Toyota C-HR Hybrid: Velká hybridní revoluce?

Když jsem si poprvé sednul do C-HR, nemohl jsem si nevzpomenout na hybridní Yaris, který sedlal Matěj před necelým rokem. V ten moment za to mohl pocit, který se dostavil, když jsem si sedl do horkého interiéru a zmáčkl tlačítko POWER. Možná pomohlo i to, že to bylo na stejném místě, kde jsem vyzvedával Yaris. Tak či tak to bylo poprvé a rozhodně ne naposled, co jsem si v C-HR na Yarise vzpomněl…

Toyota C-HR se u nás neobjevuje poprvé, s ‚normální’ variantou C-HR jezdil před nějakou dobou Hamster, který ji popsal velice stručně. A ještě k tomu by ji kvůli názvu zařadil do showroomu Hondy. Věřili byste tomu? Vždyť je to úplně jiný systém písmenek! Jedno písmenko, pomlčka a pak dvě písmenka. Úplně naopak než u Hondy, Honzo! A opomenul ještě jednu podstatnou věc, kterou člověk pro dotvoření alespoň hrubé představy o autě potřebuje. Co znamená C-HR? 

Odpověď není třeba složitě hledat, stačí otevřít katalog či webové stránky Toyoty a hledíte na to. Compact Hybrid Revolution. Eh, takže je to revoluční hybridní kompakt? No, jak bych to jenom… Hybridní to rozhodně je. Kompaktní… budiž. A co revoluce? Na to se budeme muset ještě podívat.

Začněme zvenku. O současných Toyotách se dá říct leccos, ale že by vypadaly usedle? To rozhodně ne. Divoké tvary jsou snahou přiblížit se mladším zákazníkům, kteří dají na design více než ti starší a usedlejší. Kdo by to byl před pár lety čekal, že? Ať je důvodem cokoli, je to podle mě dobré. Široké blatníky, prolisy, protažená zadní světla, černé oplastování boků, které střed auta zužuje. Toyota si s designem vážně pohrála a popustila uzdu fantazii ještě víc než u ostatních aut. Díky tomu se za C-HR leckdo otočí. Působí extravagantně, ale zároveň z toho všeho má člověk pocit, že je to vážně hodně promyšlené. Že se při návrhu nedbalo jen na designérovu rozevlátou ruku, ale každý prvek prošel i někdo, kdo návrhu aut rozumí a kdo promyslel aerodynamiku a podobně. Mně osobně se C-HR fakt líbí. Když se podíváte ze správného úhlu, máte pocit, že ten druhý pár dveří úplně chybí. A vypadá to fakt futuristicky. Jen taková design asi nesedne každému, slyšel jsem něco o mořských potvorách či buldočkovi, ale znáte to. Tisíc lidí, tisíc chutí.

Modrá, všude je modrá. Spousta odstínů. Možná proto jsem si vzpomněl na Yaris. Ten byl taky modrý. Hodně modrý. A těch kontrolek. Je jich tu milion.

Čekal jsem, že interiér bude přece jen víc usedlý. Jako první vás uhodí do očí modrý pás, který jde přes oboje dveře a palubní desku. Pak si všimnete, že vršek přístrojového štítu je také modrý a že modré jsou i sedačky. A modrý je i dekor na dveřích, který sestává z milionu malých pyramid. Nějaké ty diamantově tvarované prolisy jsou i ve stropě u A sloupků. Tyhle detaily jsou docela pěkné. Jen mě moc neuchvátily budíky, které jsou hodně utopené v přístrojové desce, já to prostě nemám rád. To je ale jen maličkost. Naopak mě potěšily sedačky. Sedělo se v nich vážně příjemně, byly měkoučké a poskytovaly i nějaké to boční vedení, kdyby ho někdo potřeboval. S elektrickým ovládáním ale nepočítejte, kromě nastavení bederní opěrky je všechno mechanické.

Infotainment, středně veliká obrazovka s kapacitními tlačítky po stranách, byl dostačující, nicméně ne úžasný. S tím, že jeho start nějakou dobu trvá, bych se smířil. Horší jsou ale ona kapacitní tlačítka. Proč je nešlo dát na jednu stranu nebo pod obrazovku? I na to si člověk zvykne, ale já si bohužel neumím zvyknout na jejich neodezvu – někdy jsem si nebyl jistý, jestli jsem na něco kliknul, nebo ne. Až na tuhle tlačítkovou nepříjemnost ale vše fungovalo bezchybně. 

Když už jsme v interiéru, nevyhnutelně se dostáváme ke slonovi na zadních sedadlech. Kdykoli jsem někoho posílal sedět dozadu, tak jsem láskyplně naznačil, že bude sedět v kobce. Díky maličkatému okénku je vzadu tak málo světla, že ji to tak trochu evokuje. A pokud jste vyšší než 180 cm, budete se tak cítit i po prostorové stránce. Já osobně si za sebe tak akorát sednu, ale nikdo vyšší už se moc pohodlně cítit nebude. 

Je tu docela ticho. Šlápnu na plyn, motor se rozeřve, ale jeho otáčky neletí k nebesům. Jako by byly pořád stejné. Pak plyn zase pustím, motor přestane být slyšet úplně a rozsvítí se zelené autíčko s nápisem EV. 

Pohonné ústrojí hybridního Yarise C-HR disponuje 122 koňmi, což je jen o osm více než mělo již testované ‚normální’ C-HR. Jenže převodovka e-CVT a hybridní pohon zde dělá svá kouzla. Ona kouzla ho ale také odsuzují spíše do měst a na kratší trasy. Nejen že na dálnici se trochu ztrácejí výhody hybridního pohonu, ale také vám přijde, že je C-HR na dálnici dost hlučné. Může za to benzínový motor, který poběží téměř neustále, takže vám to po normální jízdě městem, kdy jej téměř neslyšíte, přijde jako hrozivý rachot. Dynamika vozu stále není všelijaká, ale už je rozhodně dostačující.

A co jízdní vlastnosti? Opět se mi z klávesnice dere „… jezdí to jako Yaris…“ a je to vlastně pravda. I přesto, že jde o poměrně vysoké auto, je těžiště docela nízké a stejně jako Yaris se C-HR srdnatě vrhá do všech zatáček. Podvozek je naladěn spíš pohodlně a dobře filtruje nerovnosti i díry, takže vás jízda v něm bolet nebude. Ba, pokud jezdíte starým sportovním autem na stupidním podvozku, budete se cítit skoro jako na obláčku. A jak je na tom spotřeba? Většinu týdne jsem jezdil po městě, kde se pohybovala mezi třemi a půl až čtyřmi litry, v kombinaci s výjezdy mimo obec se stále udržela do čtyř a půl litru na sto kilometrů. Za mě dobré, na takové auto. Po městě se mi na šestikilometrové trase podařilo jet i se spotřebou 0,5 l/100 km.

C-HR se kromě divokého designu vyznačuje také širokou škálou asistentů a systémů, takže za vás zaparkuje, ohlídá, abyste nenabourali, střeží za vás rychlost, a pokud budete chtít, tak na vás bude i naštvaně pípat, pokud přejedete čáru. Většinu těchto systémů jsem vyzkoušel a fungovaly přesně podle očekávání. A to včetně antikolizního systému, který detekoval auto v místech, kde němělo co dělat a kde bych ho rozhodně nečekal. 

Verdikt

Jak to tedy celé dopadlo? Nastala hybridní revoluce? Podle mě zatím ne, ale do listopadu ještě zbývá spousta času. Ať je to s revolučním autem, jak chce, o C-HR se dá říct, že je velice povedené. Přinejmenším ve své hybridní variantě. Jeho silnou stránkou je design, mně se fakt líbí. I dynamika, která byla u čistě benzínové varianty slabší, je celkem v pořádku. Stále nám tu ale zůstávají jisté slabiny. Nejzásadnější je místo vzadu. A taky infotainment by stálo za to vylepšit. Pokud ale chcete hybridní crossover, pak mě nenapadá, proč nevybrat právě C-HR. Je to auto, které vás uspokojí a možná i nadchne svou spotřebou ve městě a okolí. Hybridní verze není vedle slušně vybavené verze benzínové ani tak drahá, takže se bude v rodinném rozpočtu obhajovat snáz. A abych nezapomněl, až si ji budete objednávat, tak berte LED světla. Jsou vážně boží.

Technické údaje

Motor: atmosferický zážehový čtyřválec 1 798 cm3 + synchronní střídavý motor
Výkon: 90 kW (122 koní) – celkový výkon systému
Točivý moment: 142 Nm v 3600 ot./min (spalovací motor)
Převodovka: e-CVT
Maximální rychlost: 185 km/h
0-100 km/h: 11 s 
Kombinovaná spotřeba (dosažená): 4,5 l/100 km
Cena (Hybrid Active): 629 900,- Kč
Cena testovaného vozu (Hybrid Selection): 734 900,- Kč

Za fotky děkujeme Adamu Novákovi.