Subaru XV: Setkání světů

Značka Subaru má své odlišnosti a umanutě se jich drží. Stálý pohon všech kol a plochý motor – to jsou základní znaky Subaru. Automobilka také trvá na výrobě v domovském Japonsku. Když se řekne Subaru, většině z nás se vybaví malý modrý sedan se zlatými koly a velkým křídlem na víku zavazadlového prostoru. Impreza STI je však pouhou špičkou ledovce, jen malou kapkou v moři techniky, kterou Subaru vyrábí. Ba co víc, ostré Imprezy nás dnes opouští, loučí se s námi a mizí ze showroomů značky. Je proto na čase podívat se i na ostatní produkty Subaru – protože věřte mi, stojí za to.

Subaru samo sebe chápe jako výrobce solidních rodinných vozů. Crossoverů. A teď tu nemluvím o žádné vlně pobláznění, Subaru vyrábělo crossovery dávno před tím, než se to stalo módou. Forester je tu s námi od roku 1997, historie Outbacku sahá až k prvnímu kombíku Legacy do roku 1989 a Libero přišlo ještě dříve. Všechna ta auta už tenkrát nesla základní znaky Subaru, na kterých automobilka lpí dodnes (s jedinou výjimkou, kterou je Subaru BRZ s poháněnou pouze zadní nápravou). Není to však zbytečné, když chce firma uspět na trhu rodinných aut?

Pojďme to zjistit v rámci testu Subaru XV. Po zelenkavém Jeepu Renegade tu mám již druhé auto oděné do reflexní vesty, tentokrát ostře oranžové. Výrazný lak se k vozu hodí, auto není elegantní limuzínou, je to outdoorové náčiní, oplastovaný zvýšený hatchback. Narozdíl od jiných drsně se tvářících crossoverů mám však u Subaru takovou předtuchu, že tentokrát se nebude jednat o pouhou pózu, že Subaru to všechno myslí vážně.

Po nasednutí na mě čeká příjemné překvapení. Autíčkář navázal spolupráci se Subaru relativně nedávno a tak jsem dosud neměl možnost zjistit, jak moc se interiéry Subaru za poslední roky posunuly kupředu. Zcela živě si vzpomínám na ne tak vzdálenou minulost, ve které kabinám Subaru dominovaly … vlastně ne, nedominovalo jim nic, zde omluvte mou upřímnost, ale všechno uvnitř bylo plastové a ošklivé. Ta doba je však naštěstí pryč. Interiér Subaru je nyní pohledný, kvalitní a veskrze moderní. Nečekejte tu žádné designové výstřelky, ale to by se k charakteru auta ani nehodilo. Kabina je přehledná a hezká. Snad jen maličké střešní okno působí v dnešním světě panoramatických prosklených střech poněkud komicky – ale to je daň za tuhou karoserii.

Informace podávané řidiči jsou uspořádány do tří displejů. Ten základní dotykový na středové konzoli je vlastně poměrně běžnou obrazovkou radiomapy, reaguje rychle, systém je přehledný – žádné připomínky. Nad ním se nachází druhý displej s informacemi palubního počítače a systému jízdních asistentů Eyesight. Ale o něm ještě bude řeč. Třetí obrazovka potom klasicky trůní mezi ‘budíky’ v přístrojovém štítu. Všechno se ovládá snadno, grafika je špičková – zkrátka jsem ohromen, jak moc se Subaru za tu chvíli, po kterou mi zmizelo z dosahu, změnilo.

Pod kapotou Subaru XV můžete najít jeden ze dvou motorů. Oba jsou to atmosférické zážehové ploché čtyřválce. Slabší z nich o objemu 1,6 litru dává nejvyšší výkon 114 koní, silnější dvoulitr potom 156 koňských sil. A právě ten tu dnes máme. V obou případech se o přenos síly stará bezstupňová převodovka CVT. Ta se v minulosti stávala často terčem kritiky a ani dnes to nevypadá na pochvalu před nastoupenou jednotkou. Při prudší akceleraci mají převodovky CVT ve zvyku přejít do vyšších otáček a tam se za ustáleného a neměnného vytí usadit. Subaru s tímto jevem bojuje naprogramováním sedmi virtuálních stupňů, které mají za úkol ono vytí alespoň trochu rozbít. Podařilo se to řekněme částečně. Libozvučné to stále není, ale jízdu už zvládne každý i bez medikace.

Co se však jízdy samotné týče, je projev převodovky vlastně jedinou mou výtkou. Subaru je pohodlné i svižné zároveň. Ač se to tak z poslechu táhlého kňučení motoru vůbec nezdá, ručička rychloměru jasně říká, že s dynamikou XV nemá žádný problém. Řízení je rychlé a v malém volantu občas cítím náznaky zpětné vazby, což už je dnes vzácnost. Velmi tuhá karoserie a symetrický pohon všech kol zaručují, že se auto chová předvídatelně a je radost ho řídit. Ještě se ptáte, proč se v Subaru nevykašlou na své lpění na tradici, nepoužijí nějaký jednodušší systém pohonu a pod kapotu nedají normální řadový motor, jako to dělají všichni ostatní? Tak právě toto je odpověď. Auto se asfaltu drží jako přibité, na nezpevněných cestách potom za stálého hrabání všech kol upaluje krajinou a vy jen lehkými korekcemi volantem a plynovým pedálem určujete, jakým směrem a pod jakým úhlem se oranžová střela požene. Je to tak prosté, působí to zcela přirozeně a je to velmi návykové.

Již jsem zmínil systém Eyesight. Toto zařízení využívá kamer za čelním sklem, radaru a dalších senzorů. Zkrátka i Subaru již vstoupilo do světa moderních jízdních asistentů. A musím říci, že mě příjemně překvapilo. Zatímco ve sportovním modelu BRZ je horkou novinkou letošního faceliftu implementace ‘trojbliku’, XV umí víc. O hodně víc. Automobil sleduje své okolí, hlídá mrtvé úhly, sleduje provoz při vyparkování, udržuje vzdálenosti od automobilu před sebou – a to vše velmi plynule a tak nějak správně. Milým detailem je jemné nastavitelné pínpnutí při detekci auta před sebou, pokud používáte adaptivní tempomat. Zní to možná otravně, ale věřte mi, není. Když se před vámi na dálnici objeví auto, někdo vám tam vjede z vedlejšího pruhu etc., nastává vždy taková nepříjemná chvilka nejistoty – mám věřit technice, vidí systém to auto, nemám radši brzdit sám? V Subaru ne, tady vám auto pípnutím (lze nastavit i zcela vypnout) řekne: “Klid, vím o něm..” A to je tak uklidňující.

Eyesight nadto používá opravdu milou propracovanou grafiku. Autíčko na displeji znázorňuje, které součásti systému právě pracují. A jako třešnička na dortu – zobrazované auto také svítí a bliká přesně tak, jak se tomu děje i na skutečném autě. Já vím, je to vlastně pitomost, ale já mám takové hračičky prostě rád.

Venkoncem je tedy XV skutečně schopný malý crossover, který kombinuje trochu té poctivé mechaniky ze staré školy s tím lepším z moderního světa elektroniky. Prostoru uvnitř nabízí v rámci své kategorie dostatek, v Subaru rádi zdůrazňují, že dva držáky nápojů za řadící pákou se vejdou vedle sebe, nemusí být za sebou, jako v jiných stísněnějších autech. A Subaru se chlubí i příkladnou bezpečností podpořenou testem EuroNCAP.

Verdikt

Dnešní automobilový svět je nemilosrdný a konkurence tvrdá. Požadavky na cenu, levný provoz a šetrnost k životnímu prostředí jsou nejpřísnější v historii. Subaru si však už na startovní čáře samo dobrovolně přidává nevýhody. Proč to dělá? Protože v Subaru stále ještě věří, že dělat věci pořádně je zkrátka tou správnou cestou. A za sebe můžu říci, že mě o správnosti této cesty Subaru XV přesvědčilo. Symetrický pohon všech kol spolu s plochým motorem odvádí fantastickou práci, především na nezpevněném povrchu je vůz komunikativní a skvěle ovladatelný a vyvážený. Jistě by se podobné auto dalo udělat levněji, mohlo by být úspornější, na výrobě jinde než na druhé straně planety by se také dalo ušetřit a typický zájemce o rodinný crossover by patrně nepozoroval rozdíl. Ale já jsem rád, že tu stále je někdo, kdo to přesto neudělal. Jízdně je zkrátka Subaru velmi dobré auto. Méně už potěší projev převodovky CVT, kvalita laku by také mohla být přecijen o něco lepší a na cenovce se silně podepsala ona potřeba dělat věci jinak. Testovaný dvoulitr potom výkonově odpovídá velikosti a zaměření auta, u slabší verze už bych se obával trápení nebohého motoru. Kdo však máte rádi poctivou techniku, zajděte si Subaru vyzkoušet, třeba vás také nadchne.

Technické údaje:

Motor: atmosferický plochý zážehový čtyřválec 1 995 cm3 
Výkon: 156 k (115 kW) / 6 000 ot./min.
Točivý moment: 196 Nm v 4 000 ot./min 
Převodovka: CVT
Maximální rychlost: 194 km/h
0-100 km/h: 10,4 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 6,9 l/100 km
Cena (2.0i-S SPORT ES): 820 000,- Kč