Škoda Fabia RS: I po dvou dekádách bez problému splní každé přání nadšeného řidiče

Hned na začátku se vám musím přiznat k jedné věci: I jako člověk, který preferuje Citroëny, staré britské roadstery a japonské šílenosti, a i jako člověk, který od samého začátku svého působení na zdejších stránkách tvrdí, že škodovky jsou auta sice nesmírně šikovná, ale až moc všední a tuctová, mám rád první Fabii. Tak, a je to venku.

Jenže když ona je super, i objektivně. Nikdy jindy v Mladé Boleslavi nevzniklo tak kvalitní, poctivé a dospělé malé auto. V obyčejných specifikacích ji však trápí fakt, že prakticky nemá použitelný motor. Ať už se bavíme o MPI, HTP, tříválcovém TDI nebo SDI – všechno to byly výkonové chudobky. Nejlépe jezdily čtrnáctistovky 16V a 1.9 TDI 74 kW, ale ani to nebyla žádná velká sláva.

Nicméně existuje jedna první Fabia, která se tomuto trendu vymyká. Označuje se slavným a letos už několikrát probíraným dvoupísmenným označením RS  a pod kapotou má nejsilnější nabízenou jednotku: 1.9 TDI PD 96 kW. Právě ona dokáže spojit výhody povedené karoserie se solidní dynamikou. Proto je vám určitě jasné, že když se mi naskytla příležitost jednu si na chvíli vypůjčit, byť vteřinu jsem neváhal. Nyní vám tak přináším vzpomínkový test tohoto tehdejšího pokladu domácí produkce.

Dieselový hothatch jako důkaz schopností naftových pohonů

Nejprve vám ho však zasadím do kontextu doby. Fabia RS byla představena v roce 2003, tedy celé čtyři roky po odhalení výrobní řady jako takové. To je docela dlouhá doba. Jenže smysl to dává, protože Škoda prvně potřebovala zákazníky přesvědčit o své schopnosti stavět konkurenceschopná a bytelná auta, až potom si mohla začít hrát.

Dalším důvodem pozdějšího, potažmo přímo vzniku verze RS samotného, bylo umožnění závodní homologace do skupiny WRC. Proto má také auto tak dlouhý přední nárazník — muselo mít nad čtyři metry, do kterých původní karoserii pár centimetrů scházelo.

Její představení k tomu provázela ještě jedna kontroverze — ačkoliv se tehdejší optikou jednalo o hothatch, nepoháněla ji tou dobou standardní točivá atmosféra, ale už zmíněný přeplňovaný diesel. Skandální, že?! Akorát že vůbec, ono to mělo logiku. VW — už tenkrát vlastník české Škody — chtěl jednoduše ukázat, že jeho legendární devatenáctka TDI je až tak schopná, že poslouží i náročným řidičům sportovní specifikace.

A čas ukázal, že to úplná hloupost nebyla. Fabia RS TDI si rychle našla fanoušky mezi nadšenými řidiči po celé Evropě. Také ji rádi používali motorkáři jako své zimní zábavné auto. I motorističtí novináři ji chválili. Díky tomu nakonec vznikla v celkem 21 551 kusech a dodnes se dá na silnicích potkat se spoustou usmívajících se lidí za volantem.

Zkoušený exemplář

Jednou z těchto Fabií je i testovaný černý kousek z přelomu let 2004 a 2005, s dvěma sty tisíci kilometry na počítadle. Pochází ze Švýcarska a jedná se o zajímavou kombinaci faceliftované karoserie, ale ještě staršího a méně choulostivého EURO 3 motoru. V České republice je od roku 2019 a šťastný majitel si jej nejen velmi považuje, ale hlavně drží v sériovém nastavení.

Vážně! Jedná se o skutečného jednorožce mezi Fabiemi RS, který není „vylepšený“ žádnými čipy, přemapováním nebo jinými tuningy zvyšujícími výkon (a hlavně nekouří!, pozn. Tom) . Jezdí tak přesně, jak ho zamýšleli jeho autoři. Výborně! A rovnou vám řeknu, že ani po dvou dekádách neztratil nic ze svého kouzla. Dokáže totiž bez problému splnit každé přání nadšeného řidiče. Na následujících řádcích vám rád povím, proč.

Decentní exteriér a mimořádně kvalitní kabina udělají dojem i dnes

Současná doba přeje všelijakým různým nástavcům, spoilerům, křídlům a obrovským nasávacím otvorům. Každé auto jakoby muselo vypadat, že přijelo rovnou ze závodního okruhu. Přitom nevadí, že výkonově má mnohdy sotva na to ho nějak objet. Víte co, u opravdových sporťáků popisovaný vzhled ještě jde pochopit, ale vážně takto drsně musí působit i rodinné SUV?

V ostrém kontrastu s tím je dvacet let stará Fabia RS nádherně decentní. Za svůj prostý základ se vůbec nestydí a ozvláštňuje ho jen o něco výraznějším nárazníkem, čočkami xenonových světlometů, pěknými litými koly, nevtíravým křídlem a jemným výfukem. Je dostatečně jiná, aby bylo poznat, že je lepší, ale pořád není přehnaně nasupená. Super! A kdyby náhodou našemu modelovému řidiči-nadšenci ony ozdoby přece chyběly, aftermarketová nabídka je… nekonečná.

Úplně stejné nadšení vyvolává interiér. Tady nenajdete žádný, povětšinou umělý karbon, expresivní barvy ambientního osvětlení nebo placatý volant rádoby z formule. Je tu jen jednoduchá černá palubní deska, relativně pár čudlíků, elegantní hliníkové přístroje, chromované kliky, atraktivní černý strop a anatomické sedačky v krásné barevné kombinaci černá–bílá. Ach jo, proč jsme to dřív uměli a teď už to neumíme?

Návdavkem musím dodat, že mě zas a znovu dostala kvalita interiéru první generace Fabie. Ani po těch dvou stech tisících kilometrech, z nichž lze předpokládat, že velká část pobíhala v náročných podmínkách ostré jízdy (však je to RS, ne?), v autě nic nevrže, nechrastí či neplandá. A nevšiml jsem si také žádného nadměrného ohmatání, tedy logicky vyjma nejpoužívanějších součástek, jako je volant nebo hlavice řadicí páky. Takové provedení nebylo standardem už v roce 2004, natož potom dnes.

Motor, co v hothatchi opravdu nepřekáží

Podobně motor vážně splní každé přání, které na něj jako nadšenci můžete mít. Je tomu tak proto, že on je skutečně povedený. Zatímco ostatní jedna-devítky TDI jsou známé jak svou charakteristikou nic–TURRRBOOOO–nic, tak neurvalým kadláním nesoucím se celou kabinou, tato verze je trochu jinak nastavená.

Abychom se nepochopili špatně, pořád je to 1.9 TDI, takže nejsilněji stále táhne mezi dvěma a třemi tisíci otáček za minutu (a že umí zabrat) a u volnoběhu také hrubě drkotá. Ale na rozdíl od všech ostatních škodích turbodieselových devatenáctek tato neumře v polovině otáčkoměru, nýbrž ochotně pokračuje až k červenému poli. Jako bonus i v tomto pásmu zní vyrovnaně. Jasně, Honda VTEC to není, avšak ani roztočená nepůsobí utrápeně, což je přesně to, co od hothatche každý chce.

Je to zvlášť dobrá zpráva, uvážíme-li, že motor má ještě jedno legendární eso v rukávu. Co myslíte, že to je? No jistě, spotřeba. Vždyť je to pořád 1.9 TDI, jasně, že jezdí za pár! A v rámci hothatchů ještě za míň. Majitel s ní při klidné jízdě dosahuje čísel mezi pěti a šesti litry nafty, a i vyložené hraní v otáčkách neznamená překročení čísla devět. Troufnu si tvrdit, že na takovéto hodnotě pravověrné benzínové hothatche teprve začínají. Už chápete, proč je toto auto českým snem?

Suverénní jízda, která pobaví

Má adorace bude pokračovat též popisem jízdních dojmů. Na druhou stranu musím říct, že zde u této konkrétní Fabie platí výjimka na zachování sériového stavu. Vlastník se rozhodl vyměnit tovární odpružení za o 25 mm kratší pružiny Eibach Pro-Kit a tlumiče Bilstein B8. Přitom za takové řešení prý každý sklidí na fóru velký posměch. Hmm, to by mě tedy zajímalo, proč.

Ano, takto je Fabia RS docela tuhá. Jenže to nevadí, protože ona má i tuhou karoserii, která nepřenáší žádné rázy nebo otřesy. Díru tak podvozek přejede citelně, leč ne nepříjemně. Za tento pořád bez potíží použitelný projev pak přijde odměna v podobě agilního jízdního chování na limitu. A to myslím seriózně, jelikož já ani nepozoroval ono „padání na předek“, na které auto pro těžký motor údajně odjakživa trpělo.

Samozřejmě, nějaká váha na té přední nápravě je, takže když se vlásenka opravdu utahuje, už je znát, že by Fabia raději pokračovala v méně ostrém úhlu. Podobně když na výjezdu zamáčknete pedál plynu až na podlahu, pocítíte, že kolům dá trochu práci vyrazit správným směrem. Ale že by to bylo nějaké vržené kladivo, to mi nepřišlo. I když nevím, jestli důvodem jsou zmíněná vylepšení nebo mé vlastní, moderními elektrickými testovačkami ovlivněné vnímání toho, co je nebo není těžkopádné.

Ještě když se to spojí s tuhým a relativně přesným řízením, převodovkou s dodnes nadprůměrně dobře vymezenými drahami řazení, a na Fabii až nečekaně solidně fungujícími brzdami, výsledkem je jízdní projev, u kterého si nedovedu představit, že by někomu mohl vadit. Auto přes týden bez problému poslouží jako obyčejný, ale svižný sluha, a o víkendu dokáže pobavit na jakékoliv okresce. Co byste chtěli víc?

Verdikt

I po dvou dekádách od svého vzniku dokáže první generace Škody Fabia ve verzi RS potěšit jakéhokoliv nadšeného řidiče. Zvenku není přeplácaná, uvnitř je hodnotná a nadmíru kvalitní, její motor umí nabídnout ty největší výhody své vznětové konstrukce, aniž by významným způsobem trpěl na jinak typické nevýhody, a podvozek — minimálně v současném světle — působí lehce a agilně. Je tak dobrá, že bych si ji klidně vzal domů.

Děkuji majiteli za půjčení, bylo to krásné odpoledne. Važ si jí! :-)

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické údaje

Škoda Fabia RS 2004

Motor: turbem přeplňovaný vznětový čtyřválec 1896 cm3
Nejvyšší výkon: 96 kW při 4000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 310 Nm při 1900 ot/min
Převodovka: manuální šestistupňová
Provozní hmotnost: 1320 kg 
Maximální rychlost: 204 km/h
0-100 km/h: 9,6 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,6 l/100 km
Spotřeba majitele: při ustálené jízdě mezi 5-6 l/100 km, při hraní okolo 8,5 l/100 km