky už jsem vozil chlupatou kouli, která musela být za obojek uvázaná k opěrce, jinak byla schopná čistit čelní sklo kožichem za jízdy :-d