Jak Subaru fKorozi nečekanou vlnu radosti přineslo...

Strávili jsme spolu zatím asi jen 100 kilometrů. Moc o něm nevím. Ale musím to napsat. Mám radost. Prostou radost z dobře utracených peněz. Z kombíku který má rezavé lemy… Já, alergik na kovmorku… Tak to je…  

I ta úvodní fotka je jediná, kterou zatím mám. Poprvé v životě vlastním auto s pohonem na všechna čtyři. Což mi teda reálně je úplně k hovnu, ale v rámci dovzdělávání se, by mohla být Impreza konečně tím vehiklem, který mě naplno uvrhne v taje stálého pohonu všech čtyř kol, který jsem doposud znal jen z několika stovek, či nízkých tisíců kilometrů v nějakých testovačkách. Mimochodem to taky znamená,že i následující zima bude s jistotou bez sněhu. Musel bych koupit ideálně překoňovanou předokolku bez svoru, aby nasněžilo.

Ale to už odbočuju, zpátky k radosti. Ta věc, mající v každém rohu nějaký optický dent či bolístku, je strašně milá. Živě na mě vrčíboxer, působí upřímně, jednoduše, neotravuje, má krásný čistý interiér a hlavně se na svůj věk vyznačuje překvapivou absencí různých stářím získaných jízdních odporů a vskutku nečekanou pevností a kondicí podvozku. Jsem upřímně nadšen, přestože její zadní lemy halí lehká vrstvička zoxidovaného plechu. Chápejte, já nesnáším rezavá auta… ale tady mi to pro ten zbytek vlastně nevadí. Kdybyste mi zavázali oči, tipoval bych, že sedím v nějaké zánovní tříleté věci. Tak tiše a lehce to auto jezdí! Prostě boží…

Takže v tuto chvíli by se ta mrcha mohla zaklepat a odhalit nějaké skryté vnitřní megaohnisko rakoviny. :D Dál…

Jak jsem se k Subaru vlastně dostal? Automobilová děvkovitost mě po roce donutila vystavit inzerát na Omegu, která byla vlastně strašně fajn. Již v průběhu inzerování jsem si říkal, že bych si ji vlastně měl nechat…  I s jejími odstíny stříbrných. Cenovka v inzerátu naštěstí byla docela ambiciozní, takže jsem byl vlastně smířen s tím, že neprodám. Jenže se nějakou záhadou našel kupec, který ocenil absenci koroze a koupil… …a přidělal mi kopu starostí. MegaOpel je kombinací svých vlastností a ceny dosti unikátní a reálně nenahraditelné vozidlo, a konfrontace s trhem (se kterým se v současné době mám pocit stalo něco příšerného – mizerná nabídka, vysoké ceny, mizerné stavy) následně vlepila zpět poměrně razantní facku, že místo Opela můžu mít sice menší a slabší auto, za to v horším stavu. Můj první velký kombík navíc způsobil ještě jednu děsivou tragédii – uvykl jsem si na jeho bezkonkurenční přepravní kapacitu. Takže najednou se mi začaly líbit kombíky… :-X (před dvěma lety nepředstavitelné) anebo aspoň auta s tažným (nejhorší věc a nádor, fuj :-X), aby se na něj dal prásknout nosič na kola… No prostě děsivá tragédie…

V rámci pátrání po novém vehiklu jsem absolvoval šest docela hrůzostrašných prohlídek – naštěstí docela blízko od domu. Dokonce už jsem uvažoval, že napíšu novému majiteli Omegy,jestli ho náhodou neštve a neprodá ji zpátky. Ale pak se objevilo tohle nevzhledné Subaru vlastněné posledních 12 let a 130 tisíc kilometrů jediným majitelem. Pravidelný servis. Suchý motor. Čert vem ty lemy, beztak jsou zatím jen v prvopočátku rozkvětu :-)

No a to je všecko. Jen jsem se chtěl podělit o tu radost z patnáctileté stařenky, která jezdí jako zánovní mladice. Má 118 kw, díry tlumí s tlumeným vzdáleným žuchnutím, na zkušební stolici STK nehne ani brvou, má strašně otravný alarm a která má díky všem svým kvalitám, faktu, že se mi uživatelsky velmi trefila do potřeb (kompaktní, lehké, praktické, nezalekne se lesa) a taky kvůli postupujícího věku a lenosti majitele, docela reálnou naději, že příští rok nedojde v jejím velkém TP ke změně, jako u jejich předchůdců.

A po téhle větě už určitě zaklepe a zrezne :D