načítám data...

První automobil v Africe – část druhá

09. června 2021, 14:38 16 komentářů PB

Bede John Francis Bentley se svým psem doručuje císaři první automobil

zobrazit celou galeriiPavel Burian: První automobil v Africe – část druhá

Minule jsme opustili Beda Bentleyho, Bullyho a Wellse ve chvíli, kdy se se svým vozem Wolseley/Siddeley a několika tunami zásob vylodili po měsíční cestě v Džibuti. Nutno dodat, že samotná cesta se neobešla bez několika záseků (včetně nástupu na úplně jinou loď, než byla původně zaplacena – s.s. Amatonga), ale přesto se až do této chvíle jednalo o celkem pohodový výlet.

Při příjezdu do Džibuti se Bentley dozvěděl, že ve Francii se připravují další dvě posádky na expedici a tímto se stalo doručení vozidla Menelikovi oficiálním závodem a sláva impéria nemohla být poskvrněna nějakými žabožrouty – začalo jít o čas a především čest.

První etapou na vlastní výpravě mělo být britské Somálsko, a to přístav Zeila (Saylac), odkud se výprava stočila na jihozápad do Etiopie a přes Dire Dawu, Awash a Nazret (Adamu) do Addis Abeby. Takhle naplánováno, výprava by se nejen vyhnula celkem neprostupnému Mont Arrey na džibutsko – etiopské hranici, ale zároveň mohla postupovat relativně prostupným terénem a vyhnout se většině etiopských pohoří – především Ahmarským horám na jihovýchod (pro rejpaly, Ahmara není Amhara, tohle pohoří je též známo jako Hararge) a Shoa – jižní části hlavní etiopské vysočiny. Na druhou stranu to znamenalo cestovat skrze Rift Valley, část Afarského trojúhelníku, který je (a už tehdy byl) jednou z nejnebezpečnějsí částí Etiopie. Ze dvou důvodů: zaprvé Rift Valley je naprosté pouštní kamenité peklo (porovnatelné s Death Valley v USA, částečně také pod hladinou moře a s poměrně masivní geotermální aktivitou) a zadruhé je osídleno Afary (po kterých se jmenuje), kteří jsou certifikovaní magoři. A krom toho, místo mytí se natírají máslem. Můžete si představit, jak to ve 40 stupních nad nulou voní. I v dnešní době zabíjejí lidi na potkání, pokud se k jejich vůni nějak neprozřetelně vyjádříte, natož tehdy. Na druhou stranu, Rift Valley je oficiální kolébkou lidstva, pochází odsud slavná Lucy (ne ta od Bessona, ta opravdová, co je v muzeu v Addis), takže je to tam v podstatě jak u babičky na chalupě.

Když Bentley velmi pomalým tempem dorazil do Zeily (žádná cesta, žádný BFG, žádná čtyřkolka – zato vedro větší než v dobře rozpálené troubě), bylo mu oficiálně oznámeno, že si má naložit vehikl na loď, sbalit se a vypadnout zpět do Džibouti, jelikož guvernér nehodlá nést žádnou zodpovědnost za jeho nevyhnutelnou smrt žízní, kopím, či obojím. Koloniální úředníci neprojevili sebemenší zájem o šíření slávy impéria a dali poměrně důrazně najevo, že využijí všech dostupných prostředků, aby odvrátili z jejich pohledu evidentní výsledek výpravy. Může si ovšem před návratem dát sprchu a gin. Nutno dodat, že nebyli daleko od pravdy a výpravě se již na čtyřdenní (!) cestě do Zeily málem podařilo zhynout (mimochodem, je to cca 50km, poštovnímu běžci trvalo urazit danou vzdálenost zhruba den). Aby toho nebylo málo, po příjezdu se Bentley dozvěděl, že zásoby, které naložil v Džibouti na dvě bárky se nacházejí na dně moře, protože tyto se setkaly s počasím, nedovolujícím jim setrvat na hladině. Vyslal tedy běžce se žádostí o nákup nových zásob a během několika dní byly tyto vypraveny, v Džibuti byl naštěstí dostatek paliva, oleje a lančmítu na prodej.

Bentley se nenechal zviklat – zatímco se bavil s ginem a sprchou v guvernérově rezidenci, jeho nový parťák George (etiopec, který se k němu připojil v Djibouti), najal velbloudy, sbalil nové zásoby z tentokrát úspěšných bárek a vyrazil napřed výše nastíněným směrem. Bentley mezitím pochopil rozdíl mezi nepřímou úměrou ochoty úředníků něco zakázat a jejich aktuální ochotou donutit ho k návratu ve chvíli kdy už vyrazí a zmizel po anglicku (jak jinak) na další cestu. S karavanou se setkal za městem.

Po následujících několik dní cesta ubíhala přesně tak, jak ubíhala ostatním cestovatelům v té době v celé Africe – s jediným rozdílem: museli se hmoždit s naprosto nepraktickým autem. Ve výsledku výprava postupovala závratným tempem zhruba pěti kilometrů za den. Museli si připravovat každý kousek cesty – odstraňovat kameny, lopatit štěrk, pokládat prkna přes problematické úseky. Vody nebylo nadbytku a k lančmítu přikusovali především písek. Naštěstí, alespoň prozatím byli místňáci spíše přátelští a lopotící se bělochy považovali za vítané obveselení.

To se ovšem mělo brzy změnit. K první internakci s neobveselenými domorodci došlo o několik dní později, okolo hranice Somálska s Etiopií. Mástní král kmene Issů se dozvěděl o karavaně se železným strojem a zavětřil příležitost. Vše bylo, přes chřestění zbraněmi a včeobecný děs Issů ze samohybného stroje pomocí kouzelného slovíčka. Bakšiš. A od té chvíle se stal poměrně imobilní cestovatel také úplatkářem. Issové jej navštěvovali opakovaně po několik dní – dalo by se to nazvat mnohonásobnou silniční daní a lze se oprávněně domnívat, že český daňový systém se inspiroval právě zde. Aktuální kurz libry vůči čemukoli jinému byl však domorodcům neznámý, takže to nepřišlo extra draho.

Po překročení etiopské hranice se situace všeobecně zlepšila, především díky přítomnosti britského podnikatele v Dire Dawě, který informoval císaře o přijíždějícím dárku. Ten vypravil pro Bentleyho průodní listiny zaručující mu maximální podporu a pomoc pro průjezd do Addis. Přestřelku s kmenem Issů, kteří se nehodlali smířit s odjezdem zdroje bakšiše, jenž vyůstila v několik nových technických otvorů ve vozidle není třeba v tomto kontextu zmiňovat. Mimo tento nemilý incident, cesta od hranic až do Dire Dawy proběhla v klidu. Až na jednu maličkost – zvuk motoru a vozidlo samoté k smrti děsilo koně etiopské vojenské jednotky, která byla na ochranu výpravy od hranice přidělena. Proto se Bentley rozhodl s průvodci rozžehnat a pokračovat dále samostatně.

Protože v této oblasti byla již zavedena železnice, výprava se pohybovala v rámci možnosti okolo ní, a především využívala železničních mostů pro překonání řek, což značně urychlovalo postup jinak značně obtížným terénem. Samozřejmě slovo „urychlovat“ neznamená ani přibližně v tomto kontextu nic ve spojitosti s „rychle“ – postup byl neustále velmi pomalý, v jednotkách kilometrů za den, komplikovaný potřebou velkého množství vody pro v podstatě konstantně vařící motor, který fungoval více jako generátor páry, než jako pohonná jednotka. A stále, naprostá většina cest vhodných pro koně nebyla vhodná pro automobil.

Bylo by v podstatě nemožné v tomto krátkém literárním útvaru vyjmenovat, co se výpravě mezi Dire Dawou a Addis stalo. Je podstatně jednodušší říct, že pravděpodobně všechno a že to k překvapení vlastnímu i překvapení všech ostatních účastníci přežili. Včetně psa. Ale jinak, od přepadení, nemoci, zásadního poškození auta až po únos karavany se zásobami a její krádež, Bentley s Wellsem si objednali a vychutnali kompletní menu. Nechyběly ani interakce s divokou zvěří a celá cesta se zdála každým okamžikem zvrhnout v barvitou tragédii.  Je celkem pochopitelné, že výprava byla nucena cestou postavit několik mostů. Ale to by nebyl Bentley, aby nezapojil v přípravě cesty i jiné divy moderní techniky: dá se celkem s určitostí říct, že se jednalo o první automobilovou výpravu, která si v pozdějších fázích (po náhodné návštěvě dolu a směnou nábojů za výbušniny) upravovala cestu vpřed dynamitem.

I když to vypadalo od začátku značně nepravděpodobně, po circa čtyřech měsících demoliční činnosti a každodenního obveselení novými nástrahami se výpravě skutečně podařilo dosáhnout Addis Abeby. Celá vzdálenost kterou urazili činila skoro na chlup přesně tisíc kilometrů: dneska lze cestu v podstatě přesně zkopírovat. Jen by trvala necelých 24 hodin.

Po překonání pouště, pralesa, řek a ostatních běžných záležitostí čekala Bentleye výzva největší:pronést projev.

Samozřejmě, oficiální příjezd do města a potom do paláce byl naprosto úchvatnou oslavou, kde nechyběly tisíce lidí a pravděpodobně stejný počet slonů (mimochodem, palác stojí za návštěvu, je to taková malá kuča nad městem, která se vyznačuje značným počtem dveří: totiž každý, kdo v Etiopii tenkrát něco znamenal, měl do paláce vlastní dveře – císař, manželky, různí náčelníci – celej barák v podstatě sestává ze dveří;  tomhle kontextu není známo, které z nich použil Bentley), a všichni byli naprosto nadšení. Takže projev musel stát za to.

Jenže k tomu nakonec vůbec nedošlo. Okamžitě po příjezdu k paláci byla výprava uvedena k císaři, který odmávnul jakékoli projevy a kvačil si prohlédnout auto. Po vysvětlení si nechal předvést auto v akci, kdy nechal naložit své dva nejvyšší hodnostáře a nakázal jim přivézt ovoce z nedalekého trhu. Protože cesta byla dobrá, Wells se nerozpakoval to pořádně rozpálit a za pět minut byli zpátky i s ovocem a značně pobledlými hodnostáři. Císaři jejich zelená barva udělala evidentně radost (aby ne, viděli jste někdy zeleného černocha?) a prohlásil, že se sveze sám.

Svezl. A nejen to. Během několika dní se rozhodl, že bude také řídit a jak řekl, tak udělal. Automobilismus měl od té doby v Etiopii zelenou a císař Menelik II. se stal prvním africkým řidičem.

A zbytek už jsou jen samý duhy a jednorožci: Bentley dostal státní vyznamenání, živého lva a malárii a vrhnul se do dalších dobrodružství, zatímco Wells se rozhodl změnit zaměstnání na lovce slonů. Pro Etiopii začala jedna z jejích nejlepších epoch a italy čekala další porážka. Takže se vše v dobré obrátilo :D

Konec

PB 


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Skipper
09. června 2021, 19:12
4

Neskutečné, jak obsahem, tak formou. Pokud máš víc podobnýh příběhů, tak sem s nimi!

reagovat
PB
10. června 2021, 00:06
3

Haha, nemam, to jsem naskrabal vcera - az me zas popadne stesk po materskem jazyku, tak neco napisu. Dekuju!

togi
10. června 2021, 06:36
1

Doufám, že se ti bude stýskat brzo ;)

Náhodný Kolemjdoucí
10. června 2021, 10:37
0

Skvělé, obsahem i formou.

reagovat
Luki.xy
10. června 2021, 12:33
0

Fakt výborný styl psaní. Taky se přimlouvám za další blogy, je vlastně jedno o čem. Tuším, že zábavné to bude vždycky :)

reagovat
FidoBlack
10. června 2021, 12:34
0

Dej nám víc!! Je to bomba

reagovat
Jakub Pospíšil
10. června 2021, 13:12
0

Moc dobře napsané. Tohle mě baví. Díky.

reagovat
Ronoath
10. června 2021, 15:59
1

Paráda! Skvělé osvěžení okurkové sezony, a v době, kdy mám v bytě nevyvětratelných 25°C, uvědomil jsem si, že se nemám zase tak špatně:-)

reagovat
ransom
10. června 2021, 22:40
0

Ten člověk umí psát. To se mi líbí.

reagovat
je
jenda200
11. června 2021, 16:06
0

Hezky se to čte. Jen tak dál :-)

reagovat
liška
12. června 2021, 22:08
0

Parada, odkud jsi cerpal? Ze bych si pocetl detailneji o zazitcich nebo tom rift valley. Nebo muzes prichystat dalsi blog :) Diky

reagovat
PB
14. června 2021, 09:05
1

Ahoj, vysla o tom kdysi knizka, ale nevim, jestli byla prelozena do cestiny. Jmenuje se To Menelek in Motorcar. Jinak jsem cerpal z internetu a pameti (tedy ne na cisare Menelika, ale Etiopii:)

BubaaCZek
13. června 2021, 23:29
0

Tleskám! Skvěle podaný příběh.

reagovat
ratan groch
16. června 2021, 14:21
0

Pekne, putave, vesele.

Tato veta mi vsak dala trochu zabrat:
Bentley mezitím pochopil rozdíl mezi nepřímou úměrou ochoty úředníků něco zakázat a jejich aktuální ochotou donutit ho k návratu ve chvíli kdy už vyrazí a zmizel po anglicku (jak jinak) na další cestu. To by znieslo hadam aj dve vety.

A neviem ci trosku netlacis na pilu v snahe, aby to bolo uplne vsetko vtipne a chytre. Vela tvojich forov je originalna a skoda davat perly sviniam tym, ze to na nich vsetko naraz vysypes. V buducnosti ti budu chybat a ked pouzijes rovnaky druhy krat aj ked sa v kontexte moze hodit viac nez napoprve, tak ti budu ludia frflat, ze to uz poznaju. Styl sa bude este viac zlepsovat, ale s formi mozes korenit obozretnejsie a aj tak to bude dobre.

Tento ma vsak dostal: Vody nebylo nadbytku a k lančmítu přikusovali především písek. "Prikusovat pisek" je u mna Top :).

Velmi drzim palce, aby sa ti chcelo dalej pisat.

reagovat
Calif
16. června 2021, 18:36
0

Skvělé. . . .

reagovat
Sc
Sch
16. června 2021, 23:06
1

Tato výprava mi připomněla starý film, který nedávno zveřejnil ASW. Bylo to o Dorian Crossing v Range Roverech. Spíš než dobrodružnou cestu to připomínalo ženijní operaci, kdy je royal airforce nejen navigovala, ale i schazovala zásoby a náhradní diferenciáy do džungle. Tuto podporu Bentley neměl, ale o moc pomalejší nebyl.

reagovat