První dojmy: Land Rover Defender 2020

O novém Defenderu se toho ještě před jeho představením stihlo dost napsat, ještě více naspekulovat a skoro to vypadalo, jako by měl každý na následovníka letitého teréňáku vlastní názor ještě dřív, než bylo vůbec jasné, jak vypadá. Když se pak ukázalo, že novinka nemá ani žebřinový rám, ani pevné nápravy a dokonce ani mechanicky ovládané uzávěrky, ale za to se v jejím interiéru objevují věci jako barevné dotykové displeje, bylo nad slunce jasnější, že s předchůdcem nemá tohle auto nic společného. A začaly se ozývat hlasy o vykrádání slavného jména a parazitování na tradicích.

Jenže…legendární Land Rover Series 1, ze kterého starý “Defík” vycházel, byl představený v roce 1948 a od té doby mnoho radikálních změn neprodělal. Což leckdo považoval za výhodu, to chápu, ale zařaďme si to do reálií. Series 1 měl konkurovat Jeepu a později ještě možná Land Cruiseru. A zatímco Toyota i Willys, potažmo Wrangler, se postupem času vyvíjely a reflektovaly současné trendy a technologie, Defender tak trochu zastydl. Vlastně to byl takový britský ekvivalent Lady Niva. Jistě, lze se tvářit, že byl dokonalý už od počátku a tak prakticky nebylo co měnit, ale tak nějak asi všichni tušíme, že to tak úplně není. Konec konců, dojmy z řízení předchůdce dnes testované novinky shrnul vloni ve svém článku Matěj. To, že nebohý offroad označil za něco mezi nábytkem do garáže a vrzající posilovnou bez odhlučení podvozku, ačkoli tohle auto nekriticky miluje, myslím mluví za vše.

Přidejte k tomu hon na emise, který v posledních letech zuří všude kolem a to, jak stará škatule zapadala do portfolia značky (Range Rover jako synonymum statusového auta na tisíc způsobů, Discovery, Discovery sport…zkrátka luxusní vozy, která se sice v terénu neztratí, ale hlavně mají vypadat dobře před drahými domy) a najednou dává radikální změna čím dál větší smysl.

A jak to celé dopadlo? Nový Defender je velmi jiný. Tak jiný, že jsem chvílemi přemýšlel, zda by si čistě teoreticky nezasloužil i nové jméno. Nezůstal tu kámen na kameni. Samonosná karoserie, nezávislé zavěšení, ale i moderní technologie, nebo pohodlí. Starý mnohokrát inovovaný Series 1 tu nakonec nejvíce připomínají některé designové prvky. A to je věc, u které bych se chtěl zastavit. Detaily na voze lze totiž vnímat dvěma způsoby.

Třeba to malé okénko na fotce výše. Ano, vím, že starý Def ho měl také, ale tam bylo nad zadními dveřmi a osvětlovalo druhou řadu sedadel. Tady je posunuté dozadu, utápí se v interiérovém obložení, středem navíc vede nosník a zvenčí není moc vidět. Tak proč tu vlastně je? Obávám se, že jen proto, aby bylo co napsat do kolonky “design heritage tribute”.

A nejinak tomu je třeba i s kapotou, která na sobě má po stranách černý plastový polep s protiskluzovým vzorkem. Znamená to, že je pochozí? Bohužel nikoli, je to opět jen ozdoba. Zadní světla ve tvaru kostiček doplněné zadními světly ve tvaru menších kostiček? Opět se v tom trochu ztrácím. Účelnost tu ustupuje designu v každém centimetru auta.

Jenže – je rok 2020 a na světě je o poznání méně nedostupných a civilizací nepolíbených míst, než v roce 1948. Na většině souše je k dispozici internetové připojení a lokalit, kde je třeba jednoduchého, účelného a nezničitelného offroadu rychle ubývá. Jako výrobce mnohem snáze udáte zákazníkům stylové SUV, které se neztratí v terénu, ale jeho hlavním revírem budou silnice. Sem tam nějaký ten legrační detail, ale hlavně technologie, pohodlí a trocha toho společenského kreditu, to jsou vlastnosti, které dnes hýbou trhem. A těmi nový Defender bohatě oplývá. A tak najednou dává větší smysl i praštěné okénko. Je sice k ničemu, ale nový majitel se s ním bude chlubit všem známým.

Aby to ale nevyznělo, že je Defender jen drahý silniční osobák – v portfoliu značky jde stále o model v terénu nejschopnější. Díky inteligentnímu systému řízení si sám zamyká závěrky a posílá na kola přesně tolik výkonu, kolik je třeba, aby se vůz nezahrabal. Za volantem už nemusí sedět trénovaný offroader se silnýma nohama, které ušlápnou těžkou spojku, zvládne to i křehké děvče jízdou v terénu nepolíbené. A ač to možná někteří neponesou dobře, ve většině případů bude tandem moderní techniky a nezkušeného řidiče v prostupnosti terénem úspěšnější, než kombinace starého auta a průměrně zdatného harcovníka. Počítače jsou prostě chytřejší a přemýšlí jim to rychleji, než lidem. Pardon.

Kromě chirurgicky přesně dávkovaného výkonu a mnoha elektronických pomocníčků, které kromě zahrabání chrání třeba i před prevrácením, má řidič novinky k dispozici i pravděpodobně nejsofistikovanější kamerový systém na trhu. O pohledu “skrz kapotu” už jste asi slyšeli, mně se ale ještě víc líbí sledování vozu z pohledu třetí osoby. Víceméně jako v počítačových hrách, to vše v rychlostech do 30 km/h reálném čase. Tohle je technologie budoucnosti a moc mě baví.

Ještě mě zaujala jedna drobnost: všechny důležité funkce auta jde ovládat bez použití dotykového displeje velkými pogumovanými tlačítky a kolečky na středovém panelu. A jde to klidně i v zabahněných rukavicích. Takže i na nějaké ty terénní eskapády a patálie s nimi spojené se tu přeci jen myslí.

Jinak se to ale uvnitř nese v duchu luxusu a pohody. Všude je spousta USB zásuvek (jako fakt, napočítal jsem jich 11 a dost možná jsem jich pár přehlédl), pod loketní opěrkou vpředu je pak schovaná regulérní lednička (žádná klimatizovaná schránka, ale opravdu plně izolovaná chladnička, která v pohodě drží teploty kolem nuly). Zaujmou i rozličná madla, za která se dá v terénu držet, ovšem citlivě implementovaná do křivek palubní desky a obložení interiéru. 

Na základě krátkého odpoledního testu a zhruba osmdesáti najetých kilometrů si nedovolím dělat nějaké zásadní závěry a vynášet nad Land Roverem konečné soudy. Je ale jasná jedna věc – od svého “otce” se velmi liší. Nabízí se analogie k Mini. Dnešní stylové, zábavné a svým způsobem luxusní vozy téhle značky mají s původním levným lidovým vozítkem Alece Issigonise společného jen velmi málo. Nechybí jim ale šmrnc a jsou to objektivně velmi dobrá auta. A myslím, že s Defenderem to bude hodně podobné. Jednoduchý starosvětský offroad nečekejte, v žádném případě to ale neznamená, že je špatný. Dokonce si troufnu říct, že je moc dobrý. A čísla předobjednávek naznačují, že se bude i dobře prodávat. A o to tu jde přeci nakonec především.

Jo a taky mi přišlo, že ho zatím vlastně nikdo pořádně nevyfotil ze všech stran a všecky detaily, tak jsem sebou vzal Radka a výsledek máte v galerii. Je to šikovný kluk, že? 

Za zapůjčení auta děkujeme Autosalonu Dajbych.