Toyota RV-2: Nejrychlejší obytňák

Na počátku sedmdesátých let pomalu doznívala zlatá éra květinových dětí a někteří z hipíků se pomalu vraceli do běžného života. Zakládali rodiny, stavěli domy, ale občas přeci jen zavzpomínali na “zlatá šedesátá” a vyrazili na víkend do přírody. Snad kvůli tomu zažívá amerika tou dobou boom v oblasti autokempingu. Začínají se objevovat domy na kolech, zavalité “motor homes” od zavedených výrobců, jako GMC, nebo Dodge, vznikají nové automobilky specializující se na obyté vozy, například Winnebago. Mobilhomy mají však zásadní nevýhodu. Jsou velmi drahé a kromě kempování (a výjimečně také vaření drog) nemají žádné další využití. Většinu roku tak stojí na zahradách a překážejí.

Na scéně se tak záhy objevují také poněkud univerzálnější Custom Vany. Nabízejí komfort pohodlné postele a luxusního interiéru v kompaktnějším balení, s osmiválci dosahují i uspokojivé dynamiky. Tedy alespoň v přímce. Na řezání zatáček se obrovské, těžké a vysoké krabice příliš nehodí. On je to takový typický nešvar silných amerických aut z té doby, že umí jezdit hlavně rovně. Mrštné a agilní sporťáky se (až na výjimky) dovážely do Států z Evropy a Japonska. 

A právě Japonci našli tolik odvahy, aby spojili zdánlivě nespojitelné a v říjnu 1972 na tokijském autosalonu představili plně funkční koncept sportovního obytňáku nazvaný RV-2. Jak napovídá samotné označení, jednalo se již o druhý obytný prototyp. Předchozí generace byla ale “jen” předělaná Celica s vyklápěcími zadními okny.

S druhou generací si v Toyotě pohráli mnohem víc. Na základech modelu Crown Coupé postavili zbrusu novou a velmi moderní karoserii shooting brake. V nízkém ostře řezaném voze se pohodlně usadili čtyři cestující, k dispozici byl i objemný zavazadelník. Z výbavy můžeme namátkou jmenovat elektrická okna, klimatizaci, nebo kazetový přehrávač s osmi reproduktory. Interiéru vévodila béžová plyš a koberec s vysokým, opravdu velmi vysokým vlasem. O pohon se staral řadový šestiválec 4M (známý například z první generace Toyoty Supra) o objemu 2563 ccm. Na zadní kola posílal 123 koňských sil a dokázal vůz rozpohybovat až na 190 km/h. 

Nejvrevolučnejší byla ale zadní část konceptu. Konkrétně vyklápěcí bočnice a strop s integrovaným stanem, díky kterým se z nízkého a malého auta rázem stal rozměrný karavan. Přední sedadla se skládala do roviny a sloužila jako lůžka, zadní lavice se po rozložení dala používat na sezení, nebo jako další dvě postele. V podlaze našel místo rozkladací stolek, další pohodlný gaučík vznikl otevřením zadních vyklápěcích dvěří zavazadelníku. Lavice a stůl se navíc daly vyndat ven z vozu. A v případě hezkého počasí mohla zůstat plátěná střecha složená a posádka si mohla užít noc pod hvězdnou oblohou, uprostřed luxusu a plyšového koberce. 

Půl roku po představení, na jaře 1973, se koncept ukázal americkému publiku na newyorském autosalonu. Futuristický a rychlý obytňák vzbudil zájem a Toyota vůz v rámci propagace půjčila i několika novinářům. Recenze vyznívaly pro Toyotu veskrze pozitivně, byla vyzdvihována její univerzálnost a výborná ovladatelnost. Článek o RV-2 vyšel dokonce i pánském časopise Penthouse (pozor, neotevírat se šéfem za zády :) ). Poslední věta slibuje, že “nebude trvat dlouho a z konceptu bude produkční model”. Tomu nasvědčovalo množství propagačních materiálů a velké investice do reklamy. Někteří dealeři dokonce přijímaly na RV-2 předobjednávky.

Bohužel vedení automobilky nakonec rozhodlo jinak a prototyp se po megalomanské předváděcí akci vrátil zpět do Japonska. Tam jeho stopy nadobro končí. I přes enormní zájem se zákazníci tohoto krásného kousku nedočkali. Zbyla nám jen spousta propagačních materiálů, které ukazují, jak parádní auto uměla tenkrát Toyota vyrobit.