5 automobilových žebříčků, kterým není radno (příliš) věřit

Ve známé pohádce Princové jsou na draka zpívá brýlatý jinoch, jak díky statistice víme, že Honza připraví draka o všechny hlavy. V automobilovém světě máme také spoustu statistik a žebříčků které nám předpovídají nejrůznější věci. Draky v nich však hledat netřeba, naopak máme pocit, že se spíše občas vyplatí býti dosti rezervovaný k výsledku, který se nám snaží podsunout. Následujících pět žebříčků uvádíme jako příklad těch nejvíce matoucích.

Statistiky spolehlivosti TÜV 

Asi nejokatějším nešvarem razícím mezi všemi automobilovými statistikami vůbec jsou žebříčky “spolehlivosti” TÜV. Dnes se už asi nedopátráme, kdo jako první začal do statistiky známé jako “TÜV report” motat slovo spolehlivost, sami se však můžete přesvědčit, že už jde prakticky o ustálené slovní spojení. Přitom má tento žebříček s reálnou spolehlivostí aut společného opravdu pramálo. TÜV Report není nic jiného, než statistika počtu nalezených závad na jednotlivých modelech při provádění technických kontrol vozů u našich západních sousedů. V neznalém snadno může vyvolat dojem, jak jsou Porsche 911 nebo BMW E60 zcela bezproblémové ojetiny, za to takový Renault Twingo, u něhož svítí více než 34% vážných závad, musí představovat při koupi ojetého auta čistý risk. Reálně však statistika vypovídá leda o pečlivosti majitelů jednotlivých značek a modelů. Pokud je někdo diletant a dorazí k technické prohlídce s popraskanými žárovkami na polovině auta a brzdovými destičkami sjetými na plech, chudák auto za to nemůže. Vtipnější (nebo smutnější) je, že se pak často v článcích uvádí jak dané auto trpí na “závady elektroinstalace” a “závady brzdového systému”. Dalo by se zobecnit, že statistiky TÜV nám vlastně pouze ukazují míru pečlivosti majitelů. Majitelé prémiových německých značek a japonců bývají velmi pečliví a francouzská či italská auta si většinou pořizují řidiči nezodpovědní či lehkomyslní. Ale spolehlivost auta? Kdeže… 

Statistika prodejů nových vozů

S žebříčky prodeje nových aut v ČR to je velmi složité. Sice skutečně uvádějí reálná čísla nově zaregistrovaných aut, ale o reálné mentalitě a rozhodnutích konkrétních kupců podávají obraz spíše zkreslený, než-li pravdivý. Prvním problémem jsou tzv. reexporty. Tedy auta, která jsou sice zaregistrována v České Republice a figurují ve statistice, ale ve velmi krátké době (do 6 měsíců) jsou odhlášena a vyvezena mimo hranice – reálně si je tedy většinou žádný český kupec nepořídil. Je to věc zcela běžná. Jednotliví importéři mohou pro jednotlivé modely nastavit v různých státech různou cenovou politiku a není výjimkou, že nákupem za kopečky se dají ušetřit desítky i stovky tisíc. Hlavně však jde o hru s daty a pokus o umělé nafukování prodejů ze strany automobilky či importéra. Říká se, že reexporty mohou tvořit až 20% vykazovaných prodejů na automobilovém trhu a u jednotlivých modelů klidně až 80%, ale přesně to zřejmě nikdo nespočítá. Druhým fenoménem jsou nákupy vozidel do fleetu. Tedy do firem či půjčoven. Jistě, taková auta se tady skutečně reálně prodají, leč už jaksi nevyjadřují svobodné rozhodnutí Franty nebo Pepy, který s těmi auty reálně jezdí, ale pouze schopnost té které automobilky (nejčastěji samozřejmě Škody) nabídnout majiteli firmy nebo správci vozového parku ty nejlepší podmínky. A naopak statistika “soukromých” prodejů nepostihne všechny, kteří si své vlastní auto koupili jako “služební” například coby živnostníci. Dozvědět se, jak se čeští kupci chovají reálně, je tak prakticky nemožné.

Žebříčky bezpečnosti Euro NCAP

Když na konci 90. let začala organizace Euro NCAP třískat s auty do deformovatelných zdí, byla to taková malá spása pro bezpečnost řidiče a pasažérů. Ruku na srdce, automobilek, které skutečně dbaly na bezpečnost, byla pouze hrstka. Vozítek, které se po nárazu hroutily do harmoniky jako obličej šarpeje však byla celá řada. Vzpomeňme na katastrofální výsledky Fiatu Cinquecento, BMW E36 nebo Opelu Sintra. Výrobci sice ze začátku lkali, jak je metodika neúprosná a že na maximální počet pěti hvězdiček nelze nikdy dosáhnout, ale čas ukázal, jak pomíjivá tato tvrzení byla. Když Renault Laguna druhé generace získal jako první auto vůbec 5 hvězdiček, byl z toho poprask. Dnes? Dnes je spíše poprask, když nějaké auto maximální hodnocení nedostane. Metodika, i přes dílčí změny, zkrátka zastarala. Avšak to není jediný problém. Do celkového výsledku už nepromlouvají pouze výsledky čelního a bočního nárazu a ochrany dětí, nýbrž i věci, které přímo s bezpečím posádky nesouvisí. Mluvím o ochraně chodců a hodnocení elektronických asistenčních systémů, což jsou aspekty, jejichž vliv na ochranu posádky je žádný resp. velmi sporný. Pokud auto nedosáhne alespoň 60% hodnocení v těchto sekundárních kategoriích, na maximálních pět hvězd může zapomenout.

A potom tu je také to, že výsledky crash testů lze přímo srovnávat jen v rámci dané třídy. Proto může vypadat paradoxně například známý crash test Fiatu 500 (5 hvězdiček) vs. Audi Q7 (4 hvězdičky), i když je tento výsledek ve skutečnosti logický – to, že máte víc hvězdiček, ještě nemusí nic znamenat, když máte menší auto. Dalším problémem je bezpečnost při nenormovaných nárazech, jak nedávno dokázaly testy organizace IIHS s nárazem do překážky s malým přesahem, tedy do míst, kde auta zpravidla nemají žádný nosník. Pozitivem budiž, že organiazce Euro NCAP o problémech ví a chystá nápravu.

Testy pneumatik

Spousta lidí hledí při výběru pneumatik na výsledky speciálních testů, tu zimních, tu letních pryží. Ačkoliv testy poskytují krásný výstup mnoha empirických a těžko zpochybnitelných dat, i zde v praxi nastává trochu nejasná zóna a výsledky nelze bezbřeze transponovat na každý případ. Problémy jsou v zásadě tři. Tím prvním může být rozměr pneumatik. Logicky nelze otestovat všechny rozměry světa a v testech se tak objevují pouze ty nejběžnější. To však nezaručuje, že vlastnosti dané pneu budou stejně skvělé (anebo příšerné) i v atypickém rozměru, který obouvá vaše atypické auto. Druhým aspektem je kvalita samotných pryží. V dnešní globální době a fenoménu internetu není nic snadnějšího, než nakoupit pneu levně přes internet. Ale zda-li má pneumatika stejného výrobce, typu a rozměru skutečně totožné vlastnosti nezávisle na tom, jestli byla vyrobena v Indonésii, Polsku, Japonsku nebo Francii, to ví jen pár zasvěcených z obrovského pryžového koncernu a my můžeme pouze spekulovat. No a pak tady máme charakter samotného auta. Již vícekrát jsem se přesvědčil, jak jeden druh pneumatik může být velmi příjemný pro auto A, ale na autě B už zdaleka tak přesvědčivě fungovat nebude, třebaže obouvaný rozměr bude velmi podobný nebo dokonce stejný. Jako finální tečku pak mohu uvést samotnou metodiku hodnocení některých testů, kdy je předem vybrána tzv. referenční pneumatika a ostatní jsou hodnoceny vůči ní. Referenční guma je samozřejmě ta, která je v závěrečné tabulce hodnocena jako nejlepší a první je i v případě, že některý z konkurentů vyjde ze srovnání lépe.

Auto roku

Získat ocenění “auto roku”, ať už národní nebo například celoevropské, bývalo vždycky věcí velké prestiže a významu. Automobilky se tetelí blahem, když ho získají, a nezapomenou to připomenout každému, kdo je ochoten poslouchat – nebo si přečíst nálepky, kterými svá auta polepí. A zákazníci se poplácávají po ramenou za skvělou volbu, protože si přece nemohli vybrat špatně, když jezdí nejlepším autem celého roku.

Nedejbože, když si někdo dovolí miláčka davů nezařadit do užšího výběru, jako to nedávno udělala evropská porota se Škodou Kodiaq.

Jenomže, přemýšleli jste někdy nad tím, jak se takové Auto roku vlastně vybírá? Vezměte si to evropské. Máte před sebou vlastně všechna auta, která se v daném roce objevila na EU trhu a postupně je selektujete, až vám zbude užší výběr sedmi vozů a nakonec jediný vítěz. Třídy? Na to v naší beztřídní společnosti nehrajeme. Takže se budete při hlasování muset rozhodnout, jestli je podle vás lepším automobilem Volkswagen Up! nebo Ford Mustang. Nebo snad Mercedes třídy S?

Nakonec vám samozřejmě něco vyjde. Ale má to v reálném životě nějaký význam? To posuďte třeba z tabulky dosavadních vítězů…

https://en.wikipedia.org/wiki/European_Car_of_the_Year#Results

Napadá vás nějaký žebříček, který by tu měl být a není? Máte na ty, které jsme zmínili, jiný pohled? Řekněte nám to v diskusi pod článkem!