Rolls-Royce Silver Seraph: Automobilový vrchol přelomu milénia

Po světových silnicích jezdí spousta aut. Některá jsou hrozná, většina je průměrná, existují mnohá dobrá a pak několik skvělých. Vozidla automobilky Rolls-Royce však tvoří speciální kategorii. Už od roku 1906, kdy je pánové Henry Royce a Charles Rolls začali vyrábět, mají jedinou úlohu: být nejlepšími automobily na světě, ať to stojí, co to stojí. 

Jsou určená nejnáročnějším zákazníkům a splňují standardy, o kterých se většině výrobců ani nezdá. Neexistuje u nich něco jako orientace na rozpočet nebo snaha o rozšiřování trhu. Existují, aby i lidé, kteří jezdí nejdražšími Mercedesy nebo BMW, měli kam růst. Představují přirozený vývoj pro majitele Ferrari nebo Lamborghini, kterým už sezení 5 cm nad zemí přijde nedůstojné.

Vozy s legendární soškou Spirit of Ecstasy na přídi jsou vlastně automobilovým ekvivalentem restaurace se třemi michelinskými hvězdami. Není nad ně. Proto když se mi naskytla příležitost se v jednom svézt, neváhal jsem ani chvíli. Celé odpoledne jsem směl strávit ve společnosti modelu Rolls-Royce Silver Seraph ročníku 2000 a vyzkoušet si, jaké to je cestovat celosvětově nejvyšší třídou. Na dalších řádcích se vám pokusím interpretovat mé dojmy. 

Nejprve ale stručně shrnu historii tohoto modelu, jelikož je důležitá. Silver Seraph byl představen v roce 1998 jako nástupce modelu Silver Spirit a výrobce s ním měl velké plány. Původně měl představovat vrchol veškerého automobilového průmyslu pro minimálně jedno desetiletí, tak jak bylo ostatně u modelů značky zvykem. Jenže dějiny tomu chtěly jinak. 

O automobilku Rolls-Royce a její sestru Bentley se tou dobou velmi zajímal Volkswagen, který byl natolik umíněný ve snaze získat tuto prestižní firmu, že továrnu v Crewe spolu s licencí na legendární přední gril od Rolls-Royce Motors za 430 milionů liber odkoupil. Jenže ve vlastní zahleděnosti udělal velkou chybu. Součástí obchodu nebyl název Rolls-Royce (jen Bentley), protože ten vlastnila sesterská společnost Rolls-Royce plc., vyrábějící letecké motory.

A než se wolfsburgská společnost stihla rozkoukat, došlo k odprodeji licence na jméno Rolls-Royce BMW. Byl to tenkrát mistrný tah, který stál Volkswagen celou partii. Nemohl by přece vyrábět nejlepší auta planety, kdyby se musela jmenovat jinak. Tak to v tradičním světě nejvyšších vrstev nefunguje. Takže nakonec licenci na přední masku odprodal do Mnichova a zbylo mu “jen” ono Bentley. 

Nicméně BMW také ještě nemělo vyhráno. Získalo sice práva na používání názvu Rolls-Royce i jejich ikonický designový prvek, ale nemělo továrnu v Crewe, kterou Volkswagen prodat odmítl. Tak se rozhodlo postavit novou továrnu v Goodwoodu. Otevřelo ji v roce 2003 a začalo v ní vyrábět zcela nový Rolls-Royce Phantom. Právě tento fakt je pro testované auto podstatný, protože kvůli Phantomovi se výroba modelu Silver Seraph zastavila už o rok dřív, po pouhých pěti letech a 1570 vyrobených kusech.

Testovaný kousek tak představuje zástupce vzácné poslední řady původní britské firmy. A to ho v mých očích dělá ještě zajímavějším. Nepochopte mě špatně, proti novějším modelům značky vyvinutým pod hlavičkou BMW vůbec nic nemám, jsou to neméně úžasná auta. Ale jejich pojetí je přece jen jiné. Jsou taková modernější a světovější. Ze Silver Seraphu naproti tomu dýchá stará dobrá Anglie, kterou mám tolik rád. Tak se už pusťme do toho. 

Vrcholný produkt automobilového průmyslu let 1998-2002 je samozřejmě zvenku majestátní. Aby také ne, je pět a půl metru dlouhý, bez sedmi centimetrů dva metry široký a má skoro 3,2 metru dlouhý rozvor. Navíc díky svému původu ještě v britské firmě si uchovává tradiční proporce s dlouhou kapotou a výrazným zadním převisem, které jsou pro ostrovní sedany tak typické.  

Svou unikátnost a hodnotu dává na odiv i detaily. Přirozeně je rozpoznatelný hlavně svou maskou, která je mimochodem celá vyrobená z kovu (ne lesklého plastu, abychom si rozuměli) a jako náhradní díl stála už před deseti lety 10 000 liber. Auto ale má i nádherná kola s decentním designem, mohutné kliky dveří opět z kovu a i slavnou ručně malovanou boční linku, byť zrovna ta je u zkoušeného exempláře schována pod bílou fólií chránící neporušený lak odstínu British Racing Green.  

Ten pravý úžas však přichází po otevření dveří a usednutí do prostorného a vzdušného interiéru. Je to prakticky s ničím nesrovnatelný zážitek. Sedadla jsou potažena nejjemnější béžovou kůží a ani po 23 letech nemají výraznější praskliny. Nohy cestujících vplouvají do úchvatných vlněných koberečků s vysokým vlasem, který snad nemá konce. Všechno, na co ruka sáhne, je buď z kovu, kůže nebo dřeva. Není tu ani milimetr čtvereční plastu, tedy kromě pár čudlíků rádia a klimatizace. 

Aby toho nebylo málo, všechno vevnitř má poctivou tloušťku. Ořech opravdu zabírá celou plochu mezi spodní hranou okna, vnitřní klikou a vnějším plechem. Kožený strop se dá promáčknout, aniž by ruka narazila na výztuhy. Celý interiér je neuvěřitelně bytelný a solidní. Znát je i ruční výroba prvotřídní kvality. Nevím, jestli jsem někdy seděl v tak perfektně vyrobeném autě. Všechno stoprocentně lícuje a stále není slyšet žádné drnčení nebo chrastění. Je to úžasné.

Bylo by však chybou myslet si, že pro všechny tradiční materiály a postupy výroby Rolls-Royce zapomněl na moderní technologie. Naopak, Silver Seraph má kompletní tehdejší výbavu včetně dvouzónové klimatizace, airbagů, ABS a ESP nebo vestavěné navigace s elektricky výklopným displejem a mapovými podklady na CD discích (ty se mimochodem zasouvají do jednotky v kufru). Jen na xenony se nedostalo, ale to nevadí, protože lampy mají výbornou svítivost. 

Nyní už ale dejme řidiči (v Rollsu se samozřejmě nejlíp sedí vzadu, kde nevadí ani těch pár plastových tlačítek na středovém panelu, ať s nimi pracuje on) pokyn k nastartování. Zapalování se nachází vlevo od volantu a k životu probouzí další důkaz o tom, že toto je opravdu nejlepší auto svého ročníku na světě. Pod dlouhou kapotou se nachází motor od pravého mistra v oboru, nikoho jiného než BMW.

Silver Seraph je osazený zážehovým atmosférickým vidlicovým dvanáctiválcem o objemu 5,4 litru, pohánějícího jen ty nejlepší soudobé mnichovské modely, jmenovitě E38 750i a E31 850i. V britské limuzíně má nepopsatelně jemný běh (opravdu, neumím to vyjádřit, to snad ani samet není tak delikátní) a výkon dostatečných 240 kW při 5000 ot/min. 

Ve spojení s neznatelně řadícím pětistupňovým automatem s vozidlem lehce a decentně pohybuje a vevnitř vytváří bez přehánění noblesní atmosféru. K ní dopomáhá také bezprecedentní odhlučnění kabiny, která je při jízdě jakoukoliv rychlostí tak tichá, že i šepot v ní působí příliš hlasitě.

Ptáte-li se, pak samozřejmě ano, v případě potřeby motor umí mocně zabrat a vůz energicky, i když stále elegantně rozpohybovat. Ale nevím, proč by to někdo dělal. Pro jízdní výkony bylo stavěno Seraphovo dvojče, Bentley Arnage, které mělo přitvrzený podvozek a přeplňovaný osmiválec. Rollsem se nemá jezdit aktivně, nic na autě k tomu nevybízí.

Au contraire, všechno je jemné a přichystané posádku nevýslovně hýčkat. Příkladem budiž odpružení. I to Rollsu dodal ten nejlepší ve svém oboru. Hádejte kdo. Ano, i sem dokážu dostat zmínku o mé oblíbené značce. Silver Seraph je vybaven hydropneumatickým odpružením od Citroënu ve verzi Hydractive 2 se sedmi koulemi a elektronickým řízením tuhosti z modelu XM.  

Na rozdíl od dárce techniky (pro jistotu doplním, že šasí si Rolls-Royce navrhoval sám, francouzské je jen odpružení) v tomto voze řidič nemá žádnou možnost ovládat světlou výšku vozidla a systém vždy preferuje co největší pohodlí (tuhne opravdu jen v nouzové situaci), avšak kromě toho funguje úplně stejně, tedy naprosto pohádkově. 

Nezávisle na zatížení drží stejnou světlost a díry ve vozovce žehlí do ztracena. Projevuje se tu shodný efekt jako u těch nejlepších citroënů, kdy posádka jen slyší, jak kola najíždí na nerovnosti, ale žádné otřesy k ní neprostoupí. Tady je vše jen ještě umocněno o řád lepší filtrací hluku, takže co se u Francouzů zdá jako jemný dusot zde připomíná maximálně baletku ťapající po jevišti. Je to nadpozemský jízdní projev.  

Neochudím vás ani o poznatky z řízení. I to jsem si vyzkoušel a byla to znovu dokonalost sama. Řízení je lehké a má dlouhý převod, ale zároveň je až nečekaně přesné a reaguje už na drobný pohyb volantem. Brzdový pedál má tužší chod, díky čemuž se intenzita zpomalování krásně dávkuje a snadno se dosahuje legendárního zastavení à la Rolls-Royce, čili neznatelného. 

Z auta je i výborný výhled, přičemž ten dopředný je ještě okořeněný faktem, že zpoza volantu je vidět jak celá kapota, tak i zmíněná soška Spirit of Ecstasy velkolepě roztahující svá křídla. Takový pohled se nikdy neomrzí a krásně ilustruje, že Silver Seraph je vymyšlený tím způsobem, aby byl nejlepším autem na světě pro všechny členy posádky, ne jen pro toho vzadu vpravo.  

Závěr

Rolls-Royce Silver Seraph se právem honosí titulem nejlepšího auta světa svého modelového ročníku. Je to pětapůlmetrová limuzína tradičních proporcí se skvostnými designovými detaily, úchvatným a nekonečně pečlivě zpracovaným interiérem, nebesky jemným motorem V12 od nejspíš nejlepšího motoráře světa, německého BMW, a plynokapalinovým odpružením od nefalšovaného krále, francouzského Citroënu. A přesně tak, jak tyto řádky zní, i jezdí. 

Ve slovníku jsem nedokázal najít superlativum, jež by auto dostatečně popsalo. Tudíž jen přidám poděkování majiteli. Děkuji mnohokrát za krásný den, byl to zážitek roku. 

Zaujal vás tento Rolls-Royce? Svezení s ním nemusí být tak nedosažitelné, jak se na první pohled zdá. Stačí mít svatbu nebo nějakou podobnou zajímavou akci a David Kšica z Newport Car vám tuto nebeskou jízdu rád zajistí.

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvrobu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_

Technická data

2000 Rolls-Royce Silver Seraph

Motor: atmosférický zážehový vidlicový dvanáctiválec 5379 cm3
Výkon: dostatečných 240 kW (326 k) při 5000 ot/min
Točivý moment: 490 Nm při 3900 ot/min
Převodovka: pětistupňová automatická
Provozní hmotnost: 2350 kg 
Maximální rychlost: 225 km/h
0-100 km/h: 7,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 15,2 l/100 km
Spotřeba majitele: 15,7 l/100 km