Volkswagen T-Cross: Úplně normální auto. Naštěstí

Napsat něco o tomto autě je pro mě nakonec o dost těžší, než jsem si myslel. Proč? Protože nejlépe se píše o odlišnostech. Je jedno, jestli v dobrém nebo špatném, prostě jen o něčem, co je jinak, co budí pozornost. Jenže tohle je Volkswagen, v našich středoevropských podmínkách často synonymum pro standard snad v každé třídě, kde tato automobilka nabízí nějaký model. V „lidovém voze“ nebo alespoň podobně koncipované škodovce jel snad každý, a tak není vůbec lehké přinést vám něco objevného. Naštěstí se ale najdou oblasti, které stojí za to zmínit a naštěstí hlavně v pozitivním směru.

Volkswagen T-Cross je tu s námi od roku 2019. V nabídce značky je nejmenším SUV a technicky vychází z modelu Polo. Podvozek i rozvor je shodný, lehce se liší délka a šířka a výrazně více se liší světlá i celková výška. Prostě malé SUV, přesně takové, jaké si dnešní zákazníci žádají a na prodejích je to vidět, protože právě T-Cross se hned po uvedení stal jedním z neprodávanějších Volkswagenů. Nyní se do prodejů dostává „omlazená“ verze, která přináší řadu drobných vylepšení.

Začněme klasicky vnějším vzhledem. Facelift přináší tři nové barvy – žlutou Grape Yellow, modrou Clear Blue a červená Kings Red, testovaný kus ale nešel do rizika a má krásně zářivě bílou Pure za příplatek 5 tisíc korun. Lehce pozměněná grafika světel je samozřejmostí, ale nejde jen o vzhled. Přední světla jsou nově s matrix funkcí, která funguje perfektně. Se zadními světly se ve Wolfsburgu trochu odvázali a v provozu zaujmou. Moc povedená jsou i 18 palcová kola Köln. Celkové tvary asi nikoho nepřekvapí a jednoduše se snaží na co nejmenším půdorysu postavit co nejprostornější auto. Potom co nás opustila malá MPV, jsou v tom tito SUV prcci fakt dobří, protože usadit pohodlně 4 cestující na 4,1 metrech není rozhodně pravidlem. Pokud by vám ale přeci jen nakonec chybělo trochu stylu, je tu pro vás připravený také příbuzný Volkswagen Tiago – taková jakokupé verze T-Crossu.

Ani k interiéru žádné výhrady nemám. Kvůli maximalizaci prostoru je zde spíš vyšší a „méně objemná“ přístrojová deska. Před řidičem je nyní vždy displej, který má skvělé rozlišení i čitelnost. To je vlastní i displeji uprostřed, který může mít 8 palců (jako ten v testovaném autě) nebo 9,2 palce u infotainmentu Discover Pro. Někdo by mohl ocenit, že je na poměry dnešních aut poměrně vkusně zakomponovaný a netrčí nad přístrojovku. Vzhledově se mi to líbí, ale negativem jsou poměrně nízko umístěné vývody ventilace, která tak míří především na řidičovu pravou ruku. A když už jsem zmínil tepelnou pohodu na palubě – ta se nově ovládá přes dotykový displej. Moc velkou změnu to ale nakonec nepředstavuje, po teplotních stupnicích totiž nemusíte přejíždět a opatrně hledat ideální polohu, ale stačí klikat na modrý nebo červený symbol a teplota poskakuje o půl stupně. Prostě jako po staru. Trochu překvapením může být zachování manuální parkovací brzdy, což už se dnes moc nevidí. Ač bych ji v některých autech uvítal, zrovna ve voze této třídy a zaměření mi ale dává automatická elektronická náhrada větší smysl.

Přední sedadla vypadají na první pohled poměrně ploše, ale nenechte se zmýlit. Je to jen tenoučká poddajná vrstva na vrchu kvůli designu. Když si ale do sedadla sednu, nemůžu si na nic stěžovat. Příjemné jsou zejména poctivé rozměry, které pojmou i větší postavy. Výplň je, jak je u Němců tradiční, lehce tvrdší, ale přesedal jsem rovnou z Citroënu C4X, který má naopak extrémně měkká sedadla, a tak může být moje vnímání trochu ovlivněno. Každopádně je sezení bez připomínek. Zvažte ale toto světlé látkové čalounění, které je sice na pohled pěkné a prosvětluje interiér, ale hrubá látka v sobě dobře drží bordel a není moc snadné ho dostat pryč jako v celokožené verzi.

Nad očekávání je místa na zadních sedadlech. Prostřední cestující to tedy bude mít za trest, ale dva lidé se zde usadí naprosto pohodlně a ještě budou mít před koleny pár centimetrů rezervu. Hezkým prvkem je možnost celou lavici posunout a 14 centimetrů vpřed. V tu chvíli je lepší vozit jen malé děti, ale kufr se zvětší z 385 na 455 litrů. Pod podlahou najdeme další věc, kterou už delší dobu u nových aut nevidím – rezervní kolo. V případě defektu jste tak schopni situaci sami během pár minut vyřešit a nečekat na asistenci. V testovaném autě se tu schovává i nasazovací tažné zařízení, a i to prošlo modifikací. VW totiž slyší připomínky svých zákazníků a připravuje se na dobu elektrickou. Ač v sobě T-Cross žádnou formu elektrického pohonu nenabízí, kvůli elektrokolům zvýšil maximální zatížení koule z 55 na 75 kilogramů, právě kvůli vyšší váze elektrokol.

Teď už trochu k technice. Do T-Crossu si můžete koupit jen benzínový motor. Žádná nafta, žádný hybrid nebo snad elektro. Prostě buď 1.0 TSI o výkonu 70 či 85 kW nebo 1.5 TSI 110 kW. To je vše. Na výběr je ještě mezi manuální převodovkou (5 stupňová pro nejslabší TSI, o stupeň víc pro 85 kW variantu) nebo automatickou DSG7 pro 1.5 TSI vždy nebo k silnějšímu litru za příplatek necelých 50 tisíc Kč. Takže i technicky se T-Cross drží spíš tradic, nehrne se zbytečně vpřed a prodejní čísla zatím říkají, že se mu to vyplácí.

Litrové TSI s 85 kW, které jsem na test dostal, je pro toto auto naprosto ideální volbou. Síly má na svou kubaturu překvapivě dost, spotřebu nízkou a kultura chodu je také velmi slušná. V celkovém hodnocení není moc na co si stěžovat, přesto se ale najdou výjimečné situace, kde se projeví drobné nedostatky. Jde například o sladění s automatickou převodovkou, které je většinu času výborné, ale popojíždění při parkování o centimetry, přinejhorším ještě v kopci je vyloženě za trest. Stejně tak brzké vypínání agregátu při dojíždění ke křižovatce. Pokud nakonec opravu zastavíte, je vše ok a systém je připravený na rychlé nastartování. Pokud se ale můžete rozjet bez zastavení, připojení motoru není vždy hladké. S tím souvisí i průběh výkonu na první převodový stupeň, když se potřebujete rozjet trochu svižněji – chvíli se nic neděje, a pak přispěchá všech 200 Nm najednou. Jsou to ale specifické situace, do kterých se řidič malého SUV asi moc často dostávat nebude a časem se je naučí předvídat.

Pozitivem je rozhodně spotřeba, která se dá uhlídat při normální jízdě na šesti litrech. Při delších trasách bez dálnice pak není problém jet i hluboko pod normovanou spotřebou 5,8 litrů/100 km.

A kladně začnu i odstavec o podvozku. Ten je tak akorát tuhý, autu nedovolí velké náklony a díky nízké váze auta cca 1175 kg překvapivě dlouho drží v zatáčce. Občas na větších výmolech pustí ránu do kabiny, ale cítíte, že kolo neodskakuje a hned po díře se znovu hezky přilepí k silnici. To znamená, že i když trefím díru v rychlé zatáčce, auto neodskočí a je z něj cítit jistota. Skoro by se s T-Crossem dalo i hezky povozit, ale kazí to řízení, které je bez jakékoli zpětné vazby. Ztrátu adheze přední nápravy tak musíte vytušit jen z pohybu vozu, ale naštěstí přichází pomalu a čitelně. Výsledkem je, že je řízení jakoby odtržené od reality a prostě jen kroutíte volantem. Rychlá jízda je možná, ale nepřináší žádný velký zážitek. Na druhou stranu, bude to typickému zákazníkovi o malé SUV vadit? Možná jsem ale T-Cross příliš přísný…

Samostatnou část si zaslouží asi i bezpečnostní asistenti. Tím hlavním, který je poslední měsíce nejvíce vidět (a taky slyšet) je upozornění na překročení povolené rychlosti. Někteří výrobci se ale snaží svým zákazníkům trochu ulehčit život a VW je jedním z nich. Pomoc spočítá v tom, že intenzita pípání je nastavena opravdu velmi jemně a stačí mít zapnuté rádio i na nízkou hlasitost a upozornění se ztrácí. Trochu panický je přednárazový systém, který upozorňuje zbytečně brzo, ale na druhou stranu – až mě jednou opravdu zachrání, tak mu za to budu děkovat. Hlídání v pruzích funguje občas taky trochu moc aktivně a umí s volantem pěkně cuknout. Nic pro ty, kteří jsou zvyklí jako já řídit spíše konečky prstů. Je zkrátka lepší držet volant pevněji. Pěkně funguje adaptivní tempomat, na který je spoleh, jen vedení v pruhu vás občas drží blíž jedné z čar, ale je na něj spoleh a do protisměru mě nikdy neposlal.

Na závěr trochu k cenám. Aktuálně probíhá akce na T-Cross Limited, který můžete mít se slabším TSI a 5 stupňovou manuální převodovkou již za 449 900 Kč, což znamená zvýhodnění o 70 tisíc korun. Základní výbava toho sice obsahuje docela dost, ale pár podstatných věci chybí. Střed nabídky představuje právě zkoušené auto, které má silnější litrový tříválec, automatickou převodovku a výbavu Style (nad ní je ještě R-Line, pod ní zas Life). Za takové auto dáte 704 tisíc. Pak zde máme ještě pěknou řádku příplatků, chybí snad jen prosklená střecha, jinak je tu vše a cena se zastavila na rovných 800 tisících. Příplatek za čtyřválcové TSI 1.5 litru je cca 40 tisíc korun. Jestli je to za malé SUV hodně nebo málo už si musí vyhodnotit každý sám.

Závěr

Omlazený T-Cross lpí především na tradičních hodnotách a jde mu to dobře. Zachovává si pouze spalovací motory, poctivou páku převodovky i ruční brzdy a rezervní kolo v kufru. Stále umí nabídnout na malém prostoru překvapivě dostatek místa pro posádku. Se zavazadly je to trochu slabší, ale díky posuvné zadní lavici máte možnost volby. Silnější litrový tříválec se mi zdá jako optimální varianta. Jede tak akorát, žere tak akorát a slyšet skoro není. Zamrzí občasné lehké zaváhání převodovky ve specifických situacích, ale není to nic tragického. T-Cross tak můžu označit jako skvělého parťáka třeba do města, kde se díky rozměrům cítí skvěle.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 999 cm3
Výkon: 85 kW (115 k) při 5000 ot/min
Točivý moment: 200 Nm při 2000 – 3500 ot/min
Převodovka: sedmistupňové DSG
Provozní hmotnost: 1175 kg 
Maximální rychlost: 192 km/h
0-100 km/h: 10,2 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,7 l/100 km
Spotřeba v testu: 6,1 l/100 km
Cena již od: 449 900 Kč (akční verze Limited)
Cena již od (1.0 TSI 85 kW, DSG, Style): 703 900 Kč
Cena testované specifikace: 800 300 Kč