5 důvodů, proč je (pro mě) Range Rover to nejlepší auto na světě

Zdánlivě poklidná hladina britsko-indického jezera Jaguar Land Rover ve skutečnosti skrývá horečné přípravy na revoluční novinky. Zatímco o Jaguaru uslyšíme nejspíš až v příštím roce, odnož Land Rover už teď láká na revoluci ve světě elektromobilů – ryze elektrický Range Rover, který by měl strčit do kapsy všechny existující konkurenty. Auto, které ještě nikdo neviděl, si od otevření objednávek v prosinci loňského roku rezervovaly desetitisíce lidí. Přestože mě osobně zajímá spíš potenciální facelift klasického Range, který by se mohl napřesrok objevit společně se svou elektrickou mutací, člověk se musí nutně zamyslet nad příčinou fascinace, která model provází prakticky od chvíle jeho vzniku. Neváhala jsem ani chvíli, když jsem dostala možnost se aktuálním Rangem znovu projet, a nad jeho výjimečnou karmou přemítat přímo za jeho rozměrným, z kůže a dřeva vyvedeným volantem. 

Když se motáte kolem automobilismu, otázku „jaké je nejlepší auto ze všech“ nebo „co si vybereš, pokud můžeš mít v garáži jen jedno auto” dostáváte poměrně často. Naposled padla minulý týden a po krátkém uvažování jsem zvolila Range Rover, zcela nudně a předvídatelně. Maximálně bych váhala, jestli nesáhnout raději po verzi Sport, která se mi v aktuální podobě prostě líbí víc, ale žádné jiné pochybnosti do hry nevstupují. Je to nedostatek fantazie? Možná. Ale přesvědčte mě, že existuje auto, které v následujících ohledech ohromí více.  

Kus (vznešené) historie

Hledání prvního SUV patří mezi oblíbené kvízy automobilových novinářů a samozřejmě i automobilek, z nichž snad každá nabízí vítěze vlastní produkce. Můžeme si ale na rovinu říct, že zkombinovat příkladné offroadové schopnosti s jízdním komfortem na asfaltu se napoprvé povedlo společnosti Leyland Motor Corporation. Range Rover z roku 1970, kdy byl po dlouhých přípravách prvně představen, přirozeně neměl vzduchové odpružení, geniální systém Terrain Response, masážní sedačky ani natáčecí zadní nápravu, měl však sametový osmiválec, skvěle naladěný podvozek na vinutých pružinách a kotoučové brzdy na všech kolech. Na svou dobu fungoval nedostižně jak v terénu, tak na silnici, kde dosahoval rychlosti přes 150 kilometrů v hodině. Jakkoli úsměvně to dneska může znít, první Range Rover bodoval i v oblasti designu a jako první auto vůbec byl vystaven v pařížském Louvru. Svou odolnost dokázal v roce 1972 na drsné expedici oběma Amerikami – z aljašského Anchorage až po Tierra del Fuego v Argentině – a samozřejmě i na mnoha Dakarech. 

Při letmém pohledu na současné konkurenty Range musí být každému jasné, že jeho tradici a rodokmenu nesahá žádný z nich ani po kotníky. Netroufám si odhadovat, kolik dnešních zákazníků vnímá tento fakt jako zásadní hodnotu, ale chci být optimista. Já ho jako hodnotu vnímám, i když si uvědomuju, že „dobrá rodina“ není zárukou kvality – u aut stejně jako u lidí. 

Nedostižný komfort 

kdybyste byli křišťálovou sklenkou z produkce Moser Karlsbad, Range Rover vás doveze do cíle vcelku, o tom není nejmenších pochyb. Nebudu tvrdit, že v tomto ohledu uhání daleko před konkurencí, to by nebylo spravedlivé. Velká SUV věhlasných značek komfort Range leckdy dorovnávají a vlastně si neumím představit, že by pokrok zašel ještě dál, pokud se stále budeme bavit o autech na kolech a nikoli o vznášedlech. Jízda „jako na obláčku“ je zkrátka pro velké luxusní auto nutností a stejně tak konejšivé pohodlí v kabině. Zde už ovšem záleží na osobních preferencích a já se v autě nechci cítit ani jako ve vesmírné lodi, ani jako v paláci východního oligarchy. Vyhovuje mi krása bez manýrismu a opulence, čistá a funkční.

Tady si musím maličko postěžovat, protože ovládací prvky v aktuálním Rangi podle mého udělaly lehce nedůstojný ústupek trendu – ano, hovořím o úklidu na středovém tunelu a likvidaci otočných ovladačů. Ve srovnání s lecjakou konkurencí to sice pořád funguje velmi dobře, ale předtím to fungovalo líp. Jenže to jsou detaily a celek je dokáže přebít. Vzdušnost, kvalita, vytříbené materiály sázející na klasiku v podobě pravé kůže, dřeva a hliníku, k tomu ticho, vůně, správná měkkost a správná tvrdost tam, kde je čekáte, to všechno musí mluvit stejnou řečí – a přesně tohle se Range Roveru jakousi zvláštní magií daří. 

Řízení – lenochův sen

Věděli jste, že aktuální Range Rover má poloměr otáčení 10,95 metru? To je stejná hodnota jako u Volkswagenu Golf nebo BMW řady 1. I Peugeot 208, pětidveřové Mini nebo Mercedes třídy A potřebují na otočku více místa, a to jsou o metr kratší. Namouduši pěkná práce! Příčinou je samozřejmě natáčecí zadní náprava, díky níž máte v nízké rychlosti dojem, jako by se auto snad nacházelo na neviditelné točně. I na parkovišti v Arkádách Pankrác (nic horšího projektanti v českých luzích a hájích nestvořili) vyrejduje čtyřitetikilová blondýna s touhle pětimetrovou stodolou z parkovacího místa s mizivým rizikem kolize. Řídit Range Rover není o nic složitější než zmíněnou dvěsteosmičku, právě naopak. Začíná to perfektním výhledem ven, pokračuje zpětným zrcátkem s obrazem z kamery a končí manévrovacím osvětlením, které ukáže okolí auta v celé kráse i ošklivosti. 

Žádnou hlavu si člověk nemusí dělat ani s tím, jaký povrch se zrovna nachází pod koly. Troufám si tvrdit, že systém Terrain Response ještě žádná konkurence nepřekonala a že s žádným jiným autem nebude ani úplný offroadový začátečník tak v klidu, když dojde na jízdu v podmínkách zhoršené adheze. Můžete si hrát s nastavováním jízdních režimů, ale úplně stejně se můžete na všechno vybodnout a nechat jízdu na autě samotném. A tím se dostávám k tomu nejlepšímu, co může Range Rover nabídnout…

V terénu je hvězda

Nebudeme si tu malovat obrázky z divokých expedic Saharou (i když program ropných magnátů a politických hodnostářů Středního východu nejspíš podobné okamžiky zahrnuje) či mongolskou stepí. Na taková místa se moderními auty nejezdí, protože stačí, aby se vám porouchal klíček, a jednoduše nenastartujete. Jakkoli je to smutný příběh, výskyt těchto kratochvílí je v životě evropského zákazníka čistě hypotetický. Jenže i když chcete jen omrknout stav svých lesů a polností, dojet na chatu v horách nebo do svého oblíbeného revíru, můžete tak v Range Roveru učinit bezpečně a v pohodlí. A nic vám nebrání ani vydat se na trochu dobrodružnější dovolenou do zemí, kde jízda mimo silnici ještě nesmrdí oplétačkami s policií (a kde zároveň nezůstanete v případě poruchy napospas lvům a lidojedům).

O terénních schopnostech Range bylo napsáno už všechno a nikdo o nich nepochybuje, přestože je málokdo vyzkoušel. Teď už to snad můžu přiznat, ale v dobách mladické lehkomyslnosti jsem jeden hybridní kousek prohnala velmi nepěknými lesními cestami a osvědčil se na výbornou. Potvrdit tedy mohu i prohlášení, že auto proveze blátem a kamením i úplnou lamu, která se záludným úsekům nejen nevyhýbá, ale vysloveně je hledá (a co chvílemi smrdělo drahými škodami, skončilo jen droboučkými škrábanci od smrkových větviček). K chytré elektronice Terrain Responsu teď Range Rover přidává kamerový systém ukazující nejen okolí auta, ale i místo přímo pod koly, díky nemuž můžete výrazně omezit pěší rekognoskaci terénu. Prostě komfort vždy a všude.

Status, status, status

Umisťuji ho až na konec seznamu, protože většinu z předchozích vlastnosti osobně na Range Roveru obdivuju víc. Jenže co si budeme povídat, komu by se nelíbil pomyslný tlampač hlásající do světa: Pozor, jede velkej šéf! Můžete si vybrat, jestli si chcete připadat jako jedna parta s britskou královskou rodinu, hollywoodskými celebritami jako George Clooney či Reese Witherspoon, slavnými hudebníky jako Bruce Springsteen či Jay-Z nebo politickou špičkou, jako je kambodžský král Norodom Sihamoni a …ehm… Kim Jong Un.

Range Rover má navíc zajímavou vlastnost, že neaktivuje žádný zaběhnutý stereotyp, což jeho konkurenti ze stáje BMW, Mercedesu či Bentley tvrdit nemohou. Za jeho volantem se stanete maximálně „nabobem“, ne však kopačkou, slovanskou hlavou organizovaného zločinu ani obchodníkem s ilegální farmacií. Jistě, tyto škatulky jsou do jisté míry geograficky specifické a připouštím, že v jiných krajích fungují jiné mravy, přesto je Range v tomto ohledu dost nestrannou entitou. A kromě offroadového umu nejspíš právě tahle skutečnost definitivně rozhoduje o tom, že bych si pro své nejlepší auto na světě došla do JLR. 

Jaké je vaše nejlepší auto na světě? Který konkurent je komfortnější? A s jakou nejšílenější věcí jste se vydali do terénu? Povězte mi to v komentářích.