Ulice patří autům

Hned v úvodu se musím omluvit za ten nadpis. Auta jsou jen věci a nepatří jim samozřejmě vůbec nic. Rozhodl jsme se použít tento nadpis jako reakci na teď tak populární tezi: Vraťme město lidem. Co to znamená? To znamená, že auta ve městě překáží a je třeba je z něj vyštípat, donutit jejich majitele najít si jiný způsob dopravy případně jiné místo k životu. To druhé zní možná až příliš radikálně, ale když vidím nekonečná předměstí a satelitní městečka, která vznikají za branami našich měst, kam lidé utíkají, aby měli svůj prostor, možná je to blíž realitě, než jsme si ochotni připustit.

Pravdou je, že jestli město něčím neoplývá, je to právě prostor. Město je koncentrované. Spousta lidí, spousta věcí, spousta zařízení a to všechno na malém kousku země. Zároveň je ale město nejpokročilejší formou lidského bytí, takovou výkladní skříní civilizace. Tady jsou k dispozici všechny služby, všechno, čeho lidstvo dosáhlo. To ale neznamená, že bychom se ve městě museli nutně cítit, jako v nějakém sci-fi filmu. Potřebujeme odpočinkové zóny, kusy zeleně, oázy klidu. 

Pokud však chceme ve městě skutečně žít, potřebujeme toho daleko víc. A mezi věci, které ke spokojenému životu potřebujeme, patří pro mnohé z nás i automobil. Znamená to, že jsme ve městě nežádoucí? Nemyslím si. To by asi nebyla ta pravá výkladní skříň civilizace, pokud by si nedokázala poradit s takovou základní věcí.

Skloubit nějak dohromady veškeré formy dopravy uvnitř města je úkolem místních úřadů. Kromě poměrně rozsáhlých pravomocí stran plánování a určování pravidel disponuje městská samospráva i poměrně velkým rozpočtem na tuto problematiku určeným. Tedy výchozí podmínky nejsou špatné. Špatné je ale provedení.

Já nepatřím mezi fanatické milovníky automobilů ani bojovníky za absolutní svobodu, naprosto chápu potřebu regulovat jednotlivé lidské činnosti ve městě tak, abychom se do něj všichni vešli a navzájem si co nejméně překáželi. A přesně to by mělo být i cílem samosprávy. Jenže není. V posledních dekádách pozorujeme úpravy směřující naopak ke zhoršení propustnosti jednotlivých komunikací, což je v příkrém rozporu s rostoucím počtem automobilů. Poslední roky k tomu přidávají ještě další úroveň, ke špatnému záměru se přidává i neakceptovatelná forma provedení. 

Základem systému městských komunikací jsou okruhy a radiály. Okruhem se myslí ulice s velkou kapacitou dopravy, která vytváří kruh okolo hustě obydlených oblastí. Je to vlastně taková univerzální objížďka, díky které se můžete snadno vyhnout místům, kde je hustá doprava nežádoucí. Jen kroužit dokola by ale asi nestačilo. Tady přichází na řadu radiály, opět kapacitní ulice, které dopravu přivádí či naopak odvádí směrem ven z města na meziměstské silnice a dálnice. 

Z logiky věci vyplývá, že ať už ve zbytku města tropíme cokoli, okruhy a radiály musí zůstat maximálně kapacitní. Tyhle silnice odvádí tu tvrdou práci, vedou dopravu úzkými koridory, zatímco všude okolo je klid. Tak proč se to neděje? Místo snahy o co nejplynulejší dopravu na těchto komunikacích pozorujeme rok co rok další a ještě podivnější překážky instalované právě sem, právě na ty komunikace, které mají město od dopravy očišťovat. Tunelový komplex Blanka v Praze znamenal obrovský skok správným směrem, tisíce aut místo bloudění pražskými ulicemi prosviští pod povrchem a nikdo o nich ani neví. Tedy až do okamžiku, kdy někoho nenapadne, že v době dopravní špičky by bylo hezké ten tunel prostě zavřít.

Na radiálách, budovaných ještě v dobách totality, se dnes redukuje počet jízdních pruhů. Nenavyšuje, redukuje! Přidávají se pruhy pro autobusy, cyklopruhy, různé prapodivné ostrůvky a další překážky. A kde už došla invence, tam se z průběžných pruhů vytváří pruhy odbočovací. Nic z toho na okruzích a radiálách nemá co dělat. Cyklisté mají v městském provozu své místo a já jej nezpochybňuji. Ale opravdu tu někdo myslí na cyklisty a jejich dobro, když nakreslí cyklopruh na nejrušnější ulici ve velkoměstě? Pokud je naším cílem opravdu mít dopravu ve městě plynulou, bezpečnou a neobtěžující, tyto ulice musí jako tepny v lidském těle zůstat tak průchodné, jak jen to jde.

Radiály a okruhy jsou ta jednodušší část, tam je účel jednoznačný a nezpochybnitelný. Horší je to ale s ostatními ulicemi. Zde je - nebo by díky výše zmíněnému systému měl být – provoz mnohem menší, o prostor se tu ale auta a autobusy musí dělit s ostatním městským životem. A rovnou říkám, že souhlasím, že některé části města opravdu mohou nebo dokonce mají zůstat zcela bez automobilů. Proč? Protože to jsou ta místa, kam se auta zkrátka nehodí, nevejdou nebo rovnou obojí. A samosprávy skutečně ony pěší oázy budují. Jenže způsob, který si například pražský magistrát zvolil, je jednoduše nepřijatelný.

Podívejme se třeba na Václavské náměstí. Jeho spodní část skutečně nepotřebuje automobilovou dopravu, protože funkci bulváru ‘Václavák’ ztratil už v dobách, kdy se stal slepou ulicí. Vytvoření pěší zóny mi tedy přišlo jako logický krok. Ale co to provedení? Dát někam ceduli umí každý (no dobrá, ani to není úplně pravda, ale k tomu se ještě dostaneme), ale stane se tím z ulice pěší zóna? 

Ne přátelé, takle by to nešlo. Pokud chceme pro nějaké místo ve městě jiné využití, musíme vědět, jaké bude. Musíme mít zpracovaný plán. Vystrnadit automobilovou dopravu není plán, pokud výsledkem bude nekonečný lán asfaltu bez dalšího využití. A to přesně se stane, protože vozovka dimenzovaná pro pohyb automobilové dopravy je prostě trochu moc široká, aby se dala považovat za pěkný chodník. Kde je parková úprava, kde je zeleň, kde je ta odpočinková zóna?

Dalo by se argumentovat nedostatkem financí, ale ve městě, které už staví druhou linku metra někam do polí, tento argument nemůže uspět. Nadto se zdá, že problém není ani toliko ve financích, jako v práci. Navrhnout fungující systém městských okruhů? Vybudovat hezké klidové zóny v centru? Vyprojektovat síť cyklostezek, která nebude v konfliku s hustým automobilovým provozem? Vyřešit problém s parkování? Těžký. Zarazit ceduli do země? To je hned!

A tak, i když bych některé projekty i podporoval, jejich provedení ze mě dělá jejich zarytého odpůrce. Tam, kde by mohly být travnaté pásy, aleje stromů, pěkné tramvajové zastávky s trafikou a lavičkou, tam se dá plastový patník, betonový zátaras nebo jiná ohavnost. I pokud bych měl přijmout tezi, že auta ruší estetiku města, potom tato ‘protiautová’ řešení situaci rozhodně nevylepší.

Katastrofou posledních měsíců potom je, že se už i tato ofláknutá řešení dělají odfláknutě. Rozšíření tramvajového ostrůvku? Dáme tam pár plastových dočasných obrubníků a vysypeme to dlažebními kostkami. Že to celé nenavazuje na dláždění chodníku? To nevadí. Že by bylo dobré dát tam zábradlí? Betonový blok se o to postará. Tohle není architektura, tohle není urbanismus, tohle není hodnotný městský mobiliář. A mimochodem – víte, proč ten obrubník musí být plastový a dočasný? Protože na tohle zvěrstvo by nedali stavební povolení ani vlastní magistrátní úředníci, proto se to celé musí alespoň formálně tvářit jako dočasná stavba. 

Když tohle samospráva sama přizná, je záhodno zbystřit. Podobných projektů se totiž nejen v našem hlavním městě objevuje až nepříjemně mnoho. Cyklopruhy se kreslí i na ulice, podél kterých vede samostatná bezpečná cyklostezka, občas se stane, že po vzniku takového cyklopruhu zůstane jízdní pruh pro auta užší, než kolik káže norma. Odbočovací pruhy dělají z dříve kapacitních komunikací ukázkový slalom. A některé značení už nedává smysl vůbec. O nějaké bezpečnosti a klidné dopravě tady nemůže být už ani řeč.

Dostali jsme se do bodu, kdy by bylo dobré se zastavit a ohlédnout se zpět na plody naší práce. Kdy bychom si měli s klidem a rozvahou říci, co je vlastně naším cílem. A pokud je to hezké, čisté a dobře fungující město – a já věřím, že je - možná by nebylo od věci se zamyslet nad tím, jak takového cíle dosáhnout.

Nahrazení aut ošklivými betonovými zábranami dle mého nedělá město ani hezčí, ani lépe fungující. Betonové zábrany na ulici nepatří. Auta ano.