Taky to nehuntuju: Jak na komplexní péči o auto

Péče o auto je záležitost, ke které přistupuje každý jinak. Někdo jednou týdně protáhne auto kartáčovou myčkou, někdo akceptuje přiměřenou dávku špíny a myje auto jednou za měsíc na wapce. Sám za sebe se o to, jak moc mám špinavé auto, nestarám a jediné, co je u mě obvykle čisté, jsou okna. Přes ta se přece jen člověk musí koukat ven. Obhajuju si to tím, že jsem líný a důležitější je technický stav než vzhled. Auto oplachuju podle potřeby a spíše než laku se věnuju hadrové střeše, je-li na voze přítomna. To, že někdo napsal knihu o péči o auto, jsem zaznamenal vlastně jen díky tomu, že její autor Ondra býval majitelem Mazdy MX-5 a své dílo podobně postiženým jedincům nabízel na skupině. O něco později oslovil i Autíčkáře, jestli by nás jeho kniha nezajímala, a jakožto nejbližší místně příslušný zástupce redakce jsem se tohoto úkolu zhostil já. Koneckonců, jak sám Ondra při předání knihy řekl, mojí mazdě by to jen prospělo. No tak dík, no. 

Spíše než mému ambivalentnímu vztahu k pořádku a úklidu by bylo na místě začít se věnovat knize, že? 

Možná na úvod věnuji pár vět autorovi. Ondřej Krása je nejenom bývalým majitelem Mazdy MX-5, ale péči o auta se věnuje od roku 2016. Začal, stejně jako většina ostatních, sledováním instruktážních videí na internetu (ne tamtěch) a při své cestě detailera nabral mnoho praktických zkušeností i v profesionálních detailingovém studiu. A pak se rozhodl o své nabyté zkušenosti podělit tak, aby už nikdo další nemusel trávit dlouhé hodiny zíráním do obrazovky. Formou knihy.

Ta už na první pohled zaujme svým grafickým zpracováním. Příručky obvykle bývají nudné a nebarevné. ‚Taky to nehuntuju‘ ale hraje všemi barvami. Baví mě už vyobrazení na obálce, které naznačuje, že výsledkem péče je Krása. Stejně tak i text na zadní straně, který proklamuje, že pro kartáčové myčky a houbičky na nádobí přichází doba temna, protože právě máte v ruce knihu, která vám ukáže, jak šetrně pečovat o své auto tak, aby bylo co nejdéle krásné. Není to krásné? Ano, přijde mi to milé a legrační a ano, mentálně mi je tak zhruba 12 let. Já vím.

Krása a nádhera pokračuje i po rozevření stránek. Jen po letmém prolistování je totiž vidět, že tady si dal někdo setsakramentsky záležet nejenom na obsahu, ale i na celkovém dojmu. Sazba, kterou mám v oku díky své drahé polovičce, je perfektní a použití barevných papírů přidává takový svěží dojem.

(Popravdě řečeno, u tohohle auta začnu spíš servisním manuálem, abych mohl nejdřív jezdit a pak až pečovat.)

Na začátek vás kniha donutí k zamyšlení. A to je dobře. Namísto jednoduchého prohlášení, že jediný správný způsob mytí je ten ruční a kdo nevymyje rukavicí mezidveřní prostory je heretik, vám pomůže ujasnit si, co vlastně od mytí a péče o své auto očekáváte, a hlavně vás donutí k tomu, abyste se zamysleli nad tím, kdy máte při umývání auta hotovo. A pak se můžeme vrhnout na mytí. Jaké jsou výhody bezkontaktního umytí? A co to kontaktní? Jasné je to, že kartáče jsou sprosté slovo (tedy s jedinou výjimkou, jak se dozvíme v jedné z pozdějších kapitol). A co je lepší pro vás? Vyberte si podle svých možností. Kapitola o mytí vás vlastně docela navnadí. Není (alespoň na papíře) tak těžké, zvládne to každý! Potřebujete jen trochu chemie, dva kýbly, rukavici a sušicí ručníky. Sám jsem se pro to, umýt si auto hezky ručně, docela nadchl. A jak se postupuje dál?

Kapitolu o mytí jsem si četl rozvážně v několika fázích při pití kávy, ale když jsem se dostal dále, prostě jsem se začetl. Způsob, jakým Ondra vysvětluje, proč je co potřeba udělat a různé mechanismy činností, je strašně snadno stravitelný. A možná proto, že jsem třetí až devátou kapitolu zhltnul na jedno posezení, mi začalo přicházet, že po umytí se nám to začíná komplikovat.

Aha, než se člověk dostane k voskování, bylo by dobré lak dekontaminovat. Důvody jsou jasné, benefity takové činnosti taky, tak co tam máme dál? Vosky, sealanty nebo fólie, aby nám to vydrželo čisté a odolávalo většímu usazování. Ale počkat, před chvilkou jsem byl u umývání, jak to že jsem najednou u leštění laku? Naštěstí to tak komplikované není, jen bych možná doporučoval číst po částech a v případě potřeby se vracet k předchozím kapitolám.

Po tom, co opečujeme auto zvenku, se Ondra v jedné rozsáhlé kapitole věnuje jak interiéru, tak motorovému prostoru, další kapitolu věnuje i péči o střechy a v závěru nabídne jak soupisku vybavení, které by se novopečenému ‚detailerovi‘ mohlo hodit, tak i své tipy a triky z dlouhé praxe čištění aut ve všech ročních obdobích.

‚Taky to nehuntuju‘ není knihou, která by přinesla nové a netušené poznatky. Ani nemá být. Cílem je ukázat všem, že detailing má i lidskou tvář a neznamená být otrokem svého auta a neposkvrněnosti jeho laku. Že pečovat o své auto a jeho vzhled není tak těžké a pokud nemáte přehnané nároky, tak nemusí být ani časově náročné. A že ani nepotřebujete mít plnou skříň autokosmetiky a speciálních hadříků pro všechny povrchy, případy a denní doby. Všechny informace jsou podané jednoduše, čtivě a hlavně nejsou čtenáři nuceny jako univerzální pravda. Každý si může vybrat, jakým směrem se při své péči ubere. 

Pokud nechcete trávit dlouhé hodiny před obrazovkou počítače a raději budete nasávat informace zaliti podzimním sluníčkem u garáže, pak vám mohu vřele doporučit si Ondrovu knihu koupit. Získat ji můžete na jeho webu takytonehuntuju.cz/