Strom splněných autíčkářských přání. Co bychom chtěli vidět a zažít v roce 2025

Každý rok zde pouštíme fantazii ze řetězu a nakládáme Ježíškovi svá skromná i velikášká přání. Ani letošek nebude výjimkou – zvlášť když se nám některé z předchozích tužeb skutečně splnily. Přečtěte si náš dopis Ježíškovi a v komentářích se s námi podělte o svá vlastní přání. Co když je dnešní noc skutečně magická a konečně padnou na úrodnou půdu?

Davidův nový asfalt pro všechny

Moje přání bude úzce souviset s mým nedávným „oslavným” článkem o kvalitě našich silnic. Přál bych si, aby se jich opravilo ještě více. Postavilo ještě více dálnic, obchvatů, městských okruhů a dalších podobných věcí na místech, kde nám chybí nejvíce. Aby se na D1 konečně objevil další pruh (nebo rovnou dva?) v každém směru, v celé délce a ideálně přes noc. Také doufám, že se dočkám nového mostu do Lelekovic. To sice může někomu znít úsměvně, ale co zpočátku vypadalo jako běžná „snadná” rekonstrukce, vešlo v celostátní známost po sérií cavyků s výběrovým řízením.

Z toho totiž nakonec nebudu mít radost jen já – autíčkář / motorkář, ale také všichni ostatní řidiči, jezdci, cyklisté i chodci. Prostě se jedná o dost obsáhlé a nesobecké přání, což by měl Ježíšek zohlednit a případně ocenit jedním kusem Lancie Stratos. Abych mu to ulehčil, vezmu zavděk i její novější inkarnací na základu Ferrari 430 Scuderia.

Konec honu na stará auta (Kubajs)

Zpřísňující se pravidla na STK, soustavná mediální masáž na téma „policie zadržela majitele starého auta, které mělo vysoké emise”, zvyšující se podíl rostlinných složek v palivu, rezoluce slibující další zdanění nad rámec stávající ekodaně. To vše v zájmu vyššího dobra. Ne, neoroduji tu za vylítané diesely s vykuchanými filtry a prorezlé dodávky, jen mě mrzí, že to odnášejí majitelé všech starých aut. Na vsi to vidím všude kolem. Řidiči, co najezdí ročně jednotky tisíc kilometrů svojí zachovalou Felicií, rozhodně ekologickou katastrofu neznamenají, stejně tak mi nepřijde správné postihovat nadšence, kteří se o svá auta vzorně starají, a tak jim tato prostě slouží i po dvou dekádách provozu. 

Dvacet let staré auto zkrátka není žádná ostuda. Jsou to vcelku soudobé vozy, které se oproti novějším liší možná tak konektivitou a světly. Jsou-li v dobrém technickém stavu, není vůbec nic špatného na tom je používat. Je v pořádku je opravovat, udržovat, oblíbit si je a nechtít je za každou cenu draze vyměnit. Vnímat dvacetiletý vůz jako problém dávalo smysl někdy po přelomu milenia, kdy byl rozdíl například mezi dvojkovou Octavií a „stodvacítkou” vážně propastný. Ta doba už je ale pryč. 

Články o tom, kterak se „experti” nervózně vyjadřují o tom, že vozový park v ČR stárne a že je „potřeba s tím něco dělat” mi zvedají mandle. Ne, není třeba s tím dělat vůbec nic. Do nového roku si tedy přeji, abychom na staré auto nepohlíželi jako na něco, za co by se měl majitel stydět, a aby skončila stigmatizace ojetin jako problému, jako něčeho nedostatečného. Jezdíte dvacetiletým autem za pade? Stačí vám? Gratuluji, ušetřili jste spoustu peněz a navíc aktivně bojujete proti zbytečnému konzumerismu. Přál bych nám všem, abychom to měli co nejjednodušší. Kvalitní autoservisy plné šikovných mechaniků, dostatek náhradních dílů, snadnou diagnostiku zapeklitých problémů a koroze ať se nám všem vyhýbá obloukem. 

Nezdolné nadšence do aut pro Jardu

Milý Ježíšku, já bych ti prvně chtěl poděkovat, že přesně to, o co jsem tě požádal posledně, jsi mi splnil. Ne tedy, že bys zařídil pestřejší výběr nových aut, jak jsem si ostatně sám ověřil na letošním pražském e-salonu, kde jsme se s kolegy nemohli ubránit dojmu, že jsme spíš na výstavě myček nádobí. Ale to jsem od tebe nečekal já ani nikdo jiný. Ty jsi mi, přesně dle mého přání, dal možnost potkat se s mnohými lidmi, kteří jsou motoristickými nadšenci. Díky! 

No a protože to loni tak hezky dopadlo, tak tě vlastně letos prosím o totéž. Dej mi opět nadšence, kteří se nenechají odradit stále více omezujícími nařízeními, pastelově exuberantními identitami ani jinými nesmysly a zůstanou věrní věci. Je jedno, jestli budou jezdit sporťáky, limuzínami, tereňáky, nejnovějšími elektromobily, opečovávanými veterány, vraky před smrtí, všedními povozy nebo čímkoliv jiným. Hlavně ať z řízení a svého auta pořád mají radost, i když jim současnost háže pod nohy více a více klacků.

A mně prosím umožni se s těmito lidmi potkat, poklábosit a třeba se i projet. A když budou aspoň někteří z nich ochotní mi svého plechového miláčka na chvíli půjčit, abych o něm mohl napsat test, budeš úplně nejhodnější. Takové články mě totiž baví ze všeho na Autíčkáři zdaleka nejvíc a dělám jimi radost nejen sobě, ale i nadšeným majitelům a snad i aspoň některým dalším čtenářům. Takže doufám, že se mnou souhlasíš, když řeknu, že je to možná i trochu přání nesobecké, hehe. ;-)   

Zklidnění dopravy pro Marka

Poslední dobou na sobě pozoruji, že mě jakákoliv myšlenka na poskakování po Praze zcela odradí od jakýchkoliv pozitivních emocí za volantem. Na cestu domů z práce se už netěším tak jako dřív, protože vím, že vždy mi těch deset kilometrů zabere minimálně 30 minut – což je oproti dřívějším patnácti minutám poměrně solidní skok špatným směrem. Než bych vyjel na oblíbenou okresku, musím se procpat neuvěřitelně hustou dopravou v podstatě v kteroukoliv denní dobu a zábavná jízda tak může začít v podstatě takřka až po hodině. Komu by zkrátka Praha za poslední rok nezhnusila řízení?  

Naše hlavní město totiž poslední roky úpěnlivě bojuje za vyhnání řidičů z města. Jenže zaváděním světelných závor, malováním cyklopruhů v naprosto dementních místech a ubíráním pruhů to nejde a akorát tím zcela zlikviduje dopravu takovým způsobem, že za chvíli bude Praha zcela nedobytná a radnice z ní skutečně udělá ten skanzen, který kolegové v redakci proklamují. Mě osobně to skutečně děsí a současně vlastně nutí z Prahy odejít, pokud si chci zachovat aspoň těch pár nervů, které mi ještě zůstaly.

Nebo by mi stačil vlastně další COVID, to byl na silnicích klídeček a pohodička, aspoň v těch prvních měsících. Navíc levný benzín a stooktan pod třicet korun…takže, Ježíšku, pro mě prosím na příští rok další celosvětovou epidemii, ať jsou všichni zalezlí doma. A k tomu ten Caterham a bude to naprosto dokonalé…

Lukáš se nakonec nechá překvapit

Milý Ježíšku,

to nám to loňské přání nějak nedopadlo, co. Přitom to bylo tak jednoduché – zkrátka jsem chtěl přidat jen dvě hoďky denně navíc, abych měl víc času. Co je na tom k nepochopení? OK, ale abych ti nekřivdil, i něco dobrého se povedlo. Třeba jsem letos dostal jen jednu pokutu za parkování a žádnou za rychlost. To beru jako velký úspěch. Otevření dálnice kolem Českých Budějovic sis naplánoval těsně před Vánoci, což byl chytrý tah, a zrušení bezplatného parkování v Praze pro vozy s EL značkami jsi taky posunul. Takže díky za mnohé.

Letos tedy budu skromnější. Světový mír a ukončení hladomorů už si jistě přál i někdo přede mnou, tak to nebudu na tvůj seznam zbytečně zařazovat znovu. Dovolím si tedy něco osobnějšího – co takhle snížit hodinovou sazbu automechaniků na polovinu a taky o něco zkrátit čekací doby. Aby se to nepletlo, tak třeba taky o polovinu. Co ty na to? Že je to moc?

Jinak jsem vlastně s tím autíčkářským světem docela spokojený. Mám stále několik aut a všechna momentálně fungují, což není pravidlem. Do redakce nám stále chodí nabídky na zajímavá auta a jsem rád, že občas připadne i nějaké mně. U výrobců zas vidím, že pořád rozšiřují nabídku elektrických aut, která mám rád, ale také začínají rušit zbytečně zbrklé plány na ukončení výroby těch spalovacích. Diverzita a možnost si vybrat jsou pro mě důležité a zatím to ještě nejde potvrdit jistě, ale sem tam prosakují informace o tom, že se klasické motory dostanou i do dalších generací vozů. Rozum snad tedy nakonec opravdu zvítězí, i když asi na poslední chvíli. Takže já tě svými přáními zatěžovat nebudu. Mám rád překvapení a jsem zvědavý, jaké autíčkářské novinky a zážitky mi další rok připraví. A v příštím vánočním článku si to spolu případně vyřídíme 😉.

Hamster je o Vánocích smířený se světem

Milý Ježíšku,
já letos nebudu hrozit na mraky ani brblat něco o starých dobrých časech, kdy bylo líp. Vlastně mé největší přání by bylo, abychom v tom našem motoristickém světě zažívali i dál takovou hojnost a různorodost, jakou máme dnes. A hlavně - aby nás i v příštím roce měl motorismus čím překvapovat a fascinovat. 

Mám přát něco konkrétního? Dobrá tedy, v tom případě si přeji elektrické kabriolety. Elektromobily se v posledních měsících rodí jako houby po dešti, na výběr jsou auta od kompaktů po velké rodinné koráby, ale kde jsou auta bez střechy? Zkus s tím prosím něco udělat, Alfa Romeo Spider je třeba moc hezké jméno, které aktuálně postrádá nositele…

Díky!

Tomova utopie

Já mám letos přání tři a řekl bych, že jsou značně utopická.

V prvé řadě bych si přál, jako každý rok, aby přišel někdo, kdo vzkřísí moji oblíbenou značku Saab. Abych měl za patnáct let co kupovat. Přeci jenom z mého Aera se pomalu, ale jistě, stává veterán a asi přijde den, kdy jej nebudu chtít používat na každodenní jezdění. Otázkou tedy ještě je, jestli by se mi dnešní Saab vůbec líbil. I když elektrické prototypy Emily GT, které se objevily v posledních letech, nevypadaly špatně.

Druhé přání je možná ještě víc nerealistické. Rád bych, aby lidé, co jezdí po silnicích, zapojovali více rozum a dívali se i kolem sebe, než jen tupě na zadní světla před sebou. V posledních letech jsem zaznamenal celkové zlepšení v chování lidí na vozovce, letoškem to však skončilo. Na to, že se mi zkrátila dojezdová vzdálenost na trase práce – domov a celkově míň jezdím, tak nepřímou úměrou k tomu nebezpečné situace spíš přibyly.

Poslední, co bych chtěl, tak aby mi do garáže přistál nějaký ten tzv. True 90's JDM sporťák. To by bylo i splnitelné, kdyby ceny Skylinu, Silvii, Super, RX-7, Lanceru, apod. každým rokem nestoupaly. Kdyby se však našel někdo, kdo by něco z toho mi svěřil na malou chvíli na test, tak bych byl také šťastný. :-) 

Budoucnost pro Autíčkáře i všechny autíčkáře (Viola)

Podepisuju všechna přání svých kolegů, a jelikož na seznam napsali všechno podstatné, co tíží dnešní automobilový svět, dovolím si zůstat v mikrosvětě naší redakce. Při pohledu zpět totiž skoro nemůžu uvěřit, že fungujeme už tolik let jen díky osobnímu zaujetí a nadšení těch několika jednotlivců, kteří naše stránky plní skvělými články a fotkami. Spíš než dokonale sehraný tým jsme soubor individuí s diametrálně odlišnými názory nejen na auta a dokážeme si pěkně vjet do vlasů, přesto to tlačíme a táhnem dál, někdy lehce, někdy s jazykem na vestě. Díky, pánové, že máte trpělivost, vytrvalost a pořád nové nápady. 

Oproti některým předchozím vizím tedy bude moje přání možná trochu přízemní. Ať nám to vydrží a kvete pod rukama. A ať si k nám vždycky najdou cestu čtenáři, které nezajímají jen senzace či spotřebitelské rady, prostě takoví, kteří si svou ranní návštěvu toalety rádi zpříjemní i nějakou tou bizarností či nečekaným úhlem pohledu. Jestli budu moci za rok říct, že to klaplo, bouchnu na to vdovu Cliquotovou. 

Parádní Vánoce všem!