Renault Alaskan dCi 190 4x4 AT: Pickup pro každý den

Renault Alaskan je vůbec první pracovním pickupem této francouzské automobilky. Ptáte se, k čemu Renault potřebuje pickup? Patrně to bude mít co dočinění s tím, že v Jižní Americe je tento typ vozu dost oblíbený a Renaultu se na tamních trzích docela daří. Takže by byl sám proti sobě, kdyby z toho nezkusil vytěžit něco víc. A byť to tak nemusí na první pohled vypadat, také u nás v Evropě obliba těchto pracovních strojů roste (byť nijak závratným tempem). Pravověrné offroady vyklízejí pozice módním SUV, takže pickupy zůstávají v podstatě posledními mohykány pro lidi, kteří potřebují schopné auto pro nezpevněné cesty. Jak se povedlo Renaultu vstoupit do dosud neprobádaných vod, to jsme zjišťovali v klasickém týdenním testu. 

Nalijme si hned na začátku čistého vína. Renault Alaskan ani zdaleka není francouzské konstrukce. A nesnaží se to ani skrývat. Základ poskytl Nissan Navara, což zní slibně, protože Navara je velice schopný pickup. Nissan s tím má dlouholeté zkušenosti a je to poznat. Společný základ používá také třetí do party, dříve testovaný Mercedes třídy X . Navara hraje prim v užitkovosti, můžete si vybrat z několika verzí i nástaveb. Mercedes hraje zase na luxusní notu s výrazně přepracovaným interiérem. Kam se však zařadí Renault? Alaskan je podle mého pickup s cestovním zaměřením. Že nechápete? Vysvětlím za chvilku. Dopředu však upozorňuji všechny, kteří očekávají, že budu popisovat kolik nákladu uveze a co všechno projede v terénu, ať rovnou přestanou číst, nebo si otevřou starší testy kolegů na sesterské modely, Ano, cvičně jsem s Alaskanem vyjel mimo silnici a pokořil jsem s ním cestu, kterou bych horko těžko zdolával po svých, přičemž se auto ani nezadýchalo, ale o to dnes nejde. Já se totiž rozhodl najít odpověď na jinou otázku. Zajímá mě, jestli se s pracovním pickupem dá žít stejně jako s běžným osobním autem. To znamená obvyklé cesty po Praze, na nákup, výlet po dálnici a okreskách a parkování na sídlišti. Zvládnu to já, jakožto člověk zhýčkaný pohodlnými cestovními sedany, nebo to nepůjde a budu muset potupně kapitulovat a předat pickup nějakému zodpovědnějšímu kolegovi, který jej využije jak se sluší a patří? No uvidíme, týden právě začíná. 

Dálnice a okresky 

Ještě než se pustím do exaktního zkoumání, zastavím se na chvíli u vzhledu Alaskanu. Současný designový jazyk Renaultu mi sedí a platí to i o tomto modelu. Přestože nepoužívá úplně stejné charakteristické prvky jako osobní modelová řada, pořád je vnější vzhled jasně přiřaditelný k francouzské automobilce. Rozhodně působí civilnějším dojmem než výchozí Navara. Prakticky shodný s Nissanem je pak interiér. Není to sice vrchol krásy a umění, ale to se u pracovního stroje vážně nečeká. Chválím, že je bytelný a dobře zpracovaný. Když jsem Renault vracel, měl najeto zhruba 17 tisíc novinářských kilometrů, což není málo. Věřte, že tohle auto mělo těžký život. A přesto vevnitř nic nevrže ani neskřípe, což je milé překvapení. 

Poté, co jsem si Alaskan vyzvedl na severním okraji Prahy, dojel jsem pro zbývající část rodiny a vyrazili jsme na večeři do oblíbené restaurace na západ od hlavního města. Což znamenalo nevyhnutelnou cestu po dálnici. Musím se přiznat, že jsem z dálnice měl trochu obavy, protože jsem se kousek svezl s dříve testovaným Mitsubishi L200, jehož jízdní komfort mě, velmi mírně řečeno, příliš neuchvátil a bál jsem se, aby Alaskan nebyl stejný. Již první kilometry za volantem mě vyvádějí z omylu. Největší Renault totiž funguje jako normální auto. A to je velká pochvala. Možná za to může zadní víceprvková náprava či vinuté pružiny, každopádně cestovní komfort je na překvapivě dobré úrovni. Čekal jsem, že nezatížená zadní náprava bude při dálničních rychlostech neklidná, ale ono ne. Čekal jsem nesnesitelný hluk, ale ani tady se žádná tragédie nekoná. Na palubě nenajdete nejmodernější asistenty, tempomat je obyčejný bez adaptivní funkce a udržování v jízdních pruzích je hezky postaru. Potřebujete k němu dvě ruce a volant. Ale vše probíhá tak nějak v poklidu a bez problémů. Dálniční cestování se dá označit za veskrze příjemnou věc. Překvapení číslo jedna. 

K dobrému pocitu na dálnici přispívá také motor. Společnost mi dělala nejsilnější dostupná varianta. To znamená diesel, objem 2.3 litru, dvě turba, 190 koní a 450 Nm točivého momentu. Suchá čísla však nemohou vypovědět, s jakou lehkostí se tento dvoutunový kolos pohybuje po silnici. Motor je opravdu poctivý pracant a s autem hýbe vskutku suverénně. Především pružně zrychlení je překvapivě dobré. Chvilku mi ten živý projev Alaskanu vrtal hlavou, ale když jsem se podíval do technických údajů a zjistil, že celková hmotnost jízdní soupravy může být až 6 tun, bylo jasné, že prázdné auto musí mít více než dostatečnou dynamiku. Rozhodně také doporučuji připlatit si za automatickou převodovku. Ta má trochu americký projev. Je příkladně hladká, v nižších rychlostech nezamyká napevno rychlosti a v těch vyšších zběsile nepodřazuje při každém větším sešlápnutí plynového pedálu, ale nechá vás surfovat na vlně točivého momentu. S motorem si rozumí skvěle a celkovému naturelu auta se vážně hodí. A nabízí ještě jeden benefit. S automatem vás nebude otravovat Stop/Start.

Cesta zpátky probíhala po okreskách v okolí Karlštejna. Obvykle na nich proháním sportovnější auta, ale vytáhnout na ně velký pickup má také něco do sebe. Nečekejte však žádnou zběsilou jízdu, na to Alaskan vážně není stavěný. Nejlépe mu je mezi 80 a 90 km/h, žádný velký stres, jen taková pohodová jízda. Náklony karoserie v zatáčkách jsou citelné, ale nezanechá to ve vás ani kapku nervozity. Alaskan se nenechá rozhodit ani když přitlačíte na pilu a zrychlíte. Dá sice najevo, že to není jeho parketa, ale na holičkách vás nenechá. Jediné, na co je třeba dávat pozor, je pohon zadních kol. Přední kola se tu připojují ručně a čtyřkolka je určená do snížených adhezních podmínek. A pokud je třeba na okreskách mokro, tak při nějakém neurvalejším chování nemusí mít zadní kola dostatek trakce, tím spíš, máte-li prázdnou korbu. Na driftování to ale moc není, pokud vás to (stejně jako mě) napadlo. Renault by to nejspíš uměl, ale nenašel jsem dostatečně širokou silnici, na které by to šlo vyzkoušet. Jediné, co vás bude trochu omezovat jsou brzdy. Nevím, jestli za to mohou ty bubny vzadu, nebo je Alaskan prostě jen těžký, ale brzdný účinek je takový vlažný. Ne že by auto nezastavilo, ale je potřeba opřít se do pedálu o něco víc, než je v běžných osobních vozech zvykem. Nicméně musím říct, že chování na dálnici i na okreskách mě mile překvapilo. Alaskan se pocitově nechová o moc hůř než většina srovnatelných SUV a třeba takový jízdní komfort mu může spousta z nich jen závidět. Nejvyšší čas zjistit, jak si poradí s Prahou. 

Praha 

Naše matička stověžatá již léta bojuje s hustotou dopravy. Aut je pořád více a víc a prostoru méně a méně. Když se k tomu přidají aktivisté a jejich zklidňování provozu na hlavních dopravních tepnách, je o zábavu postaráno. Ale co bych se rozčiloval. Jen si tak říkám, jestli je dobrý nápad brát do takového města obrovský pickup, co má na délku skoro pět a půl metru. No, to si teda pište, že je! Renault Alaskan je totiž pro město jako stvořený. Kouzelný je už ranní rituál. Přijdete k vozu, vyhoupnete se sedačky, podobně jako westernový hrdina do sedla svého koně. Zavřete za sebou mohutné dveře a zmáčknete startovací tlačítko. A před vámi se rozezní temné hučení. Vážně nevím, k čemu to přirovnat, protože nevím o jiném autě, které by vydávalo takový zvuk. Trochu mi to připomínalo startování kamionu. Není to hezké, není to libozvučné, ale je to zatraceně cool. 

Motor se po chvilce uklidní, a i když nezapře svůj agrární původ, při korzování městem vás dieselový klapot nijak zvlášť neobtěžuje. Chvilku zabere, než se naučíte vnímat rozměry vozu. Přece jen 5,4 metru na délku a 2,07 m na šířku nejsou úplně obvyklé rozměry. Manévrování úzkými pražskými uličkami však není tak obtížné, jak jsem se původně obával. Jen si trochu zaposilujete, protože hydraulický posilovač řízení je tužší než moderní elektrický. O hodně tužší. Pokud jste zvyklí řídit vaše SUV jedním prstem, tady to ani nezkoušejte, přišli byste o něj. Velmi příjemný je také respekt, který vám Alaskan svým vzezřením ve městě zjednává. Za celý týden se mi nestalo, že by mi někdo nedal přednost, nebo mi udělal myšku. Ba dokonce ani chodci se bezhlavě nevrhají pod kola jedoucího pickupu. Tohle v běžném osobáku nezažijete. 

Samostatnou kapitolou je komfort. Pražské silnice jsou nechvalně proslulé svou nekvalitou, kterou zhoršují i proaktivní opatření aktivistů. Pokud nejste z Prahy a nemáte ponětí, jak to tady se silnicemi vypadá, pak vězte, že je to permanentní slalom mezi vystouplými či propadlými kanály, chybějícími dlažebními kostkami a vymletým asfaltem. Aby to však nebylo tak jednoduché, máme zde i překážkovou dráhu ve formě žlutých retardéru, růžových zpomalovačů, zelených penisů (víte někdo k čemu jsou dobré?), žlutých knoflíků a spoustu dalšího bordelu. V obyčejném osobáku je to k vzteku. Ale za volantem Alaskanu? To je vám úplně jedno. Prostě jedete a nezpomalujete. Vystouplý kanál? Nezájem. Že jsem teď nějaký přejel? Dost možná jsem ho tím opravil. Retardér poznáte jen kvůli lehkému zavlnění zádě. Tohle je prostě super. Ideální auto pro pražskou džungli. 

Mnoho známých se mě ptalo, jak se s takovým obrem parkuje. Inu, není to jednoduché, ale dá se. Velmi užitečným pomocníkem jsou kamery kolem celého vozu, které dokážou složit pohled z ptačí perspektivy. A pak už je to hračka někam zajet. Když si zvyknete, že patrně nikdy nezaparkujete přímo před vaším vchodem, bude to vlastně úplně v pohodě. Místo jsem nakonec vždycky našel, a to bydlím na starém sídlišti, kde byl kritický nedostatek parkovacích míst už před dvaceti lety. Jistý problém však mohou kupodivu způsobit modernější parkovací domy či podzemní garáže. Alaskan totiž měří na výšku 1,84 m (se střešními lištami), což například znamená, že do garáží na Smíchově se prostě nevejdete. Chce to trochu opatrnosti a koukat na značky. 

Verdikt 

Musím říct, že Renault Alaskan jsem si během testovacího týdne skutečně oblíbil. A nejenom já. Má dcera si zamilovala korbu a používala ji jako kapitánský můstek. Skoro jsem si říkal, že by stálo za to nasypat tam písek a udělat se takové malé osobní pískoviště. Jistě by se využilo. Nikdy bych neřekl, že zrovna já se zhlédnu v takovém voze. I když vlastně to dává docela logiku. Je velký, dostatečně silný a velmi pohodlný.  Na korbu se vejde úplně všechno, co kdy budete potřebovat. Potěší i střídmý apetit motoru, já jsem s Renaultem jezdil do 8,5 litru na sto kilometrů. Nejvíc nadšený jsem byl ovšem z jeho fungování ve městě. Tam je prostě a jednoduše skvělý. Vím, že pracovní pickup nedává do města moc smyslu. Ale já bych si jej koupil právě proto, aby mi pobyt ve městě zpříjemnil. Umí to skvěle. A Renault zaslouží za svou prvotinu v kategorii pickupů velkou pochvalu. Alaskan se povedl.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 298 cm3
Výkon: 140 kW (190 k) v 3 750 ot./min
Točivý moment: 450 Nm v 1 500 – 2 500 ot./min
Převodovka: automatická sedmistupňová
Pohotovostní hmotnost: 2 011 kg
Maximální hmotnost bržděného přívěsu: 3 500 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 10,8 s 
Průměrná spotřeba (v testu): 8,4 l/100 km 
Cena (Intens 2.3 dCI190k AT): 1 145 750 Kč