Typy zákazníků v servisech

Tento článek je prvotvorba, tak prosím omluvte chyby a skladbu textů. Je to pokus autora rozdělit se ostatními o radosti ze své práce v oblasti, kterou máme všichni na Autíčkáři tak rádi. Kde to voní benzínem, olejem a naftou. Není to ale z pohledu nadšeného řidiče, který počítá zajeté časy, přesnost trefení apexu, kompresní poměr a tuhost zavěšení. Vím, že členové komunity Autíčkáře si z větší části základní opravy a údržby provádí sami, případně jezdí stále k jednomu dvornímu mechanikovi (stejně jako byli dřív běžní rodinní lékaři :)

Tento článek má být pro odlehčení a ne pro vysmívání se nebo urážení, proto ani neuvádím konkrétní místa a jména. Píšu to z pozice insidera – jako přijimací technik. Byl jsem jak v neautorizovaném tak autorizovaném servise PKW i LKW (u které jsem nakonec zůstal a měnit už nechci) a svoji práci mám rád a baví mě. Je to práce, která není tak vyhledávaná, někdy je nevděčná, někdy vyloženě k naštvání a vyšťavujicí. Je to takový středobod v servisu mezi dílnou a zákazníkem a já jsem naštěstí totální flegmatik. Například pro mě je nejlepší zákazník ten, co se v autech alespoň trochu vyzná a neváhá si třeba přijet na prohlídku vozidla, kde to můžeme na jámě obejít a můžeme si vše konkrétně ukázat. To je ale jeden z patnácti. Zbytek je množina typů zákazníků, které zmiňuji níže.

Nemá rád svoje auto, je to vrak:

 „No to si děláte srandu, tolik závad a takové peníze? To nějak udělejte přeci. Vždyť jsem na to auto patnáct let ani nešáhnul“ Věta, již mi zákazník pomalu křičí do telefonu, poté co jsem mu poslal zjištěné závady, po přitažení asistenční službou. „Omlouvám se vážený zákazníku, ale já jsem Vám to vozidlo nerozbil“

Nemá rád svoje auto, poté co jel novým náhradním autem:

„No tohle na mém autu před tím (před opravou) nebylo“ „Před tím to tak nevrzalo“ „Před tím to jelo lépe“ Sděluje mně zákazník, poté co si přebírá svoje auto a vrací mi půjčovací (půl ročky s nájezdem 15.000 km – modely Audi A3, Mercedes A, B, C). 

Koupil auto v topstavu za super cenu v bazaru, ale…:

„V tom motoru něco klepe“

Na jedné straně jsou na rámu karoserie takové divné sváry a vůbec se mi ta barva zdá celá jiná“

V kabině je všude písek a skvrny a cítím taky divný zápach, ale jinak je to úplně v pořádku. Mohli byste mi to auto prohlédnout?“ Proboha zákazníku, proč si to vozidlo nevzal do servisu na kontrolu před koupí???

O autech neví ale vůbec nic:

„A to je problém ten děravý brzdový válec, nemůžete to zalepit?

Ohnutá ojnice druhého válce říkáte, a můžu si to teda ráno vyzvednout?

Místo chladicí kapaliny v expanzní nádobě mám olej jo, a co je na tom špatně?“

Jede jen okolo

„Za městem v kopci v koloně mi padla asi spojka. Tak já bych Vám to tu nechal a sjedeme si s rodinou na oběd.“ A zakázku chcete sepsat po obědě zákazníku? No ne, já bych si to po obědě vyzvednul hotový. Vydržte zákazníku, šáhnu do šuplíku a zrovna náhodou tady mám spojkovou sadu na Vaše 20 let staré auto. A v normohodinách je to sice 9 hodin, ale než si sníte kachnu na medu, tak to bude. Nebo taky ne.

„Cože, termín mi dáváte až za týden? Zapomeňte, to já si zavolám jinam. Poté co si zavolá do dalších pěti servisů: Tak já Vám to tady nechám.

Volá asistenční služba, jestli můžou přivézt auto zákazníka. Ptám se slečny na lince, co tomu vozidlu má být. Odpověď: Nejde mu vytáhnout levé okénko. „Tak to přivezte.“ Za hodinu přijede podval s koncernovým sedanem, který je totálně do účka, nabraný bokem někde o strom. V nejužším místě má asi 70cm. Jako holka fakt nekecala s tím okénkem.

On je jen řidič:

„O tom autu nic nevím, jen jsem to měl přivézt. Jestli brzdí, zatáčí, nebo svítí kontrolky? Vždyť Vám říkám, že to jen vezu.
“Jdu si pro auto. Jaké? Přece pro ten tahač. No ten bílý!” (ukazuje na parkoviště, kde stojí asi dvacet bílých tahačů).
Řidič z Bosny se třemi zlatými zuby ukazuje na auto se slovy: Avto-tu-servis-hej?.
Řidič údržby silnic: „Potřebuji jet dnes. Že je vyteklé servo a nejde převodka? Já ten valník ve čtyrkolce urvu, nebojte se pane“. Řidič má sice ramena přes celá záda a bicepsy jako má normální člověk stehno, ale na tohle jsem fakt zvědavý. Koukám na něj, jak se sápe do kabiny, startuje a snaží se vytočit z místa. Jako snažil se, žíly naběhlé, obličej rudý jak rak, ale fyzika vyhrála. Po pěti minutách mi rezignovaně vrací klíčky a dle jeho dechu soudím, že jde asi umřít někam pod strom.
Domlouvám s řidičem termín opravy. Na to co chce provádět, potřebuji auto už v sedm ráno pro elektrikáře a garančního technika. Do telefonu mi ještě říká: „Jasně pane, v sedm tam tahač přistavím no problemo. Celý den nic, držím mu tam hever, info žádné. Mine sedmá večer a na parkoviště se vřítí rozesmátý řidič, že je rád že to stihl na tu sedmou. Zklamaně odjíždí, když zjistí, že za hodinu, která zbývá do konce pracovní doby fakt nefunkční přístrojovou desku a osvětlení návěsu nestihneme.
„Chlapi já se k Vám objednal na ty destičky a ty máte přeci za dvě hodinky hotové ne? To máme pane, ale ne, když ty nápravy máte tři a ještě k tomu kotouče a to už jste nám jaksi opomněl říct.“

„A tiež vymeňte tú vodu vo svetlách. No keď sa naštartuje tak tá voda vo svetlách hneď vrie“. Sděluje mi slovenský řidič v důchodovém věku, který brodí sklápěčku více, než je maximální možná hloubka brodění. A není mu divné, že má kvůli tomu vodu světlech. Povídám se smíchem:“ Dobře pane, když máte ty tzv. vodou chlazená světla tak jo“. Ale příště jezděte maximálně do ¾ ponořeného kola. A jeho odpověď je opět odzbrojujicí: Dobro pane, ale moj kolega, ten brodí aj po kliky – pozn. autora: Ta klika je ve výši 2m.

Zabezpečovač vozidel:

Volám zákazníkovi: „Mohl jste mi říct dopředu, že pod kapotou máte nějaký elektrický ohradník proti kunám. Jako past na mechanika to funguje výborně“.
Zákazník se diví: „Vám nejde nastartovat? Musíte jen dát páčku stěračů do druhé polohy, šlápnout na pedál brzdy a sklopit stínítko spolujezdce se světýlkem. To jsme vyrobili se sousedem místo alarmu. Víte?“

Vidíte, občas mám i tu legraci, se kterou jsem se chtěl s Vámi podělit. Pokud tento blog nebude takový provar, mohl bych zkusit napsat i zážitky z odvrácené a temné strany, tj. když se zase nedaří servisu.

Tu frázi o nejlepším pohledu na svět znám. Koňáci říkají, že jedině z koňského hřbetu. Motorkáři zase ze sedla jejich strojů. No a u mě to je, když se vysoukáte do kabiny dvacetitunky, nahodíte šest set koníků v patnácti litrovém motoru a dáte kartu do tachografu. Protože sem tam si tu zkušební jízdu prostě vybrečím :)