Taktika hospodárné jízdy

Moderní auta jsou navrhována s ohledem na hospodárnost provozu. Celé týmy inženýrů už roky hledají cesty a cestičky, jak vylepšit aerodynamiku, snížit třecí ztráty nebo hmotnost s jediným cílem – snížit spotřebu paliva. A je jedno, jestli auta jezdí na benzín, na naftu, na elektřinu nebo žerou třeba pampelišky u cesty.

Přemýšleli jste někdy o tom, kolik benzínu či nafty proletí výfukem vašeho auta zbytečně? Tedy že se z bodu A do bodu B nedostanete o nic rychleji, jen vás to stojí víc peněz? Dovolím si tvrdit, že při každodenním ježdění je zbytečně ztracený každý čtvrtý či pátý litr paliva. (Ne, blbnutí na okruhu ani podobné aktivity páchané čistě pro radost do toho nepočítám, to je jiná disciplína). Litr či dva dolů na 100 km jízdy znamená zajímavou finanční úsporu už dnes, nemluvě o tom, kam se ceny paliv budou šplhat. A ruku v ruce s hospodárnou jízdou přijdou i méně časté účty za pneumatiky, brzdové destičky s kotouči a u těch největších draků i za generálky motorů.

Napřed ale musím vyvrátit jeden mýtus, který se o hospodárné jízdě neustále traduje – že to znamená jezdit nějak pomalu – “na pantátu”. Tak na to hezky rychle zapomeňte a raději si jako výchozí postuláty uvědomte toto:

Kvůli pohodlí či radosti jedné či více osob na palubě se na čtyřech kolech stěhuje jedna či dnes v době SUV a elektroaut i více než dvě tuny hmoty auta. A že nejvíc efektivní je pohyb rovnoměrný přímočarý, jak by řekli fyzikové. Když si tyto předpoklady uvědomíte, tak teoretický úvod máme zdárně za sebou a jdeme se s tím nějak poprat prakticky:

Jedeme po rovině

Ne, nedělám si srandu, mnozí řidiči neumí jezdit správně ani rovně. Kouzlo je ve třech následujících bodech:  

• Plynulost. Většina lidí buď neustále lehce přidává, nebo ubírá plyn a po chvíli šlape na brzdu nebo musí akcelerovat. V obou případech maří energii vozidla zcela zbytečně. Mezi obcemi nebo na dálnici se dá většinu času pohybovat konstantní rychlostí, jak jen provoz a předpisy dovolí.
• Nekličkujte v jízdním pruhu. Ano, je to rada spíš pro začátečníky, kteří křečovitě svírají volant a stále pak musí korigovat směr, ale jakoby mnozí nevěděli, že auto má přirozenou tendenci jet rovně a lze jej volantem jen zlehka vést.
• Zapněte si na displeji palubního počítače okamžitou spotřebu, rozjeďte se a zapamatujte si údaj, jakmile dosáhnete potřebnou rychlost. A teď nepatrně povolte plyn, aby se přitom rychlost jízdy nijak změnila. Spotřeba ihned spadne minimálně o půl litru, někdy i o víc a vy přitom pojedete dál stejnou rychlostí! Pokud máte CVT nebo HDM automat, zaregistrujete přitom i pokles otáček motoru. Až se naučíte jemnou práci s plynem zcela podvědomě a automaticky, dlouhodobá spotřeba půjde znatelně dolů.

Bacha, zatáčka!

Tady se hospodárná jízda protíná s jízdou sportovní. V obou disciplínách totiž hledáme způsob, jak oblouk zatáčky natáhnout do co největšího poloměru, aby boční síly na pneumatiky byly co nejmenší a my na výjezdu z ní měli co nejmenší ztrátu rychlosti. Jen u hospodárné jízdy nebudeme gumy za mohutného kvílení dostávat na meze přilnavosti.

Ale všechno to, co mistři volantu vědí o čisté stopě a práci s hmotou auta, je tu záhodno aplikovat. Až budete příště na nějakém Trackdayi, zkuste si pár kol nikoliv “maximální rychlostí”, ale “maximální plynulostí”, tedy dopředu číst zatáčky a pak pracovat spíš volantem, než brzdou a plynem. Ono to kupodivu nebude ani trochu pomalé a možná pak dokážete v rychlých kolech ještě více zrychlit. Jako instruktáž čisté stopy může posloužit třeba video Rowana Atkinsona na okruhu Top Gearu. Mr. Bean to s volantem rozhodně umí.

Všimli jste si také, kolik řidičů v běžném provozu má nutkání brzdit před každou zatáčkou, aniž by k tomu byl sebemenší důvod? Prostě je nikdo nikdy neučil správný průjezd zatáčkou, kdy využijí šířky jízdního pruhu a zatáčku plynule vykrouží rychlostí dle schopností svých i svého auta. A tak ochromeni hrůzou z každé zatáčky raději spalují kinetickou energii v brzdách.

Pokud se v nějakém bezpečném prostředí uzavřeného okruhu  seznámíte s možnostmi auta i sebe sama a co jste se naučili, pak v menších rychlostech zúročíte v nájezdech do zatáček  a kruhových objezdů na trase, jízda bude plynulá, nečekaně svižná i úsporná zároveň. A děti na zadních sedadlech budou mnohem méně blinkat.

Jedeme do kopce

Pravidlo pro jízdu do kopce zní jednoduše: v kopci se pokud možno nezrychluje, ideální je udržovat rychlost, kterou jste nabrali už před kopcem. Sešlápnutí plynu v kopci je absolutně největším žroutem paliva. Motor si v ten okamžik řekne klidně o padesát litrů na sto, ani nevíte jak. Samozřejmě, pokud je těsně před vámi kamion a jen krátký předjížděcí pruh, nezbyde, než to pořádně “oroštovat”, abyste se za ním dál nevlekli desítky kilometrů, ale snažte se takovým situacím svou předvídavostí pokud možno vyhnout.

Pokud už vidíte, že za horizontem to bude pro změnu zase z kopce, vyplatí se před vrcholem mírně ubrat plyn a nechat pak vozidlo zrychlit pomocí gravitace místo práce motoru.

Jedeme z kopce

Jet z kopce bez plynu a brzdit motorem, nebo vyřadit na neutrál? Záleží na sklonu kopce. Moderní auta se vstřikováním paliva umí jet bez plynu “za nula”, kdy elektronika odpojí přívod paliva a motor se vším tím jeho příslušenstvím (alternátor, klimatizace…) se otáčí od kol hnaných setrvačností. Ale kola jsou přitom bržděna třecími silami v motoru a převodovce. Při jízdě na neutrál je motor odpojený od kol, motor kola nebrzdí, ale zase spotřebovává palivo na udržení volnoběžných otáček. Toto množství paliva je velmi malé, u moderních motorů kolem 0,4 – 0,8 litru za hodinu. Ztrátu rychlosti při brždění motorem musíte nahradit akcelerací, kdy si motor vezme mnohem více paliva, než to málo, co spotřeboval na volnoběh. Proto pokud sklon kopce postačuje na udržení rychlosti, brzděte motorem, v ostatních případech se vyplatí vyřadit, nezpomalovat a snažit se udržet nebo i nabrat rychlost. Gravitace je v tomto okamžiku váš přítel. A pokud vidíte, že to bude zase brzy “do kopce”, rozjeďte se, v kopci je rychlost získaná na jeho úpatí k nezaplacení. Řidiči kamionů o tom vědí své.

Vyřazování na neutrál je ale zapovězeno většině aut s automatickou převodovkou. Pokud převodovka není pro plachtění na neutrál přímo konstruována (a neplachtí vám “sama od sebe”), tak za jízdy z D na N v žádném případě nevyřazujte! Není totiž jisté, zda na i neutrál běží oběhové čerpadlo a zda se tím neničí hydrodynamický měnič nebo spojky. Opravy zničených automatů stojí desítky tisíc korun.

Akcelerace aneb zrychlování

O správném zrychlování se na webu vedou učené diskuze podpořené grafy s měrnou spotřebou motorů, úhlech otevření škrticí klapky, práci lambda sondy při řízení bohatosti směsi a dá se to ještě zesložitit s ohledem na hmotnost vozidla, valivé odpory a aerodynamiku vozidla při různých rychlostech. Jestli vás to zajímá až tak moc, můžete se tím prokousat sami. 

Širokou diskuzi lze ovšem prakticky zúžit na jedinou otázku: zrychlovat zvolna a dlouho, nebo naopak razantněji po kratší dobu a jet pak déle konstantní rychlostí s menší spotřebou?  

Jestli máte někdo doma přesnou diagnostiku na měření aktuální spotřeby z OBD a k tomu nějaký ten  Tripmaster s data loggerem, nebráním se udělat někde na letišti sérii pokusů s cílem jednou provždy tuto zajímavou otázku exaktně zodpovědět.

Jednoznačnou odpověď zatím neznám, ba dokonce se domnívám, že je to u každého auta trochu jinak. Vyhýbám se tedy podtáčení motoru, zbytečného vytáčení motoru  a prudkého šlapání na plyn vůbec, to je k ničemu. U většiny aut se dá poznat “podle sluchu”, kolik přidat plynu při jakých otáčkách, aby se motor lehce rozběhl a spotřeba přitom moc nerostla. Moderní turbomotory lze bez násilí pomalu roztáčet už od nějakých 1500 otáček a v závislosti na zpřevodování pak řadit vyšší rychlostní stupně, abyste se stále pohybovali dejme tomu mezi 1500 a 2000 otáček, kdy mají turbomotory již dostatek točivého momentu. V kopci, s plně naloženým autem, nebo pokud třeba táhnete vlek, potřebujete otáček samozřejmě víc. Chce to cvik a cit pro motor. On si řekne.

Decelerace a brždění

“Čím se brzdí auto?”, zeptal se nás jednou instruktor na kurzu bezpečné jízdy. “Brzdou!” vyhrklo půl třídy. Jestli jste dočetli až sem a myslíte si to samé, tento omyl vás bude stát spoustu paliva. Auto se brzdí v podstatě „samo“ neustálým třením karoserie o vzduch, valivým odporem pneumatik a třecími ztrátami v hnacím řetězci. Cílem je, naučit se tohoto jevu maximálně využívat.

A teprve až když to situace v provozu skutečně vyžaduje, nezbývá než si dopřát ten luxus šlápnout na brzdu a proměnit tím kinetickou energii auta v teplo na brzdových kotoučích. V okamžiku, kdy šlápnete na brzdu, totiž nevratně vyhazujete peníze, tak to prostě je.

Při hospodárné jízdě se musíte naučit předvídat dopravní situace, a pokud je třeba rychlost snížit, brzdit hlavně motorem po ubrání plynu. Konstruktéři odvedli kus práce na poli aerodynamiky a snižování třecích ztrát, takže moderní auta dokáží bez plynu plachtit stovky metrů, než rychlost spadne třeba z devadesátky na padesát. A pokud je silnice v mírném sklonu, což okem často ani nepoznáte, uplachtíte i hodně přes kilometr. Schválně si to zkuste a na známé trase hledejte místo, kdy sundat nohu z plynu a dojet kus cesty zadarmo.

Když jsme nedávno zkusili ujet v Dacii Sandero Stepway s CVT automatem přes 1000 km na jednu padesátilitrovou nádrž, uplachtil jsem z toho bez plynu celých 213 kilometrů. A to jsem jel po neznámých cestách, kde se vzdálenosti k nejbližší obci za horizontem či zatáčkou odhadovaly jen velmi těžko.

Kdybych se mohl přimluvit u vývojářů navigačních aplikací, byly by mi velmi užitečné dvě funkce, pro které dnes již mají k dispozici všechna potřebná vstupní data: 

• vzdálenost k nejbližší obci nebo k příštímu omezení rychlosti
• ukazatel sklonu vozovky neboli inklinometr – protože oči často klamou

To by se to pak plachtilo!

Závěr

Jestli vás ježdění na spotřebu bude bavit, to uvidíte sami, je to dost specifický druh zábavy. Můžete si ho zpestřit třeba tím, že počítáte, kolikrát řidič před vámi šlápl na brzdu a vy ne. Přeji vám co nejvíc kilometrů s co nejmenší spotřebou. On ten Geen Deal totiž bude muset někdo zaplatit a ani ti úplně nejchudší ani ti nejbohatší to nebudou. Tak ať ho platíme co nejmíň.

A ještě se vám na konec svěřím s jedním snem: v příštím ročníku Mazda Power Eco Race slavně zvítězí velvyslanec či velvyslankyně z redakce Autíčkáře!